12 VSOL 76/2016-69
14 ICm 3766/2014 12 VSOL 76/2016-69 (KSOS 14 INS 10681/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v právní věci žalobce COFIDIS s. r. o., se sídlem v Praze, Bucharova 1423/6, PSČ 158 00, identifikační číslo 27179907, zastoupeného Mgr. Jiřím Sitou, advokátem, se sídlem v Praze, Rybná 682/14, PSČ 110 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, jako insolvenční správkyni dlužníka Vladimíra anonymizovano , zastoupené Mgr. Zuzanou Lubojackou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 ICm 3766/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Palkovicích, Palkovice 326, PSČ 739 41, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 10681/2014, rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.1.2016, č. j. 14 ICm 3766/2014-41, KSOS 14 INS 10681/2014,

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e . isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 10681/2014)

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl pro předčasnost žalobu na určení, že pohledávka žalobce přihlášená přihláškou č. P2 ve výši 49.986,72 Kč do insolvenčního řízení dlužníka Vladimíra anonymizovano , která byla popřena insolvenčním správcem v rozsahu 20.986,72 Kč, je v plném rozsahu přihlášena po právu (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 11.800 Kč (výrok II.).

Po stránce skutkové soud prvního stupně zjistil, že usnesením ze dne 2.7.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka Vladimíra anonymizovano , insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná, usnesením ze dne 10.11.2014 soud schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, přihláškou pohledávky P2 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 45.986,72 Kč jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou sestávající se v přihlášce specifikovaných částek včetně právního důvodu, přezkumné jednání a schůze věřitelů se konala dne 8.10.2014 a výsledek přezkumného jednání je zachycen v seznamu přihlášených pohledávek, který je nedílnou součástí protokolu o jednání. Z přezkumného listu je zřejmé, že jako důvod popření bylo uvedeno rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách, dlužník byl a je spotřebitelem . Dále je z něj zřejmé, že přihlášeno bylo 45.986,72 Kč, z toho zjištěno 25.000 Kč a popřeno celkem 20.986,72 Kč. Ve vyrozumění o popření pohledávky uvedla žalovaná, že popřela nevykonatelnou pohledávku tak, že pohledávka č. 1 byla popřena co do pravosti v případě pohledávky ve výši 20.986,72 Kč, a to pro rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Po vyhodnocení provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že popření žalobcem přihlášené pohledávky provedla žalovaná zcela obecně, nekonkrétně, nesrozumitelně a neurčitě, tedy tak, aniž jakkoli uvedla konkrétní věcný důvod, pro který pohledávku popírá. Ani z protokolu o přezkumném jednání či z přezkumného listu či z vyrozumění insolvenční správkyně nelze zjistit žádný konkrétní důvod, pro který pohledávku popřela. Soud prvního stupně také uvedl, že nelze spolehlivě určit ani to, zda pohledávka je popřena co do pravosti či co do výše a není zřejmé, zda důvod popření se týká jistiny či příslušenství. Uznán a zjištěn je základ nároku, neboť bylo uznáno a takto zjištěno 25.000 Kč, nicméně současně je popírána pravost (části) přihlášené pohledávky, což při uvedeném faktu, že ani zjištěná ani popřená část nekoresponduje s žádnou z dílčích přihlášených pohledávek, způsobuje neurčitost a nepřezkoumatelnost (KSOS 14 INS 10681/2014) popěrného úkonu. Teprve poté, bude-li žalobcem přihlášená pohledávka u případně nového přezkumného jednání popřena, a to jednoznačným, řádným a srozumitelným způsobem, může se žalobce novou incidenční žalobou domáhat určení své pohledávky.

Na své rozhodnutí o nákladech řízení aplikoval soud prvního stupně § 143 a § 147 odst. 1 o. s. ř. a současně uvedl, že úvahy ve vztahu k těmto ustanovením nejsou otřeseny ani nákladovou imunitou zakotvenou v § 202 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když nákladovou imunitu § 202 odst. 2 IZ prolamuje v těch případech, kdy vznikly náklady řízení zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. Prvek zavinění má soud v dané věci za zjevný, když zcela identickým způsobem, respektive identickými slovy a tedy nekonkrétně, nesrozumitelně a neurčitě insolvenční správkyně popřela vícero pohledávek, které insolvenční věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení.

Žalovaná namítala, že přezkumné jednání insolvenčního soudu není o tom, aby si dlužník, insolvenční správce či přihlášení věřitelé vzájemně vyjasňovali právní nároky či skutkově jakkoliv o nich tvrdili nebo odůvodňovali a to do takové míry, jež by přesahovala osvědčení nároku věřitele. Přezkumný list byl zveřejněn 11 dnů před přezkumným jednáním a žalobce mohl do této doby nebo při přezkumném jednání sdělit insolvenčnímu soudu své pochybnosti, což neučinil. Zdůraznila, že se jedná o nevykonatelnou pohledávku. Žalovaná v žádném případě nepochybila a její popěrný úkon splňuje nejenom speciální ustanovení o náležitostech tohoto úkonu vyžadované insolvenčním zákonem, ale i náležitosti § 42 odst. 4 o. s. ř. (uvedla, že popírá pravost, uvedla své stanovisko, které nemusí blíže odůvodňovat). Popěrný úkon na rozdíl od přihlášky u nevykonatelné pohledávky nemusí splňovat náležitosti § 79 odst. 1 o. s. ř. Insolvenční správce popřel pohledávku co do pravosti, žalobce tedy musí skutkově vyargumentovat a dotvrdit, že celý jeho nárok je po právu. Kdyby došlo k popření výše pohledávky, tak správce uvede propočet či výpočty, jak správně spočítal výši pohledávky na rozdíl od žalobce. Popření po právu znamená, že správce se neztotožňuje s titulem jako takovým-důvodem je zde Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 22.4.2006 a není zde titulem jistina, příslušenství či smluvní pokuta. Popření správce nabourává citovanou úvěrovou smlouvu jako celek a správce nemusí dále nic dalšího v přezkumném listu tvrdit. Činnost správce není u nevykonatelné pohledávky soustředěna do momentu přezkumu, ale až do koncentrace řízení u incidenčního sporu. Insolvenční správce v podání ze dne 12.6.2015 vyjasnil, jak k částce 25.000,-Kč dospěl. Soudci tohoto incidenčního sporu nepřísluší přezkoumávat, hodnotit či sankcionovat formou nákladů řízení činnost žalované jakožto insolvenční správkyně, s odkazem na její činnost či postup při přezkumu pohledávek pod P1, P3, P11 a P9, neboť toto náleží pouze soudci rozhodujícímu v insolvenčním řízení. Žalovaná v této věci v žádném případě nepřekročila nákladovou imunitu ve smyslu § 202 odst. 2 IZ, nejedná se z její strany o žádný exces. Nebylo tedy na místě ukládat žalované povinnost k náhradě (KSOS 14 INS 10681/2014) nákladů řízení. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce k odvolání žalované uvedl, že žalovaná prakticky týmiž slovy popírá veškeré pohledávky nebankovních poskytovatelů úvěru. Nemělo by pro ni být příliš komplikované sdělit zcela konkrétně, v jaké části smlouvy o úvěru, popřípadě procesu sjednání této smlouvy, je třeba spatřovat rozpor s ujednáním o spotřebitelských smlouvách. Měla by být schopna uvést, a to již při přezkumném jednání, jednoznačné úvahy vyjádřené čísly, se kterými by bylo možno polemizovat podanou žalobou, popřípadě v dalších vyjádřeních, a to i když popírá celou smlouvu co do pravosti. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část. Případná neplatnost ujednání má své zcela konkrétní zákonné následky, a to buď pro nárok jako celek, anebo pro jeho část. Žalobce své nároky v přihlášce zcela konkretizoval. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že z popěrného úkonu není zřejmé, proč žalovaná pohledávku popřela právě ve výši 20.986,72 Kč. K dodatečně uvedenému důvodu (žalovaná považuje úrok ve výši 25.000 Kč za přiměřený půjčené částce) žalobce poznamenal, že standard pro posuzování mezní výše smluvní výpůjční sazby úroku spotřebitelského úvěru nastavil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně i právně správné a jeho odůvodnění je ve všech ohledech přesvědčivé, proto navrhl jeho potvrzení.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle § 205 odst. 2, písm. c) a g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Soud prvního stupně učinil z provedených listinných důkazů správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným skutkovým závěrům. Proto lze v rámci stručnosti odkázat na zjištění a závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění rozsudku na straně třetí, odstavec poslední a na straně čtvrté.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání se stalo zásadní odpovědět na otázku, zda popěrný úkon žalované byl perfektní. Touto otázkou se ostatně zabýval důsledně soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalovaná provedla popření žalobcem přihlášené pohledávky nekonkrétně, nesrozumitelně a neurčitě.

U nevykonatelné pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení věřitel (jako v dané věci) může insolvenční správce popřít její pravost, výši a pořadí. (KSOS 14 INS 10681/2014)

O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (§ 193 IZ). O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší, než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky (§ 194 IZ). O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena (§ 195 IZ).

Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (§ 197 odst. 1 IZ).

V posuzované věci žalobce přihlásil přihláškou pohledávky ze dne 4.7.2014 pohledávku v celkové výši 45.986,72 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky ve výši jistiny 38.606,98 Kč uvedl smlouvu o revolvingovém úvěru č. 2404598 ze dne 22.4.2006, k dalším okolnostem poznamenal (kromě jiného), že u revolvingového úvěru se celková výše jistiny rovná součtu dílčích čerpání (viz výpis obratů). Dále žalobce vyznačil, že přihlašuje příslušenství v celkové výši 7.379,74 Kč, které představuje smluvený úrok 4.101,01 Kč, pojistné 1.359,93 Kč, smluvní pokuta 1.918,80 Kč. Ke způsobu výpočtu příslušenství uvedl-smluvní úrok 2,34 % měsíčně z jistiny, pojistné 0,65 % měsíčně z celkové dlužné částky, smluvní pokuta 12 % měsíčně z každé dlužné splátky. Ze seznamu přihlášených pohledávek věřitele COFIDIS s. r. o. opatřeným podpisem insolvenční správkyně a soudce vyplývá, že pohledávka byla přihlášena celkem ve výši 45.986,72 Kč, celkem popřeno 20.986,72 Kč, zjištěno 25.000 Kč. Dlužník pohledávku zcela uznává, jako důvod popření je uvedeno- rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách. Dlužník byl a je spotřebitelem .

V takto ustaveném skutkovém a právním rámci věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že popěrný úkon insolvenční správkyně byl neurčitý a nesrozumitelný. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše pohledávky, je určující obsah popření v podobě zachycené v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást protokolu o přezkumném jednání. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2002, vysvětlil, že popřením pravosti pohledávky se rozumí popření jejího základu (má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla, anebo je zcela promlčená). Popření výše pohledávky představuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší-tedy má za to, že pohledávka (KSOS 14 INS 10681/2014) v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (například započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela. Dále Nejvyšší soud v tomto rozsudku formuloval závěr, že popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Uvedené závěry jsou podle názoru odvolacího soudu plně aplikovatelné i pro poměry insolvenčního řízení.

Žalovaná se tedy mýlí, pokud v odvolání tvrdí, že přiléhavá není použitá judikatura, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1726/98, s tím, že toto rozhodnutí poukazuje na náležitosti přihlášky. Další argumentace žalované, že přihláška a popěrný úkon jsou zcela rozlišné instituty insolvenčního práva, které mají právě úzkou návaznost na vykonatelnost či nevykonatelnost přihlašované pohledávky, je z pohledu přezkumu závěrů soudu prvního stupně bezcenná.

Za potřebné dále považuje odvolací soud korigovat názor žalované vyjádřený v jejím odvolání, že popření po právu znamená, že správce se neztotožňuje s titulem jako takovým, v tomto případě popření po právu nabourává citovanou úvěrovou smlouvu jako celek a správce nemusí dále skutkově argumentovat, vysvětlovat, odůvodňovat, doplňovat či tvrdit nic bližšího v přezkumném listu. Jak je uvedeno shora, žalobce si přihlásil pohledávku nejen na jistině, ale také z titulu smluvního úroku, smluvní pokuty a pojistného. Není tedy případná argumentace žalované, že důvodem je smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 22.4.2006 a není zde titulem jistina, příslušenství či smluvní pokuta . Uvedené tvrzení žalované, že důvodem je smlouva o revolvingovém úvěru jako celek, ostatně nekoresponduje ani s jejím tvrzením ve vyjádření k žalobě ze dne 12.6.2015, v němž uvádí, že uznala žalobci u přihlášené pohledávky částku ve výši 25.000 Kč, která představuje dle insolvenční správkyně úrok přiměřený výši půjčené částky . Z argumentace žalované je zjevné, že nečiní rozdílu mezi žalobcem přihlášenou jistinou, smluvním úrokem, pojistným a smluvní pokutou.

Přihlásil-li by žalobce do insolvenčního řízení dlužníka Vladimíra anonymizovano pouze pohledávku na jistině z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, mohl by důvod popření uvedený insolvenční správkyní v přezkumném listu (rozpor s ujednáními o spotřebitelských smlouvách) obstát. Za popsané situace však je třeba dát za pravdu soudu prvního stupně v tom, že není zřejmé, zda důvod popření se týká jistiny či příslušenství. Žalovanou užitá formulace popěrného důvodu neposkytuje jakékoli vysvětlení obsahu popěrného úkonu.

Za nedůvodnou považuje odvolací soud námitku žalované, že soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval tvrzeními uvedenými ve vyjádření žalované ze dne 12.6.2015 a v reakci žalobce na toto podání. Rozhodovací činnost soudů se ustálila na závěru, že důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti (KSOS 14 INS 10681/2014) incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30.9.2014). Z logiky věci však plyne, že doplnění nebo změna důvodu popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky přichází do úvahy pouze tehdy, když důvod popření vyplývá z obsahu popěrného úkonu zcela nepochybně. Přitom je určující obsah popěrného úkonu při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání-§ 192 odst. 2 IZ).

Lze tedy uzavřít, že shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud popěrný úkon vtělený do seznamu přihlášených pohledávek za úkon, který není perfektní a tedy nezpůsobilý vyvolat účinky popření. Soud prvního stupně rovněž naznačil další postup v řízení, kdy bude třeba přihlášenou pohledávku žalobce znovu přezkoumat u nového přezkumného jednání.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu na určení pohledávky žalobce zamítl pro předčasnost. Proto rozsudek jako věcně správný ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Za zcela důvodnou však považuje odvolací soud námitku žalované, že v této věci se nedopustila žádného excesu a svým postupem neprolomila nákladovou imunitu ve smyslu § 202 odst. 2 IZ. Odvolací soud tedy nesdílí názor soudu prvního stupně, že náklady řízení vznikly zaviněním žalované jako insolvenční správkyně . Zavinění na straně insolvenční správkyně ve smyslu § 202 odst. 2 IZ nelze spatřovat v jejím náhledu na obsah popěrného úkonu a v jejím přesvědčení o náležitém vymezení důvodu popření. Shodně s žalovanou považuje odvolací soud za zcela nepřípadné úvahy soudu prvního stupně v tom směru, že obsahově stejné (nesrozumitelné a neurčité) popěrné úkony učinila žalovaná i ve vztahu k jiným věřitelům v daném insolvenčním řízení.

Jakkoli byla žaloba zamítnuta (pro předčasnost), byl úspěšným účastníkem řízení v tomto incidenčním sporu žalobce, který však nemá ve sporu o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky proti insolvenční správkyni právo na náhradu nákladů řízení (§ 202 odst. 1 IZ). Proto odvolací soud rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich úhradu nepřiznal.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 163, § 202 odst. 1 IZ. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, který však nemá právo na náhradu nákladů řízení v tomto incidenčním sporu vedeném proti insolvenční správkyni. (KSOS 14 INS 10681/2014)

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti zbylým výrokům tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 2. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu