12 VSOL 52/2014-49
22 ICm 1786/2012 12 VSOL 52/2014-49 (KSOS 22 INS 15655/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce Mgr. Lukáše Stočka, se sídlem K Nemocnici 18, Nový Jičín, PSČ 741 01, insolvenčního správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Obora 64, Valašské Meziříčí, PSČ 757 01, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem K. Sliwky 126, Karviná-Fryštát, PSČ 733 01, proti žalovanému Pavlu anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Honech II/4907, Zlín, PSČ 760 05, zastoupeného Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem Rašínova 68, Zlín, PSČ 760 01, o určení pohledávky, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 15655/2011, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 ICm 1786/2012-24 ze dne 30.7.2013,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 22 INS 15655/2011)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Pavlem anonymizovano pohledávky, a to pohledávku č. 1 ve výši 3.837.515 Kč z titulu směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně č. j. 42 Sm 242/2014-15 ze dne 21.12.2005 a pohledávku č. 2 ve výši 1.985.363 Kč z titulu směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně č. j. 42 Sm 135/2007-7 ze dne 11.10.2007, které jsou evidovány pod č. přihlášky P15 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 15655/2011 (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal včasnou žalobu, tj. ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání, v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále je IZ ). Vykonatelnost přihlášených pohledávek žalovaného pod č. přihlášky P15 byla prokázána veřejnou listinou, a to vykonatelnými směnečnými platebními rozkazy Krajského soudu v Brně, proti kterým ve směnečném řízení dlužník nepodal žádné námitky, tedy neuvedl žádné skutečnosti na svoji obranu. Z tohoto důvodu insolvenční správce nemůže v insolvenčním řízení tuto nečinnost dlužníka v nalézacím řízení zhojit tím, že směnečné vykonatelné pohledávky a jejich směnečné příslušenství popře co do pravosti. Jedině za předpokladu, že by se dlužník v nalézacím směnečném řízení bránil včasnými námitkami, mohl by insolvenční správce v insolvenčním řízení postupovat podle ustanovení § 199 IZ, tedy uvést nové skutečnosti, které by mohly mít význam pro posouzení důvodnosti obrany již uplatněné dlužníkem v námitkách, nebo takové skutečnosti, které vyvstaly po vydaném směnečném platebním rozkazu. V daném případě insolvenční správce tvrdil, že až po skončení směnečných řízeních se dlužník dozvěděl, že směnky zajišťují nedluh , konkrétně závazek z titulu neplatné smlouvy o nájmu ze dne 31.12.2012, avšak toto tvrzení žádným způsobem neprokázal, neoznačil k němu žádné relevantní důkazy, když důkaz celým spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 K 49/2012 soud nepovažoval za určitý, a proto jej neprovedl. Pokud tedy žalobce tvrdil, že dlužník se o neplatnosti nájemní smlouvy dozvěděl teprve po skončení řízení u Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 42 Sm 135/2007, tj. po 19.12.2007 (u pohledávky č. 2), (KSOS 22 INS 15655/2011) kromě toho, že žalobce toto své tvrzení neprokázal, soud vzal v úvahu zápočet ze dne 20.9.2007, který žalobce k důkazu označil a ze kterého jednoznačně vyplývá, že dlužník již v průběhu označeného směnečného řízení musel vědět, že nájemní smlouva je neplatná, neboť tuto otázku podrobně ve svém zápočtu, který učinil před skončením směnečného řízení, rozebral. Vedle toho ve shodě s argumentací žalovaného soud uzavřel, že v případě směnky vystavené dne 2.8.2002 (u pohledávky č. 1) již ze samotného data jejího vystavení plyne, že nemohla mít svou kauzu v podobě nájemní smlouvy uzavřené dne 31.12.2002. Nadto žalovaný v řízení prokázal smlouvou o půjčce ze dne 2.8.2002 s úředně ověřeným podpisem dlužníka, že tato směnka zajišťovala nikoli závazek z nájemní smlouvy, nýbrž půjčku, která byla ze strany žalovaného dlužníkovi poskytnuta. Soud neuznal za důvodnou ani námitku žalobce, že i kdyby pohledávky žalovaného za dlužníkem vznikly platně, v důsledku jednostranného zápočtu dlužníka učiněného přípisem ze dne 20.9.2007, kterým započetl pohledávku ve výši 4.300.000 Kč z titulu škody v podobě ušlého nájemného za dobu od 26.5.2005 do 19.9.2007, zanikly. K tomu bylo otázkou spornou, zda existovala pohledávka dlužníka za žalovaným, zda se stala splatná, zda byla způsobilá k započtení oproti pohledávce žalovaného a zejména, zda byl žalovanému doručen projev vůle dlužníka-jednostranný úkon započtení. Důkazní břemeno ohledně existence splatné pohledávky způsobilé k započtení a ohledně dojití jednostranného právního úkonu započtení spočívalo na žalobci. Žalobce existenci pohledávky dlužníka vůči žalovanému neprokázal, jakož i neprokázal, že projev vůle, který učinil dlužník, žalovanému byl doručen, když v tomto směru žádné důkazy žalobce neoznačil. Jelikož se neúčastnil jednání soudu, nemohl být o této povinnosti soudem poučen podle ustanovení § 118a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Soud proto žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že je chybný závěr soudu prvního stupně v tom, že nepodal-li insolvenční dlužník ve směnečném sporu žádné námitky, nemůže insolvenční správce tuto nečinnost dlužníka zhojit popěrným úkonem vykonatelné pohledávky. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29.8.2013. Namítl, že soud prvního stupně s ohledem na uvedený právní názor již dále neposuzoval, zda směnka u pohledávky č. 2 skutečně zajišťovala neexistující pohledávku z neplatné nájemní smlouvy ze dne 31.12.2012 či nikoliv. Nesprávné jsou i závěry soudu prvního stupně ohledně hodnocení započtení ze dne 20.9.2007, když tímto zápočtem dlužník z opatrnosti započetl proti směnečným pohledávkám žalovaného svůj existující nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku z možného nájmu (KSOS 22 INS 15655/2011) nemovitostí zapsaných na LV č. 169 v k.ú. Krásno nad Bečvou. Poukázal na to, že žalovaný uzavřel s dlužníkem dne 24.10.2011 neplatnou smlouvu o zajišťovacím převodu práva, na základě které byl zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Smlouva je neplatná, jelikož obsahuje ujednání, že se zajišťovací převod stane převodem trvalým, nebude-li zajišťovaný dluh řádně a včas uhrazen. Žalovaný vědom si toho, že vlastníkem předmětných nemovitostí není, tyto účelově kupní smlouvou ze dne 26.5.2005 převedl, čímž přivodil právní stav, kdy dlužníku znemožnil, aby s nemovitostmi jako vlastník disponoval a pronajímal je. Škoda tak spočívá v ušlém zisku z nájmu, výše ušlého nájmu je dovozována z výše nájmu sjednaného na základě neplatné nájemní smlouvy ze dne 31.12.2002 mezi žalovaným jako domnělým pronajímatelem a společností STELIT PLUS s.r.o. Pohledávka z titulu škody proto v době zápočtu existovala a byla k započtení způsobilá. Pokud jde o doručení úkonu započtení žalovanému, žalovaný tvrdí, že se s obsahem započtení seznámil dne 20.12.2012, takže v době rozhodování soudu není pochyb o tom, že zápočet žalovanému doručen byl. Dlužník však žalovanému zápočet doručil již v roce 2007, k čemuž navrhuje svědecký výslech dlužníka Pavla anonymizovano . Domnívá se, že se nejedná o nedovolenou důkazní novotu, jelikož stran neunesení důkazního břemene nebyl soudem prvního stupně poučen. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení se závazným právním názorem, že nevznesení kauzálních námitek neexistence dluhu zajišťovaného směnkou dlužníkem ve směnečném sporu nebrání tomu, aby z těchto důvodů insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku a tyto kauzální námitky uplatňoval v incidenčním sporu.

Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že před soudem prvního stupně zcela jednoznačně prokázal, že směnky, na základě kterých byly vydány směnečné platební rozkazy, rozhodně nemohly mít a také neměly kauzální závazek v podobě nájemní smlouvy ze dne 31.12.2012, která navíc nebyla uzavřena s dlužníkem jako nájemcem, ale s obchodní firmou STELIT PLUS s.r.o., protože jejich kauzálním závazkovým vztahem byly půjčky. Pokud jde o jednostranný zápočet dlužníka ze dne 20.9.2007, tak tento žalovaný nikdy neobdržel, jeho kopii žalovaný poprvé viděl až v soudním spise u Krajského soudu v Ostravě dne 20.12.2012, z této kopie si nechal vyhotovit kopii. Podle jeho názoru je tento dokument nejspíš dodatečně vyhotoven, nemůže obstát ani po obsahové stránce, neboť dlužníkem tvrzená pohledávka za žalovaným má spočívat ve škodě způsobené mu v období od 26.5.2005 do 19.9.2007, z důvodu zabránění dlužníku v užívání nemovitostí, což však není možné, neboť žalovaný nemovitosti kupní smlouvou ze dne 26.5.2005 prodal, tedy v uvedeném období žalovaný nemovitosti neužíval, užívat (KSOS 22 INS 15655/2011) je nemohl, a proto ani nemohl bránit v jejich užívání dlužníkovi. Dále odkázal na své vyjádření ze dne 21.12.2013 a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., aniž by nařídil ve věci jednání, když účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 19.6.2012 žalobu (doplněnou dne 25.3.2013), kterou se domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 5.822.878 Kč, která je vedena pod č. přihlášky P15 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 15655/2011. V žalobě uvedl, že žalovaný jako věřitel tvrdí právní důvod pohledávky č. 1 ve výši 3.837.515 Kč vlastní směnkou vystavenou dne 2.8.2002 a pohledávky č. 2 ve výši 1.985.363 Kč vlastní směnku vystavenou dne 30.4.2004, obě tyto směnky sice byly vystaveny dlužníkem, avšak zajišťují nedluh , jelikož se při jejich vystavení dlužník chybně domníval, že společnost STELIT PLUS s.r.o., ve které byl jednatelem, dluží věřiteli z titulu nájmu dle smlouvy o nájmu ze dne 31.12.2002 a k zajištění tohoto dluhu vystavil tyto směnky. Teprve po skončení řízení u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 42 Sm 242/2005 a sp. zn. 42 Sm 135/2007 se dozvěděl, že nájemní smlouva je neplatná, že společnost STELIT PLUS s.r.o. na nájemném ničeho nedluží a ani dlužit nemohla a že vystavené zajišťovací směnky postrádají kauzu. Důvodem neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 31.12.2002 je skutečnost, že vlastníkem nemovitostí tvořících předmět nájmu, byl dlužník, nikoli Pavel Gregůrek, a proto je nemohl této společnosti pronajmout. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, na základě které měl Pavel Gregůrek nemovitosti nabýt, je totiž neplatná. Za stavu, kdy směnky vystavené dne 2.8.2002 a 30.4.2004 měly zajišťovat závazek z titulu neplatné nájemní smlouvy, tedy závazek neexistující, nemohl platně vzniknout ani závazek směnečný. Pokud (KSOS 22 INS 15655/2011) by pohledávka věřitele platně vznikla, v důsledku jednostranného zápočtu, který dlužník učinil přípisem ze dne 20.9.2007, zanikla. V tomto zápočtu dlužník započetl pohledávku ve výši 4.300.000 Kč z titulu škody v podobě ušlého nájemného za dobu od 26.5.2005 do 19.9.2007, neboť uvedené nemovitosti žalovaný protiprávně pronajal společnosti STELIT PLUS s.r.o. za nájemné ve výši 160.000 Kč a DPH, a proto minimálně takto sjednané nájemné mohl dlužník inkasovat sám a jeho majetek by se tím rozmnožil o reálně očekávatelný zisk z nájmu. O tom, kdo v období dne od 26.5.2005 do 19.9.2007 byl vlastníkem nemovitostí, probíhají soudní spory, zejména o určení vlastnického práva u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. 17 C 162/2011. V žalobě navrhl k důkazu spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 K 49/2002 (k prokázání skutečnosti, že kauzou směnek bylo nájemné) a započtení ze dne 20.9.2007 (k prokázání zániku pohledávky). Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že směnky nikdy neměly souvislost se smlouvou o nájmu ze dne 31.12.2002 uzavřenou mezi Pavlem Gregůrkem a společností STELIT PLUS s.r.o., když zajišťovaly půjčky, které byly ze strany žalovaného dlužníkovi poskytnuty. V případě směnky ze dne 2.8.2002 to plyne již ze samotného data jejího vystavení, neboť směnka vystavená dne 2.8.2002 nemohla mít kauzu v nájemní smlouvě, která byla uzavřena až dne 31.12.2002. K této směnce existuje i písemná smlouva o půjčce ze dne 2.8.2002 s úředně ověřeným podpisem dlužníka, úředně ověřený podpis dlužníka je i na samotné směnce. V případě směnky vystavené dne 30.4.2002 se jedná rovněž o půjčku, byť k této směnce nebyla vyhotovena písemná smlouva o půjčce, podstatné je předání a převzetí peněz, neboť smlouva o půjčce patří mezi tzv. smlouvy reálné. Poukazuje-li žalobce na jednostranný zápočet dlužníka ze dne 20.9.2007, pak tento žalovaný nikdy neobdržel, což ani ze strany žalobce není tvrzeno, nadto v uvedeném období od 26.5.2005 do 19.9.2007 žalovaný již předmětné nemovitosti nevlastnil, neboť je kupní smlouvou ze dne 26.5.2005 (s právními účinky vkladu ke dni 27.5.2005) prodal RNDr. Milanu Urbanovi, který je dále prodal společnosti PARTR spol. s r.o., což bylo dlužníkovi velice dobře známo. V konkursního řízení vedeném pod sp. zn.14 K 49/2002 (na majetek společnosti STELIT spol. s r.o.) žalovaný přihlásil svoji pohledávku za touto společností představující dluh z nájemní smlouvy ze dne 16.1.1995 ve znění jejího dodatku ze dne 18.12.2000 (na nájemném za období let 2001 a 2002 včetně úroků z prodlení), která byla v rámci přezkumu zjištěna. Toto skončené konkursní řízení již nemá žádnou souvislost s pohledávkami žalovaného za dlužníkem. Soud prvního stupně nařídil jednání ve věci na den 30.7.2013, ke kterému účastníky obeslal s poučením, že ve věci lze uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení tohoto jednání; v případě, že došlo k přistoupení dalšího účastníka nebo záměně účastníka, do skončení prvního (KSOS 22 INS 15655/2011) jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníků a které se ve věci konalo. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností předsedou senátu v průběhu jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. Podáním ze dne 3.7.2013 se žalobce omluvil z jednání dne 30.7.2013 z důvodu, že tento den bude v zahraničí, současně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

Podle § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce podal včasnou žalobu, když přezkumné jednání v insolvenčním řízení dlužníka se konalo dne 25.5.2012 a žalobce podal žalobu dne 19.6.2012 (§ 199 odst. 1 IZ).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v přezkoumávané věci učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, a proto na ně pro stručnost odůvodnění zcela odkazuje.

K závěru soudu o tom, že popře-li žalobce jako insolvenční správce vykonatelnou pohledávku (přiznanou pravomocnými směnečnými platebními rozkazy) žalovaného jako věřitele, za situace, že dlužník v nalézacím směnečném řízení neuplatnil žádné námitky, žalobce nemůže tuto nečinnost dlužníka v nalézacím řízení zhojit tím, že směnečné vykonatelné pohledávky a její směnečné příslušenství popře co do pravosti, odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 4/2012 ze dne 26.2.2014 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (KSOS 22 INS 15655/2011)

Nejvyššího soudu pod č. 59/2014). V něm Nejvyšší soud uzavřel, že obecně platí, že dlužník se může ubránit povinnosti uhradit směnečnou pohledávku jednak námitkami, které mají svůj základ ve výhradách proti uplatněné směnce (například námitkou neplatnosti směnky, promlčení směnečné pohledávky), dále pak (za splnění určitých podmínek) mohou mít námitky původ také v mimosměnečných vztazích účastníků. Posléze uvedenými námitkami dlužník nezpochybňuje platnost samotné směnky, ale jejich obsah čerpá z vlastních vztahů účastníků, jež se směnkou pouze souvisí. Obrana dlužníka má v takovém případě svůj základ nikoli přímo ve směnce, ale v hospodářském (kauzálním) předpokladu, jenž byl důvodem vystavení směnky. Na jeho základě tak dlužník dovozuje, že není povinen zaplatit ani uplatněnou směnku. U přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 IZ v takovém případě nejde o (nepřípustné) jiné právní posouzení věci (vykonatelné pohledávky). Na základě uvedených právních závěrů odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce jako insolvenční správce mohl uplatnit v řízení námitky ohledně jiné kauzy předmětných směnek.

Odvolací soud však přisvědčuje správnému právnímu závěru soudu prvního stupně v tom, že tvrzení žalobce, že předmětné směnky měly zajišťovat jiný závazek dlužníka a že i v případě, že by pohledávka žalovaného platně vznikla, zanikla v důsledku jednostranného zápočtu učiněného dlužníkem, za situace, kdy k těmto tvrzením žalobce označil jediný konkrétní důkaz, a to započtení ze dne 20.9.2007, když jiné důkazní návrhy žalobce řádně neučinil, neboť důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 K 49/2002 není konkrétně označeným důkazem, by v řízení bylo nutno prokázat, zda pohledávka dlužníka za žalovaným existovala, zda byla splatná, zda byla způsobilá k započtení, zda byl doručen projev vůle dlužníka žalovanému (k čemuž žalobce ani ničeho netvrdil). Přitom důkazní břemeno (i břemeno tvrzení) ohledně těchto skutečností spočívalo na žalobci, tento se však svou neúčastí u jednání soudu zbavil možnosti být poučen soudem o povinnosti důkazní podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., a proto ve věci neunesl břemeno důkazní. Podle odvolacího soudu se žalobce ohledně započtení, a to jeho doručení žalovanému, zbavil i možnosti být poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. o povinnosti tvrzení (neunesl ani břemeno tvrzení), neboť k tomuto v řízení před soudem prvního stupně ničeho netvrdil. Odvolací soud přisvědčuje správnému právnímu závěru soudu prvního stupně i o tom, že pokud žalobce uvedl tvrzení o jiné kauze (důvodu) předmětných směnek, k tomuto tvrzení žalobce v řízení žádný konkrétní důkaz neoznačil (KSOS 22 INS 15655/2011) a rovněž se svou neúčastí u jednání soudu připravil o možnost poučení soudem o povinnosti důkazní podle ustanovení § 118 odst. 3 o.s.ř. Z tohoto důvodu žalobce ani k tomuto tvrzení neunesl ve věci břemeno důkazní. Nadto podle odvolacího soudu lze souhlasit i se soudem prvního stupně v tom, že směnka vystavená dne 2.8.2002 nemohla zajišťovat závazek vzniklý dne 31.12.2002, jakož i to, že je nutno vzít v úvahu prokázanou skutečnost, že smlouva o půjčce ze dne 2.8.2002 obsahuje úředně ověřený podpis dlužníka a dlužník v ní stvrzuje převzetí půjčky v hotovosti před podpisem smlouvy.

Doplnil-li žalobce skutková tvrzení o doručení započtení žalovanému a navrhl k tomu důkaz, je nutno vzít v úvahu, že dané řízení je koncentrováno podle ustanovení § 118b o.s.ř., svou neúčastí u jednání před soudem prvního stupně se žalobce připravil nejen o možnost být soudem poučen podle ustanovení § 118a o.s.ř., ale i podle ustanovení § 119a o.s.ř., a proto v odvolacím řízení, jež je ovládáno systémem neúplné apelace, by žalobce mohl uplatnit skutečnosti a důkazy jen za podmínek stanovených v ustanovení § 205a o.s.ř. Žalobce však takové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení neuplatnil.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalobce sice nebyl se svým odvoláním úspěšný, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka (KSOS 22 INS 15655/2011)

posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu