12 VSOL 99/2016-102
25 ICm 1822/2014 12 VSOL 99/2016-102 (KSOS 25 INS 35673/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v právní věci žalobkyně Jany Rambouskové, narozené 18.9.1958, bytem v Novém Jičíně, Masarykovo nám. 1, PSČ 741 01, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo 00001350, zastoupené Mgr. Jiřím Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 28, PSČ 110 00, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 1822/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Jany Rambouskové, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 35673/2013, rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.2.2016, č. j. 25 ICm 1822/2014-73, KSOS 25 INS 35673/2013,

takto:

I. Odvolání žalobkyně se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě odmítl žalobu ve výši 1.200,40 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 20.495,54 Kč (výrok II.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4.114 Kč (výrok III.). isir.justi ce.cz (KSOS 25 INS 35673/2013)

Rozhodnutí obsažené ve výroku I. soud prvního stupně odůvodnil postupem podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, když dlužnice popřela u přezkumného jednání pohledávku ve výši 20.495,54 Kč a žalobou se domáhala určení neexistence pohledávky ve výši 21.695,94 Kč. Ve vztahu k výroku II. rozsudku soud prvního stupně uvedl, že na pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1040182R přiznanou rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 14 EC 152/2010-30 nebylo zaplaceno ničeho, respektive žalobkyně neprokázala, že by placeno bylo. Neunesla tedy důkazní břemeno ohledně zániku úvěrové pohledávky zaplacením. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Tento rozsudek napadla v celém rozsahu žalobkyně odvoláním ze dne 5.4.2016. V doplnění odvolání ze dne 19.4.2016 uvedla, že nesprávnost rozhodnutí spatřuje ve všech třech bodech rozsudku tak, jak soud rozhodl, že má zaplatit nějaké náklady řízení a současně pohledávku věřiteli. Domáhá se toho, aby soud celou věc projednal a dospěl k závěru, že žalobkyně není povinna platit nějaké náklady řízení včetně nějaké pohledávky .

Podle § 7 věty první insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

V poměrech přezkoumávané věci je významné, že soud prvního stupně usnesením ze dne 12.4.2016, č. j. 25 ICm 1822/2014-92 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení odstranila vady odvolání doručeného soudu dne 11.4.2016 tak, že uvede, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postup soudu (odvolací důvod), a čeho se odvoláním domáhá (odvolací návrh). Současně žalobkyni poučil, že nebudou-li vady odvolání odstraněny a v odvolacím řízení nebude možné pro tento nedostatek pokračovat, odvolací soud odvolání odmítne. Na tuto výzvu reagovala dlužnice doplněním odvolání ze dne 19.4.2016, jehož obsah je uveden výše.

Náležitosti odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jsou upraveny v § 205 o. s. ř. Podle jeho odstavce 1 musí být v odvolání vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Odvolání proti (KSOS 25 INS 35673/2013) rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze zdůvodnit jen důvody, které jsou vyjmenovány v § 205 odst. 2 o. s. ř.

Rozsudek soudu prvního stupně je rozhodnutím ve věci samé, odvolání proti němu lze tedy odůvodnit jen důvody vyjmenovanými v § 205 odst. 2 o. s. ř. Z odvolání žalobkyně ze dne 5.4.2016 je seznatelné pouze to, že napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu. Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud usnesením ze dne 12.4.2016 vyzval žalobkyni k odstranění vad odvolání v naznačených směrech. Z doplnění odvolání ze dne 19.4.2016 se podává, že žalobkyně nesouhlasí se všemi výroky rozsudku a domáhá se nového projednání věci, kdy žalobkyně nebude povinna platit náklady řízení a pohledávku žalovaného. Je tedy zřejmé, v jakém rozsahu rozsudek napadá, avšak není zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje nesprávnost rozhodnutí, popřípadě postupu soudu prvního stupně (odvolací důvod).

Skutečnost, že žalobkyně ve svém odvolání neuvedla žádný odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 o. s. ř., je zásadní. Neuvedla totiž, co konkrétně vytýká rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, jaké má konkrétní výhrady proti věcné správnosti rozhodnutí, která skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nesprávná či nedostatečná a který jeho právní názor pokládá za nesprávný. Odvolací soud nepřezkoumává rozhodnutí soudu prvního stupně ze všech možných hledisek a nemůže sám (bez konkrétní odvolací námitky) přezkoumat správnost úvah a názorů soudu prvního stupně.

Neuvedení odvolacího důvodu brání odvolacímu soudu přezkoumat správnost napadeného rozsudku a o odvolání věcně rozhodnout. Proto postupoval odvolací soud podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalobkyně pro vady odmítl.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož odvolání žalobkyně bylo odmítnuto, byla by žalobkyně povinna nahradit žalované její účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. e/, § 229 odst. 4 o. s. ř.).

V Olomouci dne 19. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu