12 VSOL 95/2012-72
ČESKÁ REPUBLIKA

33 ICm 2876/2011 12 VSOL 95/2012-72 (KSOS 33 INS 8368/2011)

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., IČ: 61 86 00 69, se sídlem 110 00 Praha 1, Jindřišská 24/941, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké Náměstí 135/19, proti žalované Mgr. Dagmar Cenknerové, 742 13 Studénka, Sjednocení 631, insolvenční správkyni dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem 742 35 Odry, 1 Máje 242/27, zastoupené JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem se sídlem 743 01 Bílovec, Slezské náměstí 14, o určení popřené pohledávky, rozhodl o odvolání žalované ze dne 29.6.2012 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.5.2012, č.j. 33 ICm 2876/2011-28,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 33 INS 8368/2011)

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě na určení existence pohledávky č. 1 ve výši 36.508 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Dle odůvodnění, po té, co učinil skutková zjištění z obsahu insolvenčního spisu a listin předložených účastníky, dospěl soud k následujícím závěrům: A) Žalobce se domáhá určení pohledávky, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávky nevykonatelné a nezajištěné, kterou žalovaná popřela co do pravosti. B) Pohledávka vznikla ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100261122, uzavřené mezi dlužníkem (jako spoludlužníkem), Jarmilou Bobákovou jako dlužnicí, a žalobcem dne 10.10.2006 (dále jen smlouva o úvěru). Ve smlouvě se strany dohodly na poskytnutí úvěru 69.792,-Kč za smluvní odměnu 39.792,-Kč, která bude započtena oproti nároku spoludlužníků na vyplacení částky úvěru. RPSN úvěru činilo 63,7%. Po odpočtu smluvní odměny spoludlužníci obdrželi částku 30.000 Kč, kterou se zavázali splatit ve 48 splátkách po 1.454,-Kč. Plnění jejich závazku hradit řádně splátky úvěru (jejich část) bylo zajištěno smluvní pokutou v sazbě 8% z výše dlužné splátky úvěru (při prodlení více než 15 dnů) a 13% (při prodlení více než 30 dnů). Spludlužníci splatili jen 34.896,-Kč a po té byla smlouva, pro porušení povinnosti spoludlužníků řádně splácet svůj závazek, zrušena ( zesplatněna ) dopisem ze dne 25.4.2011. Úpadek dlužníka byl zjištěn dne 14.6.2011. C) Přihlášená pohledávka sestává z dlužných splátek úvěru 34.896,-Kč a smluvní pokuty za nezaplacení jednotlivých splátek ve výši 1.612,-Kč. D) Soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na doplatek dlužných splátek úvěru 34.896,-Kč, protože cena poskytnutých peněz při přepočtu na sazbu úroků činí 33%, což není v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná smluvní odměna ve výši 39.792,-Kč je proto přiměřená. Stejně tak jsou přiměřené, a proto platné, smluvní pokuty v sazbě 8% a 13% z jednotlivých nezaplacených splátek, vyčíslené ve výši 1.612,-Kč . D) Žaloba na určení pohledávky ze smlouvy o úvěru, představující zbylé dlužné splátky úvěru 34.896,-Kč a smluvní pokuty ve výši 1.612,-Kč, je po právu a soud proto žalobě vyhověl. E) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ).

Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala nesprávnost názoru soudu, že nárok na smluvní odměnu je oprávněný. Smluvní odměna je v (KSOS 33 INS 8368/2011) obchodním zákoně výslovně upravena v ust. § 497 obch.z., když však tato odměna je odměnou za rezervování peněz pro dlužníka. , žalobce pro dlužníka žádné prostředky nerezervoval. Odměna za rezervaci peněz obvykle činí cca 0,5%-1% poskytnutého úvěru, což sjednaná smluvní odměna několikanásobně překračuje. I kdyby sjednaná smluvní odměna byla posouzena jako přepočtený úrok z úvěru, jednalo by se z hlediska § 3 občanského zákoníku o nepřiměřenou částku. Proto žalovaná v odvolacím řízení žádá změnu napadené části rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

Žalobce s odvoláním nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Výše dohodnuté smluvní odměny dle něj odpovídá jak situaci na trhu spotřebitelských úvěrů, tak riziku s jeho poskytnutím spojeným, neboť spoludlužníci by bankovní úvěr nezískali. Smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nelze odhlédnout ani od základních principů soukromého práva, a to principu pacta sunt servanda a principu vigilantibus iura scripta sunt . Žalovaná se dle žalobce zřejmě snaží chránit dlužníka proti jeho vůli, z pozice faktického opatrovníka, jako kdyby dlužník nebyl schopen posoudit důsledky svého jednání.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), provedl dokazování (neboť soud prvního stupně rozhodl bez jednání /§ 115a o.s.ř./) a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba potvrdit.

Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Skutková zjištění odvolacího soudu z provedených důkazů se shodují se zjištěními soudu prvního stupně, která jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, rekapitulovaném shora (jejichž nesprávnost ani není v odvolání namítána), na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Nad jejich rámec odvolací soud z čl. 5 a čl. 10 Smluvních ujednání č. V01112008, které jsou součástí úvěrové smlouvy zjistil, že smluvní strany se dohodly na započtení nároku žalobce na odměnu, splatnou ke dni poskytnutí úvěru, s nárokem dlužníka na poskytnutí úvěru. Po posouzení věci vyšel odvolací soud k následujícím závěrům: (KSOS 33 INS 8368/2011)

1. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou (ve smyslu § 497 obchodního zákoníku a § 52 a násl. občanského zákoníku). Odměna za poskytnutí finančních prostředků je cenou poskytnutých peněz , tedy úrokem z úvěru, který je zahrnut i do vyčíslené roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. Nejedná se o úplatu ve smyslu § 499 obchodního zákoníku.

2. Spoludlužníci obdrželi částku 30.000,-Kč, kterou se zavázali splácet po dobu 48 měsíců, zavázali se tedy žalobci vrátit částku 69.792,-Kč, která fakticky představuje jistinu a úroky z úvěru . Při úvaze, že spoludlužníkům byl poskytnut úvěr ve výši 30.000,-Kč na dobu 48 měsíců za cenu 39.792,-Kč, je takto poskytnutý úvěr úročen roční sazbou 49 %. Takovéto úročení je dle odvolacího soudu nepřiměřené, zejména s přihlédnutím k výši poskytnuté částky, doby jejího splácení, i s přihlédnutím k zajištění závazku úvěrového dlužníka smluvními pokutami a přistoupením k dluhu dalšího spoludlužníka.

3. Přiměřeným úročením, při hodnocení z výše uvedených hledisek a při přihlédnutí k tomu, že spoludlužníci by nezískali úvěr na bankovním trhu, je dle odvolacího úrok v sazbě 40%. Ujednání o smluvní odměně (úroku z úvěru) je v části, v níž cena peněz přesahuje tuto sazbu, neplatné pro rozpor s dobrými mravy (k definici dobrých mravů a postupu při jejich posuzování viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1998, sp. zn. 3 Cdo 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.1997 sp. zn. 2 Cdo 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, rovněž nález Ústavního soudu ze dne 26.2.1998 sp.zn. II. ÚS 249/97, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1998).

4. Podle propočtu odvolacího soudu (ve způsobu propočtu odvolací soud odkazuje na vzorec, uvedený v jeho rozhodnutí ze dne 17.5.2012, 25 ICm 117/2010, 12 VSOL 38/2011-123 /KSOS 25 INS 842/2010/, které je dostupné na insolvenčním rejstříku), by při nastavených podmínkách úvěru v sazbě 40%, činila cena peněz (tedy odměna za jejich poskytnutí) 30.547,42 Kč, jistina spolu s takto vyčísleným úrokem z úvěru by činila 60.547,42 Kč, nikoli 69.792,-Kč. Pokud spoludlužníci na úvěr uhradili 34.896,-Kč, měl by dle odvolacího soudu žalobce právo na dlužné splátky úvěru 25.651,42 Kč, nikoli na dlužné splátky úvěru o 9.244,58 Kč vyšší. Včetně platně sjednaných smluvních pokut ve výši 1.612,-Kč činí nárok žalobce dle hmotného práva 27.263,42 Kč.

5. Právo žalobce na přiměřený úrok ( odměnu ) dosud trvá a nezaniklo zápočtem (čl. 5 a čl. 10 Smluvních ujednání) a dohoda o splatnosti tohoto nároku a (KSOS 33 INS 8368/2011) o možnosti započítávání dosud nesplatných pohledávek věřitele (čl. 5.1., čl. 10.3. ujednání) je podle odvolacího soudu absolutně neplatná pro nepřiměřenost dle § 39 a § 55 občanského zákoníku (ve znění platném do 31.7.2010), což tento odvolací soud vyjádřil rovněž v již zmiňovaném rozhodnutí ze dne 17.5.2012, 25 ICm 117/2010, 12 VSOL 38/2011-123 /KSOS 25 INS 842/2010.

6. Přestože žalobce má podle názoru odvolacího soudu vůči dlužníku pohledávku 27.263,42 Kč, nikoli 36.508,-Kč, je možno se zabývat věcně pouze základem nároku a nikoli jeho výší (viz závěry Nejvyššího soudu vyslovené v jeho rozhodnutí ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 2002 pod č. 76/2002, nebo v rozhodnutí ze dne 28.4.2010, sp. zn. 29 Cdo 1003/2008), protože žalovaná popřela pouze pravost pohledávky žalobce, přihlášené ve výši 36.508,-Kč. Proto závěr odvolacího soudu o jiné výši pohledávky žalobce není pro posuzování správnosti napadeného rozsudku právně významný.

Protože odvolací soud shledal, shodně se soudem prvního stupně, pohledávku žalobce po právu, napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1, IZ, když úspěšný žalobce nemá proti žalované právo na náhradu nákladů sporu o určení v tomto řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně (§ 75 IZ, § 237 odst. 1, písm. a/, c/, § 240 o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu