139 ICm 168/2011
č.j.: 139 ICm 168/2011-41 KSPL 20 INS 12012/2010 .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, proti žalovaným 1) JUDr. Martinu Alešovi, Houškova 30, 326 00 Plzeň, IS manželů Zdeňky a Vladimíra anonymizovano , 2) Vladimíru anonymizovano , anonymizovano , Línská 15, 318 00 Plzeň a 3) Zdeňce anonymizovano , anonymizovano , Línská 15, 318 00 Plzeň, o určení pravosti a výše popřené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za dlužnicí Zdeňkou anonymizovano pohledávku 5.655,-Kč a pohledávku za dlužníkem Vladimírem Štolbou ve výši 40.700,-Kč, a to s právem na uspokojení těchto pohledávek v rámci oddlužení manželů Zdeňky a Vladimíra anonymizovano plněním splátkového kalendáře v insolvenční věci, projednávané zdejším soudem pod spis. zn. KSPL 20 INS 12012/2010. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Při přezkumném jednání ve věci KSPL 20 INS 12012/2010, konaném dne 13.1.2011, popřel insolvenční správce pohledávku žalobkyně za dlužnicí Zdeňkou anonymizovano v celé přihlášené výši 38.305,-Kč a pohledávku za dlužníkem Vladimírem Štolbou ve výši 186.391,-Kč, a to s odůvodněním, že obě smlouvy o revolvingovém úvěru-smlouva č.9100344949 uzavřena s dlužnicí , smlouva č.9100340405 uzavřena s dlužníkem-jsou absolutně neplatné, neboť neobsahují závazek dlužníků platit úroky, jak stanoví kogentní ustanovení § 497 ObchZ dle !263 odst.2 ObchZ, a jsou tedy v rozporu se zákonem. Namísto úroků je dlužníku předem sražena z částky úvěru odměna (úplata) ve výši odpovídající více než 100% skutečně vyplacených částek, což je dle správce v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. O popření byla žalobkyně vyrozuměna dne 25.1.2011. Obě předmětné pohledávky popřeli rovněž oba dlužníci a to ze stejných důvodů, jako správce. O popření ze strany dlužníků nebyla žalobkyně vyrozuměna.

Včasnou žalobou z 25.1.2011, směřující proti správci i popírajícím dlužníkům, požádala žalobkyně o určení pravosti popřených pohledávek. Namítla, že zákon nezakazuje kapitalizovat úrok za celou dobu sjednaných splátek, ani nezakazuje použít pro jeho pojmenování termín smluvní odměna . Ohledně výše této odměny se m.j. odvolala na zásadu autonomie vůle účastníků a připomněla, že úvěry byly poskytnuty bez hmotného zajištění či ručitele, což zvyšuje riziko spojené s půjčováním peněz. Odmítla protiprávnost sjednané odměny pro rozpor s dobrými mravy.

Při jednání dne 12.4.2011 soud provedl všechny navržené důkazy a dospěl k těmto poznatkům a závěrům:

Dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100344949 z 21. 4. 2010 měl být Zdeňce anonymizovano poskytnut úvěr ve výši 163.680,-Kč, avšak podle dodatku ze 3. 5. 2010, podepsaného pouze zaměstnankyní žalobkyně Petrou Novotnou, se žalobkyně zavázala poskytnout dlužnici 41.712,-Kč s tím, že vyplaceno bude pouze 10.000,-Kč po srážce smluvní odměny 31.712,-Kč, což představuje RPSN 157,77 %. Z tzv. karty klienta Zdeňky anonymizovano se zjišťuje, že na vyplacenou částku 10.000,-Kč bylo splaceno 4.345,-Kč.

Dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100340405 z 23.3.2010 měl Vladimír Štolba obdržet úvěr ve výši 215.184,-Kč, avšak dle dodatku z 24. 3. 2010, rovněž podepsaného pouze Petrou Novotnou, byl dlužníku poskytnut úvěr 196.320,-Kč, z toho však pouze 53.000,-Kč bylo dlužníku vyplaceno, když z celkové částky úvěru byla předem sražena smluvní odměna 143.320,-Kč, což představuje RPSN 139,04 %. Dle tzv. karty klienta Vladimíra Štolby bylo na vyplacených 53.000,-Kč splaceno celkem 12.300,-Kč.

Pohledávka za Zdeňkou anonymizovano ve výši 38.236,-Kč představuje 44 nesplacených z celkem 48 sjednaných splátek po 869,-Kč + smluvní pokuta 69,-Kč.

Pohledávka za Vladimírem Štolbou ve výši 186.391,-Kč se skládá z nesplacených 44 sjednaných splátek po 4.090,-Kč + jedné splátky 4.060,-Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 2.371,-Kč.

Po posouzení uvedených skutečností se soud ztotožnil se stanoviskem žalovaného insolvenčního správce v té části, kde správce označil ujednání o smluvní odměně za úkon učiněný v rozporu se zákonem a s dobrými mravy.

Úvěrová smlouva je v kogentním § 497 ObchZ koncipována tak, že v prvé fázi se věřitel zavazuje pro dlužníka rezervovat a na požádání mu vyplatit sjednanou částku úvěru (tedy věřitel má v této fázi postavení dlužníka) a teprve po splnění tohoto věřitelova závazku vzniká ve druhé fázi dlužníku povinnost peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Naproti tomu předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru jsou koncipovány tak, že ještě dříve, než věřitel splní svůj závazek vyplatit sjednané peněžní prostředky, inkasuje si věřitel (žalobkyně) veškeré budoucí náklady, takže dlužník od samého počátku disponuje pouze se zlomkem oficielně poskytnutého úvěru. Taková koncepce je dle názoru soudu v rozporu se zákonem, konkrétně s § 497 ObchZ. Kromě toho míra RPSN i absolutní výše sjednané odměny (obrovský nepoměr mezi částkou vyplacenou (10.000 Kč, resp. 53.000 Kč a výší odměny (31.712,-Kč resp.143.320,-Kč) odporují podle názoru soudu dobrým mravům.

Nehledě k tomu, že podle názoru soudu celá smlouva nebyla platně uzavřena, neboť oběma stranami byla podepsána pouze hypotetická verze smlouvy, cosi jako žádost o poskytnutí úvěru nebo smlouva o smlouvě budoucí, avšak po této fázi nenásleduje uzavření definitivní verze, ale jen jednostranný úkon žalobkyně, který však není akceptací návrhu, neboť sám musí být akceptován, a to formou sedmidenního mlčení dlužníka. Kombinaci písemné oferty a její konkludentní akceptace zákon nepřipouští.

Soud nepovažuje za platný ani odkaz na smluvní podmínky, pokud je obsažen ve smlouvě o spotřebitelském úvěru s tím, že text těchto podmínek je sestaven tak, aby byl pro spotřebitele nesrozumitelný, nepochopitelný a nečitelný, ač se jedná o spotřebitele jinak gramotného. Důvodem je velikost písma, hustota textu, délka souvětí o mnoha větách, zahalení podstatných bodů do spleti opakujících se klišé atd.

Z všech těchto důvodů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a dlužníkem nebyla uzavřena žádná platná smlouva. Proto žalobkyni přiznal pouze pohledávky v rozsahu práva na vydání bezdůvodného obohacení dlužníků, tedy rozdílu mezi částkami skutečně žalobkyní vyplacenými a částkami dlužníky splacenými, když podle ustálené judikatury není považováno za porušení zákona, resp. za změnu důvodu pohledávky ve smyslu § 198 odst.2 IZ, jestliže se nezměnila causa vzniku předmětné pohledávky, ale pouze její právní hodnocení.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., když každý z účastníků měl úspěch pouze částečný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 12.04.2011

Za správnost: JUDr. Jan Blažek, v.r. Alena Dočkalová samosoudce