12 VSOL 60/2016-24
34 ICm 3117/2014 12 VSOL 60/2016-24 (KSOS 34 INS 3178/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně: Jarmila Vaňková, bytem Libáň, Psinice 8, IČO 42202876, zastoupená Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Bezruce č. 362, Nymburk 2, PSČ 288 42 jako obecným zmocněncem, proti žalovaným: 1/ Dana anonymizovano , anonymizovano , bytem F.S,Tůmy 1244, Orlová-Lutyně, 735 14, 2/ Mgr. Zuzana Hrudová (dříve Žatková), se sídlem Masarykovo náměstí 38, 733 01 Karviná, insolvenční správce dlužnice Dany anonymizovano , žalované 1/, o určení popřené pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 27. října 2015, č. j. 34 ICm 3117/2014-14 (KSOS 34 INS 3178/2014)

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 27. října 2015, č. j. 34 ICm 3117/2014-14 (KSOS 34 INS 3178/2014) s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením rozhodl tak, že podání žalobkyně ze dne 19.09.2014 doručené Krajskému soudu v Ostravě dne 22.09.2014 se odmítá a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Podáním proti insolvenčnímu správci a dlužnici se žalobkyně domáhala, aby byla určena isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 3178/2014) pravost její pohledávky přihlášené pod číslem P-1-Dana anonymizovano . Žalobkyně ve svém podání označila žalované pouze jako insolvenčního správce a dlužnici , aniž by uvedla jméno, příjmení a místo bydliště (případně sídlo) insolvenčního správce včetně nezaměnitelného označení dlužníka, které je součástí označení insolvenčního správce. Z obsahu podané žaloby lze dovodit, že se žalobkyně domáhá určení pravosti své pohledávky, kterou přihlásila do insolvenčního řízení a která byla na přezkumném jednání insolvenční správkyní a dlužnicí popřena. Nelze však již z této žaloby dovodit, o jakou konkrétní pohledávku se jedná. Ve vztahu ke své pohledávce žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti ohledně vzniku a existence pohledávky, která má být určena, není jasné, kolik pohledávek do insolvenčního řízení žalobkyně přihlásila, zda v jejím případě se jedná pouze o jednu pohledávku, popř. více pohledávek, přičemž chybí i údaj o tom, čeho (jakého konkrétního určení popřené pohledávky) se žalobkyně domáhá (žalobní petit). Jde o vady návrhu, které brání dalšímu pokračování v řízení.

Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně prostřednictvím zmocněnce odvolání, ve kterém uvedla: Nesouhlasím stvrzením Krajského soudu Ostrava a proto žádám, aby Vrchní soud Olomouc celou věc přehodnotil a popřípadě zrušil usnesení Krajského soudu Ostrava. Já jako žalobkyně Jarmila Vaňková, Psinice č. 8,p. Libáň, 507 23, IČO 422 02 876,zastoupené plné moce Martin Vaněk. Byla podána žaloba na určení pravosti přihlášené pohledávky ze strany věřitele pí. Jarmily Vaňkové, číslo přihlášené pohledávky je ,P-1-Dana anonymizovano , rodné číslo 625127/7340,bytem F.S,Tůmy 1244,Orlová-Lutyně, 735 14. Byla podána žaloba na určení pravosti ve stanovené lhůtě proti insolvenčnímu správci tak proti dlužnici a to ke Krajského soudu Ostrava. Žádal jsem Krajský soud Ostrava, aby celou věc přehodnotil a hlavně přehodnotil námitky podané insolvenčním správcem a dlužníkem Klientce bylo vyřízeno insolvenční řízení, kde stvrdila podpisem náklady vyřízení insolvenčního návrhu. Veškeré listinné důkazy byly předloženy v samotné podané přihlášce a žádám Krajský soud Ostrava, aby rozhodl v kladném směru a uznal listinný důkaz, který byl stvrzen podpisem klienta-dlužníka. Pohledávka přihlášky byla pouze popřena insolvenčním správcem a dlužnicí Danou anonymizovano . Proto jsem žádal Krajský soud Ostrava, aby rozhodl nebo učinil nějaká kladná rozhodnutí na stranu žalobce. Nechápu, proč Krajský soud Ostrava nechává někde ležet několik měsíců spis a nic neřeší. 15-16 měsíců se nic neřeší, z jakého důvodu nedochází k rychlosti.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci (KSOS 34 INS 3178/2014) insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 7. 2. 2014, k zahájení tohoto incidenčního řízení došlo dne 22. 9. 2014); právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním v přezkoumávané věci je proto zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ). S ohledem na přechodná ustanovení obsažená v novelách zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se na odvolací řízení přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu v nyní účinném znění (dále jen o. s. ř.); právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti novel o.s.ř. provedených zákony č. 39/2015 Sb. a č. 164/2015 Sb. zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že u Krajského soudu v Ostravě bylo dne 22.9.2014 zahájeno řízení na základě podání žalobkyně ze dne 19.09.2014, jímž se žalobkyně proti insolvenčnímu správci a dlužnici domáhala, aby byla určena pravost její pohledávky přihlášené pod číslem P-1-Dana anonymizovano . Žalobkyně ve svém podání označila žalované pouze jako insolvenčního správce a dlužnici , neuvedla jméno, příjmení a místo bydliště (případně sídlo) insolvenčního správce, neoznačila dlužníka, což je součástí označení insolvenčního správce. Podle obsahu žaloby se žalobkyně domáhá určení pravosti své pohledávky, kterou přihlásila do insolvenčního řízení a která byla na přezkumném jednání insolvenční správkyní a dlužnicí popřena, nelze však dovodit, o jakou konkrétní pohledávku se jedná, žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti ohledně vzniku a existence pohledávky, která má být určena, není jasné, kolik pohledávek do insolvenčního řízení žalobkyně přihlásila, zda v jejím případě se jedná pouze o jednu pohledávku, popř. více pohledávek, přičemž chybí i údaj o tom, čeho (jakého konkrétního určení popřené pohledávky) se žalobkyně domáhá (žalobní petit). (KSOS 34 INS 3178/2014)

Soud usnesením ze dne 27.07.2015, č.j. 34 ICm 3117/2014-10 (KSOS 34 INS 3178/2014), vyzval žalobkyni k doplnění a opravě jejího podání ve lhůtě 12 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobkyně byla v tomto usnesení poučena o tom, které náležitosti podání neobsahuje, proč je neurčité, jak je třeba chybějící náležitosti podání doplnit a neurčitost podání opravit a dále o tom, že nebude-li přes výzvu soudu podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno, přičemž v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání odmítne s tím, že odmítnutím podání je řízení skončeno. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27.08.2015, žalobkyně však na výzvu a poučení, které se jí dostalo, nereagovala. Soud prvního stupně pak rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 věty prvé a druhé o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 IZ incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, (KSOS 34 INS 3178/2014) týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 IZ insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že je dán důvod pro odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., neboť žaloba žalobce obsahuje vady, pro které nelze v řízení pokračovat. Nesouhlasí však s tím, že takovou vadou je vadné označení dlužníka a insolvenčního správce.

Z obsahu podání žalobkyně lze dovodit, že se jedná o incidenční spor-spor o pravost, popř. výši popřené pohledávky, kterou přihlásila do insolvenčního řízení. Z ustanovení § 160 odst. 1 IZ vyplývá, že incidenční spor je zahajován na návrh oprávněné osoby s tím, že tento návrh má povahu žaloby s odkazem na ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř.

K základním náležitostem žaloby patří především řádné a určité označení účastníků řízení, kteří v případě fyzických osob musí být označeni jménem, příjmením, bydlištěm, popř. rodným nebo identifikačním číslem a vylíčení rozhodujících skutečností. Neobsahuje-li žaloba označení účastníků řízení nebo účastníci řízení jsou označeni nesrozumitelně nebo neurčitě, takže použité označení neumožňuje jejich přesnou identifikaci, jedná se o vadu návrhu, která brání dalšímu pokračování v řízení. Pokud je takto vadně vymezen okruh účastníků, nelze tuto vadu za žalobce napravit.

V přezkoumávané věci označila žalobkyně účastníky řízení tak, že žalobu podává proti dlužnici, kterou v textu podání označila řádně Dana anonymizovano , rodné číslo 625127/7340, bytem F.S.Tůmy 1244, Orlová-Lutyně, 735 14 . Kkrajský soud se tedy zmýlil, pokud uzavřel, že dlužnice nijak označena nebyla.

V žalobě žalobkyně uvedla, že žalobu podává i proti insolvenčnímu správci, kterého (v žalobě) neoznačila nijak.

Řízení o incidenčním sporu se vede v rámci insolvenčního řízení, proto i pouhý záměr žalobce vyjádřený v žalobě vést incidenční řízení proti insolvenčnímu správci, byť jej v incidenční žalobě řádně neoznačuje v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 IZ a zejména § 40 odst. 1 IZ a § 79 odst. 1 o.s.ř., (tedy jménem, příjmením, trvalým pobytem či sídlem, popřípadě rodným číslem nebo identifikačním číslem /obchodní firmou nebo názvem a sídlem právnické osoby, (KSOS 34 INS 3178/2014) identifikačním číslem/, údajem, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce, nebo nezaměnitelným označením dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá), postačí k jeho náležité identifikaci. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že osoba insolvenčního správce je v insolvenčním řízení samém identifikována zejména rozhodnutím insolvenčního soudu o ustanovení správce. Pokud žalobce přes výzvu soudu neodstraní vadu v označení správce a soud tuto skutečnost považuje za neodstraněnou překážku řízení bránící dalšímu pokračování řízení, jde o nepřípustný přepjatý formalismus. Tomuto závěru koreluje i skutečnost, že v případě jakékoli změny v osobě správce či v jeho identifikačních údajích soud nežádá žalobce o změnu v označení správce jako účastníka řízení.

Nedostatečné označení insolvenčního správce v incidenční žaloby tedy zpravidla nemůže znamenat takovou vadu podání, která by bránila projednání věci. Podotýká se, že v tomto směru rozhodující senát nesouhlasí se závěry jednoho senátu Vrchního soudu v Olomouci /např. usnesení ze dne 31.08.2015, č.j. 25 ICm 2523/2013, 13 VSOL 102/2015-22 (KSOS 25 INS 1136/2013) nebo ze dne 29. dubna 2016, č.j. 38 ICm 3162/2014, 13 VSOL 56/2016-32 (KSOS 38 INS 4221/2014)/, nýbrž se s přihlédnutím k filosofii nálezů Ústavního soudu ČR např. sp. zn. II.ÚS 475/13, ze dne 24. 6. 2014 nebo sp. zn. II.ÚS 560/15, ze dne 1. 4. 2016 příp. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, ze dne 4. 12. 2014 odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 25 ICm 2522/2013, 12 VSOL 101/2015-25 (KSOS 25 INS 1006/2013) ze dne 25. června 2015.

Odvolací soud ale zcela souhlasí s krajským soudem, že žaloba trpí dalšími vadami, pro které neprojednatelná je.

Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ, incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 160 odst. 1 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

K nutným obsahovým náležitostem žaloby § 79 odst. 1 o.s.ř. patří kromě obecných náležitostí vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Vylíčením rozhodujících skutečností se rozumějí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo patrno, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce proto musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Právní (KSOS 34 INS 3178/2014) charakteristiku skutku (právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení všech rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Žalobní petit je další nutnou obsahovou náležitostí žaloby. Jedná se o uvedení toho, čeho se navrhovatel domáhá, tedy návrhu, jak má soud rozhodnout. Žalobní petit musí vycházet z vylíčených rozhodujících skutečností.

Žaloba je tedy ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. ve vylíčení rozhodujících skutečností neúplná jen tehdy, jestliže z ní nelze dovodit skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci a nemožnost záměny s jiným skutkem. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce také svou povinnost tvrzení; neplní-li ji beze zbytku, může tak učinit i dodatečně (v rámci přípravy jednání nebo i při jednání). Z toho mimo jiné vyplývá, že zákon považuje žalobu za projednatelnou (tj. netrpící takovými vadami, které by bránily v pokračování řízení, i když z ní nevyplývá uplatněné právo, jestliže vyhovuje alespoň těmto uvedeným požadavkům. Nevyplývá-li proto uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem v žalobě, neznamená to bez dalšího, že by žaloba byla vadná a že by u ní muselo být postupováno podle ustanovení § 43 o. s. ř. V rámci přípravy jednání lze totiž žalobce vyzvat, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě, přičemž jde o výzvu soudu, kterou je žalobce veden ke splnění povinností tvrzení uložené mu v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jejíž nesplnění však nelze sankcionovat odmítnutím žaloby.

Z žaloby v projednávané věci lze usoudit, že se jedná o incidenční žalobu, nelze ovšem vůbec zjistit, o jakou konkrétní pohledávku jde, neboť ve vztahu ke své pohledávce žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti ohledně vzniku a existence pohledávky, která má být určena, není jasné, kolik pohledávek do insolvenčního řízení žalobkyně přihlásila, zda v jejím případě se jedná pouze o jednu pohledávku, popř. více pohledávek. Chybí též údaj o tom, čeho (jakého konkrétního určení popřené pohledávky) se žalobkyně domáhá (žalobní petit). Odkaz na přihlášku pohledávky nestačí, neboť povinností žalobkyně je vymezit předmět řízení bez jakýchkoli pochybnoxśtí a to žalobkyně neučinila.

Jde o vady návrhu, které brání dalšímu pokračování v řízení.

Soud prvního stupně proto postupoval naprosto správně, jestliže podle ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzval žalobkyni, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady svého podání, poučil ho o tom, jakým způsobem je třeba vady podání odstranit a současně ho upozornil také na to, že pokud ve stanovené lhůtě vady podání neopraví a nedoplní a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, bude jeho podání odmítnuto. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala, tak, že považuje žalobu za řádnou, přičemž ani v rámci podaného odvolání nereagovala adekvátně (KSOS 34 INS 3178/2014) a ve svém odvolání neuvedla žádné relevantní skutečnosti, na základě kterých by mohl odvolací soud dospět k závěru, že dodatečně odstranila vady své žaloby.

Z těchto důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn skutečností, že žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. (KSOS 25 INS 1136/2013) Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 29. července 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu