12 VSOL 81/2017-550
10 ICm 497/2011 12 VSOL 81/2017-550 (KSOL 10 INS 6203/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Vojtěcha Brhla v právní věci žalobce Mgr. Iva Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka DOMES TRANSPORT s. r. o. v likvidaci , proti žalovanému EGT Express CZ s. r. o., se sídlem ve Velké Bystřici, Olomoucká 1001, PSČ 783 53, identifikační číslo 62301951, zastoupenému Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, PSČ 779 00, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem v Olomouci, tř. 17. Listopadu 44, PSČ 779 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 10 ICm 497/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka DOMES TRANSPORT s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Troubelicích 352, PSČ 783 83, identifikační číslo 26816474, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 6203/2010, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 8.12.2016, č. j. 10 ICm 497/2011-513, KSOL 10 INS 6203/2010,

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. a V. zrušuje a v tomto rozsahu se věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 6203/2010)

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem u jednání dne 22.10.2015 (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že blíže specifikovaných 16 kupních smluv týkajících se označených vozidel jsou vůči žalobci neúčinné (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 7.449.230 Kč (výrok III.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 65.824 Kč (výrok IV.) a povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci náklady řízení zálohové státem, jejichž výši si vyhradil vyčíslit v samostatném rozhodnutí (výrok V.).

Insolvenční soud dospěl k závěru, že v řízení byla prokázána půjčka žalovaného dlužníkovi v celkové výši 3.340.000 Kč, sjednané kupní smlouvy a ceny v nich dohodnuté ve vztahu k předmětným vozidlům mají základ ve znaleckém posudku a lze je posoudit jako smlouvy s přiměřeným protiplněním, když v době jejich uzavření již nebylo kapitálové ani personální propojení smluvních stran. Podle insolvenčního soudu žalovaný těmito úkony zvýhodněn nebyl, když s vozidly č. 1, 2, 3, 4, 15 a 16 převzal i závazky k leasingovým společnostem v celkové výši 7.095.156 Kč. Majetková podstata dlužníka se o tuto částku nezmenšila, a proto nelze hovořit ani o zkrácení ostatních věřitelů. Naopak, u vyjmenovaných vozidel by bylo nutné závazky dlužníka z leasingových smluv plnit z majetkové podstaty. V daném případě se jedná o právní úkony učiněné za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterých dlužník obdržel přiměřené protiplnění (kupní cena jednotlivých vozidel měla základ ve znaleckém posudku a byla uhrazena zápočtem na závazek dlužníka ve výši 3.340.000 Kč z titulu půjčky), kdy nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern a žalovaný nemohl poznat, že dlužník je v úpadku, když i ze znaleckého posudku Doc. Ing. Vozňákové se podává, že společnost dlužníka v roce 2009 předlužena nebyla a o ekonomických poměrech dlužníka se mohli jeho jednatelé dozvědět k 1.4.2010, respektive 1.4.2009.

Výslovně proti výrokům č. II., III., IV. a V. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a převody vozidel jsou jednoznačně zvýhodňujícími právními úkony ve smyslu § 240 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ ). Závěry insolvenčního soudu o tom, že rozdíly vzájemných plnění žalobce a žalovaného nejsou propastné , je nutné odmítnout. Žalovaný získal motorová vozidla a úhrada kupní ceny byla provedena zápočtem. V případě konkursu by došlo k prodeji vozidel a žalovaný by obdržel pouze poměrnou část své pohledávky. Existence pohledávky žalovaného vůči dlužníkovi je sporná. Vyjádření svědků (zaměstnanců žalovaného a jeho statutárních orgánů) o předávání půjček v hotovosti působí nedůvěryhodně, neboť ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Cm (KSOL 10 INS 6203/2010)

71/2009 plyne, že žádná z osob nyní navrhovaných k potvrzení předání finančních prostředků nebyla v tomto řízení o zaplacení navrhována jako svědek. Shrnul, že tvrzení žalovaného o nutnosti předávat půjčky v hotovosti jsou nedůvěryhodná, existence půjček nebyla prokázána a za situace, kdy žalobce existenci půjček zpochybnil, prokázána být měla. Navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené výroky změnil tak, že podané žalobě bude vyhověno.

Žalovaný se s rozhodnutím insolvenčního soudu zcela ztotožnil. Uvedl, že žalobce pouze zopakoval svůj názor na existenci smluv o půjčkách uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem, avšak odvolací soud se již s touto otázkou jednoznačně vypořádal, když existenci půjček měl za prokázanou. Žalobce pouze opakuje již uplatněné námitky, se kterými se insolvenční i odvolací soud řádně vypořádal. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci navrhlo rozhodnutí v napadené části potvrdit. Uvedlo, že k uzavření kupních smluv o prodeji motorových vozidel došlo v roce 2009, kdy sice dlužník byl v úpadku, ale mezi smluvními stranami již nebylo personální ani kapitálové propojení, jež bylo ukončeno 23.12.2008. V řízení nebyla tvrzena ani doložena vědomost kupujícího, že dlužník je v úpadkové situaci. Otázka přiměřenosti protiplnění již byla objasněna v předchozím řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. a s účinností od 30.9.2017 zákonem č. 296/2017 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek insolvenčního soudu v rozsahu napadeném odvoláním, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.) a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Pro úvahy odvolacího soudu jsou v dané věci rozhodné následující skutečnosti. Řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci dne 1.3.2011, kdy insolvenční správce dlužníka DOMES TRANSPORT s. r. o. v likvidaci podal žalobu proti žalovanému EGT Express CZ s. r. o. na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka. Insolvenční řízení dlužníka DOMES TRANSPORT s. r. o. v likvidaci bylo zahájeno dne 4.10.2010 insolvenčním návrhem věřitele PAP OIL čerpací stanice, s. r. o. Insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 10 INS 6203/2010, soudce Mgr. Bronislav Šlahař rozhodl o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem (KSOL 10 INS 6203/2010) ustanovil Mgr. Ivo Šotka (usnesení ze dne 1.7.2010) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (usnesení ze dne 30.8.2010). Z uvedených zjištění plyne, že daný spor je sporem vyvolaným insolvenčním řízením, tedy incidenčním sporem ve smyslu § 2 písm. d) a § 159 odst. 1 písm. d) IZ.

Odpůrčí žaloba byla původně přidělena k projednání soudci Mgr. Bronislavu Šlahařovi, který rozhodoval věci v soudním oddělení 10 INS a 10 ICm. Tento soudce vedl řízení od doby nápadu věci a dne 17.12.2012 rozhodl ve věci rozsudkem č. j. 10 ICm 497/2011-282. Dne 14.5.2013 rovněž předložil spis (a podepsal předkládací zprávu) odvolacímu soudu k projednání odvolání žalobce a státního zastupitelství.

Odvolací soud usnesením ze dne 12.12.2013, č. j. 10 ICm 497/2011, 12 VSOL 56/2013-339 rozsudek insolvenčního soudu ze dne 17.12.2012 zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zcela zásadní je dále skutečnost, že po vrácení spisu insolvenčnímu soudu činila (dne 27.1.2014) pokyny pro kancelář (referát k doručení usnesení odvolacího soudu) soudkyně JUDr. Vlastimila Potoczková. Jmenovaná soudkyně nadále věc projednávala a rovněž rozhodla rozsudkem ze dne 8.12.2016 (nyní napadeným odvoláním). Součástí spisu přitom není žádná listina, která by změnu osoby rozhodujícího soudce objasnila.

Podle § 42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o soudech a soudcích ), rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení.

Podle § 160 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.

Ustanovení § 160 odst. 2 IZ umožňující (do 30. 6. 2017) přikázání incidenčního sporu jinému soudci insolvenčního soudu, než který rozhoduje v insolvenčním řízení dotčeného dlužníka, je třeba vykládat v mezích nastavených článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a-mimo jiné-ustanovením § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu § 42 zákona o soudech a soudcích se přitom podává, že přidělení věci do jiného soudního oddělení brání (zásadně) skutečnost, že ve věci již byl (soudcem, jemuž byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena) učiněn úkon (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1222/2008 ze dne 22. 10. 2008, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 79/2009). (KSOL 10 INS 6203/2010)

Shora uvedené závěry se uplatní i při výkladu ustanovení § 160 odst. 2 IZ a předseda insolvenčního soudu zásadně nemůže incidenční spor přidělit jinému soudci téhož soudu podle citovaného ustanovení tehdy, byl-li ve věci soudcem, kterému byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena, učiněn úkon. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 28/2016 ze dne 30. 3. 2017, kde vyjádřil názor, že přidělení věci do jiného soudního oddělení podle § 160 odst. 2 IZ brání (zásadně) skutečnost, že ve věci již byl (soudcem, jemuž byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena) učiněn úkon.

Přikáže-li předseda insolvenčního soudu incidenční spor v rozporu s uvedeným požadavkem, a projedná-li a rozhodne věc takto nově určený soudce, platí, že věc projednal a rozhodl nesprávně obsazený insolvenční soud, a tedy, že v řízení před insolvenčním soudem byl účastníkům řízení (incidenčního sporu) odňat zákonný soudce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1222/2008 ze dne 22. 10. 2008, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 79/2009).

V rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2014 je v části nazvané Obchodní úsek pod bodem 5. h) stanoveno, že Incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle § 160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení 2 Cm, 9 Cm, 12 Cm, 18 Cm, 19 Cm a 44 Cm . Dále z rozvrhu práce plyne, že Mgr. Bronislav Šlahař je zařazen do oddělení 10 INS a JUDr. Vlastimila Potoczková do oddělení 19 Cm. Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2014 byl dotčen celkem 14 změnami, v žádném z těchto pozměňovacích textů (změna č. 1 až změna č. 14) nezaznamenal odvolací soud žádný normativ o zastavení nápadu incidenčních sporů Mgr. Bronislavu Šlahařovi a přidělení neskončených věcí soudkyni JUDr. Vlastimile Potoczkové.

Jelikož od předložení věci odvolacímu soudu (14.5.2013) do doby pokynu JUDr. Vlastimily Potoczkové k doručení rozhodnutí odvolacího soudu (27.1.2014) uplynulo sedm měsíců, odvolací soud nepominul ani text rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2013. V jeho části nazvané Obchodní úsek je v bodu 5. h) uvedeno, že Insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle § 160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení 23 Cm, 18 Cm nebo 9 Cm . Dále z rozvrhu práce plyne, že Mgr. Bronislav Šlahař je zařazen do oddělení 10 INS a JUDr. Vlastimila Potoczková do oddělení 19 Cm. Rozvrh práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2013 byl měněn celkem 12 dodatky, v žádném z nich není ustanovení o zastavení nápadu incidenčních sporů Mgr. Bronislavu Šlahařovi a přidělení neskončených věcí soudkyni JUDr. Vlastimile Potoczkové.

V posuzované věci je zcela zjevné, že věc byla u insolvenčního soudu původně přidělena (v souladu s rozvrhem práce) do soudního oddělení číslo 10 (KSOL 10 INS 6203/2010) soudci Mgr. Bronislavu Šlahařovi, který následně ve věci činil celou řadu úkonů, včetně rozhodnutí ve věci samé. Tato zjištění odvolacího soudu vedou k závěru, že procesní úkony soudce Mgr. Bronislava Šlahaře, který i nadále působil jako soudce insolvenčního soudu, bránily ve smyslu § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích přerozdělení přezkoumávané věci, a to případně i postupem dle § 160 odst. 2 IZ.

Za popsaného stavu věci dospěl odvolací k závěru, že věc projednal a rozhodl nezákonný soudce, přičemž k této skutečnosti je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Proto odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci samé, včetně závislých výroků zrušil podle § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř. a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

V Olomouci dne 16. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu