12 VSOL 403/2017-81
č. j. 24 ICm 2860/2011 12 VSOL 403/2017-81 (KSBR 28 INS 11584/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy ve věci

žalobce: Ing. Miloš Bačík, IČO 27221971 sídlem Popelákova 24, 628 00 Brno insolvenční správce dlužníka RE 100 D s.r.o., IČO 27189481 sídlem Příkop 843/4, Zábrdovice, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. et. Mgr. Pavlem Kožínem sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Treaslewort, a.s., IČO 25685252 sídlem Revoluční 1003/3, 110 00 Praha 1 zastoupenému advokátem Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA sídlem Revoluční 3, 110 00 Praha 1

o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2017, č. j. 28/24 ICm 2860/2011-53 (KSBR 28 INS 11584/2010)

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2017, č. j. 28/24 ICm 2860/2011-53 (KSBR 28 INS 11584/2010) se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová isir.justi ce.cz -2-24 ICm 2860/2011 (KSBR 28 INS 11584/2010)

Odůvodnění:

1. Ve shora uvedené věci Krajský soud v Brně (dále soud ) rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že určil, že kupní smlouva o převodu stavby parkoviště nacházející se na pozemku parc. č. 2131/672 v k. ú. Stodůlky, uzavřená dne 12. 5. 2010 mezi společností RE 100 D s.r.o. jako prodávajícím a společností Treaslewort, a.s. jako kupujícím, je neúčinná (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6.800 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek v částce 2.000 Kč (výrok III.).

2. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že žalobce se včasnou žalobou domáhal určení, že kupní smlouva o převodu parkoviště nacházející se na pozemku par. č. 2131/672 v k. ú. Stodůlky, uzavřená dne 12. 5. 2010 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, je neúčinná, a to s odůvodněním, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění a současně o právní úkon úmyslně zkracující uspokojení věřitelů. Ve věci bylo nařízeno přípravné jednání na den 26. 6. 2017, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 7. 4. 2017. Toto jednání bylo postupně odročeno na den 19. 7. 2017, předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému doručeno dne 7. 6. 2017, a dále na den 14. 8. 2017, předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému doručeno dne 11. 7. 2017 s tím, že v ostatním zůstává předvolání k přípravnému jednání v platnosti. Žaloba byla žalovanému doručena dne 30. 12. 2016. V předvolání k přípravnému jednání byl žalovaný poučen o důsledcích nedostavení se k přípravnému jednání bez včasné a důvodné omluvy, žalovaný se k přípravnému jednání dne 14. 8. 2017 nedostavil. S odkazem na ustanovení § 114c odst. 6 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), § 153a odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl, že nebyl řádně poučen v souladu s ustanovením § 114c odst. 6 o. s. ř, neboť přípravná jednání nařízená na dny 26. 6. 2017 a 19. 7. 2017 se nekonala a byl pouze vyrozuměn o tom, že přípravné jednání nařízené na den 19. 7. 2017 se odročuje na den 14. 8. 2017, aniž by ve vyrozumění bylo uvedeno, že by se mělo jednat o přípravné jednání, a aniž by obsahovalo poučení o případných následcích nedostavení se k jednání. Podle jeho názoru ze skutečností uvedených v žalobě žalovaný nárok nevyplývá, tedy v žalobě nejsou obsažena skutková tvrzení, která by sama bez dalšího formálně prokazovala uplatňovaný žalobní nárok (neúčinnost právního úkonu- kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2010). Žaloba tak není dostačující k tomu, aby o ní bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Poukázal na to, že přípravné jednání konané dne 14. 8. 2017 (ke kterému se nedostavil) soud odročil za účelem projednání věci samé a že napadený rozsudek byl vyhlášen na jednání, o jehož konání nebyli účastníci vyrozuměni a kterého se nemohli účastnit, přičemž jednání nebylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

4. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení a není-li to možné,

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -3-24 ICm 2860/2011 (KSBR 28 INS 11584/2010)

ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205b o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u soudu dne 26. 10. 2017 žalobu, kterou se domáhá vůči žalovanému určení neúčinnosti právního úkonu-kupní smlouvy uzavřené dne 12. 5. 2010 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. V žalobě uvedl, že kupní smlouvou ze dne 12. 5. 2010 dlužník převedl stavbu hlídaného parkoviště na žalovaného za kupní cenu 800.000 Kč; kupní smlouvou uzavřenou téhož dne pak žalovaný převedl tuto stavbu zpět na dlužníka za kupní cenu ve výši 900.000 Kč s tím, že v této smlouvě uplatnil výhradu vlastnického práva (úplným zaplacení kupní ceny splatné dne 30. 11. 2010). K zaplacení kupní ceny dlužníkem nedošlo, a proto vlastníkem zůstal žalovaný. Podle jeho názoru jde o úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení, jedná se proto o právní úkon, který byl uskutečněn bez přiměřeného plnění a současně o úkon úmyslně zkracující uspokojení věřitelů, který byl uskutečněn v době, kdy se dlužník nacházel v úpadku (k úpadku poukázal na závazky dlužníka splatné dne 1. 9. 2009 a 31. 12. 2009). V žalobě dále uvedl, že pozemky (které dlužník zakoupil za částku převyšující 14.000.000 Kč) tímto prodejem parkoviště za pouhých 800.000 Kč výrazně znehodnotil, tyto pozemky tvořily funkční celek, který byl určen na investiční výstavbu, avšak prodejem parkoviště (jako stavby ve vlastnictví třetí osoby) došlo k omezení možnosti stavební výstavby a ke snížení tržní ceny těchto pozemků, tedy ceny, které by mohlo být dosaženo při prodeji majetku z majetkové podstaty dlužníka. Prodejem stavby parkoviště tak vznikla škoda v řádu miliónů, což je v hrubém nepoměru ke kupní ceně parkoviště, která byla dohodnuta ve výši 800.00 Kč. Dlužník učinil úkon, jehož protiplnění ze strany žalovaného je podstatně nižší než obvyklá cena, důsledkem uzavření kupní smlouvy došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů. Kupní cena zaplacená žalovaným je ve výrazném nepoměru k tržní hodnotě stavby umístěné na pozemcích (v komplexu určeného pro investiční výstavbu), nepřiměřenost právního úkonu vyplývá nejen ze samotné kupní ceny, ale zejména z celkové koncepce využitelnosti pozemků, kdy prodejem stavby došlo ke znehodnocení pozemků, na nichž se stavba nachází. Jedná i o úmyslně zkracující právní úkon, neboť dlužník si byl v době uzavření kupní smlouvy vědom svého úpadku a této situace si musel být vědom i žalovaný. K prokázání těchto skutečností navrhl, aby soud provedl důkaz znaleckým oceněním hodnoty pozemků (sepsaných v soupisu majetkové podstaty) při současném vlastnictví stavby parkoviště a hodnoty pozemků při vlastnictví stavby parkoviště třetí osobou, a to tak, aby došlo k vyčíslení tržní hodnoty stavby převedeného parkoviště. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 29. 12. 2014, č. j. 28 ICm 2860/2011-31 (KSBR 28 INS 11584/2010) se žalovaný k žalobě vyjádřil (podáním ze dne 13. 1. 2017) tak, že kupní cena, za kterou předmětnou stavbu parkoviště nabyl, odpovídala ceně obvyklé, žalobce v žalobě ani netvrdí, že cena by byla neodpovídající, pouze konstatuje údajnou ztrátu hodnoty pozemku, tedy škodu, kterou měl dlužník utrpět znehodnocením pozemku, na němž se parkoviště nachází.

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -4-24 ICm 2860/2011 (KSBR 28 INS 11584/2010)

Zdůraznil, že je rozdíl mezi cenou obvyklou za parkoviště a škodou, kterou údajně v důsledku prodeje dlužník utrpěl; tuto škodu měl dlužník vymáhat po škůdcích, tedy po tehdejším statutárním orgánu dlužníka. Podle jeho názoru se nejedná ani úmyslně zkracující úkon, neboť mu nebyl znám úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele, má za to, že ani úmyslem dlužníka v době uzavření smlouvy nebylo věřitele zkrátit. Namítl, že v žalobě nejsou uvedeny žádné relevantní skutečnosti. Poté soud nařídil přípravné jednání na den 26. 6. 2017, v předvolání k jednání žalovaného poučil, že nedostaví-li se k přípravnému jednání a ani se včas a z důležitých důvodů neomluví, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír, za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud v takovém případě rozhodne rozsudkem pro uznání. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 7. 4. 2017. Dne 7. 6. 2017 soud odročil přípravné jednání na den 19. 7. 2017, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 7. 6. 2017. Dne 10. 7. 2017 soud vyrozuměl účastníky, že jednání nařízené na den 19. 7. 2017 se odročuje na den 14. 8. 2017 s tím, že v ostatním zůstává předvolání k jednání v platnosti. Toto vyrozumění bylo žalovanému doručeno dne 11. 7. 2017. K přípravnému jednání konanému dne 14. 8. 2017 se žalovaný nedostavil. Soud odročil jednání za účelem projednání věci samé na den 15. 11. 2017; dne 15. 8. 2017 vyrozuměl účastníky, že jednání nařízené na den 15. 11. 2017 se nekoná, toto vyrozumění bylo žalovanému doručeno dne 21. 8. 2017. Poté soud rozhodl napadeným rozhodnutím.

7. Podle § 114c odst. 6 o. s. ř., nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

8. Podle § 153a odst. 2, odst. 3 a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

9. Odvolací soud se předně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2656/2008 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem ustanovení § 153a a § 114b o. s. ř. je docílení nejen zrychlení řízení, nýbrž rovněž zaručení práva na řádný proces, které žalovanému přísluší. Koncentrační zásada se přitom tomuto právu nepříčí, naopak vyjadřuje tendenci k rovnému postavení účastníků, v zájmu zabránění obstrukcí a průtahů v řízení. Je jinak věcí pečlivosti a předvídavosti účastníka, v souladu se zásadou vigilantibus iura , aby věnoval své procesní obraně ve věci samé patřičnou pozornost. Obracet tuto povinnost, respektive důsledky jejího nesplnění, vůči protistraně či soudu, který ve věci rozhoduje, je nepřípadné. V rozhodnutí ze dne 19.2.2013, sp. zn. 26 Cdo 3678/2012 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) pak vyslovil závěr, že pokud v řízení nastala ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě,

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -5-24 ICm 2860/2011 (KSBR 28 INS 11584/2010)

je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalovaného vyvodí zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodne v jeho neprospěch rozsudkem pro uznání.

10. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda napadené rozhodnutí obsahuje řádné odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř.

11. Podle § 157 odst. 3 o. s. ř., v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

12. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že rozsudek pro uznání obsahuje pouze zkrácené odůvodnění, tj. údaje o předmětu řízení, stručný výklad o důvodech, proč bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, přičemž v této části odůvodnění je také třeba stručně uvést, proč má soud za to, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o. s. ř., ale i právní posouzení věci, které musí být v rozsudku uvedeno, byť stručně a zpravidla postačí, jestliže soud uvede, z jakých právních ustanovení při rozhodování vycházel. Jinými slovy v odůvodnění rozsudku pro uznání musí soud též uvést, jakou právní normu na daný skutkový základ věci aplikoval, jinak je rozsudek pro uznání nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

13. Promítnuto do poměrů projednávané věci soud v odůvodnění pouze uvedl, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. (fikce uznání nároku) a podle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. (vydání rozsudku pro uznání bez nařízení jednání), avšak nijak neodůvodnil věc po právní stránce, tedy neuvedl, jakou právní normu na daný skutkový základ věci uplatnil. Nadto se soud ani nevypořádal s tím, zda jde o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír (§ 99 o. s. ř.). Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

14. Pokud jde o odvolací námitky žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání spočívající v tom, že nebyl řádně předvolán k přípravnému jednání a že rozsudek byl vyhlášen na jednání, o kterém nebyl vyrozuměn, pak odvolací soud tyto námitky neshledal důvodné. Žalovaný byl řádně předvolán k prvnímu přípravnému jednání, ve kterém byl poučen o důsledcích nedostavení se bez řádné a včasné omluvy, pouhé odročení tohoto jednání pak již nemuselo toto poučení obsahovat. Rozsudek pro uznání pak lze vydat bez nařízení jednání a soud není povinen účastníky vyrozumět o jeho vyhlášení (které musí být učiněno veřejně).

15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

16. V dalším řízení se soud bude opětovně zabývat tím, zda jsou splněny všechny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přitom neopomene posoudit, zda skutková tvrzení v žalobě jsou dostatečným podkladem pro vydání rozsudku pro uznání (srov. například rozhodnutí

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová -6-24 ICm 2860/2011 (KSBR 28 INS 11584/2010)

Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3959/2008 a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2036/2010, přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 24. ledna 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Vladimíra Kvapilová