12 VSOL 90/2016-84
27 ICm 1103/2014 12 VSOL 90/2016-84 (KSBR 27 INS 6965/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce Erste Leasing, a.s., IČ: 16325460, se sídlem Znojmo, Horní náměstí 264/18, PSČ 669 02, zastoupenému advokátem JUDr. Jiřím Feichtingerem, Ph.D., se sídlem Mariánské náměstí 6, Znojmo, PSČ 669 02, proti žalovanému Butchies, s.r.o., IČ: 01416961, se sídlem Ostrava-Přívoz, Dobrovského 874/29, PSČ 702 00, zastoupenému advokátem JUDr. Tomášem Krejčím, se sídlem Brno, Špitálka 23b, PSČ 602 00, o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 ICm 1103/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci sp. zn. KSBR 27 INS 6965/2011 dlužníka DELETE s.r.o., se sídlem v Brně, Pod Sídlištěm 1, PSČ 636 00, IČ: 25330730, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2016, č.j. 27 ICm 1103/2014-41 (KSBR 27 INS 6965/2011)

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2016, č.j. 27 ICm 1103/2014-41 (KSBR 27 INS 6965/2011) se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem krajský soud dne 17.3.2016 zamítl pro předčasnost žalobu na určení, že žalovaný má v insolvenčním řízení vedeném isir.justi ce.cz (KSBR 27 INS 6965/2011) u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 6965/2011 na majetek dlužníka DELETE s.r.o., se sídlem Brno, Pod Sídlištěm 1, IČ: 25330730 pohledávku ve výši 941.147,23 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce jako popírající věřitel popřel částečně pohledávku jiného věřitele, tj. žalovaného podáním, doručeným soudu dne 22.1.2014, pokud jde o dílčí pohledávky 1.2, č. 1.3, č. 1.4 a č. 1.5. v celkové výši 941.147,23 Kč. Konstatoval, že jelikož první přezkumné jednání proběhlo 18.2.2014 je žaloba včasná dle § 200 odst. 2 IZ a žalobce složil jistotu ve výši 10.000 Kč dne 24.3.2014. V insolvenčním řízení proběhlo několik přezkumných jednání, přičemž z protokolu o přezkumném jednání ze dne 23.2.2016 vyplývá, že přihláška č. 36 (původní věřitel Bodysun, s.r.o., poté jako právní nástupce věřitel BERM, s.r.o., nyní jako právní nástupce věřitel Butchies, s.r.o., tj. žalovaný) byla přezkoumána, uznána dlužníkem a správcem a soudem zjištěna. Oproti tomu však ze seznamu přihlášených pohledávek k tomuto přezkumnému jednání, který byl zveřejněn hned za protokolem, však vyplývá, že správkyně popřela dílčí pohledávky žalovaného č. 1.2, č. 1.3, č. 1.4 a č. 1.5. Soud prvního stupně uzavřel, že pro tento rozpor mezi protokolem a seznamem přihlášených pohledávek nebyla přihlášená pohledávka žalovaného dosud řádně přezkoumána. Dle soudu prvního stupně je tudíž žaloba předčasná, a proto ji zamítl, aniž se věcí meritorně zabýval. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že když nebylo ve věci rozhodováno meritorně, nelze podle úspěchu či neúspěchu přiznat náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníku.

Proti tomuto rozsudku, a to do všech jeho výroků, podal žalobce odvolání. Namítal, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc také nesprávně právně posoudil. Především namítal, že jako popírající věřitel popřel pohledávku žalovaného řádně a včas a pokud soud prvního stupně jako soud insolvenční popření neodmítl, považuje se toto popření za žalobu nejdříve po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání. Pokud tedy nebyla pohledávka řádně přezkoumána, měl soud prvního stupně řízení o žalobě přerušit do doby, než bude přezkoumána řádně. Jestliže dle závěrů soudu prvního stupně nebyla popřená pohledávka na přezkumném jednání řádně přezkoumána, nestal se jeho popěrný úkon žalobou. Žalobce závěrem uvedl, že dle jeho názoru byla pohledávka na přezkumném jednání dne 23.2.2016 popřena insolvenčním správcem, a to i přes skutečnost, že je chyba v protokolu o přezkumném jednání. Dle jeho názoru byla tudíž pohledávka přezkoumána. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Při jednání u odvolacího soudu upozornil žalobce na chybu ve výroku I., neboť se domáhal, že žalovaný nemá pohledávku a nikoliv, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně ve výroku napadeného rozsudku, že má pohledávku .

Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku II. o nákladech řízení, podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se nejedná o rozhodnutí meritorní, a proto není možné přiznat nikomu ze zúčastněných náhradu nákladů soudního řízení. Jelikož není výrok II. rozsudku dostatečně odůvodněn, (KSBR 27 INS 6965/2011) je dle žalovaného v tomto směru rozsudek nepřezkoumatelný. Jelikož byla žaloba zamítnuta a nikoliv řízení zastaveno, jde dle názoru žalovaného o meritorní rozhodnutí. Protože žalobce podáním žaloby zahájil soudní řízení, byl žalovaný nucen zajistit si právní zastoupení, a tudíž mu vznikla povinnost za takovou službu svému právnímu zástupci zaplatit. Žalovaný navrhl, aby odvolací soudu změnil napadený rozsudek ve výroku II. tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady soudního řízení, a zároveň je povinen uhradit náklady odvolacího řízení.

K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce. Uvedl, že žalobu v žádném případě nepodal předčasně neboť v zákonné lhůtě před přezkumným jednáním (ve formě popěrného úkonu) ji podat musel. Jelikož na jeho návrh provedl soud prvního stupně opravu protokolu a rozsah popření věřitelem spadá do rozsahu popření této pohledávky insolvenční správkyní, navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ohledně žalovaným napadeného výroku o nákladech řízení neuvedl žalobce ničeho.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání byla podána včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) při jednání, při němž doplnil dokazování, a dospěl k těmto závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně pokud jde o zjištění, že popěrný úkon žalobce byl doručen soudu prvního stupně dne 22.1.2014 a první přezkumné jednání proběhlo dne 18.2.2014, tudíž byl popěrný (KSBR 27 INS 6965/2011)

úkon učiněn včas. Dále je správné skutkové zjištění, že žalobce, jako popírající věřitel, složil jistotu na náklady řízení incidenčního sporu a zjištění, že pohledávka žalovaného byla předmětem přezkumného jednání až dne 23.2.2014.

Z provedeného dokazování odvolací soud zjistil:

-z popření pohledávky přihlášeným věřitelem, že žalobce popřel podáním doručeným soudu dne 22.1.2014 žalovanému pohledávku č. 2 ve výši 263.439 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 628.608 Kč, pohledávku č. 4 ve výši 33.833,02 Kč a pohledávku č. 5 ve výši 17.267,21 Kč, -z protokolu o dalším přezkumném jednání ze dne 23.2.2016 (č.l. B-86 spisu), že soud prvního stupně na straně 2 škrtl slova: přihláška č. 36 (původně Bodysun, s.r.o., poté BERM, s.r.o., nyní Butchies, s.r.o.) přezkoumána, uznána dlužníkem a správcem a soudem zjištěna a odkázal na č.l. B-90-oprava protokolu, -z úředního záznamu ze dne 20.4.2016 (č.l. B-90 spisu), že soud prvního stupně provedl opravu protokolu ze dne 23.2.2016 tak, že uvedl, že u přezkumného jednání dne 23.2.2016 bylo u přihlášky č. 36, věřitele Butchies, s.r.o. z přihlášené pohledávky 8.099.360,04 Kč popřeno insolvenčním správcem celkem 7.601.267,63 Kč, tj. byla popřena dílčí pohledávka 1.1 co do 6.566.888,20 Kč a 93.232,20 Kč, dílčí pohledávka č. č. 1.2 co do 263.439 Kč, dílčí pohledávka č. 1.3 co do 626.608 Kč, dílčí pohledávka č. 4 co do 33.833,02 Kč a dílčí pohledávka č. 5 co do 17.267,21 Kč, přičemž uznáno bylo insolvenčním správcem 498.092,41 Kč (tj. správcem byla uznána pouze část dílčí pohledávky 1.1.). Soud zároveň uvedl, že věřitelem (tj. žalobcem) byly podáním ze dne 22.1.2014 na předepsaném formuláři popřeny zcela dílčí pohledávky 2, 3, 4, 5. -ze seznamu přihlášených pohledávek k protokolu z přezkumného jednání ze dne 23.2.2016 (č.l. B-87 spisu), že insolvenčním správcem byly z celkové přihlášené částky 8.099.360,04 Kč popřeny z dílčí pohledávky 1.1. ve výši 7.601.267,63 Kč částky 6.566.888,20 Kč a 93.232,20 a byla zjištěna částka 498.092,41 Kč, dále byly popřeny správcem: dílčí pohledávka č. 1.2 ve výši 263.439 Kč, dílčí pohledávka č. 1.3 ve výši 628.608 Kč, dílčí pohledávka č. 1.4 ve výši 33.833,02 Kč a dílčí pohledávka č. 1.5 ve výši 17.267,21 Kč,

Dle § 200 odst. 5 IZ, jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.

Dle § 40 odst. 8 o.s.ř., předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a námitkách proti jeho znění.

Odvolací soud na základě skutkových zjištění učiněných z obsahu spisu a z provedeného dokazování uzavírá, že soud prvního stupně v přezkoumávaném (KSBR 27 INS 6965/2011) rozsudku dospěl ke správným závěrům, když vycházel ze skutkového stavu v době jeho vydání, kdy byl rozpor mezi protokolem o přezkumu a seznamem přihlášených pohledávek (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Teprve po vydání přezkoumávaného rozsudku došlo v insolvenčním řízení k odstranění tohoto rozporu, jak bylo prokázáno opravou protokolu z přezkumného jednání ze dne 23.2.2016 a tím odpadl důvod zamítnutí žaloby žalobce pro předčasnost.

Jelikož tedy dne 23.2.2016 došlo k řádnému přezkoumání pohledávky, je popření věřitelem ze dne 22.1.2014 žalobou (§200 odst. 5 IZ), o které může soud prvního stupně meritorně rozhodnout. Proto odvolací soud rozsudek dle § 219a) odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně rozhodne i o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech řízení před odvolacím soudem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Olomouc 7. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu