12 VSOL 421/2017-60
4/29 ICm 3002/2014 12 VSOL 421/2017-60 (KSBR 29 INS 29448/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce Mgr. Ing. Vladimíra Doležela, Ph.D., sídlem Zámečnická 1, 602 00 Brno, insolvenčního správce dlužníka Wood Servis Praha s.r.o., proti žalovanému Vladimíru anonymizovano , anonymizovano , bytem Světnov 151, 591 02 Žďár nad Sázavou, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4/29 ICm 3002/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Wood Servis Praha s.r.o, sídlem Příkop 6, Brno, identifikační číslo 29223831, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 29448/2012, o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017, č. j. 4/29 ICm 3002/2014-47, KSBR 29 INS 29448/2012,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že se žalovaný od soudních poplatků zcela osvobozuje.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. zr u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSBR 29 INS 29448/2012)

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh žalovaného na osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a současně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce (výrok II.).

Insolvenční soud dle odůvodnění tohoto usnesení ve vztahu k poměrům žalovaného zjistil, že tento je rozvedený, finančně závislí na matce, která s ním nežije ve společné domácnosti, od 1. 3. 2006 je v částečném invalidním důchodu, který pobírá ve výši 6.055 Kč, od 1. 1. 2016 pobírá příspěvek na imobilitu ve výši 400 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Žalovaný výslovně uvedl, že nevlastní žádný rodinný dům ani auto, nemá vyživovací povinnost, má dluhy a půjčky ve výši 700.000 Kč a jako své výdaje uvedl sociální pojištění ve výši 5.000 Kč měsíčně, zdravotní pojištění ve výši 1.800 Kč měsíčně, místní poplatky ve výši 1.500 Kč ročně, inkaso ve výši 3.118 Kč měsíčně a náklady na jídlo a ostatní potřeby ve výši 6.200 Kč. Jeho celkové náklady na živobytí tak činí cca 23.000 Kč měsíčně. Z vlastního šetření insolvenční soud dále zjistil, že dle registru vozidel má žalovaný registrována vozidla, a to osobní automobil Ford Orion reg. zn. CRE 6966, datum první registrace r. 1988, osobní automobil Peugeot 406, reg. zn. 2EO 7943, datum první registrace r. 2001 a přívěs za osobní automobil reg. zn. 14-ZR-06, datum první registrace r. 1981 (od 5. 9. 2013 je dočasně z evidence vyřazen). Z živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný od 20. 6. 2016 podniká. V návaznosti na zjištěné skutečnosti insolvenční soud uvedl, že žalovaný, kterému dosud žádná poplatková povinnost nevznikla, je vlastníkem osobních automobilů a podniká. Tyto skutečnosti však žalovaný ve svém prohlášení neuvedl. Je tedy možné, že žalovaný má i jiný majetek, který insolvenčnímu soudu zamlčel. Insolvenční soud připomněl, že povinností účastníka, který žádá o osvobození od soudních poplatků je, aby věrohodným způsobem doložil, že jeho poměry jsou takové, že mu neumožňují zaplatit soudní poplatek. Na základě shora uvedených skutečností pak dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo věrohodným způsobem prokázat, že jeho poměry osvobození od soudních poplatků odůvodňují a proto žádosti žalovaného nevyhověl. Protože u žalovaného předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nejsou dány, byla zamítnuta i jeho žádost o ustanovení zástupce.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Tvrdil, že již dne 2. 12. 2016 na výzvu insolvenčnímu soudu sdělil, že nepodniká. Dále uvedl, že vozidla Ford Orion a Peugeot 406 nevlastní a přívěsný vozík je neprovozuschopný (jeho registrační značka je již 4 roky v depozitu). Navrhl, aby odvolací soud usnesení insolvenčního soudu změnil, žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověl a ustanovil mu zástupce.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se (KSBR 29 INS 29448/2012) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení však nejsou řízeními zahájenými podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se na odvolací řízení přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

Podle § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Ze zákonné úpravy osvobození od soudních poplatků vyplývá, že soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků musí zohlednit majetkové a osobní a sociální poměry účastníka a žadatel je povinen tyto poměry hodnověrným způsobem prokázat. Soud musí přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, i k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, rovněž tak k povaze uplatněného nároku. (KSBR 29 INS 29448/2012)

Skutková zjištění, která insolvenční soud z listin předložených žalovaným učinil, a která v odůvodnění napadeného rozhodnutí rozvedl, jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

Jinak je tomu u zjištění vyplývajících z vlastního šetření insolvenčního soudu, kdy žalovaný přesvědčivě vysvětlil, že vozidla dosud administrativně zapsaná v registru vozidel již nevlastní, resp. je neprovozuje. Také zjištění týkající se podnikání žalovaného nelze za situace, kdy tento má sice od 20. 6. 2016 vydáno živnostenské oprávnění, avšak na období od 25. 5. 2017 do 30. 6. 2027 má provozování živnosti přerušeno a současně tvrdí, že s faktickým výkonem podnikatelské činnosti ani nezapočal, považovat za správné (§ 420 odst. 1 a § 421 odst. 2 občanského zákoníku).

Proto se odvolací soud neztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že žalovaný zamlčel existenci části svého majetku (vozidel) a neuvedl, že podniká, a tudíž hodnověrným způsobem své poměry nedoložil.

Odvolací soud s ohledem na osobní a majetkové poměry žalovaného (zejména se zřetelem na jeho nepříznivý zdravotní stav-invaliditu, nemajetnost, nízkou výši jeho příjmů, náklady na zabezpečení jeho životních potřeb a finanční závislost na matce v důchodovém věku) dospěl k závěru, že v dané věci jsou dány zvlášť závažné důvody pro to, aby žalovaného od soudních poplatků zcela osvobodil, když dosavadní postup žalovaného v probíhajícím soudním řízení jako zřejmě bezúspěšné bránění práva hodnotit nelze. Samotná skutečnost, že žalovanému v řízení dosud povinnost zaplatit soudní poplatek nevznikla, není pro rozhodnutí v přezkoumávané věci právně významná.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku I., kterým byla žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků zamítnuta, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovaného od soudních poplatků zcela osvobodil (výrok I.).

S ohledem na skutečnost, že se insolvenční soud (z důvodu závěru o neexistenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků u žalovaného) splněním podmínek pro ustanovení zástupce vůbec nezabýval, nezbylo odvolacímu soudu, než napadené rozhodnutí ve výroku II. s odkazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zrušit a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V jeho průběhu se bude insolvenční soud zabývat otázkou, zda jsou v případě žalovaného splněny zákonné podmínky pro ustanovení zástupce, popřípadě i z řad advokátů. Závěrem odvolacího soudu, že žalovaný podmínky pro osvobození od soudních poplatků splňuje, je insolvenční soud vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). (KSBR 29 INS 29448/2012)

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. i/ a písm. k/ o. s. ř.)

V Olomouci dne 19. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu