12 VSOL 42/2015-67
16 ICm 32/2014 12 VSOL 42/2015-67 (KSOL 10 INS 15659/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka MORA-TOP s. r. o., se sídlem v Uničově, Šumperská 1342, PSČ 783 19, identifikační číslo 25869001, zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, o žalobě pro zmatečnost podané věřiteli a) ÚAMK a. s., se sídlem v Praze 4-Krči, Na Strži 1837/9, PSČ 140 00, identifikační číslo 60192798, zastoupeným JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem v Opavě-Předměstí, Náměstí republiky 2/1, PSČ 746 01, b) CONSORTE s. r. o., se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti 152, PSČ 252 43, identifikační číslo 24318329, zastoupeným Mgr. Martinem Krechlerem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 10-Strašnicích, Srbínská 1867/1, PSČ 100 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2013, č. j. KSOL 10 INS 15659/13, 1 VSOL 859/2013-B-48, rozhodl o odvolání věřitelů a) a b) proti usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 32/2014-34, KSOL 10 INS 15659/2013, a ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 34/2014-28, KSOL 10 INS 15659/2013,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 32/2014-34, KSOL 10 INS 15659/2013, a ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 34/2014-28, KSOL 10 INS 15659/2013, se ve výroku I. p o t v r z u j í . (KSOL 10 INS 15659/2013) II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 32/2014-34, KSOL 10 INS 15659/2013, a ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 34/2014-28, KSOL 10 INS 15659/2013, se ve výroku II. z r u š u j í .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 32/2014-34 zamítl žalobu žalobce ÚAMK a. s. na zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2013, č. j. KSOL 10 INS 15659/2013, 1 VSOL 859/2013-B-48, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.356 Kč. Stejně rozhodl i ve výrokové části usnesení ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 34/2014-28 o žalobě žalobce CONSORTE s. r. o. V odůvodnění těchto usnesení soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení věřitelů a insolvenčního správce, dále rozvedl zjištění ze zápisu z první schůze věřitelů dne 4.9.2013, z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2013, kterým bylo odmítnuto odvolání věřitelů proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 4.9.2013, č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-B-21 a zastaveno odvolací řízení o odvolání věřitelů proti usnesení téhož soudu ze dne 4.9.2013, č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-B-21. Uvedl, že věřitelé jsou aktivně legitimováni k podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), žaloba byla podána včas, je přípustná a jsou zde důvody pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť je napadeno pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání a současně zastaveno odvolací řízení. Žalobu pro zmatečnost soud prvního stupně zamítl podle § 235 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť napadené usnesení vrchního soudu není zmatečné. K odmítnutí odvolání věřitelů proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 4.9.2013, jímž byla potvrzena volba členů věřitelského výboru a náhradníka věřitelského výboru, soud prvního stupně uvedl, že odvolací soud postupoval zcela správně, neboť proti takovému rozhodnutí insolvenčního soudu není odvolání přípustné. Proto je namístě takové odvolání odmítnout podle § 218, písm. c) o. s. ř. Rozhodnutí insolvenčního soudu napadené odvoláním má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti a nelze jej napadnout odvoláním. Odvolací soud také vyčerpávajícím způsobem své rozhodnutí odůvodnil. K zastavení odvolacího řízení o odvolání věřitelů proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 4.9.2013 o zamítnutí návrhu na hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce soud prvního stupně uvedl, že odvolací soud postupoval správně a v souladu se zákonem. V řízení bylo prokázáno, že insolvenční soud na základě (KSOL 10 INS 15659/2013) rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů na první schůzi věřitelů dne 4.9.2013 po součtu ostatních hlasů konstatoval, že na schůzi věřitelů jsou přítomni věřitelé ovládající 38,97 % hlasovacích práv, tedy méně než polovinu hlasů všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů počítaných podle výše jejich pohledávek. Konstatoval, že schůze není schopna přijmout usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového podle § 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). Vyložil tak § 29 odst. 1 IZ zcela v souladu s jeho tehdejší dikcí, kdy zahrnul dle hlasovacího kvóra všechny přihlášené pohledávky, tedy i ty pohledávky, dle nichž nemají věřitelé práva hlasu. Na výklad tohoto ustanovení existovaly dva diametrálně odlišné právní názory a judikatura vyšších soudů se na výkladu tohoto problému neustálila. Na základě revizní novely insolvenčního zákona byl § 29 odst. 1 IZ zásadně novelizován, a poslední věta byla doplněna slovy kteří mají právo hlasovat . Insolvenční soud zopakoval svůj názor po provedené protokolaci námitek JUDr. Hulvy, který navrhoval nezahrnovat do kvóra hlasy všech přihlášených věřitelů, ale jen věřitelů s právem hlasu, když sdělil, že o odvolání správce se nebude hlasovat, protože přítomná schůze věřitelů nemůže dosáhnout 50 % potřebných hlasů pro odvolání správce. Soud prvního stupně se neztotožnil s věřiteli v tom, že nerespektováním jejich námitek došlo k faktickému rozhodnutí. Uvedl, že z projeveného právního názoru soudce je zřejmé, že je nadbytečné hlasování o odvolání dosavadního insolvenčního správce. Sdělení soudu v průběhu schůze věřitelů nenaplňuje znaky formálního rozhodnutí soudu, když nebylo vyhlášeno formou usnesení, ale nenaplňuje ani jiné znaky soudního rozhodnutí, protože soudce pouze spočetl hlasy přítomných věřitelů a oznámil, že schůze věřitelů není schopna přijmout usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového podle § 29 odst. 1 IZ. Jestliže odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí o zamítnutí návrhu věřitelů na hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce vydáno nebylo, potom je takové rozhodnutí správné. Jelikož odvoláním napadené rozhodnutí insolvenční soud nevydal, nelze se proti němu odvolat. Proto odvolací soud správně odvolací řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Závěrem se soud prvního stupně neztotožnil s názorem, že jestliže je navržena změna osoby insolvenčního správce (byť jediným přihlášeným věřitelem), přistoupí soud k hlasování o odvolání insolvenčního správce a teprve následně může konstatovat, že pro odvolání nebylo dosaženo požadovaného počtu hlasů a k odvolání tedy nedošlo. Šlo by o zbytečný postup soudu o hlasování na schůzi věřitelů v situaci, kdy ještě před navržením změny insolvenčního správce je soudem spočteno, že schůze věřitelů nemá potřebnou polovinu hlasů ke změně insolvenčního správce. Za takového stavu věci je na místě uzavřít, že § 29 odst. 1 IZ nepoužije, tedy se na schůzi věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového hlasovat pro zjevnou nadbytečnost nebude, což insolvenční soud na první schůzi věřitelů učinil. Věřitelé se mohou domoci prostřednictvím rozhodnutí nadřízeného soudu provedení procesního úkonu-rozhodnutí insolvenčního soudu, o němž jsou přesvědčeni, že ač mělo být vydáno, vydáno objektivně nebylo. Jde o návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle (KSOL 10 INS 15659/2013) § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

Odvolací soud usnesením ze dne 18.8.2015, č. j. 16 ICm 32/2014, -63, spojil věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 ICm 32/2014,(KSOL 10 INS 15659/2013) a 16 ICm 34/2014, 12 VSOL 22/2015 (KSOL 10 INS 15659/2013) ke společnému projednání odvolání věřitele ÚAMK a. s. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 32/2014-34 a věřitele CONSORTE s. r. o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11.11.2014, č. j. 16 ICm 34/2014-28. Současně rozhodl, že vedoucím spisem je spis Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 16 ICm 32/2014,(KSOL 10 INS 15659/2013).

Věřitel ÚAMK a. s. ve svém odvolání ze dne 9.12.2014 namítal, že v projednávané věci došlo k porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, když rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost trpí popsanými vadami a v insolvenčním řízení, jenž vydání rozhodnutí předcházelo, došlo k závažným procesním nedostatkům majícím za následek závažné zkrácení práv všech věřitelů. Tvrdil, že insolvenční soud vyložil § 29 odst. 1 IZ zcela v rozporu s jeho smyslem a účelem a také v rozporu s judikaturou vyšších soudů, když do hlasovacího kvóra zahrnul všechny přihlášené pohledávky (i pohledávky bez práva hlasu), čímž ve svém důsledku odejmul věřitelské schůzi její zákonné právo hlasovat o odvolání insolvenčního správce. V druhé řadě byl postup a právní posouzení věci insolvenčním soudem zcela v rozporu s insolvenčním zákonem, neboť v případě navržené změny v osobě insolvenčního správce, byť jen jediným přihlášeným věřitelem, přistoupí soud k hlasování o odvolání insolvenčního správce a teprve následně může konstatovat, že pro odvolání nebylo dosaženo požadovaného počtu hlasů a k odvolání tedy nedošlo. Nakonec se insolvenční soud nevypořádal procesně správně s návrhem věřitelů ohledně hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce, když toto rozhodnutí řádně ve formě usnesení nevyhlásil a pouze konstatoval, že o odvolání se hlasovat ze soudem uvedených důvodů nebude. Zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje odvolatel v tom, že odvolací soud zastavil odvolací řízení, když napadené rozhodnutí insolvenční soud nevydal (písemně ani do protokolu), avšak učinil rozhodnutí, které mělo zásadní vliv na další průběh insolvenčního řízení. Skutečnost, že takové rozhodnutí nemělo z důvodu procesního pochybení soudu formální podobu, nemůže podle odvolatele převážit nad tím, že tento postup hrubým způsobem zasáhl do práv odvolatele a dalších věřitelů. Z hlediska materiálního rozhodnutí insolvenčního soudu bezesporu existuje. Spočívalo v tom, že insolvenční soud fakticky nepřipustil hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce. Podstatná je materiální stránka rozhodnutí a jeho účinky na práva a povinnosti odvolatele a ostatních věřitelů. Odvolací soud měl především posoudit odvoláním napadené rozhodnutí z hlediska jeho povahy a souladu s právem, nikoliv se bránit (KSOL 10 INS 15659/2013) jeho přezkumu konstatováním, že se nelze proti tomuto rozhodnutí odvolat, když jej insolvenční soud nevydal, aniž by vzal v potaz skutečné dopady postupu insolvenčního soudu v dané věci. Uvedený závěr odvolacího soudu je v příkrém rozporu se zákonem, když takový postup znamená ve svém důsledku nepřezkoumatelnost dotčených úkonů insolvenčního soudu. Takový stav je zcela nepřijatelný. Shrnul, že sdělení soudu o nepřípustnosti hlasování na schůzi věřitelů dle § 29 odst. 1 IZ je usnesením, které je přezkoumatelné odvoláním. Před tímto sdělením musel soud provést zjištění ohledně počtu hlasů věřitelů zúčastnivších se schůze. Provedená zjištění a následné sdělení výsledku tohoto zjištění není nic jiného, než soudní usnesení. Nadto z žádného soudního rozhodnutí ani zápisu ze schůze věřitelů není patrno, jakým způsobem dospěl insolvenční soud k číslu 38,97 %, které má odpovídat procentu hlasů všech věřitelů přítomných na schůzi s hlasovacím právem. Procentní údaj je díky nevydání usnesení a absentujícího výpočtu čísla nepřezkoumatelný. Závěrem zdůraznil, že soudní judikatura se přiklání k výkladu, že do hlasovacího kvóra pro hlasování podle § 29 odst. 1 IZ se zahrnují pouze hlasy věřitelů s přihlášenými pohledávkami, kteří mají hlasovací právo, k čemuž se také přiklonilo novelizované ustanovení. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 11.11.2014 ve všech výrocích zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost zaplatit věřiteli náhradu nákladů odvolacího řízení.

Věřitel CONSORTE s. r. o. ve svém odvolání ze dne 15.12.2014 uplatnil shodnou argumentaci a zcela totožné odvolací důvody jako odvolatel ÚAMK a. s. Tvrdil, že sdělení soudu o nepřípustnosti hlasování na schůzi věřitelů dle § 29 odst. 1 IZ fakticky naplňuje znaky usnesení a jedná se o usnesení, které je přezkoumatelné odvoláním. Ve věci mělo být místo sdělení vydáno usnesení, proto insolvenční soud ve věci pochybil. Vrchní soud při projednávání odvolání zkoumal odvolání pouze z procesní stránky a nezabýval se jeho materiální stránkou. Podle odvolatele je zcela nelogické a nemyslitelné, aby se do hlasovacího kvóra započítávaly i hlasy věřitelů bez hlasovacího práva, které by nakonec nemohly být uplatněny v rámci hlasování o odvolání insolvenčního správce. V případě připuštění tohoto výkladu, který byť doslovně kopíruje gramatické vyjádření normy, neodpovídá jejímu duchu, by docházelo k situacím, v nichž by nikdy nemohlo být připuštěno hlasování o odvolání a volbě insolvenčního správce ve smyslu § 29 odst. 1 IZ, protože věřitelé s hlasovacím právem by nikdy nemohli dosáhnout poloviny hlasů počítaných z potenciálních hlasů všech věřitelů. Rovněž by nešlo předcházet situacím, v nichž by k popření nadpoloviční většiny pohledávek docházelo ze strany insolvenčního správce pouze účelově proto, aby znemožnil věřitelům hlasovat o jeho odvolání na první schůzi věřitelů. S ohledem na konstrukci insolvenčního zákona ve vztahu k odvolání insolvenčního správce je první schůze věřitelů prakticky jedinou možností, kdy může být insolvenční správce věřiteli odvolán. Odvolatel byl zkrácen na svých právech a usnesení insolvenčního soudu napadené žalobou pro zmatečnost je zmatečné na základě § 229 odst. 4 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 11.11.2014 ve všech jeho výrocích zrušil, věc vrátil tomuto soudu (KSOL 10 INS 15659/2013) k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit věřiteli náklady odvolacího řízení.

S přihlédnutím k době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí je pro odvolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sbírky.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami včas a obsahují odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z žaloby pro zmatečnost podané věřiteli ÚAMK a. s. a CONSORTE s. r. o., dále z vyjádření insolvenčního správce k žalobě, ze zápisu z první schůze věřitelů konané dne 4.9.2013 a z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2013, č. j. 1 VSOL 859/2013-B-48, KSOL 10 INS 15659/2013. V zásadě je tedy možno na tato zjištění rozvedená v odůvodnění napadeného usnesení na straně 1 až 4 odkázat.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř., žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

S ohledem na datum konání první schůze věřitelů (dne 4.9.2013) je pro posouzení věci rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle § 29 odst. 1 IZ, na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek.

Podle § 29 odst. 2 IZ, usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 29 odst. 3 IZ, rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně. (KSOL 10 INS 15659/2013) Z pohledu přezkumu správnosti závěrů soudu prvního stupně i důvodnosti odvolacích námitek je určující obsah zápisu z první schůze věřitelů konané dne 4.9.2013. Z něj vyplývá, že insolvenční soud poučil věřitele ve smyslu § 49 odst. 1 IZ, schůze věřitelů nenavrhla ve smyslu § 51 odst. 1 IZ hlasovat o hlasovacích právech v rozsahu popřených pohledávek a insolvenční soud rozhodl o hlasovacích právech věřitelů č. 93, 91 a 99 usnesením tak, že nepřiznal hlasovací právo věřitelům č. 91, 93 a 99 v rozsahu jejich popřených pohledávek. Pod bodem 4) zápisu je uvedeno, že soud poučil věřitele dle § 29 IZ o jejich právu usnést se na odvolání dosavadního insolvenčního správce a ustanovení nového. Současně je poučil o způsobu hlasování a přijetí usnesení dle § 29 odst. 1 IZ. Nato soud konstatoval, že na schůzi věřitelů jsou přítomni věřitelé ovládající 38,97 % hlasovacích práv, tedy méně než polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek. Schůze tak není schopna přijmout usnesení o odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového podle § 29 odst. 1 IZ. Pod bodem 5) zápisu je zaznamenán průběh volby věřitelského orgánu. Vyplývá z něj, že schůze věřitelů se usnesla na pětičlenném věřitelském výboru a za členy věřitelského výboru zvolila věřitele č. 9, 64, 48, 85 a 79. Jako náhradník věřitelského výboru byl zvolen věřitel č. 59. V závěru schůze věřitelů insolvenční soud usnesením potvrdil členy věřitelského výboru, a to věřitele č. 9, 64, 48, 85 a 79. Dále vyhlásil usnesení, že potvrzuje náhradníka věřitelského výboru věřitele č. 59.

Ve vztahu k odvolání insolvenčního správce se ze zápisu o schůzi věřitelů podává, že insolvenční soud povolil zástupci věřitelů č. 83, 63, 42, 22, 31, 90, 6, 14 a 91 JUDr. Hulvovi protokolaci v tomto znění: Dle mého názoru byla soudem nesprávně aplikována ustanovení ohledně hlasování na schůzi věřitelů, když pro výsledek tohoto hlasování je určující poměr dosažených hlasů vůči celkové výši pohledávek přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze s právem hlasu. Důležité je přitom konstatování s právem hlasu. Soud vycházel z absolutního čísla celkového počtu přihlášených pohledávek bez ohledu na to, zda tyto pohledávky mají v souladu s insolvenčním zákonem právo hlasu či nikoliv. V této souvislosti si dovoluji odkázat na stanovisko skupiny S 22 ohledně hlasovacího práva, dále na judikát Vrchního soudu v Praze č. j. 1010/2012-B-23, dále si dovoluji konstatovat v zastoupení všech věřitelů, byť mi to bylo odepřeno v průběhu předchozího jednání, když bylo nesprávně soudem konstatováno, že není dosaženo kvóra pro hlasování k odvolání insolvenčního správce. Tedy navrhuji, aby bylo na této schůzi věřitelů hlasováno o odvolání insolvenčního správce z jeho funkce, a dále, aby bylo hlasováno o ustanovení nového insolvenčního správce, paní JUDr. Ing. Daniely Majzlíkové, Krnov, Jižní 18, identifikační číslo 60758929. Dále navrhuji, aby bylo hlasováno opětovně o počtu členů věřitelského výboru a stejně tak, aby bylo znovu hlasováno o členech věřitelského výboru . K tomuto návrhu soud sdělil, že o odvolání správce se nebude hlasovat, neboť přítomná schůze věřitelů nemůže dosáhnout 50 % potřebných hlasů pro odvolání insolvenčního správce, kdy do hlasovacího kvóra je dle názoru soudu v souladu se zněním § 29 odst. 1 IZ potřeba zahrnout všechny přihlášené pohledávky. (KSOL 10 INS 15659/2013) Na základě těchto zjištění a ve shora vymezeném právním rámci odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně v tom, že Vrchní soud v Olomouci postupoval zcela správně, pokud usnesením ze dne 31.10.2013 odmítl (podle § 218, písm. c/ o. s. ř.) odvolání věřitelů proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 4.9.2013, jímž byla potvrzena volba členů věřitelského výboru a náhradníka věřitelského výboru. Odvolací soud při své rozhodovací činnosti ustáleně vychází z názoru, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze jej napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání přípustné (§ 59 odst. 4 IZ). Obdobně k tomu viz závěry formulované například v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.10.2014, č. j. 2 VSOL 1001/2014-B-45, KSBR 32 INS 6608/2012. Lze pouze doplnit, že pokud insolvenční soud v průběhu insolvenčního řízení zjistí nové skutečností, na jejichž základě nemůže dřívější rozhodnutí v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme rozhodnutí nové.

K závěru o správném postupu Vrchního soudu v Olomouci dospěl soud prvního stupně i v otázce zastavení odvolacího řízení o odvolání věřitelů proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 4.9.2013, kterým byl zamítnut návrh na hlasování o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce. Soud prvního stupně dovodil, že vrchní soud odvolací řízení zastavil v souladu s právními předpisy (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), jelikož odvoláním napadené rozhodnutí vydáno nebylo (tedy nelze se proti němu odvolat). Věřitelé tento závěr zpochybnili a tvrdili, že kvórum pro hlasování o výměně insolvenčního správce se nepočítá ze všech přihlášených věřitelů, ale jen z těch věřitelů, kteří mají právo hlasovat. Touto problematikou se v odůvodnění napadeného usnesení zevrubně zabýval i soud prvního stupně. V nyní přezkoumávané věci však není nastolená otázka zásadní, neboť odvolací soud přezkoumává správnost závěrů soudu prvního stupně o tom, že odvolací řízení mělo být zastaveno.

Podle odvolacího soudu je v prvé řadě zřejmé, že sdělení insolvenčního soudu zachycené v zápise o první schůzi věřitelů nenaplňuje formální znaky usnesení. To však nemusí nutně znamenat, že o usnesení nelze hovořit. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2451/10 ze dne 16.12.2010, soudní rozhodnutí může existovat (byť procesně nesprávně), i když nebylo vyhotoveno ani vyhlášeno.

Dále odvolací soud nesouhlasí s názorem věřitelů, že soud se může v průběhu řízení projevovat (procesním způsobem dávat najevo své vývody) pouze usnesením. Soud totiž může v průběhu řízení, respektive jednání činit různá opatření, která nemusí být nezbytně usneseními. Například dle § 117 o. s. ř. soud při jednání činí opatření k zajištění splnění účelu jednání. Rovněž § 10 a § 11 IZ dává insolvenčnímu soudu možnost jednak vydávat rozhodnutí, jednak činit (KSOL 10 INS 15659/2013) opatření potřebná k zajištění účelu řízení. Takovýmito opatřeními řídí insolvenční soud i průběh hlasování na schůzi věřitelů.

Veden uvedenými úvahami je odvolací soud toho názoru, že insolvenční soud na první schůzi věřitelů přijal opatření, kterým věřitelům sdělil, že o odvolání správce se nebude hlasovat, neboť schůze věřitelů nemůže dosáhnout 50 % potřebných hlasů pro odvolání insolvenčního správce . Proti opatřením však nejsou opravné prostředky přípustné. To se mělo projevit tak, že vrchní soud měl odvolání věřitelů odmítnout podle § 218, písm. c) o. s. ř., nikoliv odvolací řízení zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ve svém důsledku však uvedené závěry nemají vliv na věcnou správnost napadeného usnesení soudu prvního stupně.

Ve shodě se soudem prvního stupně tedy odvolací uzavírá, že žaloba pro zmatečnost je v dané věci nedůvodná. Odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je z hlediska uplatněného odvolacího důvodu ve výroku I. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok II.) není správné, proto je odvolací soudu podle § 219a o. s. ř. zrušil bez dalšího. Soud prvního stupně jednal s insolvenčním správcem jako žalovaným nesprávně, tomuto tedy neměl ani přiznat náhradu nákladů. V řízení o žalobě pro zmatečnost plyne okruh účastníků ze zákona, respektive z povahy věci a neurčuje jej žalobce. Žaloba pro zmatečnost byla podána proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení, v němž se o nákladech řízení v zásadě nerozhoduje.

Závěrem považuje odvolací soud za nutné poznamenat, že podle jeho přesvědčení se vrchní soud ve svém usnesení ze dne 31.10.2013 náležitě nevypořádal s procesními důsledky nastalé situace, kdy devět přítomných věřitelů navrhlo na první schůzi věřitelů odvolání insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce z funkce a ustanovení nového insolvenčního správce (§ 29 odst. 1 IZ).

Ze znění § 29 IZ vyplývá, že ke změně v osobě insolvenčního správce (který neporušil povinnost uloženou mu zákonem nebo insolvenčním soudem) může dojít z podnětu věřitelů tím způsobem, že na první schůzi konané po přezkumném jednání se věřitelé usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce je účinné, jakmile bylo přijato (usnesením schůze věřitelů). K účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů je však třeba potvrzení ze strany insolvenčního soudu.

Pro další průběh insolvenčního řízení je tedy zcela zásadní, že na schůzi věřitelů konané dne 4.9.2013 nebyl projednán podaný návrh na výměnu (KSOL 10 INS 15659/2013) insolvenčního správce, a proto bude muset dojít k zařazení tohoto bodu na program schůze věřitelů znovu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu