12 VSOL 65/2012-118
39 ICm 1167/2011 12 VSOL 65/2012-118 (KSBR 39 INS 10758/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce REMI-Immobilien, s.r.o. se sídlem Jana Palacha 954/4, 669 02 Znojmo, IČO: 277 27 211, zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem se sídlem 772 00 Olomouc, Horní náměstí 19, proti žalovanému Ing. Lukáši Nožičkovi, 625 00 Brno Spodní 22, insolvenčnímu správci dlužníka GH NERA, s.r.o., IČ: 634 90 650, se sídlem Dolní Česká 345/32, Znojmo, zastoupenému Mgr. Radovanem Indrou, advokátem se sídlem Čechyňská 16, 602 00 Brno, o vyloučení věcí a z majetkové podstaty dlužníka, rozhodl o odvolání žalobce ze dne 14.5.2012, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.4.2012, č. j. KSBR 39 INS 10758/2010-C2-15, 39 ICm 1167/2011-58, (KSBR 39 INS 10758/2010)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 12.139 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení nemovitostí, a to parcely č. 608/2, o výměře 1931m2, v obci Znojmo Louka, zapsané na LV č. 4038, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo, podílu ve výši ideálních 3/4 na parcele č. 608/1, o výměře 2084 m2, v obci Znojmo Louka, zapsaném na LV č. 3847, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo, a parcely č. 841/32, o výměře 17100 m2, v k.ú. Oblekovice, obec Znojmo, zapsané na LV č. 1042, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo (dále jen předmětné nemovitosti ), z majetkové podstaty dlužníka GH NERA spol. s r.o. a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení 9.900,-Kč.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl zjištění ze shodných tvrzení účastníků o doručení vyrozumění o soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, kupní smlouvy, uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 4.7.2008 ve formě notářského zápisu a obsahu spisů, vedených Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 1 Nc 12/2007 a 1 Cm 286/2007 a po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že: A) Žaloba, kterou podal od dlužníka odlišný subjekt, je včasná, podaná proti pasivně legitimované osobě a nemovitosti jsou i nadále sepsány v majetkové podstatě dlužníka. B) Kupní smlouva, uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem dne 4.7.2008, je absolutně neplatným právním úkonem, protože byla uzavřena v době, kdy bylo účinné soudem vydané předběžné opatření, kterým soud dlužníku uložil zdržet se veškerých úkonů, vedoucích ke zcizení nemovitého majetku v jeho vlastnictví. Z absolutně neplatné smlouvy nevzniklo žalobci vlastnické právo a vzhledem k tomu, že neplatnost vznikla ze zákona, nikoli z jednání (chování) účastníka (KSBR 39 INS 10758/2010) občanskoprávních vztahů, nemůže být tento důsledek odvrácen ani za použití korektivu dobrých mravů. Protože žalobci na základě absolutně neplatné kupní smlouvy nevzniklo vlastnictví k předmětným nemovitostem, není aktivně legitimován k podání žaloby na vyloučení a soud jeho žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém, po jeho obsáhlém doplnění, vznášel celou řadu námitek, které lze shrnout takto: a) Žalobce v žalobě tvrdil, že nemovitosti nabyl v dobré víře. O předběžném opatření nevěděl, protože úpadce jej jako prodávající neinformoval a jeho vydání nebylo evidováno v katastru nemovitostí, kupní cenu nemovitostí uhradil. Soud žalobce nevyzval k doplnění tvrzení a důkazů k jeho dobré víře ve smyslu § 118a o.s.ř., proto je řízení postiženou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Svá tvrzení žalobce doplňuje tak, že dosud nebyl do příslušného katastru nemovitostí soudem zaslán stejnopis usnesení o nařízení předběžného opatření, proto nebylo možno zákaz zcizování nemovitostí zjistit. b) Žalobce argumentoval principem materiální publicity zápisů v katastru nemovitostí a z toho plynoucí ochranou nabytých práv. V této souvislosti odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, podle kterého osobě, která učinila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním státě poskytována ochrana. Namítal, že soud přehlédl podstatnou skutečnost, že v této věci se jedná o nabytí věci od vlastníka, nikoli nevlastníka, proto se měl dobrou vírou zabývat a bez dalšího nešlo jeho dobrou víru odmítnout . c) Usnesení o nařízení předběžného opatření, vydané dne 4.5.2007 pod č.j. 1Nc 12/2007-31, podle žalobce trpí vadami, které způsobují jeho nicotnost a materiální nevykonatelnost. Usnesení nestanoví lhůtu, ve které má jeho navrhovatel podat návrh ve věci samé, ani jaký návrh má podat (ten má přitom být zřejmý již z návrhu na předběžné opatření). Navrhovatel předběžného opatření, společník dlužníka s obchodním podílem ve výši 45%, v návrhu na vydání předběžného opatření argumentoval zneužitím hlasovacích práv ostatních společníků. Uvedl, že se domáhá vyslovení neplatnosti valné hromady, a žádal o vydání předběžného opatření proto, že jednáním společníků by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí. Soud však při vydání předběžného opatření dospěl k závěru, že pro vydání předběžného opatření není rozhodující důvod tvrzené neplatnosti usnesení valné hromady dlužníka konané dne 1.3.2007, ale způsob a doba uzavření kupní smlouvy k jiným nemovitostem dlužníka. Podle žalobce měl být ve věci samé, ve vztahu k předběžnému opatření, podán zcela jiný návrh než návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady dlužníka konané dne 1.3.2007. V předběžném opatření lhůta k podání návrhu ve věci samé stanovena nebyla, proto podle žalobce marně uplynula zákonná lhůta pro jeho podání dle § 261a o.s.ř. (tři dny od právní moci usnesení o nařízení předběžného opatření) a předběžné opatření zaniklo, bez ohledu na jeho nevykonatelnost a nicotnost, nejpozději dne 25.6.2007 podle § 77 odst. 1, písm. a) o.s.ř. Kupní smlouva ze dne (KSBR 39 INS 10758/2010)

4.7.2008 nemůže být absolutně neplatným úkonem, protože předpokládané soudní řízení mělo být zahájeno v jiné věci než o neplanosti valné hromady dlužníka dne 1.3.2008 z důvodu přehlasování navrhovatele předběžného opatření. Kupní smlouva není neplatná ani pro rozpor s § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, protože cena převáděných nemovitostí odpovídala ceně v daném místě a čase obvyklé, jak plyne z následně zpracovaného znaleckého posudku.

Z těchto důvodů žalobce žádal, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný s odvoláním nesouhlasil. Podle něj je správný závěr soudu, že ani dobrá víra žalobce nemůže nic změnit na absolutní neplatnosti kupní smlouvy, kterou byla porušena povinnost uložená vykonatelným soudním rozhodnutím. Žalobcovo tvrzení, že předběžné opatření nebylo zapsáno v katastru nemovitostí, je nepřípustnou novotou. Navíc žalobce nebyl v dobré víře proto, že v době uzavření kupní smlouvy byl jeho většinovým společníkem a jediným jednatelem Reinhold anonymizovano , který byl rovněž jediným společníkem a jediným jednatelem dlužníka. Žalobce o předběžném opatření věděl, což vyplývá ze zápisu o mimořádné valné hromadě dlužníka konané dne 1.8.2007. Dobrá víra sama o sobě vlastnické právo nezaloží, může jen vést k oprávněné držbě a v konečném důsledku k nabytí vlastnictví vydržením, v této souvislosti žalovaný odkázal na názor Nevyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 26.9.2012, sp. zn. 30 Cdo 1587/2011. Žalovaný rovněž zpochybnil trzení žalobce o úhradě kupní ceny dle smlouvy. Podle něj dlužník uzavřením kupní smlouvy porušil uloženou povinnost, což je samo o sobě důvodem neplatnosti dle § 76f odst. 1 o.s.ř. a to, že žalobce předběžné opatření nezavazovalo, nemůže na této skutečnosti nic změnit. Účinky předběžného opatření zanikly až zamítnutím návrhu ve věci samé a tyto účinky do minula nebyly zpochybněny. Námitka žalobce o nedostatku poučení soudu dle § 118a o.s.ř. je nedůvodná již proto, že žaloba byla zamítnuta na základě zjištěného skutkového stavu a nikoli neunešení důkazního břemene, neboť ani dobrá víra by nemohla vést k nabytí vlastnického práva. Závěry žalobce o nicotnosti předběžného opatření jsou chybné, neboť zákon nepožaduje, aby předběžné opatření určovalo, jaký návrh ve věci má být podán. Z odůvodnění předběžného opatření je navíc zřejmé, že věcí samou má být vyslovení neplatnosti valné hromady, který navrhovatel podal. Předběžné opatření nemuselo obsahovat lhůtu k podání návrhu ve věci, protože tuto lhůtu určuje zákon, navíc žaloba byla podána dne 21.6.2007 a toto řízení lze zahájit i bez návrhu. Aplikace ustanovení § 261a odst. 2 o.s.ř. tak, jak ji v odvolání zdůvodňuje žalobce, není správná. Žalovaný nesouhlasil s názorem žalobce, že kupní smlouva není neplatná dle § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, protože podle něj dohodnutá kupní cena nemovitostí neodpovídala jejich obvyklé ceně. Žalobcem doložený znalecký posudek byl zpracován dle vyhlášky č. 3/2008 pro daňové účely a nelze jej použít ke zjištění (KSBR 39 INS 10758/2010) obvyklé ceny. V odvolacím řízení proto žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), zčásti opakoval dokazování a po té dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba potvrdit.

Zjištění soudu prvního stupně z kupní smlouvy, uzavřené dne 4.7.2008 mezi žalobcem a dlužníkem GH NERA spol. s r.o. a ze spisů Krajského soudu v Brně sp. zn. 1Nc 12/2007 a sp. zn. 1Cm 286/2007, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení jsou správná a odvolací soud na tato odkazuje. Nad jejich rámec odvolací soud zjistil: -ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 1Nc 12/2007, že dne 4.5.2007 byl u tohoto soudu podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým se jeho navrhovatel domáhal vůči dlužníku vyslovení zákazu dispozic s nemovitostmi do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dlužníka, konané dne 1.3.2007. Předběžným opatřením navrhovatel mínil zamezit zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti valné hromady z důvodu dle § 131 odst. 3, písm. b) obchodního zákoníku a v tom spatřoval potřebu zatímní úpravy po dobu řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady. Soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl usnesením 1Nc 12/2007-31 ze dne 4.5.2007, které bylo dlužníku doručeno uložením dne 21.5.2007 (dle § 50c odst. 4 o.s.ř.). Odvolání dlužníka ze dne 14.8.2007 proti usnesení o nařízení předběžného opatření, které za něj podal právní zástupce Mgr. Vlastimil Šopák dle procesní plné moci ze dne 1.8.2007, udělené jednatelem dlužníka Reinholdem anonymizovano , bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením soudu č.j. 1Nc 12/2007-55 ze dne 20.8.2007. -z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobce REMI-Immobilien, s.r.o., IČO 277 27 211, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 54968, že jako jednatel žalobce je od 27.6.2008 zapsán Reinhold anonymizovano , anonymizovano , s dnem vzniku funkce 5.6.2008. -z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka GH NERA, spol. s r.o., IČO 634 90 650, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 21764, že jako jednatel dlužníka je od 22.8.2007 zapsán Reinhold anonymizovano , anonymizovano , s dnem vzniku funkce 11.5.2007. (KSBR 39 INS 10758/2010)

Podle § 76f odst. 1 o.s.ř. právní úkon, který byl učiněn tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření.

Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Skutkový stav věci zjištěný dokazováním, provedeným soudy obou stupňů, posoudil odvolací soud následovně:

1. Dne 4.5.2007 vydal Krajský soud v Brně usnesení o nařízení předběžného opatření, kterým dlužníku uložil zdržet se veškerých úkonů, vedoucích ke zcizení nemovitého majetku v jeho vlastnictví, včetně nemovitostí, jejichž vyloučení z majetkové podstaty je předmětem tohoto řízení. Toto usnesení není nicotným a nevykonatelným úkonem, jak tvrdí žalobce v odvolání. Z jeho výroku zcela jasně vyplývá, jakou povinnost soud dlužníku ukládá. Dle návrhu na vydání předběžného opatření se jeho navrhovatel domáhal zatímní úpravy poměrů účastníků proto, aby zabránil zamítnutí svého návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dlužníka konané dne 1.3.2007, a to z důvodu zásahu do práv dobrověrných nabyvatelů nemovitostí dlužníka. Jestliže soud jeho návrhu vyhověl je nepochybné, že věcí samou je vyslovení neplatnosti valné hromady dne konané 1.3.2007, které bylo zahájeno dne 21.5.2007. Námitky žalobce, že věcí samou mělo být řízení o jiné věci, než řízení o vyslovení neplatnosti usnesení uvedené valné hromady dlužníka důvodné nejsou (k tomu srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2012, sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, dostupný na webových stránkách tohoto soudu). Účinky předběžného opatření nastaly jeho doručením dlužníku dne 21.7.2007 a zanikly až dne 7.12.2009, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým soud návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nevyhověl (§ 76d písm. b/, § 77 odst. 1, písm. b/ o.s.ř.). Námitka žalobce, že v usnesení není stanovena lhůta k podání návrhu ve věci samé, proto je nicotné a nevykonatelné nemůže být důvodná již proto, že lhůtu pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady stanoví zákon ( § 77 odst. 1, písm. a/ o.s.ř., § 131 ObchZ). Odvolací námitka žalobce, uvedená pod bodem c) rekapitulace důvodů jeho odvolání, není důvodná.

2. Účinky předběžného opatření omezovaly smluvní volnost dlužníka a bránily mu v platném zcizení nemovitostí, tedy i v uzavření platné kupní smlouvy k nim (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.5.2000, sp. zn. 18 Co 18/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2000, pod č. 59, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.6.2012, sp. zn. 21 Cdo 2368/2011, dostupný (KSBR 39 INS 10758/2010) na webových stránkách tohoto soudu). Kupní smlouva, kterou dlužník uzavřel s žalobcem dne 4.7.2008, proto je absolutně neplatným právním úkonem.

3. Pro případ neplatnosti smlouvy se odvolací námitky žalobce koncentrují na otázku významu jeho dobré víry při uzavírání smlouvy, neboť dlužník jej na existenci předběžného opatření neupozornil a v katastru nemovitostí předběžné opatření nebylo evidováno. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, podle soudu prvního stupně dobrá víra žalobce při nabývání nemovitostí není v této věci právně významná (viz str. 5, druhý odstavec odůvodnění, v němž je uvedeno: Protože absolutní neplatnost právního úkonu vzniká ze zákona /ex lege/, a nikoliv z chování účastníka občanskoprávních vztahů, nemůže být tento důsledek, to je absolutní neplatnost, odvrácen ani za použití dobrých mravů. ). Existence dobré víry žalobce není právně významnou skutečností a není se jí třeba zabývat, proto soud nepovažoval za potřebné žalobce poučit dle § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení o její existenci. Odvolací námitky uvedené pod body a) a b) rekapitulace důvodů odvolání by proto mohly být opodstatněné jen v případě, že názor soudu prvního stupně, podle něhož otázku dobré víry žalobce není v této věci třeba zkoumat, není správný.

4. Podle názoru odvolacího soudu je třeba odlišovat a) platnost právního úkonu, b) možnost nápravy absolutní neplatnosti absolutně neplatného právního úkonu korektivem dobrých mravů a c) důsledky střetu principu ochrany dobré víry nabyvatele nemovitosti s principem ochrany vlastnického práva (původního) vlastníka. Při posuzování absolutní neplatnosti právního úkonu se princip dobrých mravů a dobré víry, která je jeho součástí, nemůže uplatnit, protože (zjednodušeně řečeno) mravnost právního úkonu nemůže neplatný právní úkon změnit v úkon platný. Žalobce však ani netvrdil, že pokud by předběžné opatření nabylo účinky, je kupní smlouva platným právním úkonem. Jeho námitky směřovaly k tomu, že při uzavírání kupní smlouvy vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí (v němž předběžné opatření nebylo zaznamenáno) a informací dlužníka, který jej na soudní zákaz dispozic s nemovitostmi neupozornil. Proto byl v dobré víře, že pro převod není dána žádná právní překážka, která tady ve skutečnosti byla, avšak žalobce o ní nevěděl a vědět ani nemohl. Z tohoto důvodu měl soud dovodit existenci jeho vlastnického práva k nemovitostem.

5. Žalobce argumentoval názorem Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 11.5.2011, sp. zn. II. ÚS 165/2011 vyslovil závěr, že osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný stav, navíc potvrzený údaji z veřejné státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana (shodný závěr vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13.8.2012, sp. zn. I. ÚS 3061/11). Oba tyto nálezy se vztahují k posuzování nabytí vlastnictví od nevlastníka v situaci, kdy předchůdce nabyvatele se vlastníkem nemovitostí nestal, a naznačují možnost prolomení zásady, že nikdo nemůže na druhého převést více práv, než sám má. Skutkově se jednalo o řetězené převody , (KSBR 39 INS 10758/2010) kdy v pořadí druhý nabyvatel, který byl jen domnělým vlastníkem, převedl nemovitosti na třetího nabyvatele, jehož dobrou vírou se soudy při nabytí vlastnického práva dostatečně nezabývaly. Na názor Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 165/11 reagoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 4280/2009, v němž vyslovil názor, že mimo vydržení a způsob dle § 486 občanského zákoníku nelze od nevlastníka nabýt vlastnické právo k věci. V této věci se však skutkově jedná o nabytí vlastnictví od vlastníka nemovitostí, jehož smluvní volnost byla omezena soudním rozhodnutím, což ani ve zmiňovaných nálezech Ústavního soudu řešeno není. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, k překonání principu, že nelze nabýt vlastnictví na základě neplatné smlouvy, dosud nedošlo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2010, sen. zn. 30 Cdo 250/2009, rovněž rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sen. zn. 31 Odo 1424/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2010 pod č. 56/2010). Rozdílnost situace, kdy pozdější převodce nenabyl vlastnické právo proto, že právní titul, na jehož základě se tak mělo stát, byl absolutně neplatný, od situace, kdy právní titul, na jehož základě pozdější převodce nabyl vlastnické právo, po převodu nemovitostí na třetí osobu odpadl, vysvětlil Ústavní soud již v nálezu ze dne 1.8.2006, sp. zn. II. ÚS 349/03 v něž uvedl, že: Ochrana, již poskytuje nabyvateli dobrá víra, není takové intenzity, aby zabránila vlastníku nemovitosti účinně uplatňovat své absolutní právo. Pokud zápis v katastru nemovitosti neodpovídá skutečnosti, má tato převahu nad katastrem . S názorem žalobce, který argumentuje tím, že nabyl vlastnictví od vlastníka a pokud se princip dobré víry prosadí při převodech nemovitostí od nevlastníka, tím spíše by se měl prosadit při převodech od vlastníka (argumentum a minori ad maius) se odvolací soud neztotožnil. Při posuzování nabývání vlastnictví absolutně neplatnou smlouvou se plně uplatní ústavní princip ochrany vlastnického práva a touto smlouvou nebyl založen věcněprávní vztah mezi jejími účastníky. V této věci byla kupní smlouva, na základě které měl žalobce nabýt vlastnictví nemovitostí absolutně neplatná dle § 76f odst. 1 o.s.ř. a i kdyby byl při jejím uzavření žalobce jednal v dobré víře, že převodu nebrání žádná právní překážka, při současné právní úpravě nabývání vlastnického práva by jeho dobrá víra mohla být právně významná jen pro závěr o oprávněné držbě věci, která podmiňuje nabytí vlastnictví vydržením (§ 134 občanského zákoníku). Tento způsob nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí však ani nebyl tvrzen.

6. Z důkazů, provedených odvolacím soudem navíc vyplynulo, že žalobce nemohl být dne 4.7.2008, kdy byla uzavřena kupní smlouva, v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí. Jak bylo prokázáno procesní plnou mocí, založenou ve spise Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 Nc 12/2007, zmocnil dlužník, za něhož jednal jeho jednatel Reinhold anonymizovano , dne 1.8.2007 advokáta Mgr. Ivo Šopáka k zastupování v řízení o nařízení předběžného opatření. Pokud kupní smlouvu podepsal dne 4.7.2008 za (KSBR 39 INS 10758/2010)

žalobce jeho jediný jednatel Reinhold anonymizovano (který byl jeho jednatelem od 5.6.2008 a současně byl i jednatelem dlužníka), je existence dobré víry žalobce při uzavírání kupní smlouvy vyloučena.

Odvolací soud, podle jehož názoru je napadený rozsudek ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku věcně správný, jej proto podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., právo na jeho náhradu má úspěšný žalovaný, kterému vznikly náklady ve výši 12.139 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny jeho zástupce za řízení v jednom stupni ve výši 10.000 Kč podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění platném od 1.3.2012 (čl. II. vyhl. č. 64/2012 Sb.), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrady za 4 půlhodiny ztráty času po 100 Kč (§ 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrady cestovních výdajů 1.139 Kč (cesta v délce 180 km automobilem se spotřebou 7,53l benzinu v ceně 34,90 Kč, 0,0753x180x34,90=473, 180x3,70=666, § 1, písm. b/, § 4 písm. a/ vyhl.č. 429/2011 Sb.) Proto odvolací soud žalovaného zavázal k jejich náhradě, lhůtu k plnění a platební místo pro jejich úhradu určil dle § 16o odst. 3 a § 149 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 6. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu