12 VSOL 5/2014-127
26 ICm 1097/2012 12 VSOL 5/2014-127 (KSBR 26 INS 16065/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce PŘEROVSKÉ JATKY, M.H. s.r.o., se sídlem Loukov 201, PSČ 768 75, identifikační číslo 26920069, zastoupeného Mgr. Milanem Kučeříkem, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 3634, Kroměříž, PSČ 767 01, proti žalovaným 1) JUDr. Jaroslavu Svobodovi, se sídlem Heršpická 800/6, Brno, PSČ 639 00, insolvenčnímu správci dlužníka LIGA, s.r.o., se sídlem Hlohovec 194, PSČ 691 43, identifikační číslo 49435647, zastoupenému Mgr. Antonínem Šimečkem, advokátem se sídlem Heršpická 800/6, Brno, PSČ 639 00, a 2) LIGA, s.r.o., se sídlem Hlohovec 194, PSČ 691 43, identifikační číslo 49435647, zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Jana Palacha 121/8, Břeclav, PSČ 690 02, o určení pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka LIGA, s.r.o., identifikační číslo 49435647, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 16065/2011, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 55/26 ICm 1097/2012-109 ze dne 10.10.2013,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalobce nemá vůči žalovanému 1) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSBR 26 INS 16065/2011)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že žalobce má v insolvenčním řízení na majetek dlužníka LIGA, s.r.o. vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 16065/2011 pohledávku ve výši 17.805.075 Kč (výrok I.), uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.055 Kč (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 16.940 Kč (výrok III.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že žalobce se svou žalobou domáhal určení pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka popřeného u přezkumného jednání dne 7.3.2012 žalovaným 2), když žalovaný 1) pohledávku žalobce uznal. Žalovaný 1) se vyjádřil k žalobě tak, že není ve věci pasivně legitimován, žalovaný 2) navrhl zamítnutí žaloby. Soud dospěl k závěru, že žalobce podal včasnou žalobu a že námitky žalovaného 2) o tvrzené neexistenci kupní smlouvy a postoupení pohledávky neobstojí. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení ve vztahu k žalovanému 1) soud rozhodl podle ustanovení § 143 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému 1) vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, neboť i když byl žalobce ve věci úspěšný, žalovanému 1) v tomto řízení nesvědčila pasivní věcná legitimace.

Proti tomuto rozsudku, výslovně výroku III., podal odvolání žalobce. Uvedl, že ve věci měl plný úspěch, a proto soud prvního stupně měl postupovat podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a přiznat mu plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému 2) a vůči žalovanému 1) o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) tak, že žalobce vůči žalovanému 1) nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Navrhl, aby napadené rozhodnutí ve výroku III. bylo zrušeno.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. (KSBR 26 INS 16065/2011)

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 12.4.2012 žalobu vůči žalovanému 1) Jaroslavu Svobodovi, insolvenčnímu správci dlužníka LIGA, s.r.o., a žalovanému 2) dlužníku LIGA, s.r.o. žalobu, kterou se domáhal určení pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 16065/2011 s odůvodněním, že u přezkumného jednání dne 7.3.2012 jeho pohledávku žalovaný 1) uznal a dlužník ji popřel co do pravosti.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně napadeným rozhodnutím ve výroku I. zcela vyhověl žalobě žalobce jak vůči žalovanému 1), tak vůči žalovanému 2), proti tomuto výroku rozhodnutí nepodal žádný z účastníků odvolání, a proto je ve výroku I. napadené rozhodnutí v právní moci. Byl-li žalobce úspěšný se svou žalobou i vůči žalovanému 1), měl soud prvního stupně rozhodnout podle úspěchu účastníků ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) s přihlédnutím k tomu, že v incidenčním sporu o určení pohledávky je na místě postup podle ustanovení § 202 IZ, které je speciálním ustanovením ohledně náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 142 a násl. o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení úspěch účastníka incidenčního řízení o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nezaloží povinnost insolvenčního správce uhradit úspěšnému účastníku náklady, které měl s vedením sporu, tyto náklady ponese účastník sporu stojící proti insolvenčnímu správci vždy ze svého. Soud prvního stupně proto nesprávně rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) tak, že přiznal žalovanému 1) vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 143 o.s.ř., jehož aplikace v dané věci nepřichází v úvahu.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku III. změnil tak, že žalobce nemá vůči žalovanému 1) právo na náhradu nákladů řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce sice byl se svým odvoláním procesně úspěšný, avšak vůči žalovanému 1) mu nelze přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť jde o spor, jehož předmětem je určení pravosti pohledávky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. července 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu