12 VSOL 75/2013-100
24 ICm 849/2012 12 VSOL 75/2013-100 (KSBR 24 INS 21286/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem 594 01 Martinice 62, zastoupeného JUDr. Ludmilou Hudcovou, advokátkou, se sídlem Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1, proti žalovaným 1) Jindřišce anonymizovano , anonymizovano , bytem Sokolovská 287/2, 594 01 Velké Meziříčí, 2) Mgr. Petr Budzińskému, 594 53 Záblatí 22, insolvenčnímu správci dlužnice Jindřišky anonymizovano , o určení pravosti a výše pohledávky ve výši 519.150,68 Kč, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2013, č. j. 24 ICm 849/2012-36, KSBR 24 INS 21286/2011-C1-6

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. pokračování-2- (KSBR 24 INS 21286/2011

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na určení, že žalobce má za žalovanou 1) pohledávku ve výši 519.150,68 Kč z titulu poplatku z prodlení dohodnutého ve smlouvě o půjčce uzavřené formou notářského zápisu NZ 147/2008, N 153/2008 sepsaného dne 25.8.2008 notářkou JUDr. Hanou Hornyšovou (výrok I.), žalované 1) nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému 2) na nákladech řízení částku 646,60 Kč (výrok III.).

Po stránce skutkové dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je včasná a pohledávka žalobce byla na přezkumném jednání dne 27.2.2012 zjištěna ve výši 173.383,32 Kč (jistina, úrok z půjčky a zákonný úrok z prodlení) a popřena co do pravosti a výše přihlášeného poplatku z prodlení ve výši 519.150,68 Kč. Žalobce prokázal, že jako věřitel uzavřel s žalovanou 1) dne 25.8.2008 smlouvu o půjčce částky 100.000 Kč formou notářského zápisu, žalovaná 1) se zavázala zaplatit částku 100.000 Kč s 15% úrokem ročně od 25.11.2008 a pro případ prodlení se zaplacením dluhu se zavázala zaplatit žalobci poplatek z prodlení ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení dluhu. Žalovaná 1) výslovně svolila k tomu, aby podle notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Podle vykonatelného notářského zápisu vydal dne 14.4.2010 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou pravomocné usnesení č. j. EXE 517/2010-13, kterým nařídil k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 100.000 Kč spolu se sjednaným úročením půjčky ve výši 15% ročně z částky 100.000 Kč od 25.8.2008 do zaplacení, dále poplatku z prodlení ve výši 0,5% denně z částky 100.000 Kč ode dne 26.11.2008 do zaplacení a pro náklady exekuce, exekuci na majetek žalované 1). Dále soud uvedl, že mezi účastníky bylo sporné, zda strany mohly ke smlouvě o půjčce dohodnout pro případ prodlení žalované 1) se zaplacením dluhu poplatek z prodlení a zda uzavřely dohodu o poplatku z prodlení nebo o smluvní pokutě. V občanském zákoníku není zakotvena možnost při prodlení s plněním peněžitého dluhu u smlouvy o půjčce dohodnout poplatek z prodlení a v případě prodlení dlužníka se zaplacením dluhu může věřitel po dlužníkovi požadovat zákonný úrok z prodlení, a to i bez toho, že by byl dohodnut. Dále soud konstatoval, že z jazykového vyjádření právního úkonu zachyceného v notářském zápisu ve smyslu sjednaného poplatku z prodlení, při jeho gramatickém výkladu, z hlediska použitých pojmů, jednoznačně vyplývá, že strany smlouvy o půjčce sjednaly poplatek z prodlení, nikoliv smluvní pokutu. Nebylo zjištěno, že by skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy byla sjednat smluvní pokutu. Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že žalobce poprvé uplatnil tvrzení o smluvní pokutě až na jednání soudu dne 14.1.2013. Předtím dohodnutou sankci označoval jako poplatek z prodlení (v návrhu na nařízení exekuce i v přihlášce pohledávky). Soud prvního stupně hodnotil popřenou pohledávku jako nevykonatelnou, vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000 a ze dne 21.2.2011, sp. zn. 20 Cdo 1172/2009, ze kterých plyne, že nařídí-li pokračování-3- (KSBR 24 INS 21286/2011 soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Uzavřel, že notářský zápis ze dne 25.8.2008 není v části dohodnutého poplatku z prodlení způsobilým exekučním titulem podle ust. § 274 písm. e) o.s.ř. a pohledávka žalobce z poplatku z prodlení není vykonatelná. Dalším důvodem zamítnutí žaloby je dle soudu prvního stupně to, že žalobce, který jako důvod vzniku pohledávky uplatnil do skončení přezkumného jednání poplatek z prodlení, nemůže v řízení o žalobě o této popřené nevykonatelné pohledávce úspěšně uplatnit jako důvod vzniku pohledávky tvrzení, že se jedná o smluvní pokutu, což vychází z ust. § 198 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ). O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované 1) žádné náklady řízení nevznikly a žalovanému 2) přiznal na nákladech řízení cestovné za cestu k jednání soudu a zpět (celkem 88 km), osobním automobilem FORD Mondeo RZ 4 J 33163 při ceně PHM (nafty) 36,50 Kč za 1 litr a spotřebě PHM 0,065 litrů na 1km.

Proti tomu rozsudku podal žalobce odvolání. Tvrdil, že strany smlouvy o půjčce nesjednaly poplatek z prodlení, ale smluvní sankci ve formě smluvní pokuty, což tímto i zamýšlely. Žalobce i žalovaná 1) při sepisu smlouvy věděli, že sjednávají smluvní pokutu pro případ porušení ujednání smlouvy o půjčce učiněné formou notářského zápisu. Tato sankce byla sjednána pro případ, že žalovaná 1) poruší ujednání ze smlouvy, zejména splatnost půjčky. Z listinných důkazů předložených žalobcem zřetelně vyplývá, že se jedná o vykonatelný notářský zápis, na základě něhož soud vydal usnesení o nařízení exekuce. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

U jednání odvolacího soudu právní zástupkyně žalobce doplnila, že smluvní strany půjčky byly neznalé práva a jelikož se chtěly vyhnout možným problémům, obrátily se na notářku, která ujednání o půjčce sepsala formou notářského zápisu, včetně dohody o přímé vykonatelnosti tohoto zápisu.

Žalovaný 2) považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. pokračování-4- (KSBR 24 INS 21286/2011

Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 24 INS 21286/2011 (insolvenčního návrhu, vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku, zápisu z přezkumného jednání ze dne 27.2.2012, přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení, vyrozumění o popření pohledávky), stejnopisu notářského zápisu ze dne 25.8.2008 a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 11 EXE 517/2010-13. V zájmu stručnosti lze proto odkázat na tato zjištění soudu prvního stupně uvedená na straně 2 až 3 odůvodnění napadeného rozsudku.

V návaznosti na odvolací námitky a v rovině úvah právního hodnocení věci odvolací soud zopakoval dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokole o jednání před odvolacím soudem ze dne 15.8.2013. Z přihlášky pohledávky věřitele Martina anonymizovano ze dne 13.1.2012 odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice Jindřišky anonymizovano pohledávku ve výši jistiny 100.000 Kč, jako důvod vzniku uvedl smlouvu o půjčce sepsanou formou notářského zápisu dne 25.8.2008 notářkou JUDr. Hanou Hornyšovou, NZ 147/2008, N 153/2008. V kolonce pro další okolnosti poznamenal, že dne 14.4.2010 vydal Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesení o nařízení exekuce č. j. 11 EXE 517/2010-13, vyznačil vykonatelnost pro částku 100.000 Kč dle notářského zápisu. Dále z přihlášky pohledávky (bod 09) vyplývá, že žalobce označil jako příslušenství pohledávky úrok z půjčky 48.534 Kč, poplatek z prodlení 544.000 Kč, výše 592.534 Kč. Celková výše pohledávky činí 692.534 Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek věřitele Martina anonymizovano , číslo pohledávky 10, odvolací soud zjistil, že z celkové výše pohledávky 692.534 Kč činí jistina 100.000 Kč, příslušenství 592.534 Kč. Dále je uvedeno-pohledávka popřená správcem 519.150,68 Kč, pohledávka uznána správcem 173.383,32 Kč. Jako důvod popření pravosti a výši poplatku z prodlení je uvedeno: Není možné sjednat u smlouvy o půjčce poplatek z prodlení, v daném případě se jedná o sjednání úroku z prodlení, který ovšem nemůže být dohodou stran měněn. Není proto ani možná vykonatelnost této části dluhu. Proto je uznán pouze v zákonem vypočtené výši úroku z prodlení, který činí 24.849,32 Kč, nikoliv 544.000 Kč, jak uvádí ve své přihlášce věřitel. Dále z přezkumného listu vyplývá, že rovněž dlužnice popřela pravost a výši poplatku z prodlení shodně jako insolvenční správce.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 27.2.2012 vyplývá, že na tomto jednání byl osobně přítomen insolvenční správce a z věřitelů se nedostavil nikdo. Insolvenční správce provedl přezkum pohledávek věřitelů č. 1 až 9 a výsledek přezkumného jednání byl zapsán do seznamu přihlášených pohledávek. Soud uložil insolvenčnímu správci, aby vyzval věřitele nevykonatelných pohledávek, které popřel, k uplatnění žaloby na určení pohledávky u insolvenčního soudu pokračování-5- (KSBR 24 INS 21286/2011 a aby ve lhůtě do 30 dnů předložil insolvenčnímu soudu doklady o tomto poučení, včetně listin, ve kterých tak učinil.

Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud důvod odchýlit se od skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně.

V posuzované věci se stalo rozhodným vypořádat se s otázkou charakteru žalobcem přihlášené pohledávky a vyhodnotit obsah přihlášky pohledávky žalobce a obsah popěrného úkonu insolvenčního správce. Rozlišení, zda pohledávka je vykonatelná či nevykonatelná, má význam zejména pro přezkum pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, neboť v případě popření pohledávky na přezkumném jednání je následně rozdílný procesní postup u pohledávky vykonatelné (§ 199 IZ) a nevykonatelné (§ 198 IZ). S vymezenou otázkou souvisí také problematika věcné legitimace účastníků řízení i otázka včasnosti žaloby. V dané věci si žalobce přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice Jindřišky anonymizovano předmětnou pohledávku (vedenou jako pohledávku č. 10) jako pohledávku vykonatelnou a její vykonatelnost doložil listinami připojenými k přihlášce pohledávky (notářským zápisem ze dne 25.8.2008 a usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou o nařízení exekuce). Insolvenční správce nakládal s pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení, jako s pohledávkou nevykonatelnou s odůvodněním, že pohledávka představující poplatek z prodlení není vykonatelná, neboť u smlouvy o půjčce není možné sjednat poplatek z prodlení. V této souvislosti nutno zdůraznit, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že je zcela na insolvenčním správci, zda přihlášenou pohledávku vyhodnotí a posoudí jako vykonatelnou či nevykonatelnou. V dané věci tedy insolvenční správce považoval pohledávku představující žalobcem tvrzený poplatek z prodlení za nevykonatelnou a při přezkumném jednání ji popřel. Dále postupoval insolvenční správce ve shodě s insolvenčním zákonem, když vyrozuměním ze dne 1.3.2012 poučil žalobce o popření části jeho přihlášené pohledávky a vyzval jej v souladu s § 197 odst. 2 IZ k podání žaloby dle § 198 IZ. Žaloba byla podána v průběhu lhůty stanovené v ust. § 198 odst. 1 IZ, neboť žalobu na určení pravosti a výše popřené pohledávky podal žalobce u Krajského soudu v Brně dne 28.3.2012, tedy ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně o včasnosti žaloby.

Dále podrobil odvolací soud svému přezkumu tvrzení žalobce, že si v insolvenčním řízení dlužnice Jindřišky anonymizovano přihlásil kromě jistiny a smluvního úroku z půjčky sepsané formou notářského zápisu dne 25.8.2008 také pohledávku ve výši 544.000 Kč představující smluvní pokutu. Z výše uvedených zjištění učiněných z obsahu přihlášky pohledávky žalobce nepochybně plyne, že žalobce si přihlásil pohledávku za dlužnicí v celkové výši 692.534 Kč, přičemž výše jistiny činila 100.000 Kč, úrok z půjčky (smluvený) 48.534 Kč a poplatek z prodlení 544.000 Kč. Zásadní skutečností je to, že úrok z půjčky i poplatek z prodlení žalobce zaznamenal v bodu 09 formuláře přihlášky pohledávky, který je určen pro údaje o příslušenství. pokračování-6- (KSBR 24 INS 21286/2011

K tomu je nutno poznamenat, že chce-li věřitel dosáhnout toho, aby v insolvenčním řízení byly vedle dlužné jistiny uspokojeny i jeho pohledávky přestavující příslušenství jistiny (úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení či náklady spojené s uplatněním pohledávky), musí takové jednotlivé nároky výslovně uplatnit včasnou přihláškou. Náležitosti přihlášky, kterou je ve smyslu ust. § 176 IZ nutno podat na předepsaném formuláři, jehož podoba je bezplatně zveřejněna ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz, jsou zřetelně vymezeny v § 21 odst. 1 vyhlášky č. 317/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení. Již proto nemůže obstát tvrzení žalobce, že si v insolvenčním řízení přihlásil svou pohledávku za dlužnicí ve výši 544.000 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokuta je totiž zajišťovacím institutem, nejedná se o příslušenství pohledávky a věřitel může pohledávku ze smluvní pokuty uplatnit jako samostatnou pohledávku (dílčí).

Tím, že žalobce v přihlášce pohledávky označil pohledávku ve výši 544.000 Kč jako poplatek z prodlení a současně tuto pohledávku podřadil pod bod 09 formuláře určený pro údaje o příslušenství pohledávky, vymezil také hranice pro úvahy insolvenčního správce. Pokud by žalobce pohledávku ve výši 544.000 Kč přihlásil jako pohledávku ze smluvní pokuty, mohl by insolvenční správce snášet ve vztahu k pravosti a výši této pohledávky jiné argumenty a skutečnosti, než uplatnil v posuzované věci.

Dále se odvolací soud zabýval obsahem popěrného úkonu insolvenčního správce. Jelikož důvody popření žalobcovy pohledávky ze strany insolvenčního správce a dlužnice nejsou zachyceny v protokolu o přezkumném jednání ze dne 27.2.2012, vyšel odvolací soud ze seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Z přezkumného listu pohledávky žalobce vyplývá, že insolvenční správce byl nucen popřít co do pravosti a výše pohledávku z titulu poplatku z prodlení. Není možné sjednat u smlouvy o půjčce poplatek z prodlení, v daném případě se jedná o sjednání úroku z prodlení, který ovšem nemůže být dohodou stran měněn, není proto ani možná vykonatelnost této části dluhu. Proto je uznán pouze v zákonem vypočtené výši úrok z prodlení, který činí 24.849,32 Kč, nikoliv 544.000 Kč. Po vyhodnocení obsahu popěrného úkonu insolvenčního správce má odvolací soud za to, že insolvenční správce učinil v případě popěrného úkonu eventuální procesní úkon, když popřel pravost pohledávky z titulu poplatku z prodlení (zcela odmítl možnost sjednat u smlouvy o půjčce poplatek z prodlení) a současně připustil, že žalobce má nárok na určité příslušenství pohledávky z půjčky, kterým by však mohl být pouze zákonný úrok z prodlení, a sice v jiné (nižší) částce, než uvádí věřitel.

Výše uvedené úvahy a zjištění odvolacího soudu rezultují v závěr, že popření pohledávky, jak je provedl v posuzované věci insolvenční správce, mělo své opodstatnění. Důvodem, pro který odvolací soud považuje ve shodě se soudem prvního stupně žalobu za nedůvodnou, je skutečnost, že žalobce v tomto řízení o žalobě na určení pohledávky tvrdil, že jím uplatněný nárok představuje smluvní pokračování-7- (KSBR 24 INS 21286/2011 pokutu a jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání skutečnosti, ze kterých vyplývá, že se jedná o příslušenství pohledávky (poplatek z prodlení). Přitom tvrzení o skutečnostech týkajících se důvodu vzniku pohledávky musí věřitel uplatnit v řízení o přihlášce jeho pohledávky (nejpozději do skončení přezkumného jednání) i v řízení o žalobě na určení popřené pohledávky a musí jít o skutečnosti shodné (§ 198 odst. 2 IZ). Pokud tomu tak není (a tvrzení o rozhodných skutečnostech jsou rozdílná), je to důvodem pro zamítnutí žaloby o určení popřené pohledávky.

Lze tedy uzavřít, že ze všech výše uvedených důvodů je napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Proto jej odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 IZ. V odvolacím řízení byli úspěšní oba žalovaní, kterým však podle obsahu spisu nevznikly žádné prokazatelné náklady tohoto řízení. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady odvolacího řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 15. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Jahodová předsedkyně senátu