12 VSOL 77/2013-23
29 ICm 2649/2012 12 VSOL 77/2013-23 (KSBR 29 INS 22506/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce ALGECO s.r.o., se sídlem Olšík 583, 763 64 Spytihněv, identifikační číslo 255 20 334, zastoupeného Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3, proti žalovanému Ing. Petru Janíčkovi, DiS., se sídlem Kaunicova 76, 688 01 Uherský Brod, insolvenčnímu správci dlužníka Radomíra anonymizovano , o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 ICm 2549/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Radomíra anonymizovano , anonymizovano , Sídliště 815, 687 24 Uherský Ostroh, identifikační číslo 358 47 324, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 22506/2011, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.4.2013, č. j. 29 ICm 2649/2012, KSBR 29 INS 22506/2011-C1-8

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.058,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování-2- (KSBR 29 INS 22506/2011) Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na vyloučení dvou označených obytných kontejnerů z majetkové podstaty dlužníka Romana anonymizovano (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1.114 Kč (výrok II.).

V důvodech rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení žalobce ve smyslu jím tvrzeného vlastnictví k předmětným věcem na základě sjednané výhrady vlastnictví a námitky žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcem tvrzená smlouva o koupi najaté věci nebyla uzavřena platně. Uvedl, že pokud žalobce tvrdí, že nabídka číslo S/0182/2010/JM je smlouvou současně upravující nájemní vztah a následnou smlouvou o prodeji, pak obsah této listiny jeho tvrzení nedokazuje. Jedná se pouze o nabídku na pronájem dvou kusů kontejnerů na dobu 12 měsíců za cenu 80.400 Kč a nabídku na prodej dvou kusů kontejnerů po době 12 měsíců. V oddílu Kalkulace nabídky na straně 2 se uvádí, že podpisem obou stran se potvrzená kalkulace nabídky stává nájemní smlouvou. Kupní smlouva předložená žalobcem by tak představovala samostatný závazek, který není nijak vázán na předchozí smlouvu o prodeji pronajaté věci z dubna 2010, respektive nájemní smlouvu. Z listiny Nabídka 100451-kupní smlouva vzal soud za prokázané, že žalobce měl úmysl uzavřít s dlužníkem písemnou kupní smlouvu na prodej kontejneru, tato však nebyla uzavřena v písemné formě, ale k jejímu vzniku došlo na základě ústní, případně konkludentní dohody. Oporou pro zjištění, že předmětné kontejnery IN26 měl dlužník nejprve v nájmu a následně mu byly na základě faktury číslo 11001103 ze dne 28.4.2011 odprodány, je skutečnost, že dlužník již na kupní cenu kontejnerů hradil částku minimálně 7.513,28 Kč. Vůle obou stran kupní smlouvu uzavřít existovala, kupní smlouva tedy uzavřena byla, ač zřejmě konkludentně. Soud vzal za prokázané, že došlo k perfekci kupní smlouvy, která nebyla uzavřena písemně, na dlužníka přešlo vlastnictví věci, z jeho strany však nebyl splněn závazek uhradit kupní cenu. Žalobce je tedy oprávněn požadovat úhradu své pohledávky. K argumentaci žalobce a žalovaného týkající se všeobecných obchodních podmínek soud uvedl, že obchodní zákoník rozlišuje tři typy obchodních podmínek. V podrobnostech odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 10/1998 na straně 259. Uzavřel, že žalobce ani netvrdil (a neprokázal) přes soudem poskytnuté poučení, že všeobecné obchodní podmínky byly dlužníkem podepisovány, netvrdil a neprokázal, že byly připojeny ke smlouvě a neprokázal, že byly dlužníkovi známy. Na rozdíl od obecných požadavků na formu kupní smlouvy musí být výhrada vlastnictví sjednána písemně. Aby žalobce dostál svým tvrzením, že byla platně sjednána výhrada vlastnictví, bylo třeba, aby předložil kupní smlouvu obsahující podpis dlužníka, smlouva by musela obsahovat odkaz na všeobecné obchodní podmínky a žalobce musel prokázat, že dlužník byl s nimi seznámen.

O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci. Žalovanému přiznal cestovné k jednání dne 19.4.2013 ve výši 1.114 Kč. pokračování-3- (KSBR 29 INS 22506/2011)

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Předně namítal, že poučení soudu podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bylo nedostatečné. Soud totiž vůbec neakceptoval tvrzení žalobce o tom, že smlouvou o prodeji najaté věci byl dohodnut jak nájem, tak vlastní následná koupě. Namítal, že nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o uzavření ústní kupní smlouvy. Jestliže soud dospěl k závěru, že byla uzavřena ústní kupní smlouva, pak zjistil něco, co ani jedna strana netvrdila a ani jedna k tomu nenabídla žádné důkazy. Zdůraznil, že jeho (ale i dlužníkův) projev vůle nikdy nesměřoval k uzavření ústní kupní smlouvy, nýbrž smlouvy písemné. Dále konstatoval, že pokud nebyla platně uzavřena písemná, ani ústní kupní smlouva, pak žádná smlouva mající za následek přechod vlastnického práva nevznikla a žalovaný drží kontejnery žalobce bez právního důvodu. Z úřední povinnosti se měl soud zabývat bezdůvodným obohacením, respektive držením bez právního důvodu a žalobě měl z tohoto titulu vyhovět. Pokud by soud shledal smlouvu o koupi najaté věci jako platnou, odkázal žalobce na svá předchozí podání s tím, že odkaz na všeobecné obchodní podmínky je jasný. Uvedl, že tyto byly volně k nahlédnutí na webu a podnikatele zavazuje to, co podepíše, byť to fyzicky ani vidět a číst nemusí. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a obytné kontejnery vyloučil z majetkové podstaty dlužníka Radomíra anonymizovano .

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání zopakoval, že nikdy nebyla platně sjednána výhrada vlastnictví. Poukázal na to, že na listinách předložených žalobcem jsou jednou uvedeny všeobecné obchodní podmínky firmy ALGECO , následně pak všeobecné obchodní podmínky firmy ALGECO, s.r.o., Olšík, Spytihněv, stř., pronájem a prodej kontejnerů a žalobcem předloženy jsou všeobecné obchodní podmínky firmy ALGECO s.r.o. . Není tedy zcela zřejmé, o jaké podmínky by se mělo jednat. Žalovaný se neztotožnil ani se snahou žalobce zpochybnit uzavření jakékoliv kupní smlouvy a přesunout problematiku do pozice neoprávněného užívání cizí věci. Uvedl, že žalobce přepravil kontejnery na místo určení dne 20.4.2011, tedy před více jak dvěma lety. Do doby podání odvolání ani nepřímo netvrdil, že by věc dlužník užíval bez právního důvodu. Žalovaný se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že k uzavření kupní smlouvy došlo ústně (případně konkludentně), neboť žalobce vystavil na dodávku mobilních kontejnerů fakturu, kterou dlužník akceptoval, a dokonce na ni provedl částečnou úhradu. Žalobce toto plnění přijal. Žalobce však pochybil, pokud si svůj nárok z titulu neuhrazené kupní ceny za předmětné kontejnery nepřihlásil do insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud odvolání zamítl a rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. pokračování-4- (KSBR 29 INS 22506/2011) Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle ust. § 225 odst. 1 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odstavce 2, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději poslední den lhůty insolvenčnímu soudu.

Svým obsahem je citované ust. § 225 IZ srovnatelné s ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007. Proto dle názoru odvolacího soudu jsou v poměrech insolvenčního řízení i nadále použitelné judikaturní závěry, které přijal Nejvyšší soud ČR při výkladu zabývajícím se předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 58/1999, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po posouzení podmínek, za kterých může insolvenční soud vyhovět žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 225 odst. 2 IZ, podána byla proti insolvenčnímu správci dlužníka Radomíra anonymizovano , sporné mobilní kontejnery jsou zapsány v soupisu majetkové podstaty a žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka. Podstatou vylučovací žaloby podle ust. § 225 IZ je pro insolvenční řízení (ale i pro účastníky v řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně a zda zde není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v insolvenčním řízení vylučuje.

Z pohledu úvah odvolacího soudu při právním hodnocení věci a také v návaznosti na odvolací námitky žalobce odvolací soud částečně zopakoval dokazování listinami, jak jsou uvedeny v protokole o jednání odvolacího soudu. Z listiny označené jako Nabídka 100451, kupní smlouva odvolací soud zjistil, že v levém horním rohu je označena společnost ALGECO, s.r.o. uvedením sídla, identifikačního čísla a dalšími údaji, v pravém horním rohu pak Radomír Nikl s uvedením bydliště, identifikačního čísla, dále je uveden termín dodání 28.4.2011 a místo určení fotbalový stadion Ostrožská Nová Ves. Dále listina obsahuje text: v návaznosti na váš požadavek vám níže zasíláme prodejní nabídku modul číslo 4937, 300035, 79.800 Kč, částka celkem včetně všech daní 95.760 Kč, termín pokračování-5- (KSBR 29 INS 22506/2011) dodání 10 dní po obdržení úhrady, finanční podmínky, stoprocentní úhrada příkazem 17 dní . Za společnost ALGECO je listina opatřena razítkem a podpisem.

Z listiny označené jako Nabídka S/0182/2010/JM, smlouva o prodeji pronajaté věci odvolací soud zjistil, že v levém horním rohu je uvedena firma Radomír Nikl, Sídliště 815, Uherský Ostroh, dále identifikační číslo, termín dodání od objednávky do dvou týdnů-do 20.4.2010, doba pronájmu 12 měsíců, v pravém horním rohu je uvedena firma ALGECO s.r.o. s označením dalších údajů. Na listině je dále uvedeno, že zákazníkovi se děkuje za zájem o služby a dle všeobecných obchodních podmínek firmy ALGECO se nabízí pronájem kontejnerů na dobu 12 měsíců, typ IN26, popis-obytný kontejner IN26, množství 2, cena celkem 6.700 Kč, mobilní kontejnery celkem 80.400 Kč. Následně je uveden odstavec-prodej kontejneru po době 12 měsíců, typ IN26, popis-obytný kontejner IN26, množství 2, cena celkem 79.800 Kč. Vedlejší náklady (specifikované) činí celkem 9.600 Kč. V rubrice kalkulace nabídky je uvedeno, že tato je platná pouze se všeobecnými podmínkami firmy ALGECO s.r.o., Olšík, Spytihněv, středisko pronájmu a prodeje kontejnerů, je nedílnou součásti objednávky, v návaznosti na výše uvedené podpisem obou zainteresovaných stran potvrzená kalkulace nabídky se stává nájemní smlouvou. Listina obsahuje podpis dodavatele i odběratele a za obě smluvní strany je opatřena razítkem.

Z obsahu žalobcem předložených všeobecných obchodních podmínek firmy ALGECO s.r.o. vyplývá, že první sekce upravuje pronájem kontejnerů, další sekce pak jejich prodej. Ujednání o platebních podmínkách je vtěleno do bodu 2.3., jehož součástí je v podbodu 2.3.1. výhrada vlastnictví a přechod vlastnického práva s tímto textem: , Prodávající si vyhrazuje vlastnické právo ke zboží až do jeho úplného zaplacení . Tyto všeobecné obchodní podmínky nejsou datovány, nejsou opatřeny žádným podpisem.

Z faktury číslo 1001103 soud zjistil, že byla vystavena dne 28.4.2011 firmou ALGECO s.r.o. pro Radomíra anonymizovano , Sídliště 815, Uherský Ostroh. Datum splatnosti je uveden 15.5.2011, datum uskutečnění 20.4.2011, částka celkem k úhradě 95.760 Kč za prodej dvou kusů obytných kontejnerů typ IN26 po pronájmu, kupní smlouva číslo 100451 ze dne 20.4.2011.

Pro posouzení důvodnosti podané žaloby se stalo rozhodným zodpovědět otázku, jaký právní vztah vznikl mezi žalobcem a dlužníkem. V této souvislosti bylo třeba náležitě vyhodnotit tvrzení žalobce a žalovaného a obsah k důkazu předložených listin. Z pohledu tvrzení účastníků řízení je podstatné, že žalobce tvrdil již ve své žalobě, že na základě smlouvy o prodeji pronajaté věci S/0182/2010/JM z dubna 2010 byly dlužníku Radomíru Niklovi pronajaty dva obytné kontejnery IN26 s příslušenstvím na dobu 12 měsíců za cenu 6.700 Kč měsíčně, vedlejší náklady ve výši 9.600 Kč, vše bez DPH, že současně byla v této smlouvě dohodnuta následná koupě a prodej za cenu 79.800 Kč bez DPH a na základě této smlouvy byla dlužníku po skončení pronájmu vystavena dne 28.4.2011 faktura na kupní cenu pokračování-6- (KSBR 29 INS 22506/2011) 95.760 Kč se splatností 15.5.2011, přičemž dlužník neuhradil žalobci částku 88.246,72 Kč. Žalovaný tvrdil, že celou věc s dlužníkem řešil a zjistil, že dva obytné kontejnery IN26 měl dlužník nejprve v nájmu a následně mu byly odprodány žalovaným, a to na základě Nabídky-Smlouvy o prodeji pronajaté věci bez data. Na kupní cenu kontejnerů uhradil dlužník částku 7.513,28 Kč, zbytek kupní ceny zůstal neuhrazen.

Odvolací soud v návaznosti na zcela shodná tvrzení žalobce a žalovaného podrobil svému hodnocení předně listinu nazvanou Nabídka S/0182/2010/JM, Smlouva o prodeji pronajaté věci (bez data). Listina je opatřena razítky žalobce a dlužníka, stejně tak i jejich podpisy, žalobce i dlužník jsou na smlouvě zcela nepochybně a nezaměnitelně označeni, rovněž věci, které jsou předmětem smlouvy, jsou určeny typem, množstvím, cenou (jedná se o dva mobilní kontejnery IN26). Za podstatný považuje odvolací soud text smlouvy následující po označení smluvních stran (první strana smlouvy), který obsahuje ujednání o pronájmu specifikovaných kontejnerů na dobu 12 měsíců a prodeji kontejnerů po době 12 měsíců. Z něj odvolací soud dovozuje, že žalobce s dlužníkem uzavřel smlouvu o koupi najaté věci dle ust. § 489 obchodního zákoníku. Obě smluvní strany si totiž ve smlouvě ujednaly pronájem specifikovaných kontejnerů na dobu 12 měsíců a současně (týž den) se dohodly na tom, že po uplynutí doby nájmu dojde k prodeji kontejnerů za sjednanou celkovou cenu 79.800 Kč bez DPH. Dohoda o koupi (prodeji) najaté věci je obsažena přímo v nájemní smlouvě, což je zcela v souladu s ust. § 489 obchodního zákoníku, rovněž jako ujednání stran o tom, že nájemce koupí předmět smlouvy po uplynutí doby nájmu. Skutečnost, že smlouva není datována, nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť žalovaný nezpochybňoval datum uzavření smlouvy předestřený žalobcem (duben 2010) a tomuto tvrzenému datu odpovídá rovněž údaj o letopočtu (2010) uvedený v záhlaví smlouvy, dále vyznačený termín dodání (od objednávky do 2 týdnů-do 20.4.2010) a konečně také údaj o termínu dodání po 12 měsících (28.4.2011) na nabídce 100451.

Posledně zmíněná listina Nabídka 100451, kupní smlouva potvrzuje, že dlužník jako nájemce setrval na svém požadavku koupit předmětné kontejnery po uplynutí nájmu. Obsahuje totiž text, v němž žalobce uvádí, že v návaznosti na požadavek Radomíra anonymizovano zasílá prodejní nabídku. Dále pak je rozhodné, že dlužník částečně plnil na kupní cenu vyfakturovanou fakturou číslo 11001103. Ostatně žalovaný tyto skutečnosti výslovně potvrdil. Lze tedy uzavřít, že nedošlo k zániku práva věc koupit ve smyslu ust. § 491 obchodního zákoníku.

Pro další úvahy je podstatné, že podle názoru odvolacího soudu byla kupní smlouva o najaté věci platně uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem v dubnu 2010. Rovněž tuto skutečnost žalobce ani žalovaný v řízení nezpochybňovali.

Ve shodě s žalovaným má odvolací soud za to, že žalobce neprokázal, že součástí kupní smlouvy o najaté věci z dubna 2010 se staly všeobecné obchodní podmínky firmy ALGECO s.r.o., z jejichž ujednání žalobce dovozoval své vlastnické pokračování-7- (KSBR 29 INS 22506/2011) právo k předmětným kontejnerům. Tvrdil totiž, že v těchto podmínkách si s dlužníkem platně sjednal výhradu vlastnického práva. V této souvislosti nutno uvést, že ustanovení o vzniku kupní smlouvy o najaté věci má dispozitivní povahu a strany si mohou dohodnout okamžik přechodu vlastnického práva k movitým věcem (jimiž mobilní kontejnery nepochybně jsou) odchylně.

Podle ust. § 273 obchodního zákoníku část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (odst. 1). Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odst. 1 (odst. 2).

Žalobcem předložené všeobecné obchodní podmínky firmy ALGECO s.r.o. jsou nepochybně obchodními podmínkami ve smyslu ust. § 273 obchodního zákoníku, a to nejen podle svého označení, ale zejména podle svého obsahu. Z jednotlivých ustanovení těchto obchodních podmínek je zřejmé, že spoluvytvářejí obsah konkrétních dohod o nájmu či dohod o prodeji kontejnerů. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobcem tvrzené všeobecné obchodní podmínky byly dlužníku známy nebo byly přiloženy k návrhu smlouvy o prodeji pronajaté věci (§ 273 odst. 1 obchodního zákoníku). Tato smlouva totiž neobsahuje údaj o tom, že všeobecné obchodní podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy, že tvoří její nedílnou přílohou, ani neobsahují výslovné prohlášení dlužníka, že by byl se všeobecnými obchodními podmínkami seznámen. Předmětná smlouva o prodeji pronajaté věci sice obsahuje odkaz na všeobecné podmínky firmy ALGECO s.r.o. v rubrice kalkulace nabídky, avšak z obsahu celé smlouvy neplyne, že dlužník byl srozuměn s tím, že tyto obchodní podmínky součástí smlouvy budou. Nelze také pominout, že ten, kdo se obchodních podmínek dovolává, musí v případě pochybností prokázat, že byly druhé smluvní straně známy anebo že byly ke smlouvě přiloženy. Toto se žalobci nezdařilo, a to ani přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně u jednání dne 19.4.2013. Proto není také správný názor žalobce, že dlužník mohl všeobecné obchodní podmínky nalézt na webových stránkách žalobce, případně před podpisem smlouvy žalobce kontaktovat.

Na základě všech výše uvedených důvodů lze uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu na vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka zamítl. Proto odvolací soud odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř., včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 163 IZ a § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, kterému vznikly náklady na cestovném k jednání odvolacího soudu dne 5.11.2013 na trase Uherský Brod-Olomouc a zpět, vzdálenost 190 km, osobním vozidlem pokračování-8- (KSBR 29 INS 22506/2011) Citroen Berlingo, RZ 2Z9 3864, při průměrné ceně PHM 36,50 Kč/litr a základní náhradě 3,60 Kč/km (vyhláška č. 472/2012 Sb.) a spotřebě 5,4 litrů/100 km.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 5. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu