12 VSOL 40/2015-178
39 ICm 158/2011 12 VSOL 40/2015-178 (KSBR 37 INS 398/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, se sídlem Brno, Velkopavlovická 25, PSČ 628 00, insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, identifikační číslo 25532774, proti žalovaným 1) Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo 45244782, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 8, PSČ 110 00, 2) Raiffeisenbank a.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo 49240901 a 3) Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem Praha 5-Stodůlky, Bucharova 2641/14, PSČ 158 02, identifikační číslo 28198131, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o určení neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění do majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 158/2011 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oděvní podnik, a.s. vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 398/2010, rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka Pivovar HOLBA, a.s., se sídlem Pivovarská 261, 788 33 Hanušovice, identifikační číslo 64610276, proti Krajského soudu v Brně č. j. 37 ICm 158/2011-152, KSBR 37 INS 398/2010 ze dne 4.2.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 ICm 158/2011-152, KSBR 37 INS 398/2010 ze dne 4.2.2015 se m ě n í tak, že vstup společnosti Pivovar HOLBA, (KSBR 37 INS 398/2010) a.s., se sídlem Pivovarská 261, 788 33 Hanušovice, IČ 64610276 jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se p ř i p o u š t í .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně nepřipustil vstup společnosti Pivovar HOLBA, a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně. V důvodech rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhá určení neúčinnosti právního úkonu a vydání dlužníkova plnění do majetkové podstaty. V podání ze dne 22.11.2012 společnost Pivovar HOLBA, a.s. sdělila, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně z důvodu, že v případě úspěchu ve sporu bude vyplaceno zpět do majetkové podstaty plnění na základě neúčinných právních úkonů, které obdrželi žalovaní, dojde tak k navýšení objemu majetkové podstaty, což zcela zásadně zvýší možnost jejího uspokojení v insolvenčním řízení. Dále svůj návrh odůvodnila tím, že v insolvenčním řízení vykonává funkci náhradního člena věřitelského výboru, je tedy odpovědná za dohled na činností insolvenčního správce, respektive žalobkyně, a povinná k poskytnutí podpory žalobkyni v tomto řízení. Žalovaná 1) podáními ze dne 15.3.2013 a 15.1.2015 uplatnila námitku nepřípustnosti vedlejšího účastenství s tím, že výsledek incidenčního sporu nemůže mít jakékoliv dopady do právního postavení společnosti. Žalobkyně v podání ze dne 10.11.2014 sdělila, že souhlasí s účastí vedlejšího účastníka na její straně. Podle soudu předpokladem vedlejšího účastenství je nejen to, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (třetí osoba) na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník, avšak i skutečnost, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu (na určitém výsledku řízení), který se projeví vítězstvím ve sporu účastníka, k němuž přistoupil. Přitom o právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci (ve svých důsledcích) bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý morální, majetkový nebo neprávní zájem na výsledku sporu nepostačuje. V předmětné věci vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku sporu, neboť jeho zájem je zájem majetkový, když podle výsledku sporu bude pohledávka vedlejšího účastníka jako nezajištěného věřitele v insolvenčním řízení uspokojena ve větším či menším rozsahu, tedy bude uspokojeno jeho právo majetkové, avšak nebude ovlivněno jeho právní postavení přihlášeného věřitele se zjištěnou pohledávkou. Postavení přihlášeného věřitele je totiž založeno na základě výsledku přezkumného jednání, neboť v rozsahu přihlášené (a zjištěné) pohledávky bude v konkursu dlužníka věřitel poměrně uspokojován. Výsledek sporu proto může mít vliv na případnou míru uspokojení věřitele, na jeho majetkové právo, nikoli na právní postavení. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení vyjádřené v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále (KSBR 37 INS 398/2010) jen IZ ). K tomu odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 12 VSOL 166/2014-54 ze dne 29.10.2014. Právní zájem věřitele na výsledku sporu jako náhradníka člena věřitelského výboru soud neshledal, když jde pouze o procesní postavení věřitele v insolvenčním řízení. Soud proto vstup vedlejšího účastníka do řízení nepřipustil.

Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník odvolání. Uvedl, že závěr soudu prvního stupně o nedostatku jeho právního zájmu je nesprávný, neboť plnění, které se přihlášeným věřitelům v insolvenci dostane, je právním jednáním a takové plnění pak nevyhnutelně musí mít dopad do právního postavení přihlášených věřitelů (jinak by nemohlo platit, že plnění je právním jednáním). Věřitelé pak musí mít nevyhnutelně právní zájem na výsledku odpůrčího sporu a musí tak mít právo být vedlejšími účastníky v odpůrčím sporu. Podle jeho názoru soudní rozhodnutí, kterým se vyhoví odpůrčí žalobě, může mít vliv na vyšší plnění pro něj, což může způsobit úplný nebo částečný zánik jeho práv a povinností vůči dlužníkovi, a tím se dotknout jeho právních poměrů. Připustil, že jeho statusové (právní) postavení jakožto přihlášeného věřitele se zjištěnými pohledávkami se rozhodnutím o odpůrčí žalobě nezmění, avšak toto rozhodnutí bude mít vliv na to, kolik obdrží v konkursu. Poukázal na to, že právní zájem na výsledku řízení je neurčitý právní pojem, z obecné teze o právním zájmu vyplývá, že nejsou vyloučeny situace, kdy právní zájem bude dán i tehdy, pokud k dotčení právních zájmů vedlejšího účastníka nedojde. Zdůraznil, že pomoc ve formě vedlejšího účastenství pro insolvenčního správce je zcela bezplatná a v řadě případů může být pro něj nabízená pomoc vedlejšího účastníka klíčová. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod č. R 89/2013, ze kterého vyplývá, že insolvenční správce je oprávněn v kterýkoliv okamžik ukončit vedlejší účastenství kteréhokoliv přihlášeného věřitele, a proto obava z porušení zásady rychlosti insolvenčního řízení je tak zcela lichá. Odpůrčí žaloba v dané věci již byla podána, jedná se proto o pomoc vedlejšího účastníka žalobkyni ve sporu, navíc insolvenční správkyně s jeho pomocí ve sporu výslovně souhlasí. Pokud jde o jeho právní zájem jako náhradníka člena věřitelského výboru, v tomto je závěr soudu prvního stupně nepřezkoumatelný a současně nesprávný. Věřitelský výbor a všichni jeho členové (včetně jejich náhradníků) chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívají k naplnění účelu insolvenčního řízení a poskytují insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti. Má-li v této funkci dostát zákonem uloženým povinnostem, musí k tomu mít i odpovídající právní nástroje, přičemž jedním z nich je zcela nepochybně podpora insolvenčního správce vedlejším účastenstvím v incidenčních sporech. Podle jeho názoru insolvenční věřitelé nepochybně mají zájem na úspěchu insolvenční správkyně ve sporu, nelze proto přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva nebudou rozhodnutím soudu v tomto sporu vůbec dotčeny a jejich případný zájem na výsledku sporu tedy nelze považovat za zájem právní. Výsledek sporu bude mít bezprostřední vliv na míru uspokojení jejich pohledávek, přičemž právě co nejvyšší poměr uspokojení věřitelů je hlavním cílem (KSBR 37 INS 398/2010) insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jeho vstup do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se připouští.

K odvolání vedlejšího účastníka se vyjádřil žalovaný 1) tak, že pro vstup společnosti Pivovar HOLBA, a.s. nejsou splněny zákonné podmínky, neboť tato společnost nemá právní zájem na výsledku řízení. K tomu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 229/13 ze dne 7.5.2014. Podle jeho názoru odvolatel nesprávně uvádí, že důsledkem soudního rozhodnutí je právní jednání, které způsobuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností určitých osob, a proto je dotčeno právní postavení těchto osob a tyto mají právní zájem na výsledku soudního sporu. Nadto insolvenční zákon ve svých ustanoveních týkajících se nakládání s výtěžkem zpeněžení, nepoužívá výraz plnění, nýbrž výrazy jako uspokojení pohledávek, vydání výtěžku zpeněžení apod. Pokud vedlejší účastník uvedl, že vyhraje-li podporovaný účastník spor, zanikne mu splněním jeho hmotněprávní právo, tak toto právo mu ve skutečnosti nezanikne a ani nevznikne, výše ani pravost pohledávky přihlášeného věřitele se vítězstvím podporovaného účastníka incidenčního sporu nijak nezmění. Výsledek incidenčního sporu, který ovlivňuje rozsah majetkové podstaty, může mít vliv pouze na konečnou výši plnění věřiteli, nikoli na to, zda věřitel právo na plnění má nebo nemá, může tak mít vliv pouze na rozsah plnění. Podle jeho názoru výklad pojmu právní zájem na výsledku řízení vedlejším účastníkem nedává žádný smysl a je vytvořen zcela účelově, nikoli v souladu s ustanovením § 93 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a ustálenou judikaturou. Poukázal na to, že ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. stanovuje procesní podmínky pro incidenční spory, zásada co nejvyššího uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení nemůže oslabit procesní pravidla incidenčních sporů a připustit vedlejší účastenství osob bez právního zájmu na výsledku řízení. Pokud by každý přihlášený věřitel mohl být připuštěn do řízení jako vedlejší účastník bez ohledu na jeho právní zájem na výsledku řízení, vedlo by to k neúměrnému zatěžování incidenčních řízení a tento postup by byl v rozporu se zásadou rychlosti insolvenčního řízení. Přitom insolvenční správce není od toho, aby svévolně rozhodoval o tom, kdo z přihlášených věřitelů má či nemá být vedlejším účastníkem v incidenčním sporu. Rovněž argument, že vedlejší účastenství může znamenat potřebnou a žádoucí pomoc pro insolvenčního správce, nemůže obstát jako dostatečné zdůvodnění porušení procesních pravidel, když ani není zaručeno, že vedlejší účastník bude disponovat potřebnými schopnostmi, nadto insolvenční správce může využít služeb právního zástupce. Poukázal na to, že postavení náhradníka za člena věřitelského výboru je pouze procesním postavením věřitele v insolvenčním řízení a právní zájem na výsledku sporu je tak vyloučen, přičemž náhradník člena věřitelského výboru má reálné povinnosti až ve chvíli, kdy nastoupí na místo člena věřitelského výboru, což však bez dalšího neznamená, že tímto nabývá právní zájem a kvalifikaci stát se vedlejším účastníkem. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. (KSBR 37 INS 398/2010)

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. výroku I., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení bylo ve věci zahájeno žalobou podanou dne 24.1.2011, kterou se žalobkyně (původně žalobce JUDr. Jaroslav Svoboda, insolvenční správce dlužníka Oděvní podnik, a.s.) domáhá vůči žalovaným 1) až 3) určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka specifikovaných v žalobě a současně vydání plnění z těchto neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Podáním ze dne 22.11.2012 (doručeným soudu dne 23.11.2012) společnost Pivovar HOLBA, a.s. oznámila, že vstupuje jako vedlejší účastník do řízení na straně žalobkyně. Podáním ze dne 15.3.2013 (doručeným soudu dne 20.3.2013) žalovaný 1) vyslovil s tímto nesouhlas, žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 10.11.2014 (doručeným soudu dne 11.11.2014) soudu sdělila, že s vedlejším účastenstvím společnosti Pivovar HOLBA, a.s. souhlasí.

Podle § 93 odst. 1 o.s.ř., jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.

Podle § 93 odst. 2 o.s.ř., do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.

Podle § 14 odst. 2 IZ, vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení přípustné; ustanovení § 16 odst. 2 tím není dotčeno.

Podle § 16 odst. 2 IZ, vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.

Předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (třetí osoba) na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. Vstupem vedlejšího účastníka je však dotčena i protistrana (podporuje-li vedlejší účastník jednu stranu, postavení strany, proti které vedlejší účastník vystupuje, bude ztíženo), která má proto legitimní zájem domáhat se, aby vedlejším účastníkem byl (KSBR 37 INS 398/2010) jen ten, komu toto právo zákon přiznává. Soud tak musí k námitce protistrany zkoumat právní zájem vedlejšího účastníka mna výsledku sporu. V daném případě podmínky pro to, aby se soud prvního stupně zabýval přípustností vedlejšího účastenství společnosti Pivovar HOLBA, a.s. byly splněny, neboť žalobkyně souhlasila se vstupem vedlejšího účastníka do řízení na její straně a žalovaná 1) nepřípustnost vedlejšího účastenství této společnosti namítla.

Dalším předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tedy právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci (ve svých důsledcích) bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý morální, majetkový nebo neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Přitom zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně řízení.

V dané věci vedlejší účastník, který vstoupil do řízení na straně žalobkyně do řízení, který je incidenčním sporem a jehož předmětem je žaloba o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka (a vydání plnění z těchto úkonů do majetkové podstaty), spatřuje svůj právní zájem především v tom, že vítězství jedné strany, jíž jako vedlejší účastník hodlá procesně podporovat, bude mít dopad do jeho právního postavení, když výsledek sporu se promítne nepřímo i do právního postavení ostatních věřitelů, konkrétně v míře jejich uspokojení v insolvenčním řízení. K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že zákonodárce zcela ponechal na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak vyloží pojem právního zájmu a v konkrétní věci jej aplikuje. Pojem právní zájem na výsledku řízení totiž není v občanském soudním řádu blíže specifikován, hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje. Odvolací soud přisvědčuje odvolateli v tom, že hlavním cílem insolvenčního řízení je co nejvyšší poměrné uspokojení všech věřitelů v daném insolvenčním řízení, a proto nelze uzavřít, že na straně vedlejšího účastníka jako jednoho z těchto věřitelů se jedná o evidentní neexistenci právního zájmu, tedy pouze o zájem majetkový (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 363/13 ze dne 7.2.2013, přístupné na internetových stránkách). S ohledem na postavení věřitelů v insolvenčním řízení, v jehož rámci tento incidenční spor probíhá, je zde totiž úzký vztah mezi výsledkem sporu a mírou uspokojení pohledávek věřitelů. Jakkoli lze přisvědčit tomu, že probíhajícím sporem nemůže být přímo dotčeno postavení věřitelů v insolvenčním řízení (které vyplývá z toho, že přihlásili své pohledávky, které byly v insolvenčním řízení zjištěny), nelze přisvědčit názoru soudu prvního stupně v tom, že práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva nebudou rozhodnutím soudu v tomto sporu vůbec dotčeny, a jejich případný zájem na výsledku sporu nelze považovat za zájem právní. Výsledek sporu bude mít (KSBR 37 INS 398/2010) bezprostřední vliv na to, do jaké míry budou jejich pohledávky v insolvenčním řízení uspokojeny, přičemž právě co nejvyšší poměrné uspokojení je hlavním cílem insolvenčního řízení (§ 1 písm. a/ a § 5 písm. a/ IZ), tedy rozhodujícím důvodem účasti insolvenčních věřitelů v insolvenčním řízení. Případný úspěch či neúspěch žalobkyně ve sporu tak bude mít značný dopad na právní postavení vedlejšího účastníka z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností (co do výše částky, kterou bude možné použít k úhradě jeho pohledávky). Z tohoto důvodu nelze nepřiznat odvolateli právo účastnit se tohoto řízení jako vedlejší účastník. Přitom je splněn základní předpoklad, tedy že žalobkyně s jeho vstupem do řízení jako vedlejšího účastníka na její straně vyslovila souhlas, když právě na ní je i posouzení, nakolik je účast vstupujícího účastníka do řízení pro ni účelná a případně s ní vyslovila nesouhlas.

Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu v obdobné věci, na které soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí odkázal (č. j. 37 ICm 136/2011, 12 VSOL 166/2014-54 ze dne 29.102014), k tomu odvolací soud poukazuje na pozdější rozhodnutí odvolacího soud v daném insolvenčním řízení, a to například usnesení sp. zn. 37 ICm 138/2011, 12 VSOL 172/2014 ze dne 5.3.2015, kterým odvolací soud rozhodl o připuštění vedlejšího účastníka do řízení se stejným právním závěrem o připuštění procesního účastenství. Přitom změna judikatury sama o sobě není porušením principu předvídatelnosti práva, judikatura nemůže být bez vývoje a není ani vyloučeno, aby byla měněna (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3932/14 ze dne 17.2.2015, přístupné na internetových stránkách).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobkyně připustil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. června 2015

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu