12 VSOL 61/2014-85
31 ICm 575/2011 12 VSOL 61/2014-85 (KSBR 31 INS 7765/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v právní věci žalobce Miroslava anonymizovano , anonymizovano , 503 21 Stěžery 25, zastoupeného JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou, se sídlem třída Karla IV. čp. 502, Hradec Králové, proti žalovanému Mgr. Marku Konečnému, Šrámkova 481, 763 02 Zlín-Malenovice, insolvenčnímu správci dlužníka METALCLIMA s.r.o., zastoupenému Mgr. Radimem Janouškem, advokátem, se sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 ICm 575/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka METALCLIMA s.r.o., se sídlem Tlumačovská 698, 768 21 Kvasice, identifikační číslo 259 21 045, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 7765/2009, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30.8.2013, č. j. 31 ICm 575/2011-44, KSBR 31 INS 7765/2009,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že z majetkové podstaty dlužníka METALCLIMA s.r.o. se v y l u č u j í motorová vozidla, a to Opel (KSBR 31 INS 7765/2009)

MOVANO registrační značky 3H8 4707, Ford Focus registrační značky 3H9 5646 a přídavné vozidlo bez pohonu-přívěsný vozík registrační značky 19NAA 97.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14.031 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky žalobce.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na vyloučení motorových vozidel Opel MOVANO registrační značky 3H8 4707, Ford Focus registrační značky 3H9 5646 a přídavného vozidla bez pohonu-přívěsný vozík registrační značky 19NAA 97 ze soupisu majetkové podstaty dlužníka METALCLIMA s.r.o. (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 11.512 Kč (výrok II.).

V důvodech rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení žalobce ve smyslu jím tvrzeného vlastnictví k předmětným motorovým vozidlům na základě uzavřených kupních smluv a námitky žalovaného ústící v závěr, že obě kupní smlouvy jsou neplatné z důvodu nesrozumitelnosti, neurčitosti a pro rozpor se zákonem i dobrými mravy, a dále, že nebyla prokázána úhrada kupní ceny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouvy ze dne 30.10.2009 a 3.11.2009 nesplňují zákonné náležitosti, když u automobilu nepostačuje pouze uvedení jeho značky výrobce a SPZ (RZ), neboť obě tato označení jsou snadno zaměnitelná a nespecifikují dostatečně předmět koupě. Je potřeba uvést další údaje, které jej dostatečně odlišují od jiných automobilů téže značky další řadou dílčích znaků (rok výroby, uvedení do provozu, název výrobní série, SPZ, barva a číslo karosérie, číslo motoru, objem válců, výkon motoru, hmotnost automobilu, počet ujetých kilometrů, číslo technického průkazu atd.). Tento nedostatek vyniká u přívěsného vozíku, který není odlišen od jiných vlastní výroby, například uvedením použitého materiálu, hmotností, nosností, rozměry a rozhodnutím o schválení jeho použití k danému účelu. Odmontováním SPZ by jej tedy jednoznačně nebylo možno bez dalšího označit jako vozidlo, kterého se měla koupě týkat. Dále žalobce neprokázal dohodu o kupní ceně vozidel. Kupní cena ve smlouvě ze dne 30.10.2009 byla sjednána (KSBR 31 INS 7765/2009) ke každému vozidlu zvlášť, přičemž žalobce sám tvrdil, že součástí kupní ceny byly i dosud nevyčíslené nezaplacené splátky úvěru (nebo leasingu) dlužníka. Pouhé konstatování, že žalobce bere na vědomí doplatek úvěru od GE Money Multiservis, a.s. nepostačuje. Úvěr a leasing jsou podstatně odlišné právní vztahy. Žalobce ani nepředložil fotokopie technických průkazů obou vozidel, které by jako leasingový nájemce musel mít. Dále soud uzavřel, že kromě neplatnosti pro neurčitost jsou předmětné kupní smlouvy v rozporu se zákonem ve smyslu § 39 občanského zákoníku, jestliže cena nebyla stanovena znalcem dle ust. § 196a odst. 3 a § 59 odst. 3 věta prvá obchodního zákoníku. Žalobce a dlužník jednali ve shodě, žalobce musel v době od 30.10.2009 do 3.11.2009 vědět nejméně o hrozícím úpadku dlužníka, jestliže insolvenční řízení bylo zahájeno 9.11.2009 a skončilo zjištěním úpadku dlužníka. Předmětem převodu realizovaného v roce 2009 jsou movité věci a ke dni rozhodnutí soudu nelze zpětně posoudit, zda cena (nesrozumitelně a neurčitě vyjádřená, navíc s doložkou dohodnutá a zpochybněná vyjádřením žalobce) odpovídala reálné ceně v okamžiku prodeje a byla cenou obvyklou či tržní. Na základě neplatných kupních smluv se žalobce nestal vlastníkem sporných věcí a není zde právní důvod k jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 163 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Úspěšnému žalovanému náleží náklady řízení představované třemi úkony právní pomoci po 3.100 Kč a třemi režijními paušály po 300 Kč s náhradou DPH, dále pak cestovné k jednání soudu ve výši 912 Kč a náhrada za ztrátu času za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Tvrdil, že kupní smlouvy, které soud posoudil jako neplatné, jsou řádné a vozidla jsou v nich náležitě identifikována uvedením SPZ. Dále soudu vytýkal, že nevzal v úvahu zaplacení předmětných věcí, které je doloženo v kupních smlouvách, tak i doklady z bank a neurčil ani případné vrácení kupní ceny a zaplaceného úvěru. Zdůraznil, že uvedené věci nemůže užívat více jak tři roky a nemá ani finanční prostředky, které vynaložil na jejich pořízení a opravy.

U jednání odvolacího soudu zástupkyně žalobce doplnila, že v obou kupních smlouvách byl předmět vymezen určitě, a to uvedením typu a SPZ vozidla. Ostatně kupní smlouvy mohly být uzavřeny i v ústní formě. Prodávající neměl v té době jiná vozidla stejného typu a téže SPZ. V podrobnostech odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2262/2013 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/03. V obou případech byla sjednána platně i kupní cena. Závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smluv pro rozpor s dobrými mravy je nepřezkoumatelný a nesmyslný. Závěr o neplatnosti pro rozpor se zákonem nemá oporu v provedených zjištěních. Žalobce nebyl v době uzavření smluv jednatelem, zakladatelem, společníkem dlužníka ani osobou jim blízkou (viz rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3986/2009). Pokud by měl insolvenční správce za to, že věřitelé dlužníka byli zkráceni, měl podat příslušnou žalobu. Cena však nemohla být nijak zkracující, (KSBR 31 INS 7765/2009) když správce ocenil vozidla částkou 90.000 Kč a 60.000 Kč. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobě vyhovět.

Žalovaný považoval odvolání za nedůvodné a odkázal na svou argumentaci v řízení před soudem prvního stupně a na závěry soudu uvedené v napadeném rozsudku.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zcela důvodné.

Podle ust. § 225 odst. 1 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odstavce 2, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději poslední den lhůty insolvenčnímu soudu.

Svým obsahem je citované ust. § 225 IZ srovnatelné s ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007. Proto dle názoru odvolacího soudu jsou v poměrech insolvenčního řízení i nadále použitelné judikaturní závěry, které přijal Nejvyšší soud ČR při výkladu zabývajícím se předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 58/1999, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po posouzení podmínek, za kterých může insolvenční soud vyhovět žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 225 odst. 2 IZ, podána byla proti (KSBR 31 INS 7765/2009) insolvenčnímu správci dlužníka METALCLIMA s.r.o., sporná motorová vozidla jsou zapsána v soupisu majetkové podstaty a žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka. Podstatou vylučovací žaloby podle ust. § 225 IZ je pro insolvenční řízení (ale i pro účastníky řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně a zda zde není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v insolvenčním řízení vylučuje.

Z pohledu úvah odvolacího soudu při právním hodnocení věci odvolací soud částečně doplnil dokazování listinami, jak jsou uvedeny v protokole o jednání odvolacího soudu. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně oddíl C, vložka 64732, odvolací soud zjistil, že jako statutární orgán (jednatel) obchodní firmy METALCLIMA s.r.o. byl Miroslav Trojan zapsán od 6.11.2006 a vymazán dne 5.11.2009. Den vzniku funkce je uveden 26. říjen 2006, den zániku funkce 30. říjen 2009. Jako společník firmy je Miroslav Trojan zapsán od 6. listopadu 2006, vymazán 5. listopadu 2009.

Z notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Helenou Divišovou dne 30.10.2009, sp. zn. NZ 1093/2009, N 1164/2009 vyplývá, že společníci Miroslav Trojan a Hana Trojanová se zúčastnili jednání valné hromady, jejímž rozhodnutím byla přijata změna společenské smlouvy a valná hromada udělila předchozí souhlas k převodům obchodního podílu Miroslava anonymizovano ve společnosti METALCLIMA s.r.o. ve výši 50 % odpovídajícího vkladu do základního kapitálu ve výši 50.000 Kč na obchodní společnost Ateliér 107, a.s., dále k převodu obchodního podílu Hany Trojanové ve společnosti METALCLIMA s.r.o. ve výši 50 % odpovídajícího vkladu do základního kapitálu ve výši 50.000 Kč na obchodní společnost Ateliér 107, a.s. Toto rozhodnutí valné hromady bylo přijato. Dále valná hromada schválila, aby z funkce jednatelů společnosti METALCLIMA s.r.o. byl odvolán Miroslav Trojan a Hana Trojanová a do funkce jednatele byl jmenován Michal Smolík.

Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným uzavřené dne 30.10.2009 mezi převodcem Miroslavem Trojanem a nabyvatelem Ateliér 107, a.s., identifikační číslo 25004069, se sídlem Praha 9, Vysočany, K Žižkovu 381, bylo zjištěno, že převodce převedl na nabyvatele celý svůj obchodní podíl, to je obchodní podíl ve výši 50 %, který odpovídá vkladu ve výši 50.000 Kč, a nabyvatel tento obchodní podíl přijal a koupil za cenu, uvedenou v článku III. smlouvy. Smlouva je podepsána Miroslavem Trojanem a za Ateliér 107, a.s. jediným členem představenstva Michalem Smolíkem.

Soud prvního stupně správně uzavřel, že v posuzované věci se stalo rozhodným vypořádat se s otázkou platnosti kupních smluv ze dne 30.10.2009 a 3.11.2009. Žalobce totiž od těchto kupních smluv odvozoval své vlastnické právo k předmětným motorovým vozidlům. Naproti tomu žalovaný považoval kupní smlouvy (KSBR 31 INS 7765/2009) za neplatné z důvodu nesrozumitelnosti, neurčitosti a zejména pro rozpor se zákonem a dobrými mravy.

Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že kupní smlouvy ze dne 30.10.2009 a 3.11.2009 jsou neplatné podle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku z důvodu neurčitosti ve vymezení předmětu koupě a neurčitosti a nesrozumitelnosti v ujednání o ceně. Podle odvolacího soudu obě kupní smlouvy splňují podstatné náležitosti kupní smlouvy ve smyslu § 588 občanského zákoníku, tedy vymezení předmětu koupě a sjednání ceny. Předmět koupě je v kupní smlouvě ze dne 30.10.2009 vymezen jako nákladní automobil Opel Movano SPZ 3H 84707 a osobní automobil Ford Focus SPZ 3H 95646, v kupní smlouvě ze dne 3.11.2009 je vymezen jako dvouosý přívěs vlastní výroby SPZ 19-NAA-97. Odvolací soud je toho názoru, že předmět obou kupních smluv je nezaměnitelně identifikován, když vozidlo je označeno výrobcem, názvem série a registrační značkou, přívěsný vozík pak registrační značkou. V této souvislosti je třeba uvést, že registrační značky jsou upraveny ve vyhlášce Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel. Tato vyhláška provádí zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na silničních komunikacích. Pokud má vozidlo registrační značku, znamená to, že bylo zaregistrováno na registračním místu provádějícím registraci vozidla. Toto následně vydává osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla, což je povinný doklad, kterým řidič při provozu vozidla na pozemních komunikacích prokazuje identitu vozidla, základní technické údaje vozidla, údaje o zaregistrování vozidla a registrační značku přidělenou na vozidlo (§ 9 písm. g/ citované vyhlášky). Je tedy zřejmé, že vozidlo nemusí mít nezbytně po celou dobu své existence stejnou registrační značku. Ke změně může dojít například při krádeži značky, kdy je majiteli vydána značka nová, ale jiná (§ 12 odst. 2 vyhlášky) nebo při přestěhování provozovatele nebo prodeji vozidla do jiného kraje (§ 20 vyhlášky). Lze tedy přijmout závěr, že pokud má vozidlo určitou registrační značku, je podle ní jednoznačně identifikovatelné. Skutečnost, že identifikační znak nemusí být vždy stálý, neznamená, že podle něj nelze věc identifikovat. I u jiných identifikačních znaků (např. barva) totiž může dojít ke změně.

Podle odvolacího soudu byla v obou kupních smlouvách sjednána dostatečným a určitým způsobem i kupní cena. V kupní smlouvě ze dne 30.10.2009 je v článku II. uvedeno, že kupní cena je stanovena dohodou a činí u vozidla Opel Movano 120.000 Kč a u vozidla Ford Focus 80.000 Kč. Rovněž v kupní smlouvě ze dne 3.11.2009 je v článku II. kupní cena stanovena dohodou s tím, že činí 5.000 Kč. Odvolací soud nepovažuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že mezi ním a dlužníkem došlo k dohodě o kupní ceně předmětných vozidel, když sám tvrdil, že součástí kupní ceny byly i dosud nevyčíslené nezaplacené splátky úvěru (nebo leasingu) dlužníka. Soud prvního stupně dostatečně neuvážil, že obě kupní smlouvy byly uzavřeny v písemné smlouvě. Podle ustáleného výkladu Nejvyššího soudu je vůle vtělená do smlouvy svým projevem určitá, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický (KSBR 31 INS 7765/2009)

účastník smlouvy tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.4.1996, sp. zn. 3 Cdo 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod č. 1 přílohy, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98 nebo ze dne 29.4.2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, uveřejněná pod č. 35/2001 a 21/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2013, sp. zn. 29 Cdo 3091/2010). V posuzované věci nemá odvolací soud žádné pochybnosti o obsahu obou kupních smluv. Ani jiná interpretace obsahu tohoto právního úkonu žalovaným by nemohla nahradit či změnit již učiněné projevy vůle. Jestliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně (jako v dané věci), určitost projevu vůle je dána obsahem této listiny. Výklad právního úkonu, pro který je stanovena písemná forma, se může opírat jen o samotný text listiny (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.1996, sp. zn. 3 Cdo 227/96 a ze dne 20.6.2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod č. 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnost, že článek II. kupní smlouvy ze dne 30.10.2009 obsahuje rovněž ujednání o tom, že kupní cena bude uhrazena tak, že částku 100.000 Kč uhradil kupující před podpisem smlouvy a druhá část kupní ceny v částce 100.000 Kč bude uhrazena ve třech splátkách na účet prodávajícího vedený u GE Money Bank, a.s. a kupující bere na vědomí, že doplatí úvěry poskytnuté prodávajícímu poskytovatelem GE Money Multiservis, a.s., nemá na platnost kupní smlouvy vliv, neboť se jedná o způsob úhrady kupní ceny, případně závazek kupujícího doplatit úvěry poskytnuté za účelem pořízení předmětných automobilů. Ve vztahu k platnosti kupní smlouvy nemůže být důvodná ani námitka žalovaného, který tvrdil, že kupní cena nebyla uhrazena.

K okamžiku nabytí vlastnictví k předmětným motorovým vozidlům nutno uvést, že v obou kupních smlouvách si smluvní strany ujednaly, že smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem podpisu smluvními stranami. Nadto žalovaný vůbec nezpochybňoval tvrzení žalobce, že došlo k fyzickému předání vozidel (viz žaloba ze dne 3.3.2011).

Odvolací soud se neztotožňuje rovněž s tím, jak soud prvního stupně posoudil námitku žalovaného o neplatnosti kupních smluv pro rozpor se zákonem. Žalovaný sám tuto svou námitku podrobněji nerozvedl, přičemž soud prvního stupně posuzoval platnost kupních smluv ve vazbě na ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Stěžejním pro něj byla úvaha, že žalobce a dlužník jednali ve shodě. Jak vyplynulo z dokazování provedeného odvolacím soudem, žalobce uzavřel dne 30.10.2009 s firmou Ateliér 107, a.s. smlouvu o převodu obchodního podílu, kterou na nabyvatele převedl celý svůj obchodní podíl ve společnosti METALCLIMA s.r.o. Ke stejnému datu byl z funkce jednatele METALCLIMA s.r.o. odvolán Miroslav Trojan a do funkce jednatele této společnosti jmenován Michal Smolík. Ostatně i z úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy METALCLIMA s.r.o. vyplývá, že žalobci zanikla funkce jednatele dne 30.10.2009. Pokud jde o zánik účasti Miroslava anonymizovano jako společníka, z obchodního rejstříku vyplývá, (KSBR 31 INS 7765/2009)

že jmenovaný byl jako společník zapsán dne 6.11.2006 a tento údaj byl vymazán 5.11.2009. Nelze však pominout, že převod obchodního podílu a následné změny v osobě společníka mají účinky pouze deklaratorní. K tomu je možno odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4282/2008 ze dne 27.1.2009, podle kterého zápis společníka společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku má deklaratorní povahu. Ke změně v osobách společníků při převodu obchodního podílu dochází okamžikem platnosti a účinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu. Smlouva o převodu obchodního podílu přitom nabývá platnosti dnem, kdy jí společník a nabyvatel uzavřou. Deklaratorní účinek má také zápis člena statutárního orgánu, neboť z ustanovení obchodního zákoníku konstitutivní účinky zápisů těchto skutečností neplynou.

Z uvedených zjištění a úvah odvolacího soudu rezultuje závěr, že v posuzované věci byly obě kupní smlouvy uzavřeny v době, kdy žalobce nebyl jednatelem společnosti dlužníka ani jeho společníkem. Proto nelze na danou věc aplikovat ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, jak to učinil soud prvního stupně.

V přezkoumávané věci lze uzavřít, že žalobce prokázal, že jím označená motorová vozidla a přívěsný vozík neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužníka METALCLIMA s.r.o. proto, že to vylučuje jeho vlastnické právo k tomuto majetku. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a žalobě na vyloučení specifikovaných věcí vyhověl.

O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto má právo na náhradu jemu vzniklých nákladů řízení. Ty jsou představovány uhrazeným soudním poplatkem z žaloby ve výši 1.000 Kč.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 IZ. Rovněž v odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna advokátky za dva úkony právní služby (převzetí věci, účast na jednání dne 17.7.2014) ve výši 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2013. Dále byla přiznána advokátce žalobce náhrada hotových výdajů 600 Kč za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a cestovné v částce 3.142,70 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu dne 17.7.2014 na trase Hradec Králové-Olomouc a zpět, osobním vozidlem Honda, RZ 4H05870, spotřeba 8,4 l BA 95 B. Náhrada daně z přidané hodnoty činí 2.088 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení, včetně uhrazeného soudního poplatku za odvolání (2.000 Kč) představují částku 14.031 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím (KSBR 31 INS 7765/2009)

Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 17. července 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu