12 VSOL 94/2013-56
55/27 ICm 2818/2012 12 VSOL 94/2013-56 (KSBR 27 INS 15008/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce Miroslava Kudláčka, narozeného bytem 671 73 Tulešice 90, zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, se sídlem Moravské náměstí 15, 602 00 Brno, proti žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, se sídlem Palackého třída 2203/186, 612 00 Brno, insolvenční správkyni dlužníka RESIDENCE BRNO spol. s r.o., zastoupené Mgr. Klárou Lukášovou, advokátkou, se sídlem Palackého třída 2203/186, 612 00 Brno, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/27 ICm 2818/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka RESIDENCE BRNO spol. s r.o., se sídlem Novoměstská 2170/1a, 621 00 Brno, identifikační číslo 263 13 162, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 15008/2011, rozhodl o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16.5.2013, č. j. 55/27 ICm 2818/2012-30, KSBR 27 INS 15008/2011-C-14

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované. pokračování-2- (KSBR 27 INS 15008/2011) II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na určení pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 2.015.464,12 Kč pro předčasnost (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přezkoumání sporné pohledávky u přezkumného jednání dne 28.8.2012 bylo předčasné, když přihláška pohledávky žalobce nebyla způsobilá přezkumu. Dále uvedl, že žalovaná popřela pravost pohledávky z důvodu neurčitosti předmětu plnění, které měl dle smlouvy poskytnout dlužník. Sporný předmět plnění vymezuje smlouva ze dne 26.3.2008 jen v její úplné podobě, tedy včetně příloh (zejména projektové dokumentace), a teprve taková smlouva skýtá ucelený obraz o předmětu plnění ze strany dlužníka. Úplnou smlouvu však žalobce k přihlášce nepřipojil, a proto měla žalovaná vyzvat žalobce k doplnění přihlášky podle ust. § 188 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 202 odst. 1 IZ.

Proti rozhodnutí o nákladech řízení podali odvolání žalobce i žalovaná. Žalobce zdůraznil, že soud prvního stupně dovodil pochybení žalované (žalobce nevyzvala k doplnění jeho přihlášky pohledávky) se závěrem, že vadné přezkoumání přihlášky pohledávky nemůže mít za následek vyvolání incidenčního sporu. Proto není zřejmé, proč o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 202 odst. 1 IZ. Podle odůvodnění rozsudku měl rozhodnout podle ust. § 202 odst. 2 IZ a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly žalobci zaviněním insolvenční správkyně. Navrhl, aby odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.600 Kč.

Žalovaná ve svém odvolání tvrdila, že s ohledem na zamítnutí žaloby jako předčasné byla žalovaná ve věci plně úspěšná. Přesto soud prvního stupně žalované nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dále namítala, že důvod, pro který soud prvního stupně nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, nemá oporu v zákoně. S odkazem na ust. § 202 odst. 1 IZ a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) uvedla, že řádně a včas vyčíslila náklady řízení před soudem prvního stupně písemným vyúčtováním doloženým soudu ve stanovené lhůtě podáním ze dne 20.5.2013. Je tedy v rozporu s občanským soudním řádem, aby nebyly účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznány náklady právního zastoupení, jejichž vyčíslení současně soudu účastník včas a řádně doložil. Rozhodnutí o nákladech řízení nemá oporu ani v ust. § 202 odst. 1 IZ, na nějž soud pokračování-3- (KSBR 27 INS 15008/2011) v odůvodnění odkázal. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady právního zastupování ve výši 5.600 Kč.

Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobce ohradila proti tvrzení žalobce o jejím chybném postupu. Tvrdila, že z pozice insolvenčního správce postupovala při přezkumu pohledávky žalobce v souladu se zákonem. Přihlášku přezkoumala podle přiložených podkladů, žalobce nevyzvala k doplnění příloh ke smlouvě o smlouvě budoucí, když stejnopis této smlouvy, včetně jejích příloh, měla k dispozici v rámci účetnictví dlužníka. Vyzývat věřitele k doplnění příloh smlouvy bylo zcela nadbytečné. Navíc s ohledem na názor žalované o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí by ani případné doplnění přihlášky pohledávky o přílohy ke smlouvě nic nezměnilo. Žalovaná tedy postupovala v rámci přezkumného jednání správně a v souladu se zákonem. Žalobcem navržený postup podle ust. § 202 odst. 2 IZ není namístě, neboť soud zamítl žalobu v celém rozsahu jako předčasnou a žalovaná tedy byla ve věci plně úspěšná.

Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že zamítnutí incidenční žaloby pro předčasnost je spojeno s povinností opětovného přezkumu přihlášek, které soud nemohl přezkoumat v incidenčním sporu z důvodu neodstranění vad přihlášky. V dané věci není možné použit ust. § 202 odst. 1 IZ. Nebylo totiž vydáno meritorní rozhodnutí a incidenční spor znemožnila sama žalovaná, která svou nedbalostí způsobila vznik nákladů. Podstata sporu spočívá v nestandardním jednání žalované, která doposud nesestavila řádný soupis majetkové podstaty, neprovedla ocenění majetku, jak ukládá ust. § 219 IZ. Ocenění hodnoty majetku pak musí být zadáno soudnímu znalci. V tomto tedy žalovaná pochybila a dle judikatury může být pochybení tohoto charakteru i důvodem pro zproštění funkce. Dále žalobce uvedl, že žalovaná namítala skutkové spornosti smlouvy o smlouvě budoucí až během projednání incidenčního sporu, nikoliv při výzvě k opravě přihlášky. Tento postup je nepřijatelný tím více, že pro účely řízení v incidenčním sporu byla předem vyžádána pouze samotná přihláška, nikoliv soudní spis jako celek. Ve věci nebylo vydáno meritorní rozhodnutí, žaloba byla odmítnuta z důvodu předčasnosti, a proto není možné přiznat žalované náklady řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami a včas, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláními dotčen, to je ve výroku o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o.s.ř.), dospěl k následujícím závěrům. pokračování-4- (KSBR 27 INS 15008/2011) Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně a důvodnosti podaných odvolání je v přezkoumávané věci podstatné, že žalobce se domáhal podanou žalobou určení popřené nevykonatelné pohledávky v celkové výši 2.015.464,12 Kč proti insolvenční správkyni (§ 198 IZ). Tento spor je incidenčním sporem ve smyslu ust. § 159 odst. 1 písm. a) IZ. Rozhodné je dále to, že soud prvního stupně žalobu zamítl pro předčasnost a žalobce i žalovaná byli v řízení zastoupeni advokátem. Za tohoto stavu věci nesouhlasí odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že na rozhodnutí o nákladech řízení je nutno aplikovat ust. § 202 odst. 1 IZ. Účelem a smyslem tohoto ustanovení insolvenčního zákona je totiž chránit proti náhradě nákladů řízení vzniklých ve sporu o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek insolvenčního správce v procesním postavení neúspěšného účastníka řízení.

Odvolací soud se přiklání ke stanovisku žalované, že soud prvního stupně měl v dané věci o nákladech řízení rozhodnout podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch. Při rozhodování o nákladech řízení je podle názoru odvolacího soudu nutno zohlednit, že jak žalobce, tak žalovaná považovali přihlášku pohledávky žalobce uplatněnou v insolvenčním řízení dlužníka RESIDENCE BRNO spol. s r.o. za řádnou přihlášku pohledávky. Žalovaná jako insolvenční správkyně popřela pravost části dílčí pohledávky č. 1 a celou výši dílčích pohledávek č. 4 a 5 s odůvodněním, že pohledávky nevznikly. Pohledávky č. 2 a 3 popřela z důvodu promlčení. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru o předčasnosti podané žaloby z důvodu vadné přihlášky pohledávky a následně vadného přezkumu přihlášky pohledávky, nelze v posuzované věci s ohledem na obsah přihlášky pohledávky a důvody popření insolvenční správkyně shledávat postup správkyně pro účely rozhodování o nákladech řízení jako postup odůvodňující přiznání nákladů řízení žalobci podle ust. § 202 odst. 2 IZ. V okolnostech daného případu nelze spatřovat zavinění správkyně, v důsledku kterého by žalovaná měla žalobci hradit náklady řízení, neboť svým postupem zavinila podání předčasné žaloby. Pokud žalovaná považovala žalobcovu přihlášku pohledávky za řádnou a úplnou a současně vysvětlila své úvahy, které vedla při přezkoumání přihlášky (poukazovala na doklady založené v účetnictví dlužníka), nelze žalované vytýkat její postup při přezkumu pohledávky z pohledu nákladů řízení následně vyvolaného incidenčního sporu. Z uvedeného názoru odvolacího soudu plyne také závěr, že odvolací soud nesdílí stanovisko žalobce o tom, že vznik nákladů řízení způsobila žalovaná svou nedbalostí. Argumentace žalobce, že žalovaná namítala skutkové spornosti smlouvy o smlouvě budoucí až v průběhu projednávání incidenčního sporu (nikoliv ve výzvě k opravě přihlášky) není přiléhavá již proto, že insolvenční správce může doplňovat důvody svého popření i v průběhu incidenčního sporu.

Lze tedy uzavřít, že v dané věci měl soud prvního stupně na své rozhodnutí o nákladech řízení aplikovat ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., nikoli ust. § 202 odst. 1 IZ. Proto odvolací soud odvoláními napadený výrok II. rozsudku podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil. V rovině vyčíslení nákladů řízení nutno zdůraznit, že při určení nákladů řízení nelze postupovat podle vyhlášky č. 448/2000 Sb., kterou se stanoví paušální pokračování-5- (KSBR 27 INS 15008/2011) sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení, neboť tato vyhláška byla nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013 zrušena dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (7.5.2013). Advokátka žalobce vykonala v řízení před soudem prvního stupně 2 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, účast u jednání dne 16.5.2013), za které jí náleží odměna ve výši 3.100 Kč za 1 úkon (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2013). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Náklady řízení žalované tedy představují částku 6.800 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Rovněž v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, a proto má vůči žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady žalované v odvolacím řízení představuje odměna advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání ze dne 10.6.2013, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 25.7.2013) ve výši 3.100 Kč za 1 úkon (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2013). Dále přísluší advokátce žalované náhrada hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Celkem vznikly žalované v odvolacím řízení náklady ve výši 6.800 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu