12 VSOL 52/2012-73
36 ICm 2050/2010 12 VSOL 52/2012-73 KSOS 16 (36) INS 408/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Svobody, Brno, Jelínkova 26, insolvenčního správce dlužníka Apetit food a.s., se sídlem Hněvotín 410, 639 00, IČ: 268 73 664, zastoupeného Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem se sídlem Brno, Heršpická 6, PSČ 639 00, proti žalovanému FINE REALITY, a.s., se sídlem Olomouc, Vídeňská 635/8, IČO: 268 36 211, zastoupenému JUDr. Sylvou Chalupovou, advokátkou se sídlem Horní Lán 29, 779 00 Olomouc, o odpůrčí žalobě, rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2012, č.j. 36 ICm 2050/2010-38 KSOS 16 (36) INS 408/2010

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.760,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem, uvedeným shora, soud prvního stupně určil, že započtení pohledávky dlužníka Apetit food a.s. ve výši 6.188.000,-Kč, představující nárok na úplatu za převod ochranných známek dle označené smlouvy o převodu ochranných známek, a pohledávky žalovaného FINE REALITY, a.s. ve výši 6.188.000,-Kč, představující nárok z označené smlouvy o úvěru, provedené v článku II. odst. 2 dodatku č. 1 ke smlouvě o převodu ochranných známek ze dne 29.12.2009, je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem (výrok I.). Dále zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení 14.943,60 Kč žalobci a k zaplacení soudního poplatku 2.000,-Kč státu (výroky II. a III. rozsudku).

Na odůvodnění po té, co rekapituloval tvrzení obou účastníků k věci, provedl soud skutková zjištění z příslušného insolvenčního spisu, včetně přihlášek pohledávek, ze smlouvy o převodu ochranných známek, kterou dne 29.12.2009 uzavřeli dlužník a žalovaný, a z jejího dodatku ze dne 29.11.2009 (dále jen Smlouva a Dodatek ) a z oznámení postupitele Gentra Invest s.r.o. ze dne 1.12.2009 o postoupení jeho pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalovaného, dospěl soud k následujícím závěrům: 1. K 29.12.2009, kdy byla Smlouvy uzavřena, byl dlužník v úpadku pro platební neschopnost. 2. Smlouva je platným právním úkonem, provedeným v požadované formě (§ 15 zák. č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách) a ochranné známky, jako její předmět, jsou vymezeny určitým způsobem, který odpovídá identifikaci známek v Dodatku. Cena známek ve Smlouvě odpovídá jejich hodnotě. Námitka žalovaného, že hodnota každé převáděné známky měla být ve Smlouvě stanovena zvlášť, není důvodná, protože takovýto požadavek nestanoví žádný právní předpis. Dlužník Smlouvou žalovaného před ostatními věřiteli nezvýhodnil. 3. Dodatek ke Smlouvě, který je oddělitelnou částí Smlouvy, však žalovaného zvýhodňuje, protože v jeho důsledku byla pohledávka žalovaného za dlužníkem uspokojena ve výši 100%. KSOS 16 (36) INS 408/2010 4. Odpůrčí nárok žalobce nezanikl (§ 239 odst. 3 IZ) a dohoda o započtení, obsažená v Dodatku, byla uzavřena v rozhodném období (ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení). Proto soud vyhověl žalobě a deklaroval, že úkon započtení, provedený v čl. II. odst. 2. Dodatku, směřující k zániku závazku žalovaného ze Smlouvy, je neúčinným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytýkal soudu nesprávný právní závěr v posouzení oddělitelnosti Dodatku od Smlouvy, a to ze dvou důvodů: a) Dohodu o způsobu úhrady kupní ceny nelze oddělit od ostatních součástí Smlouvy. Bez něj je Smlouva neúplná, neboť bez vyjádření ceny a způsobu jejího vypořádání nemohly vzniknout právní následky , zamýšlené smluvními stranami. Vzájemná závislost Smlouvy a Dodatku vyplývá již z toho, že pokud by nebyla uzavřena Smlouva, úkon započtení by vůbec nevznikl. Způsob úhrady kupní ceny převedených známek byl zásadní pro zájem žalovaného o jejich převod, protože v jeho možnostech nebylo hradit tuto cenu v penězích. Jiná by podle žalovaného byla situace, pokud by existovaly dvě samostatné pohledávky a smluvní strany by se dohodly na jejich započtení. b) Aby smlouva o převodu ochranných známek byla určitým úkonem, musí z ní vyplývat, zda se jedná o převod úplatný či bezúplatný, musí v ní proto být dohodnuta výše ceny nebo způsob jejího stanovení nebo výslovně vyjádřeno, že se jedná o převod bezúplatný. V této souvislosti žalovaný odkázal na judikaturu vyšších soudů, která se vztahuje na posuzování platnosti převodu obchodního podílu. Proto je Dodatek třeba posuzovat jako neoddělitelnou součást Smlouvy. Z těchto důvodů žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případě jej změnil tak, že žalobu zamítne.

Žalobce s odvoláním nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Smlouva o převodu ochranných známek má náležitosti dle § 15 zák. č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách a jedná se o úplatnou smlouvu, způsob vypořádání ceny převáděných známek není její podstatnou náležitostí. Ujednání v čl. II. odst. 2. Smlouvy je samostatným úkonem. K argumentaci žalovaného o atraktivitě Smlouvy z důvodu způsobu úhrady ceny žalobce uvedl, že z jejího obsahu neplyne, že započtení je podmínkou sjednání Smlouvy.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřené ustanovení občanského soudního řádu (dále o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a že obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., KSOS 16 (36) INS 408/2010 přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), a po té dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Odvolací soud rozhodl věc bez nařízení jednání postupem podle ust. § 7 IZ, § 214 odst. 3 o.s.ř.. Odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil v podání z 20.7.2010 a žalovaný se ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu k výzvě z 8.7.2010 nevyjádřil. Proto odvolací soud jeho souhlas s rozhodnutím věci bez jednání předpokládal (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

Při posouzení věci vyšel odvolací soud ze správných a úplných skutkových zjištění soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkazuje. Správný je i závěr soudu o existenci odpůrčího nároku žalobce dle § 239 odst. 3 IZ (úpadek dlužníka byl zjištěn dne 24.2.2010 a usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, žaloba byla podána dne 17.12.2010) a o tom, že Dodatek byl uzavřen v rozhodné době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení (dne 29.12.2009 byl uzavřen Dodatek, dne 18.1.2010 byl soudu doručen insolvenční návrh). Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že Smlouva není neurčitá proto, že cena předmětu převodu není určena jednotlivě za každou ochrannou známku. Názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2010, sp. zn. 21 Cdo 4917/2008 (dostupném na webových stránkách tohoto soudu) se v této věci neuplatní, protože se jedná o skutkově odlišnou věc. Ve zmiňovaném řízení u Nejvyššího soudu byla řešena situace, kdy jednou smlouvou bylo převáděno několik nemovitých věcí, cena každé věci nebyla ve smlouvě specifikována, avšak bylo zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny. V situaci, kdy smlouva byla neplatná ohledně převodu jedné z věcí, byla neplatná i v části, týkající se ostatních věcí.

Kritika žalovaného směřuje proti posouzení oddělitelnosti Dodatku od Smlouvy, s jeho námitkami se však odvolací soud neztotožnil. Skutečnost, že převod ochranných známek byl převodem úplatným nepochybně vyplývá z označení Smlouvy (jedná se o smlouvu o úplatném převodu ochranných známek ) a z toho, že finanční podmínky převodu smluvní strany vyhradily samostatnému ujednání (Dodatku-viz čl. II. Smlouvy). Zákon však situaci, kdy smluvní strany se písemně dohodnou, že uzavřená smlouva bude doplněna o úpravu určitých otázek (v tomto případě výše ceny a způsobu její úhrady) výslovně předpokládá (§ 263 ObchZ). Pokud ze Smlouvy vyplývá úplatnost převodu, nelze podle odvolacího soudu z odkazu na určení výše ceny převáděného předmětu v Dodatku dovozovat, že Smlouva nevznikla, ostatně je běžnou obchodní praxí, že určení konkrétní výše ceny a platebních podmínek je u úplatných převodů vyhrazeno samostatnému úkonu, a to i s ohledem na ochranu důvěrných informací vůči třetím stranám.

Dohoda o tom, že cena převáděných ochranných známek bude vypořádána zápočtem, obsažená v čl. II., odst. 2. Dodatku, je samostatným, na Smlouvě i dohodě KSOS 16 (36) INS 408/2010 v čl. II. odst. 1. Dodatku o výši ceny převáděných ochranných známek, nezávislým právním úkonem. Na základě tohoto smluvního ujednání a úkonu započtení, došlo k zániku pohledávky dlužníka vůči žalobci na zaplacení kupní ceny převáděných ochranných známek a současně k zániku pohledávky žalobce (postupníka) z označené úvěrové smlouvy. Zanikly tak dvě samostatné pohledávky. Dlužník byl v době započtení v úpadku pro platební neschopnost, v důsledku dohody a započtení však splnil svůj závazek vůči žalobci v plné výši. Žalobce tak byl nesporně uspokojen ve vyšší částce, než jaká by mu náležela v konkursu, neboť již v roce 2009 měl dlužník záporný vlastní kapitál a jeho pohledávky byly na přezkumu zjištěny ve výši cca 180 milionů Kč. Zápočtem získal žalobce vyšší uspokojení na úkor ostatních věřitelů, neboť v důsledku započtení kupní ceny se dlužníku nedostalo žádného reálného protiplnění, z něhož by mohli uspokojit své pohledávky jiní věřitelé dlužníka (v této souvislosti odkazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu k ustanovení § 15 zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, která se zabývá též výkladem pojmu ekvivalentní úkon dlužníka , jejíž závěry jsou využitelné i pro insolvenční řízení, např. rozhodnutí ze dne 27.5.2009, sp. zn. 29 Cdo 1809/2007 nebo rozhodnutí ze dne 29.2.2012, sp. zn. 29 Cdo 1089/2011, obě dostupná na webových stránkách tohoto soudu). Proto je závěr soudu prvního stupně, podle něhož je započtení dle čl. II. odst. 2 Dodatku pro žalovaného zvýhodňujícím právním úkonem, zcela správný (§ 241 odst. 1,2 IZ). Protože byly splněny i podmínky lhůt dle § 241 odst. 4 a § 239 odst. 3 IZ, je třeba žalobě vyhovět a vyslovit neúčinnost tohoto úkonu.

Pokud žalovaný namítal, že bez dohody o způsobu úhrady ceny zápočtem by Smlouva nevznikla, je tato námitka pro závěr o neúčinnosti zápočtu nevýznamná, neboť pohnutka jedné ze smluvních stran k uzavření smlouvy nemá na její platnost, včetně odhody o způsobu úhrady sjednané ceny, žádný právní dopad.

Závěr soudu prvního stupně o neúčinnosti předmětného úkonu je správný, proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek ve věci samé, to je v odstavci I. potvrdil, stejně jako ve správném výroku o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti žalobce.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představují polovinu odměny právního zástupce ve výši 4.500,-Kč (§ 8, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění), 1 x 300,-Kč náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby po 300,-Kč (vyjádření k odvolání, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), to vše včetně 20% DPH činí celkem 5.760,-Kč. Lhůtu k plnění a platební místo pro jejich úhradu určil odvolací soud podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení KSOS 16 (36) INS 408/2010 k Nejvyššímu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 c/, 240/1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu