12 VSOL 75/2018-267
č. j. 36 ICm 249/2014 12 VSOL 75/2018-267 (KSOS 36 INS 8493/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy ve věci

žalobce: NESTARMO TRADING LIMITED, HE 246733 sídlem Diagorou 4, KERMIA BUILDING, 6th floor, Flat/Office 601, P. C. 1097, Nicosia, Kyperská republika zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Chytrým sídlem Malátova 633, 150 00 Praha proti

žalovanému: Horizont ISPL v.o.s., IČO 28599373 sídlem Koněvova 177/61, Heřmanice, 713 00 Ostrava insolvenční správce dlužníka I.P.-95, s.r.o. , IČO 64085694 sídlem Těšínská 202/225, 716 00 Radvanice

o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2017, č. j. 36 ICm 249/2014-252 (KSOS 36 INS 8493/2012),

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2017, č. j. 36 ICm 249/2014-252 (KSOS 36 INS 8493/2012) se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen soud ) vyhověl návrhu, aby společnost zřízená podle německého práva BSD AG, HRB 28399, sídlem Kaitzer Strasse 85, 01187 Drážďany, Spolková republika Německo (dále jen BSD AG ) vstoupila do řízení na straně žalobce na místo dosavadního žalobce NESTARMO TRADING LIMITED, HE 246733, sídlem Diagorou 4, KERMIA BUILDING, 6th floor, Flat/Office 601, P. C. 1097, Nicosia, Kyperská republika.

2. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že žalobce podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2017 (v návaznosti na vyjádření žalovaného doručeném soudu dne 3. 11. 2017) navrhl záměnu isir.justi ce.cz -2-36 ICm 249/2014 (KSOS 36 INS 8493/2012)

účastníků (správně podal návrh na procesní nástupnictví) z důvodu, že pohledávky (které nabyl od dlužníka na základě smluv o postoupení ze dne 16. 1. 2012) postoupil dne 25. 4. 2014 společnosti Hudson Investment AG, sídlem ve Švýcarsku (dále jen Hudson Investment AG ) a tato společnost obě pohledávky smluvně postoupila společnosti BSD AG. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 12. 2015 společně s příslušnou postupní smlouvou bylo zasláno společností BSD AG společnosti TOTAL Deutschland GmbH (dále jen TOTAL Deutschland ), kterou společnost BSD AG požádala o úhradu pohledávek, kterých je vlastníkem na základě těchto smluv o postoupení pohledávek. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil z důvodu, že považuje postoupení pohledávky na další subjekt za účelové a návrh žalobce směřuje ke zneužití procesní úpravy tak, aby se možná náhrada nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci stala nedobytnou. Vážné pochybnosti má zejména za situace, že návrh žalobce učinil téměř po dvou letech od rozhodné události, a to až na základě jeho sdělení o nedostatku aktivní legitimace žalobce. Současně je nezbytné přihlédnout k nestandardnímu personálnímu propojení mezi dlužníkem a žalobcem a okolnostem převodu pohledávek na žalobce. Podle smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a společností TOTAL Deutschland bylo ujednáno, že převod práv a povinností vyplývajících ze sjednané smlouvy ze strany kupujícího (dlužníka) na třetí stranu vyžaduje předchozí písemný souhlas prodávajícího TOTAL Deutschland. Žalobce tak nemohl platně nabýt předmětné pohledávky, ani je dále postoupit. Soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 46/2012), a nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 76/2015) uzavřel, že neshledal ničeho, co by nasvědčovalo zneužití úpravy provedené procesním právem. V dané věci je stávající žalobce společností založenou podle kyperského práva, navrhovaný žalobce je společností založenou podle německého práva. Z tohoto hlediska má soud za to, že pokud by byl žalovaný procesně úspěšný, nebude snížena dobytnost případně mu přisouzené náhrady nákladů řízení. Jiné okolnosti nasvědčující zneužití procesní úpravy soud neshledal a ani nebyly žalovaným tvrzeny. Poukazuje-li žalovaný na podezřelé okolnosti počínání žalobce, má soud za to, že těmito se bude zapotřebí zabývat až v souvislosti s rozhodnutím o věci samé, nikoli při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Soud proto návrhu žalobce vyhověl.

3. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Podle jeho názoru soud nesprávně vyhodnotil otázku zneužití procesní právní úpravy, když se nezabýval skutečnostmi, z nichž toto zneužití procesní úpravy vyplývá. Neobstojí tak názor soudu, že podezřelé okolnosti počínání stávajícího žalobce (respektive jeho předchůdců nebo nástupců) bude třeba zkoumat až při rozhodování o věci samé, a to za situace, kdy tyto okolnosti mohou nasvědčovat zneužití procesní právní úpravy, tedy okolnosti neustálého převádění předmětných pohledávek mezi společnostmi, které patří nebo je ovládá jednatel dlužníka (původního věřitele předmětných pohledávek) Ing. Petr Banasinský, který je v současné době trestně stíhán. Poukázal na to, že k prvnímu postoupení pohledávek (z dlužníka na žalobce) došlo dne 16. 1. 2012, o této skutečnosti neexistovala žádná zmínka v dokumentech dlužníka ani v jeho účetnictví, smlouvy o postoupení byly žalobcem uplatněny až po sepsání pohledávek do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Nadto žalobce nikdy neodeslal

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-36 ICm 249/2014 (KSOS 36 INS 8493/2012)

oznámení o postoupení společnosti TOTAL Deutschland. Následně byly pohledávky postoupeny dne 25. 4. 2014 na společnost Hudson Investment AG, až tato společnost v prosinci 2017 oznámila společnosti TOTAL Deutschland postoupení pohledávek jak z dlužníka na žalobce, tak z žalobce na tuto společnost. Dne 8. 12. 2015 byly pohledávky převedeny na společnost BSD AG. Tyto převody považuje za značně nestandardní, zvláště za situace, kdy se jedná o převody mezi společnostmi ovládanými Ing. Petrem Banasinským. Podle jeho názoru cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh, aby společnost BSD AG vstoupila do řízení na místo dosavadního žalobce, zamítl.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen I. Z. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k následujícím závěrům.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u soudu dne 27. 1. 2014 se žalobce domáhá vůči žalovanému vyloučení majetku z majetkové podstaty, a to pohledávek 1 a 2 za společností TOTAL Deutschland ve výši 750.000 EUR a ve výši 730.302,87 EUR. V žalobě uvedl, že pohledávky mu byly postoupeny smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2012 uzavřenými mezi ním jako postupníkem a dlužníkem jako postupitelem s tím, že k vypořádání ceny za postoupení pohledávek došlo na základě dohody o započtení vzájemných peněžitých pohledávek ze dne 16. 1. 2012, a proto neměly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty. Žalovaný se k žalobě vyjádřil (podáním doručeným soudu dne 27. 7. 2016) tak, že zpochybnil smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2012 a dohodu o započtení ze dne 16. 1. 2012, jakož i existenci pohledávek, jejichž vyloučení z majetkové podstaty se žalobce domáhá. Následně se žalovaný (podáním doručeným soudu dne 3. 11. 2017) vyjádřil k aktivní legitimaci žalobce tak, že v jiném soudním řízení se dozvěděl skutečnosti, které by mohly mít vliv na posouzení aktivní legitimace žalobce v tomto řízení, a to v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 90/2013, ve kterém žalovaná společnost TOTAL Deutschland v podání ze dne 24. 7. 2015 uvedla, že žalobce měl předmětné pohledávky postoupit na společnost Hudson Investment AG. Podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2017 žalobce navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost BSD AG. V návrhu uvedl, že obě pohledávky, které mu byly postoupeny dlužníkem na základě smluv ze dne 16. 1. 2012, byly postoupeny společnosti Hudson Investment AG smlouvami o postoupení pohledávky 1 a postoupení pohledávky 2

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-36 ICm 249/2014 (KSOS 36 INS 8493/2012)

ze dne 25. 4. 2014 a následně byly postoupeny společnosti BSD AG dohodami o postoupení pohledávky 1 a postoupení pohledávky 2 ze dne 8. 12. 2015. K doložení těchto skutečností v návrhu označil jako důkaz oznámení ze dne 5. 12. 2014, dohodu o postoupení pohledávky 1 ze dne 8. 12. 2015, dohodu o postoupení pohledávky 2 ze dne 8. 12. 2015, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 12. 2015 a dopis ze dne 28. 12. 2015, tyto listiny, tj. přípisy společnosti BSD AG adresované společnosti TOTAL Deutschland ze dne 23. 12. 2015 (postoupení pohledávek) a ze dne 28. 12. 2015 (vyrovnání pohledávek), dohody o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2015, k návrhu připojil v prostém překladu (bez tlumočnické doložky). Na výzvu soudu žalobce předložil souhlas žalobce, který má na jeho místo vstoupit do řízení, tj. společnosti BSD AG, ze dne 20. 11. 2017. Žalovaný k tomuto se návrhu žalobce vyjádřil (podáním ze dne 29. 11. 2017) tak, že má vážné pochybnosti o účelu postoupení pohledávky, zejména za situace, kdy návrh žalobce učinil téměř po dvou letech od rozhodné události, a to až na základě jeho sdělení o nedostatku jeho aktivní legitimace. Žalobce dále zpochybnil platnost smluv o postoupení pohledávek 1 a 2 ze dne 16. 1. 2012 a jejich následné postoupení, a to s ohledem na personální propojení mezi dlužníkem a žalobcem a na okolnosti jejich převodu. Podle jeho názoru žalobce prostřednictvím postupu podle ustanovení § 107a o. s. ř. zneužívá procesní úpravy.

7. Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 104 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

8. Z ustanovení § 107a o. s. ř. vyplývá, že rozhodné okolnosti, tedy že nastala po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, je povinen tvrdit žalobce, který také nese nepříznivé následky vyplývající z toho, že nebudou v řízení zjištěny. Předpokladem pro vyhovění návrhu je, že v řízení bude prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti na jiného, přičemž tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení. Soud tedy zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé. Návrhu lze dále vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím nabyvatel práva souhlas, přičemž takový souhlas může být

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-36 ICm 249/2014 (KSOS 36 INS 8493/2012)

soudu předložen i dodatečně. Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva, o něž v řízení jde. Osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, se stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým soud návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhověl.

9. Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015 (přístupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu) vyslovil závěr, že právní skutečností, s níž právní předpisy podle ustanovení § 107a o. s. ř spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a kterou je nutno soudu prokázat, je v případě postoupení pohledávky smlouva o postoupení pohledávky, není-li postoupení pohledávky oznámeno postupitelem dlužníkovi; je-li oznámeno, pak je jí pouze toto oznámení.

10. V rozhodnutích ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013 a ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3530/2015 (obě přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud vyslovil závěr, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech založí důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by byl na místě například tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na úhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případně pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). V usnesení ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017 (přístupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu) pak Nejvyšší soud upřesnil, že aby soud mohl ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. uzavřít, zda návrh žalobce na singulární sukcesi podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a že proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (zejména podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svou případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného.

11. Promítnuto do poměrů projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaný zpochybňuje, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva (postoupení pohledávek), žalobce dosud neprokázal, že tato skutečnost nastala, neboť k jejímu prokázání doložil listiny přeložené do českého jazyka v prostém překladu (bez tlumočnické doložky). Řízení před soudy se vede v českém jazyce, a proto účastník, který předkládá listiny jako důkaz (§ 125 o. s. ř.), které v originále nejsou vyhotoveny v českém jazyce, musí soudu předložit jejich úředně ověřený překlad. Nadto z listin označených a k návrhu připojených je zřejmé, že k prokázání skutečnosti, že předmětné

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-36 ICm 249/2014 (KSOS 36 INS 8493/2012)

pohledávky byly postoupeny žalobcem na společnost Hudson Investment AG žalobce dokládá toliko oznámení postupníka, nikoli oznámení postupitele. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobce dosud neprokázal, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva. Napadené rozhodnutí je tak předčasné.

12. Pokud jde o další odvolací námitky, pak námitky žalovaného ve vztahu k zneužití procesní právní úpravy žalobcem v dané věci neobstojí, neboť z nich vyplývá toliko prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, přičemž bez prokázání žalobcem tvrzené skutečnosti o postoupení pohledávky nelze ani dospět k závěru, zda žalobce bude v řízení neúspěšný.

13. Odvolací soud přisvědčuje soudu v tom, že námitky žalovaného zpochybňující postoupení pohledávek žalobci (a jejich následného postoupení), lze posoudit toliko v rozhodnutí o věci samé, tedy těmito námitkami se nelze zabývat při zkoumání formálních předpokladů procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

15. V dalším řízení soud vyzve žalobce, aby listiny, kterými prokazuje procesní nástupnictví, doložil v úředním překladu.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 28. března 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá