12 VSOL 49/2012-208
40 ICm 1595/2011 12 VSOL 49/2012-208 (KSBR 28 INS 11584/2010)

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce a) PXP GROUP a.s., se sídlem Praha 6, Dejvice, Bachmačské náměstí 6, PSČ 160 00, identifikační číslo: 288 81 788, zastoupeného Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00, b) PP/ARCHITECTS&ENGINEERS s.r.o., se sídlem Praha 1, Jánský Vršek 311/6, PSČ 110 00, identifikační číslo: 278 64 553, zastoupeného JUDr. Dušanem Bláhou, advokátem, se sídlem Praha 5-Smíchov, Lidická 20, PSČ 150 00 proti žalovanému RE 100 D s.r.o., se sídlem Brno, Příkop 843/4, PSČ 602 00, identifikační číslo: 271 89 481, zastoupenému Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Drtinova 24, PSČ 150 00, za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného Ing. Miloše Bačíka, se sídlem Brno, Popelákova 24, PSČ 628 00, insolvenčního správce dlužníka RE 100 D s.r.o., zastoupenému Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem, se sídlem Brno, Čechyňská 14a, PSČ 602 00, o žalobě na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-A-34 ze dne 24.3.2011 vydaného v insolvenčním řízení dlužníka RE 100 D s.r.o., pro zmatečnost, rozhodl o odvolání žalovaného ze dne 18.4.2012, vedlejšího účastníka na jeho straně ze dne 20.4.2012 a věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED, reg. č. 96918, se sídlem Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, Nicosia, Cyprus, zastoupeného Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, ze dne 19.4.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2012, č.j. 40 ICm 1595/2011-144,

t a k t o:

I. Odvolání věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED se o d m í t á. (KSBR 28 INS 11584/2010)

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2012, č.j. 40 ICm 1595/2011-144, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

III. Mezi věřitelem ARBEGE HOLDING LIMITED a ostatními účastníky tohoto řízení není právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 229 odst. 1, § 230 a § 234 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) zrušil usnesení tamního soudu ze dne 24.3.2011, č.j. KSBR 24 (28) 11584/2010-A-34, vydaného v insolvenční věci dlužníka RE 100 D s.r.o. (kterým bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka).

V důvodech uvedl, že zrušení tohoto usnesení se domáhal žalobce žalobou pro zmatečnost podle ust. § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Tvrdil, že napadené rozhodnutí vydal nesprávně obsazený soud, věc byla nesprávně převedena ze soudního oddělení 28 INS do soudního oddělení 24 INS, tedy byla odňata zákonnému soudci a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.9.2011, č.j. 2 VSOL 465/2011-B-51, kterým bylo ze stejného důvodu zrušeno usnesení č.j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-26 ze dne 1.6.2011, jímž bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Žalovaný (dlužník) ve vyjádření namítal, že žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí dle jeho přesvědčení vydal zákonný soudce, kromě toho žaloba není přípustná, rozhodnutí o úpadku není rozhodnutím, kterým by bylo insolvenční řízení skončeno, dále namítal, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován, když napadeným rozhodnutím mu bylo plně vyhověno, nebyla mu způsobena žádná jiná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Rovněž vedlejší účastník na straně žalovaného, který do řízení vstoupil, namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce ze stejných důvodů.

Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že:

-Usnesení o zjištění úpadku je, jak usnesením ve věci samé, tak usnesením, které má povahu usnesení, jímž se řízení končí (ust. § 229 odst. 1 o. s. ř.) a je tedy proti němu žaloba pro zmatečnost přípustná. Odkázal na závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.10.2006, sp. zn. 21 Cdo 2758/2005, s tím, že i v podmínkách insolvenčního řízení lze hledět na rozhodnutí o zjištění úpadku jako na rozhodnutí, kterým končí první ucelená část insolvenčního řízení. (KSBR 28 INS 11584/2010)

-Žaloba pro zmatečnost byla podána původním účastníkem insolvenčního řízení, žalobce v něm vystupoval jako insolvenční navrhovatel a žalovaný jako ten, vůči němuž insolvenční návrh směřoval, tedy dlužník. Žaloba byla podána včas, když napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 28.3.2011 a žaloba byla podána u soudu 23.6.2011, tj. v zákonné tříměsíční lhůtě.

-Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby pro zmatečnost, neboť jako důvod zmatečnosti, kterým je soud vázán, uvedl jeden z důvodů vyjmenovaných v ust. § 229 o.s.ř., a to, že soud byl nesprávně obsazen (§ 229 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Žalobu tak opírá o jeden ze zákonných důvodů a dovolává se svého práva na zákonného soudce dle Čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Žalobce tak vymezil, jaká újma mu měla být rozhodnutím soudu způsobena. Důvody, které ust. § 229 o.s.ř. vyjmenovává, samotné představují újmu v právu účastníků, potažmo zásadní vady řízení.

-Námitka žalovaného, že žalobu nemůže podat ten, jemuž bylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno, neobstojí; takové omezení zákonná úprava žaloby pro zmatečnost nezná. Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými (zásadními) vadami, jež představují porušení základních principů, ovládajících řízení před soudem (trpí zmatečností), popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, je-li nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Neslouží sice k nápravě všech vad řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale pouze tzv. vad zmatečnostních, tedy vad řízení zásadní povahy, jež jsou současně právní úpravou výslovně prohlášeny za důvod pro podání zmatečnostní žaloby jako mimořádného opravného prostředku. Žalobu pro zmatečnost je možné podat jen proti rozhodnutím a pouze z důvodů taxativně uvedených v ust. § 229 odst. 1 až 4 o.s.ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 9. 2011 sp.zn. 21 Cdo 1166/2010). V podmínkách žaloby pro zmatečnost, shledá-li soud, že zákon porušen byl, tedy že byl naplněn některý z důvodů zmatečnosti uvedený v ust. § 229 o.s.ř., takové rozhodnutí zruší.

-V dané věci je nesporné, že insolvenční věc byla přidělena dne 7.10.2010 soudnímu oddělení Krajského soudu v Brně, a to oddělení 28 INS, ve kterém rozhoduje soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová, a že po předání věci do oddělení 24 INS vydala rozhodnutí o úpadku dlužníka soudkyně Mgr. Eva Krčmářová, jako rozhodující soudkyně v oddělení 24 INS. Je tak dán důvod zmatečnosti ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř., neboť ve věci rozhodl soud, který byl nesprávně obsazen. Při vyslovení tohoto závěru soud prvního stupně přihlédl k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2010, č.j. 3 VSPH 608/2010-B-33, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 114 v roce 2011. Princip specializace soudců (soudních oddělení) (KSBR 28 INS 11584/2010) v insolvenčním řízení na agendu reorganizací (jako způsobu řešení dlužníkova úpadku) je možné ve smyslu ust. § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 18.7.2011 promítnout do rozvrhu práce jedině tak, že věci budou do příslušného oddělení rozděleny podle hledisek určitelných ke dni zahájení insolvenčního řízení, což se v dané věci nestalo a po předání věci do oddělení 24 INS byl soud nesprávně obsazen. Návrh na povolení reorganizace byl podán až dne 19.11.2010, tzn., že zákonným soudcem byla v dané věci od 7.10.2011 soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová, rozhodující v oddělení 28 INS.

-Podle Čl. 38 odst. 1, věta první a druhá Listiny základních práv a svobod, "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci" a "příslušnost soudu i soudce stanoví zákon". Znamená to mimo jiné, že spor nebo jinou právní věc smí projednat a rozhodnout (jako "příslušný soudce") jen soudce určený (k tomu povolaný), jinak spor nebo jinou právní věc projednal "nesprávně obsazený" soud, což představuje zmatečnost ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř., a jde o porušení ústavního imperativu uvedeného v ustanovení Čl. 38 odst. 1, věta první Listiny základních práv a svobod. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státu jednu ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování soudů; jde o její porušení vždy, jestliže věc projedná a rozhodne senát (samosoudce), který k tomu nebyl podle předem daných pravidel povolán (určen) rozvrhem práce, neboť jedině dodržování těchto principů je způsobilé zabránit libovolnému nebo účelovému obsazení soudu ad hoc a zamezit tak pochybnostem o nezávislém a nestranném rozhodování soudů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2008, sp.zn. 21 Cdo 1222/2008).

Proti tomuto usnesení podali včasná odvolání žalovaný (dlužník), vedlejší účastník na jeho straně insolvenční správce dlužníka Ing. Miloš Bačík a věřitel ARBEGE HOLDING LIMITED. Shodně namítali, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, věc nesprávně posoudil a v řízení došlo k vadám.

Žalovaný ve svém odvolání dále setrval na námitkách, že žalobce není k podání této žaloby pro zmatečnost aktivně legitimován, neboť žalobou napadeným usnesením mu bylo zcela vyhověno. Žaloba není v daném případě přípustná, jde o žalobu dle ust. § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a podmínkou přípustnosti této žaloby je, že směřuje proti rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno. V předmětné věci, je však napadáno rozhodnutí mj. o zjištění úpadku, kterým insolvenční řízení skončeno nebylo a není. Argumentace, že jde o skončení první fáze řízení, neobstojí, jde o nepřípustně extenzivní výklad zákona. Judikát, jehož se napadené usnesení dovolává, se vztahuje k předchozí úpravě a není tak použitelný. Odvolatel setrval rovněž na názoru, že žalobou napadené rozhodnutí (o úpadku) bylo vydáno zákonným soudcem a v tomto směru opačný závěr soudu prvního stupně nemůže obstát již proto, že ani neprovedl důkaz předmětným rozvrhem práce. Vada tohoto řízení spočívá i v tom, že v předvolání k jednání nebyli uvedeni účastníci řízení- (KSBR 28 INS 11584/2010) věřitelé, jež jsou účastníky insolvenčního řízení. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Vedlejší účastník na straně žalovaného ve svém odvolání dále argumentoval, že žalobce je jedinou osobou, která podala žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí o úpadku. V mezidobí Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.9.2011 (B-51) zrušil usnesení Krajského soudu v Brně o prohlášení konkursu ze dne 1.6.2011 (B-26) se závěrem, že věc byla odňata zákonnému soudci-oddělení 28 INS (Mgr. Zdeňce Hubertové) a nesprávně přidělena oddělení 24 INS (soudkyni Mgr. Evě Krčmářové), která toto rozhodnutí vydala. Následně v insolvenčním řízení Mgr. Zdeňka Hubertová usnesením ze dne 30.11.2011 (B-58) opět prohlásila na majetek dlužníka konkurs, toto usnesení bylo rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.2.2012 (B-74) potvrzeno se závěrem, že netrpí zmatečnostní vadou, nicméně, s ohledem na skutečnost, že je toto rozhodnutí (o konkursu) závislým na rozhodnutí o úpadku, pak v případě, že bude rozhodnutí o úpadku zrušeno pro zmatečnost, bude toto usnesení (o konkursu) zrušeno spolu s ním. Žalobce, přestože mu bylo žalobou napadeným usnesením zcela vyhověno a nyní v insolvenční věci opět rozhoduje soudkyně Mgr. Zdeňka Hubertová, na žalobě pro zmatečnost setrval, i když by další rozhodnutí soudu v insolvenční věci nebyla zpochybnitelná. Postup žalobce je tak zjevně v rozporu s jeho deklarovanými zájmy. Odvolatel je přesvědčen, že de facto jakýkoliv důvod pro podání žaloby pro zmatečnost uvedený v ust. § 229 odst. 1 o.s.ř., lze považovat za újmu na právech všech účastníků řízení, a jestliže Nejvyšší soud ČR přesto uzavřel, že nelze dovodit aktivní legitimaci všech účastníků řízení, pak je nutné posuzovat újmu zejména z hlediska výroku rozhodnutí, který v daném případě zcela vyhověl návrhu žalobce. Navíc žalobci nehrozí žádná další újma, poněvadž v řízení již rozhoduje zákonný soudce. Navrhl změnu napadeného usnesení a zamítnutí žaloby.

Věřitel ARBEGE HOLDING LIMITED ve svém odvolání, po té, co zrekapituloval dosavadní průběh insolvenčního řízení ve věci dlužníka (žalovaného), včetně obsahu rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného ke dni podání insolvenčního návrhu žalobcem a návrhu na reorganizaci věřitelem Karlem Řehákem a zdůraznil, že žaloba pro zmatečnost byla podána více než půl roku po předání insolvenční věci specializovanému soudnímu oddělení 24 INS, dále namítal, že mu, stejně jako většině účastníků řízení ve věci, nebylo umožněno účastnit se tohoto řízení, nebyl(i) řádně předvolán(i) ani na jediné jednání, včetně toho u něhož došlo k vyhlášení nyní napadeného usnesení. V řízení zahájeném žalobou pro zmatečnost jsou účastníky všichni, kdo se účastnili řízení předcházejícího vydání rozhodnutí, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje. V dané věci jsou proto účastníky řízení dle § 14 insolvenčního zákona dlužník a všichni věřitelé, tedy i odvolatel. Soud prvního stupně však věřitele, včetně odvolatele zcela pominul. Rovněž namítal, že žalobce není k žalobě aktivně legitimován, když usnesením o zjištění úpadku dlužníka mu bylo zcela vyhověno. Postup žalobce je zjevně zneužívání procesních práv, který směřuje k nepřípustnému zdržování insolvenčního řízení a kterému by neměla být poskytnuta právní ochrana (§ 2 o.s.ř.). V neposlední řadě tento odvolatel (KSBR 28 INS 11584/2010) s podrobnou argumentací namítal, že žalobou napadené usnesení bylo vydáno zákonným soudcem a navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce v písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodu jeho věcné správnosti. Jako insolvenční navrhovatel žádal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, nicméně žalobou napadené usnesení obsahovalo další výroky, mimo jiné i výrok o určení osoby insolvenčního správce. K podání žaloby je aktivně legitimován, neboť na jeho právech vznikla újma, když bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Odnětí zákonnému soudci je natolik závažnou vadou řízení, že existuje zájem na její nápravě. Podaná žaloba pro zmatečnost je v daném případě i přípustná. Insolvenční řízení je zvláštním typem řízení, skládá se z několika částí, usnesení o úpadku je rozhodnutím, jímž končí dílčí fáze celého insolvenčního řízení, a proto je v zájmu všech účastníků, aby před pokračováním insolvenčního řízení bylo postaveno najisto, zda toto rozhodnutí netrpí vadou. S názorem vedlejšího účastníka na straně žalovaného, že tato vada řízení již byla zhojena, když věc byla vrácena zpět soudkyni, která ji rozhodovala původně, nelze souhlasit. Například celé přezkumné jednání a schůze věřitelů proběhly v době, kdy ve věci rozhodoval nezákonný soudce. Takovou vadu nelze zhojit tím, že následně bude věc předána původnímu soudci. Odvolání věřitele ARBEGE HOLDING LIMITED je nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem předchozího řízení, tedy ani řízení o žalobě pro zmatečnost před soudem prvního stupně.

Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda k podání odvolání proti napadenému usnesení jsou věcně legitimování všichni odvolatelé.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř. platí, že účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Žaloba pro zmatečnost je opravným prostředkem, u kterého je účastenství (včetně legitimace k podání této žaloby) vymezeno ve vazbě na osoby, jež se staly účastníky řízení v jeho předchozích fázích. Účastníci řízení si také v řízení o těchto opravných prostředcích zachovávají (stejně jako v případě odvolání nebo dovolání) stejné procesní postavení jako v původním řízení (viz komentář k ust. § 232 o.s.ř.). Označení účastníků řízení v žalobě pro zmatečnost proto není nezbytnou náležitostí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 43/04).

Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen též IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. (KSBR 28 INS 11584/2010) V ustanovení § 9 IZ je vymezen okruh procesních subjektů insolvenčního řízení daných insolvenčním zákonem, mezi nimiž probíhá vlastní insolvenční řízení (insolvenční soud, dlužník, věřitelé uplatňující svá práva vůči dlužníku, insolvenční správce, státní zastupitelství pokud do řízení vstoupilo, likvidátor dlužníka). Uvedené subjekty jsou procesními subjekty buď pro celé insolvenční řízení (insolvenční soud, dlužník a věřitel, který podává insolvenční návrh) nebo jen pro určitou delší či kratší část insolvenčního řízení. Tento okruh procesních subjektů je nutno odlišit od termínu účastník řízení , jenž je definován v ust. § 14 odst. 1 IZ; jsou jimi dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.

Podle ust. § 97 odst. 1 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh a dle odstavce 3 tohoto ustanovení insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ust. 138 IZ rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud zvlášť dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení; dlužníku a insolvenčnímu správci se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou (odst. 1). Považuje-li to za vhodné, může insolvenční soud doručit rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění zvlášť i věřitelům dlužníka, kteří přihlásili své pohledávky před jeho vydáním (odst. 2).

Podle ust. § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Konečně z ustanovení § 145 odst. 1, odst. 2 IZ vyplývá, že rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se doručuje zvlášť dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli. Proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se může odvolat pouze insolvenční navrhovatel.

Podle ust. § 107 odst. 3 IZ platí, byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení k dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému (KSBR 28 INS 11584/2010) poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží. Je-li součástí dalšího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který byl podán dříve, než insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova úpadku zachovány.

Z těchto (i dalších) ustanovení insolvenčního zákona je nutno dovodit (obdobně jako v konkursním řízení dle zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007), že insolvenční řízení se rovněž člení na několik relativně samostatných fází. První začíná podáním insolvenčního návrhu a končí rozhodnutím o úpadku; druhá se týká rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka (k této fázi se pojí přihlášení pohledávek věřiteli ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku, pokud tak již dříve neučinili, přezkum pohledávek, soupis majetku) a pokud je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, pak po zpeněžení majetku tato druhá fáze končí podáním a projednáním konečné zprávy. Třetí závěrečná fáze se týká rozvrhu výtěžku zpeněžení mezi věřitele a končí zrušením konkursu. Z uvedeného vyplývá, že v době od podání insolvenčního návrhu do vydání usnesení, jímž byl zjištěn úpadek, jsou účastníky této fáze řízení pouze navrhující věřitel(é) a dále ti z věřitelů, kteří k insolvenčnímu návrhu přistoupili do rozhodnutí o úpadku (§ 107 odst. 1, odst. 2, odst. 5 IZ) a dlužník; případně jen dlužník pokud podal insolvenční návrh jen on sám. Ostatní věřitelé, i když mohou podat přihlášku své pohledávky od samotného počátku zahájení insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 IZ), pokud do rozhodnutí o zjištění úpadku (případně do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu) do řízení svým insolvenčním návrhem nepřistoupili, se aktivními účastníky této fáze řízení nestali. Proto rozhodnutí o úpadku či jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu není třeba jim (zvlášť) doručovat, neboť toliko přihlášením své pohledávky nezískávají legitimaci k podání odvolání ani proti rozhodnutí soudu o zjištění úpadku dlužníka ani proti jinému rozhodnutí (odmítnutí, zamítnutí, zastavení řízení) o insolvenčním návrhu. Již na tomto místě je proto možno uzavřít jednu ze sporných otázek předmětného řízení, a to, že rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, se ve smyslu ust. § 229 odst. 1 o.s.ř. rozumí také usnesení o zjištění úpadku dlužníka.

Protože věřitel ARBEGE HOLDING LIMITED nepodal insolvenční návrh na zjištění úpadku dlužníka RE 100 D s.r.o., ani k insolvenčnímu návrhu žalobce nepřistoupil (§ 107 IZ), nestal se proto účastníkem této první fáze insolvenčního řízení, která byla završena usnesením o zjištění úpadku dlužníka. Proto není ani účastníkem řízení o této žalobě pro zmatečnost (jejímž předmětem je přezkoumání řízení, včetně vydání usnesení o zjištění úpadku dlužníka) a není legitimován k podání odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání tohoto odvolatele odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k tomuto odvolání není oprávněn. Jelikož tento odvolatel nebyl z procesního hlediska se svým odvoláním úspěšný a s jeho odvoláním ostatním účastníkům tohoto řízení žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že mezi ním a ostatními účastníky není právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). (KSBR 28 INS 11584/2010)

K odvolání ostatních odvolatelů, po zjištění, že jde o odvolání včasná a podaná osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 206, § 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení ani pro jeho změnu z dále uvedených důvodů.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 28 INS 11584/2010 totiž odvolací soud dále zjistil, že po podání insolvenčního návrhu žalobcem (7.10.2010), do řízení přistoupil dne 26.11.2010 se svým insolvenčním návrhem další věřitel dlužníka (§ 107 IZ) společnost PP/ARCHITECTS&ENGINEERS s.r.o. Tohoto navrhujícího (přistoupivšího) věřitele, který je rovněž účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost (byť jej žalobce ve své žalobě neoznačil), soud prvního stupně zcela pominul, žalobu pro zmatečnost mu nedoručil a k nařízenému jednání jej nepředvolal, přičemž jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za dovolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. písm. a) o.s.ř. a odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) aniž se mohl dalšími odvolacími námitkami ostatních odvolatelů blíže zabývat.

V dalším řízení bude soud prvního stupně jednat i s tímto účastníkem řízení (na straně žalobce) a ve věci o žalobě pro zmatečnost znovu rozhodne.

P o u č e n í: Proti výroku I. a III. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Proti výroku II. tohoto usnesení j e dovolání přípustné za podmínek uvedených stanovení § 237 o.s.ř., dle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 20. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu