12 VSOL 8/2013-42
39 ICm 1559/2011 12 VSOL 8/2013-42 (KSOS 39 INS 4664/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce Ing. Borka Placra, se sídlem Dukelských hrdinů 561, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, insolvenčního správce dlužníka PROFID s.r.o., se sídlem 756 61 Vigantice 103, identifikační číslo 268 60 406, zastoupeného Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 22, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Vlastimilu anonymizovano , anonymizovano , bytem Ve Stráni 604, 757 01 Valašské Meziříčí, o určení neúčinnosti právních úkonů a vydání částky 470.000 Kč, rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.2012, č. j. 39 ICm 1559/2011-22, KSOS 39 INS 4664/2010

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě zamítl pro předčasnost žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka PROFID s.r.o. částku 470.000 Kč (výrok I.), rozhodl, že právní úkony, kterými dlužník PROFID s.r.o. provedl ze svého účtu vedeného u Komerční banky, a.s., č. účtu 94-2612080207/0100 ve prospěch účtu žalovaného Vlastimila Camfrly, vedeného u Komerční banky, a.s., č. účtu 94-2561030217/0100 dne 12.11.2008 platbu ve výši 250.000 Kč a dne 1.12.2008 platbu ve výši 220.000 Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka PROFID s.r.o., se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS 39 INS 4664/2010, neúčinné (výrok II.), pokračování-2- (KSOS 39 INS 4664/2010)

žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.520 Kč (výrok III.) a České republice-na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok IV.).

V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení žalobce a žalovaného, rozvedl zjištění ze spisu sp. zn. KSOS 39 INS 4664/2010, úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 28582, výpisu z účtu dlužníka PROFID s.r.o. a účetní sestavy dlužníka za rok 2008. Po stránce skutkové uzavřel, že mezi dlužníkem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o půjčce a pokud byly smlouvy o půjčce uzavřeny mezi dlužníkem Ing. Jaroslavem Camfrlou (jednatelem dlužníka a otcem žalovaného), absentoval předchozí souhlas valné hromady. Platby 250.000 Kč a 220.000 Kč byly dne 12.11.2008 a 1.12.2008 převedeny na účet žalovaného. Dále soud uzavřel, že žaloba je včasná ve smyslu ust. § 239 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), a zabýval se neúčinností předmětných právních úkonů. Dospěl přitom k závěru, že byly splněny všechny podmínky neúčinnosti zvýhodňujícího právního úkonu ve smyslu ust. § 241 IZ. Uvedl, že pokud dlužník učinil zvýhodňující úkon vůči osobě blízké, nastává právní domněnka, že učinil úkon v době svého úpadku. Je na osobě, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo která z něho měla prospěch, aby tvrdila a prokázala, že dlužník v úpadku nebyl. V tomto ohledu žalovaný žádná relevantní tvrzení neučinil, soud proto důkazy v tomto směru ani neprováděl. Dále soud prvního stupně uvedl, že důkaz navržený žalovaným (výslech žalovaného a výslech Ing. Jaroslava Camfrly) zamítl, neboť zjištění okolností kontraktace ve vztahu ke smlouvě o půjčce, ústně uzavřené mezi dlužníkem a Ing. Jaroslavem Camfrlou, na základě kterých měl Ing. Jaroslav Camfrla půjčit dlužníkovi 1.900.000 Kč, nebyly z hlediska právní kvalifikace zapotřebí. Právní úkony dlužníka, kterými provedl ze svého účtu ve prospěch účtu žalovaného dne 12.11.2008 platbu 250.000 Kč a dne 1.12.2008 ve výši 220.000 Kč, založily závazkový vztah, kterým žalovaný získal bezdůvodné obohacení na úkor ostatních věřitelů. Tím je splněna podmínka zvýhodňujícího právního úkonu podle ust. § 241 IZ. Splněna byla i podmínka učinění úkonu v době úpadku dlužníka, neboť za situace, kdy platby byly provedeny ve prospěch žalovaného jako syna jednatele dlužníka (osoby dlužníku blízké), je dána fikce, že se jedná o úkony, které dlužník učinil v době úpadku. Konečně byly úkony učiněny ve lhůtě tří let před zahájením insolvenčního řízení. Proto soud vyhověl žalobě na určení, že specifikované právní úkony jsou neúčinné a primární petit zamítl. Primární petit dále zamítl také proto, že požadavek na vydání plnění do majetkové podstaty je předčasný, neboť neúčinnost právního úkonu se zakládá až pravomocným rozhodnutím, kterým soud vyhoví odpůrčí žalobě, a dnem právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu náleží dlužníkovo plnění do majetkové podstaty (§ 239 odst. 4 IZ).

O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Úspěšnému žalobci přiznal paušální odměnu ve výši 9.000 Kč podle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., 2 režijní paušály pokračování-3- (KSOS 39 INS 4664/2010) po 300 Kč a náhradu za 20% daň z přidané hodnoty. Celkem se jedná o částku 11.520 Kč. O zaplacení soudního poplatku žalovaným rozhodl soud podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Předně namítal, že pokud soud prvního stupně zamítl žalobu na vydání plnění do majetkové podstaty, měl tak učinit pro nedůvodnost, nikoliv pro předčasnost. Správně měl soud vyhodnotit celou situaci tak, že v důsledku absolutní neplatnosti předmětných ústních smluv o půjčce, které byly uzavřeny mezi dlužníkem PROFID s.r.o. a Ing. Jaroslavem Camfrlou, jednatelem PROFID s.r.o., bez splnění podmínek § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, zejména bez předchozího souhlasu valné hromady, vzniklo dlužníkovi bezdůvodné obohacení. Jestliže toto bezdůvodné obohacení následně dlužník prostřednictvím žalovaných plateb vydal, nemůže již existovat žádný nárok žalobce na vydání tohoto plnění. Soud prvního stupně také nesprávně posoudil žalované platby jako právní úkony, které pak označil na neúčinné. Platby měl posoudit jako faktické úkony, když z povahy věci nelze žádný faktický úkon hodnotit jako neúčinný, a to ani na základě insolvenčního zákona. Dále žalovaný namítal, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud totiž k důkazu neprovedl výslech Ing. Jaroslava Camfrly. Z něj by zjistil, že ve skutečnosti byly žalovanými platbami vráceny půjčky poskytnuté Ing. Jaroslavem Camfrlou dlužníkovi. Platby tedy nezaložily vztah z bezdůvodného obohacení. K vrácení finančních částek na bankovní účet žalovaného došlo na základě dohody dlužníka a Ing. Jaroslava Camfrly, přičemž tato skutečnost ze žalovaného ještě neučinila účastníka daných půjček. Soud prvního stupně se ani nevypořádal s procesní obranou žalovaného, která spočívala v tom, že žalobu podal žalobce na nesprávného žalovaného, neboť jím měl být pouze Ing. Jaroslav Camfrla. Proto je rozsudek v tomto ohledu nepřezkoumatelný. Konečně žalovaný soudu vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesprávně vzal za prokázané, že žalované platby byly realizovány v době, kdy měl být dlužník v úpadku. V době provedení plateb se dlužník v úpadkové situaci nenacházel. K tomu rozvedl, že jeden rozestavěný dům prodal na základě smlouvy o prodeji rozestavěného projektu developerské firmě Bydlení Vodárna s.r.o., která mimo jiné měla zajistit financování výstavby, veškerých činností souvisejících s realizací jeho projektu, včetně prodeje jednotek. Stejným způsobem měla proběhnout i realizace bytových domů SO-108 a SO-109, k čemuž ČSOB zpracovala indikativní nabídku financování ze dne 13.11.2008. Z interního bankovního dokumentu hodnocení projektu ohledně cen bytových jednotek je zřejmé, že i ČSOB vyhodnotila projekt jako životaschopný, proto vystavila a podepsala indikativní nabídku na financování. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že tržní hodnota rozestavěného projektu po jeho dokončení je cca 208.000.000 Kč. Z uvedeného hodnotového ocenění projektu vyplývá, že dlužník PROFID s.r.o. nejevil znaky úpadku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. pokračování-4- (KSOS 39 INS 4664/2010)

Žalobce ve svém vyjádření k odvolání považoval námitky žalovaného za nedůvodné. Uvedl, že ať již žalovaný měl za dlužníkem pohledávku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatně uzavřených smluv o půjčkách, podle kterých žalovaný poskytl dlužníkovi předmětné platby, či mu dlužník plnil zcela bez právního důvodu, byl žalovaný dlužníkem zvýhodněn oproti ostatním věřitelům. Žalovanému se tak dostalo více, než by tomu bylo v případě, že by se stal přihlášeným věřitelem, či se mu dostalo něčeho, co mu vůbec nenáleželo. Skutečnost, že dlužník byl v úpadku v době, kdy úkony činil, vyplývá z ust. § 241 odst. 2, věta druhá IZ, neboť jednatel dlužníka je otcem žalovaného a jednalo se o úkon ve prospěch osoby dlužníku blízké. Pasivní legitimace žalovaného je dána tím, že dlužník plnil ve prospěch jeho účtu a žalovaný toto plnění přijal. Tvrzení, že žalovaný byl pouze platebním místem, je nelogické, neboť jeho otec obdobným způsobem přijímal plnění od dlužníka, a to na svůj účet, což je předmětem jiného sporu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a § 221a o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Předně považuje odvolací soud za nutné zrekapitulovat tvrzení žalobce a žalovaného významná pro posouzení věci, jakož i jejich důkazní návrhy. Žalobce ve své žalobě doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 21.6.2011 tvrdil, že zjistil z účetní evidence dlužníka PROFID s.r.o., že dlužník provedl ve dnech 12.11.2008 a 1.12.2008 bezhotovostní platby ze svého účtu vedeného u Komerční banky, a.s. ve prospěch žalovaného ve výši 250.000 Kč a 220.000 Kč, které byly deklarovány jako splátky půjček poskytnutých žalovaným dlužníku PROFID s.r.o. K těmto půjčkám nebyly uzavřeny žádné písemné smlouvy, a pokud měly být uzavřeny ústně, nebyl k nim udělen souhlas valné hromady společnosti dlužníka dle ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku. Ten byl nezbytný, neboť otec žalovaného Ing. Jaroslav Camfrla byl v době uzavření tvrzených ústních smluv o půjčkách jednatelem dlužníka. Absence souhlasu valné hromady způsobila neplatnost ústních smluv o půjčkách. Pokud dlužník činil právní úkony, kterými plnil z neplatných právních úkonů a činil-li tak na úkor poměrného uspokojení ostatních věřitelů, jednalo se o právní úkony neplatné pro rozpor se zákonem a žalovaný je povinen takovéto plnění vydat do majetkové podstaty dlužníka. Pro případ, že by soud shledal právní úkony platnými, je zde dána právní fikce dle ust. § 241 odst. 2 IZ a jedná se o zvýhodňující právní úkony, které dlužník učinil v době jeho úpadku. Případně pokračování-5- (KSOS 39 INS 4664/2010) by mohlo jít o úmyslně zkracující právní úkony ve smyslu ust. § 242 odst. 2 IZ. Žádal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka PROFID s.r.o. částku 470.000 Kč, eventuálně aby bylo rozhodnuto tak, že předmětné právní úkony jsou neúčinné. K prokázání svých tvrzení žalobce označil spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 39 INS 4664/2010 a výpisy z účtu o odepsání plateb ve prospěch žalovaného. Žalovaný v rámci své procesní obrany tvrdil, že dne 25.8.2008 byla uzavřena mezi dlužníkem PROFID s.r.o. a Ing. Jaroslavem Camfrlou ústní smlouva o půjčce ve výši 1.900.000 Kč, půjčku poskytl dlužníkovi Ing. Jaroslav Camfrla a právě tato půjčka byla hrazena platbami ze dne 12.11.2008 a 1.12.2008. Žalovaný nebyl účastníkem smlouvy o půjčce a nestal se jím ani proto, že půjčka byla vrácena na jeho bankovní účet. K tomu došlo na základě dohody dlužníka a Ing. Jaroslava Camfrly. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.11.2008, sp. zn. 28 Cdo 3890/2008 s tím, že se běžně připouští bankovní účet třetí osoby jako místo, kam může být předmět půjčky převeden. Tvrdil, že žaloba měla být podána vůči Ing. Jaroslavu anonymizovano , Svazarmovská 1695, Rožnov pod Radhoštěm. Dále žalovaný uvedl, že pokud byly smlouvy o půjčce uzavřeny mezi dlužníkem a Ing. Jaroslavem Camfrlou bez předchozího souhlasu valné hromady, šlo o absolutně neplatné právní úkony, v jejichž důsledku vzniklo dlužníkovi bezdůvodné obohacení. Jestliže pak toto bezdůvodné obohacení následně dlužník vydal, neexistuje již žádný nárok žalobce na vydání tohoto plnění. K důkazu žalovaný označil výslech žalovaného, výslech Ing. Jaroslava Camfrly, účetní sestavu dlužníka za rok 2008-účet 249000 a výpis z účtu u Komerční banky, a.s. dlužníka u roku 2008, pořadové č. 11 a 12.

Po stránce skutkové lze uvést, že soud prvního stupně učinil z provedených listinných důkazů správná zjištění, která rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku na straně 2, poslední odstavec a straně 3, první až třetí odstavec shora. V zájmu stručnosti lze proto na tato zjištění odkázat.

Ve shodě s žalovaným je odvolací soud názoru, že soud prvního stupně se při posouzení věci dopustil procesních pochybení. Tato pochybení mají původ zejména v tom, že soud prvního stupně náležitým způsobem nepracoval s tvrzeními a důkazními návrhy. Přitom žalobce i žalovaný zcela určitě a podrobně vylíčili skutečnosti rozhodné z jejich pohledu pro posouzení věci a rovněž navrhli řadu důkazů. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že dne 12.11.2008 a dne 1.12.2008 dlužník zaplatil na účet žalovaného částky 250.000 Kč a 220.000 Kč a že tyto platby představovaly splátky na půjčku poskytnutou dlužníkovi PROFID s.r.o. Sporné není mezi účastníky řízení ani o tom, že jednatelem společnosti dlužníka byl v době poskytnutých plateb (a je dosud) Ing. Jaroslav Camfrla, který je otcem žalovaného Vlastimila Camfrly. Spor se vede v rovině toho, kdo (zda žalovaný či Ing. Jaroslav Camfrla) byl druhou smluvní stranou smlouvy o půjčce, která byla uzavřena v ústní formě s dlužníkem PROFID s.r.o. S ohledem na zcela rozdílná tvrzení žalobce a žalovaného o tom, kdo smlouvu o půjčce s dlužníkem uzavřel, se v posuzované věci měl soud prvního stupně soustředit na dokazování tak, aby žalobce i žalovaný mohli svá tvrzení prokázat. Řízení v posuzované věci pokračování-6- (KSOS 39 INS 4664/2010) je příkladem sporného řízení, v němž je zásadně věcí žalobce a žalovaného tvrdit rozhodné skutečnosti (což se v dané věci stalo) a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení.

Podle názoru odvolacího soudu přijal soud prvního stupně svůj závěr, že mezi dlužníkem a žalovaným nebyla uzavřena žádná smlouva o půjčce a uskutečněné platby v celkové výši 470.000 Kč založily závazkový vztah z titulu bezdůvodného obohacení, kterým získal žalovaný bezdůvodné obohacení na úkor ostatních věřitelů, na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalovanému lze dát za pravdu v tom, že soud prvního stupně se nezabýval jeho procesní obranou, která spočívala v tom, že není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť smlouva o půjčce byla uzavřena mezi dlužníkem a Ing. Jaroslavem Camfrlou. Měl to být totiž právě žalobce, kdo musel prokázat svá tvrzení o tom, že jeho nárok je co důvodu a výše oprávněný. Žalobce si splnil svou povinnost tvrzení, když tvrdil, že žalovaný poskytl dlužníku PROFID s.r.o. půjčky, ke kterým nebyly uzavřeny žádné písemné smlouvy. Konkrétně v samotné žalobě uvedl, že v účetní evidenci dlužníka PROFID s.r.o. jsou předmětné platby deklarovány jako splátky půjček poskytnutých žalovaným dlužníku PROFID s.r.o. Žalovaný v řízení uplatnil relevantní procesní obranu, proto měl soud prvního stupně věc projednávat i z hlediska tvrzení žalovaného. Avšak v prvé řadě měl soud prvního stupně posuzovat věc z pohledu žalobce, tedy z hlediska jeho tvrzení a navržených důkazů. Pokud by postupoval ve svých úvahách tímto způsobem, musel by po vyhodnocení žalobcem navržených listinných důkazů (výpisu z účtu dlužníka) dospět k závěru, že žalobce pouze těmito důkazy neprokázal svá tvrzení o smlouvách o půjčkách uzavřených mezi dlužníkem PROFID s.r.o. a žalovaným. Za této situace měl soud prvního stupně žalobci vysvětlit, že jím dosud navržené a provedené důkazy jeho tvrzení neprokazují, a poučit jej ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti navrhnout další (jiné) důkazy potřebné k prokázání skutkových tvrzení žalobce. Tuto svou poučovací povinnost ve vztahu k žalobci si však soud prvního stupně nesplnil.

K projednání věci z hlediska tvrzení žalovaného nutno uvést, že soud prvního stupně pochybil, pokud v řízení neprovedl žalovaným navržený důkaz jeho výslechem a výslechem jeho otce Ing. Jaroslava Camfrly. Závazek lze skutečně splnit (jak tvrdil žalovaný) i na účet třetí osoby. To již proto, že dlužník nemusí nutně vědět, komu účet ve skutečnosti patří. K poukázání platby mu stačí znát číslo účtu, ze kterého nevyplývá identita jeho majitele. Dlužník v takovém případě svůj dluh splní dnem připsání poukázané částky na účet označený věřitelem. Za případný považuje odvolací soud také poukaz žalovaného na závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho rozhodnutí ze dne 11.11.2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008. V něm Nejvyšší soud kromě jiného formuloval názor, že jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky převeden, pokud se na tom strany smlouvy o půjčce dohodnou. Uskutečněním převodu pak je splněna podmínka předání předmětu půjčky dlužníkovi pokračování-7- (KSOS 39 INS 4664/2010) podle § 657 obč. zák. Odvolací soud nevidí žádný důvod, proč by nemohlo být obdobně postupováno i v případě plnění závazku dlužníka vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky. Proto považuje odvolací soud výslech žalovaného a výslech Ing. Jaroslava Camfrly v dané věci za podstatný za účelem objasnění obsahu smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a Ing. Jaroslavem Camfrlou, jejíž existenci tvrdil žalovaný.

Na základě všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nesplněním poučovací povinnosti dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. zatížil řízení procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu řízení neodstranil soud prvního stupně ani tím, že před skončením jednání poučil účastníky ve smyslu ust. § 119a o.s.ř. Za účelem náležitého posouzení věci je dále třeba provést další důkazy, které nemohou být provedeny odvolacím soudem (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. a napadený rozsudek zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V něm soud prvního stupně předně vyzve žalobce k označení případných dalších důkazů. Reakci žalobce přizpůsobí svůj další procesní postup, a to včetně poučení žalobce v intencích ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., když podle názoru odvolacího soudu dosud žalobcem navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat žalobcovo tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce mezi dlužníkem a žalovaným. Odvolacímu soudu se jeví nutným provést v dalším řízení jak výslech žalovaného, tak výslech jeho otce Ing. Jaroslava Camfrly. V případě výslechu Ing. Jaroslava Camfrly neopomene soud postupovat podle ust. § 126a ve spojení s § 131 o.s.ř. V důsledku tohoto zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu se účastníkům otevřela možnost uplatnit v řízení nová tvrzení a nové důkazy. Poté, co soud prvního stupně provede označené důkazy a vyhodnotí výsledky dokazování, o žalobě znovu rozhodne.

K argumentaci žalovaného, že předmětné platby jsou faktickými úkony a z povahy věci nelze žádný faktický úkon vyhodnotit jako neúčinný, a to ani na základě insolvenčního zákona, odvolací soud poznamenává, že právní úkony dlužníka uvedené v ust. § 240, § 241 a § 242 IZ jsou demonstrativním výčtem neúčinných právních úkonů dlužníka. I podle mínění odvolacího soudu může být zvýhodňujícím právním úkonem, jemuž lze v insolvenčním řízení odporovat, také samotná platba (plnění) dlužníka na úhradu jeho splatných závazků z titulu smlouvy (smlouvy o půjčce). Podstatné je, zda platba směřuje ke změně, vzniku či zániku práv a povinností. Pokud úkon sledoval úhradu závazku z půjčky, je rozhodné, ve prospěch jakého věřitele byl závazek skutečně hrazen.

V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v tomto rozhodnutí (§ 226 odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí ve věci rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). pokračování-8- (KSOS 39 INS 4664/2010)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu