139 ICm 128/2011
č.j.: 139 ICm 128/2011-32 KSPL 20 INS 10393/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Blažkem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1 proti žalovaným 1) JUDr. Martinu Alešovi, se sídlem AK Houškova 30, 326 00 Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Tomáše Vavřičky a 2) Tomáši anonymizovano , anonymizovano , bytem 330 35 Líšťany čp.55, o určení popřené pohledávky, takto:

I. Určuje se, že žalobkyně má za dlužníkem Tomášem Vavřičkou pohledávku ve výši 24.668,-Kč s právem na uspokojení v rámci oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře v insolvenční věci projednávané zdejším soudem pod spis. zn. KSPL 20 INS 10393/2010. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Při přezkumném jednání ve věci KSPL 20 INS 10393/2010, konaném dne 4.1.2011, popřel insolvenční správce i dlužník Tomáš Vavřička pohledávku žalobkyně co do pravosti a výši 144.924,-Kč s odůvodněním, že smlouva o revolvingovém úvěru č.9100245591 ze 4.8.2008 je absolutně neplatná, neboť v rozporu s ustanovením § 497 ObchZ, které je pro účastníky závazné podle § 263 odst.2 ObchZ, neobsahuje závazek dlužníka platit úroky a namísto úroků stanoví smluvní odměnu jako úplatu za poskytnutí úvěru ve výši překračující 110% skutečně vyplacené částky, což je dle správce v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. O popření byla žalobkyně vyrozuměna správcovými dopisy ze 6.1.2011 (doručen 11.1.2011) a 14.1.2011.

Včasnou žalobou z 21.1.2011, směřující proti správci i popírajícímu dlužníku, požádala žalobkyně o určení pravosti popřené pohledávky. Namítla, že smluvní odměna, započtená proti poskytnutému úvěru, je zcela v pořádku a přiměřená. Představuje jednorázovou částku sloužící na krytí nákladů na poskytnutí úvěru, která se již nijak nenavyšuje během 42 měsíční splatnosti úvěru, poskytnutého bez hmotného zajištění či ručení. Dlužník díky tomu zná předem přesnou částku, kterou bude muset za poskytnutý úvěr zaplatit. Zákon nezakazuje zahrnout všechny náklady věřitele do jediné smluvní. V daném případě nedošlo k žádné odchylce od předem sjednaných parametrů úvěru. Dlužník sjednanou výši odměny akceptoval jako přiměřenou, znal i RPSN, smlouvu uzavřel podle své svobodné vůle, je gramotný, jeho současné námitky jsou účelové. Žalobkyně se m.j. odvolala na zásadu autonomie vůle účastníků a odmítla protiprávnost sjednané odměny pro rozpor s dobrými mravy.

Při jednání dne 12.4.2011 soud provedl všechny navržené důkazy a dospěl k těmto poznatkům a závěrům:

Dle smlouvy o revolvingovém úvěru č.9100245591 ze 4.8.2008 byl dlužníku poskytnut úvěr ve výši 106.386,-Kč, z toho bylo vyplaceno na účet dlužníka 50.000,-Kč po započtení smluvní odměny 56.386,-Kč při RPSN 62,88% . Dle tzv. karty klienta Tomáše Vavřičky splatil dlužník žalobkyni celkem 25.332,-Kč.

Při jednání dne 12.4.2011 vzala žalobkyně zpět žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 53.193,-Kč s tím, že nadále trvá na určení pohledávky 91.731,-Kč, sestávající z nedoplatku jistiny úvěru 86.120,-, smluvních pokut 1.062,-Kč a směnečného peníze co do zbytku, když předmětná pohledávka byla zajištěna zajišťovací směnkou, vyplněnou žalobkyní na částku 137.842,-Kč, splatnou dne 4.8.2009.

Po posouzení uvedených skutečností se soud ztotožnil se stanoviskem žalovaného insolvenčního správce v té části, kde správce označil ujednání o smluvní odměně za úkon učiněný v rozporu se zákonem a s dobrými mravy.

Úvěrová smlouva je v kogentním § 497 ObchZ koncipována tak, že v prvé fázi se věřitel zavazuje pro dlužníka rezervovat a na požádání mu vyplatit sjednanou částku úvěru (tedy věřitel má v této fázi postavení dlužníka) a teprve po splnění tohoto věřitelova závazku vzniká ve druhé fázi dlužníku povinnost peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Naproti tomu smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100245591 je koncipována tak, že ještě dříve, než věřitel splní svůj závazek vyplatit sjednanou částku 106.386,-Kč, si z ní žalobkyně strhne 56.386,-Kč, takže dlužník nemá ani na okamžik možnost disponovat s více než 60% úvěru. Sice pak neplatí úrok, zato splácí o 110% vyšší jistinu než činila skutečně vyplacená částka. Taková koncepce, kdy si věřitel předem inkasuje úhradu budoucích nákladů, je dle názoru soudu v rozporu se zákonem, konkrétně s § 497 ObchZ.

Kromě toho míra RPSN i absolutní výše sjednané odměny odporují podle názoru soudu dobrým mravům. Soud nepovažuje za platný ani odkaz na všeobecné smluvní podmínky, pokud je obsažen ve smlouvě o spotřebitelském úvěru s tím, že text těchto podmínek je sestaven tak, aby byl pro spotřebitele nesrozumitelný, nepochopitelný a nečitelný, ač se jedná o spotřebitele jinak gramotného. Důvodem je velikost písma, hustota textu, délka souvětí o mnoha větách, zahalení podstatných bodů do spleti opakujících se klišé atd. Pokud jsou do takovéhoto nepodepsaného textu začleněna i pravidla pro vyplnění blankosměnky, ač v podepsané části smlouvy není o směnce žádná zmínka, jedná se o ujednání bez jakékoli právní relevance, byť by snad zbytek textu určitý význam měl ve smyslu § 273 ObchZ.

Z všech těchto důvodů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a dlužníkem nebyla uzavřena žádná platná smlouva. Proto žalobkyni přiznal pouze pohledávku v rozsahu práva na vydání bezdůvodného obohacení, tedy ve výši rozdílu mezi částkou žalobkyní skutečně vyplacenou a částkou dlužníkem splacenou, když podle ustálené judikatury není považováno za porušení zákona, resp. za změnu důvodu pohledávky ve smyslu § 198 odst.2 IZ, jestliže se nezměnila causa vzniku předmětné pohledávky, ale pouze její právní hodnocení.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., když každý z účastníků měl úspěch pouze částečný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 12.04.2011

Za správnost: JUDr. Jan Blažek, v.r. Alena Dočkalová samosoudce