12 VSOL 74/2015-82
39 ICm 3397/2013 12 VSOL 74/2015-82 (KSBR 39 INS 4668/2012)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce: Ing. Vlastimil Beneš, bytem Praha 9, Ratbořská 1597, PSČ 119 16, zastoupeného Mgr. Rudolfem Šimonem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 961/25, PSČ 110 00, proti žalovanému: Ing. Lukáš Nožička, se sídlem Brno, Šilingrovo nám. 3, PSČ 602 00, insolvenčnímu správci dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno-Komín, Štursova 603/34, PSČ 61600, IČ: 27690580, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 16, PSČ 602 00, vedené jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno-Komín, Štursova 603/34, PSČ 61600, IČ: 27690580, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2015, č.j. 39 ICm 3397/2013-74

tak to:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2015, č.j. 39 ICm 3397/2013-74 se m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč včetně DPH k rukám advokáta Mgr. Radovana Indry ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Označeným usnesením krajský soud zastavil řízení (odstavec I. výroku) a rozhodl, že po právní moci usnesení je žalobce povinen zaplatit právnímu zástupci (KSBR 39 INS 4668/2012) žalované strany náhradu nákladů řízení ve výši 8.228 Kč včetně DPH (odstavec II. výroku). V důvodech usnesení uvedl, že žalobce se domáhal vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci. Po zahájení řízení vzal žalobu zpět s odůvodněním, že nemá důvodu trvat na podané žalobě, neboť svou obranu uplatňuje v jiném řízení. Posuzováno čistě z procesního hlediska, nutno dovodit, že žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, když se rozhodl po podání žaloby na projednání své žaloby dále netrvat. Nelze dovodit, že by žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného. Soud prvního stupně nepřisvědčil žalobci v tom, že by měl přihlédnout ke specifiku věci a nestanovit mu povinnost nést náklady řízení, resp. rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Sám žalovaný dne 10. 9. 2013 zahájil řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, ve kterém se vůči žalobci domáhá zaplacení pohledávky, jejíhož vyloučení z majetkové podstaty se žalobce domáhá v tomto řízení. Žalobce tak mohl svou obranu vůči pohledávce dlužníka uplatnit v tomto řízení, které je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9 s tím, že nebylo důvodu, aby sám zahajoval řízení o žalobě na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty. Sám žalobce na č.l. 28 soudního spisu uvedl, že před podáním tohoto žalobního návrhu byla u Obvodního soudu pro Prahu 9 podána zmiňovaná žaloba, tedy byl si vědom probíhajícího řízení. Soud prvního stupně proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Žalovaný je zastoupen advokátem, který v řízení učinil dva úkony právní služby. Podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb-advokátního tarifu, se jedná o přípravu a převzetí zastoupení žalovaného, dále o vyjádření týkající se věci samé. Za tyto dva úkony právní služby podle ustanovení § 9 odst. 4, písm. c) ve spojení s § 7, bodem 5 přísluší žalovanému náhrada za dva úkony á 3.100 Kč. K tomu podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu přísluší 2 x 300 Kč náhrada paušálních výdajů; vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 1.428 Kč, jelikož advokát žalovaného osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalovaného představují 8.228 Kč; tuto částku je povinen zaplatit žalobce žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Žalobce podal proti odstavci II. výroku usnesení odvolání. Namítal, že právní zástupce žalované strany není účastníkem řízení. Pokud právnímu zástupci soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení, rozhodoval v rozporu s ustanovením § 142 o.s.ř., dle kterého soud přizná náhradu nákladů řízení pouze účastníku. Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný, přiznání náhrady nákladů řízení právnímu zástupci chybí opora v platném právu. Kdyby bylo rozhodnuto napadeným usnesením o jeho povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému, žalobce by namítal, že důvodem podání žaloby bylo uvedení žalované pohledávky proti žalobci v soupisu majetkové podstaty dlužníka NA PANENCE s.r.o., což je důvod zvláštního zřetele dle ustanovení § 150 o.s.ř. O soupisu tvrzené pohledávky do majetkové podstaty dlužníka nebyl žalobce žalovaným informován a nebyly mu proto známy důvody zahrnutí pohledávky do soupisu. Žalobce zjistit zahrnutí pohledávky (KSBR 39 INS 4668/2012) do soupisu majetkové podstaty dlužníka nahlédnutím do elektronické evidence insolvenčního rejstříku. Žalobce podával tuto žalobu z procesní opatrnosti, z důvodu nejednoznačnosti ustanovení § 225 insolvenčního zákona, protože nebylo zřejmé, zda přestane být aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby, čili ztratí aktivní legitimaci v okamžiku podání žaloby na plnění ze strany žalovaného, nebo bude muset žalovat na vyloučení z majetkové podstaty. Žalobce nebyl žalovaným informován o důvodech soupisu pohledávky ani o procesních možnostech jeho obrany, takovým postupem žalovaný porušil povinnosti insolvenčního správce vyplývající z insolvenčních předpisů. Vzhledem k paralelně vedenému řízení o zaplacení pohledávky již žalobce nemá důvodu trvat na podané žalobě, nicméně důvodem podání této žaloby bylo chování žalovaného jako insolvenčního správce, neboť bez uvedení pohledávky v soupisu majetku dlužníka by žalobce tuto žalobu nepodával. Pokud došlo k zastavení řízení ve fázi před zaplacením soudního poplatku, nemůže se jevit vynaložení nákladů dvou úkonů právní služby jako účelné bránění práva.

Byť insolvenční řízení bylo zahájeno 27. 2. 2012, pak s přihlédnutím k přechodnému ustanovení čl. II. zákona č. 294/2013 Sb. je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ); právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro (KSBR 39 INS 4668/2012) chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal dne 9.10.2013 u Krajského soudu v Brně žalobu, kterou se domáhal, aby byla z majetkové podstaty dlužníka NA PANENCE s.r.o. v likvidaci vyloučena pohledávka dlužníka ve výši 2.569.875 Kč s příslušenstvím proti žalobci. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 18.12.2013. Podáním ze dne 18.12.2014 vzal žalobce svou žalobu zpět. Zpětvzetí odůvodnil tím, že se obával, že nepodá-li vylučovací žalobu, může mít okolnost uplynutí lhůty k podání vylučovací žaloby pro něho závažné právní důsledky, zejména to, že se úpadce stane bez dalšího jeho věřitelem. V dané chvíli je již zřejmé, že o existenci pohledávky rozhoduje Obvodní soud pro Prahu 9 soud v řízení o žalobě uplatňované žalovaným proti osobě žalobce a žalobce již nemá důvodu trvat dále na podané žalobě.

Z uvedeného je zřejmé, že žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení tím, že vzal svou žalobu zpět. Soud prvního stupně tedy musel podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavit. Rovněž je patrno, že nešlo o zpětvzetí žaloby, která byla podána důvodně pro chování žalovaného. Z ničeho totiž nevyplývá, že by žalovaný sám splnil to, čeho se žalovaný domáhal (tedy vyloučení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka). Odvolací soud také neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by žalovanému neměly být přiznány náhrady nákladů. Jak vyplývá z ustanovení § 150 o.s.ř., nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníkovi, který by na ně jinak měl národ, je přípustné pouze ve výjimečných případech. Ty spatřoval žalobce v tom, že mu žalovaný insolvenční správce nevysvětlil způsob obrany proti sepsání pohledávky do majetkové podstaty a tím, že ustanovení § 225 IZ nebylo jednoznačné. Insolvenční správce veškeré povinnosti vůči žalobci splnil a ustanovení § 225 IZ zřetelně vyplývá, že žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty (tedy i pohledávky) může podat osoba, která tvrdí, že soupis vylučuje její právo k majetku. V případě pohledávky jde o osobu, která tvrdí, že je věřitelem této pohledávky (jak správně uvedl žalovaný ve svém vyjádření k žalobě). Žalobce ovšem nikdy netvrdil, že by byl věřitelem. Insolvenční správce jej tedy neměl důvod poučit o možnosti podání vylučovací žaloby.

Rovněž není důvodná námitka, že náklady žalovaného nebyly vynaloženy důvodně, protože k zastavení řízení došlo ještě před zaplacením soudního poplatku. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaný se k žalobě vyjádřil poté, co mu byla zaslána soudem prvního stupně s výzvou k vyjádření; přitom ani nemusel vědět, že poplatek nebyl zaplacen (vyjadřoval se k obsahu žaloby a není zřejmé, že by podrobně znal obsah celého spisu). I kdyby však nepochybně věděl, že poplatek dosud nebyl (KSBR 39 INS 4668/2012) zaplacen, vyjádření se k žalobě by nemohlo být považováno za bezúčelné. Účastník totiž může důvodně předpokládat, že zájmem protistrany je úspěch v řízení a protistrana proto bude v řízení plnit své procesní povinnosti (a tedy zaplatí soudní poplatek, bez jehož úhrady by došlo k zastavení řízení).

Soud prvního stupně rovněž správně určil výši nákladů, které má žalobce hradit-z obsahu spisu vyplývá, že zástupce žalovaného učinil dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě), přitom paušální odměna za jeden úkon právní služby činí v incidenčním sporu 3.100 Kč a paušální náhrada nákladů činí 300 Kč za 1 úkon. Zástupce žalovaného je plátcem DPH, proto se přiznaná náhrada zvyšuje o sazbu této daně (§ 151 odst. 2 o.s.ř.).

Důvodnou je ovšem námitka žalobce, že mu neměla být uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo právnímu zástupci žalovaného. Jak žalobce správně uvedl, náklady řízení nesou účastníci, kterým jsou ve vymezených případech (§§ 142 až 147 o.s.ř.) následně hrazeny. Dle ustanovení § 149 o.s.ř. sice v případě, že účastníka zastupoval advokát, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. To ale neznamená, že advokát by byl věcně legitimován k náhradě nákladů řízení; nárok na náhradu nákladů řízení má i v těchto případech účastník a určení, že náklady se platí advokátu, představuje toliko stanovení platebního místa (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1002). Soud prvního stupně tedy neměl přiznat náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalovaného, ale samotnému žalovanému, ovšem s tím, že žalobce ji bude povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, tak, že uložil žalobci, aby náklady řízení zaplatil žalovanému, ovšem k rukám jeho právního zástupce. V zájmu právní jistoty odvolací soud rovněž výslovně doplnil zákonnou lhůtu plnění tří dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.).

Usnesení soudu prvního stupně sice bylo k odvolání žalovaného změněno, přesto nelze shledat, že by byl žalobce se svým odvoláním alespoň částečně úspěšný, neboť mu zůstala povinnost k úhradě nákladů v nezměněné výši; toliko se změnila osoba, které je povinen náklady hradit. Dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. by tedy byl povinen hradit žalovanému rovněž náklady odvolacího řízení, tomu však dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud nepřiznal tyto náklady žádnému z účastníků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. srpna 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu