12 VSOL 38/2012-74
ČESKÁ REPUBLIKA

22 ICm 1699/2011 12 VSOL 38/2012-74 (KSOS 22 INS 3599/2011) ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., IČ: 61 86 00 69, se sídlem 110 00 Praha, Jindřišská 24/941, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové, Velké Náměstí 135/19, proti žalované Mgr. Dagmar Cenknerové, 742 13 Studénka, Sjednocení 631, insolvenční správkyni dlužnice Blaženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Bezručova 274/51, Bílovec, o určení popřené pohledávky, rozhodl o odvolání žalované ze dne 15.3.2012 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.2.2012, č.j. 22 ICm 1699/2011-33,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., IV. a V. p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 22 INS 3599/2011)

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně určení, že část označené pohledávky č. 1 ve výši 33.836,31 Kč je po právu (výrok I.), vyhověl žalobě na určení části pohledávky č. 1 ve výši 58.380,69 Kč (výrok II.), zamítl žalobu ohledně určení, že část označené pohledávky č. 2 ve výši 33.327,11 Kč je po právu (výrok III.), vyhověl žalobě na určení části pohledávky č. 2 ve výši 35.753,89 Kč (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

Dle odůvodnění, poté, co učinil skutková zjištění z obsahu insolvenčního spisu a listin, soud dospěl k závěru, že: A) Žalobce se domáhá určení dvou pohledávek, přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice. První z nich byla popřena žalovanou co do pravosti, druhá co do výše. Obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné dle vykonatelných rozhodčích nálezů, kterými byla dlužnice zavázána k zaplacení směnečného peníze a směnečného úroku z prodlení, a to na základě zajišťovacích směnek, zajišťujících závazky dlužnice ze dvou smluv o revolvingovém úvěru, uzavřených s žalobcem (č. 910009145 ze dne 10.10.2006 a č. 9100181645 ze dne 5.12.2007). V bodě 18.1. Smluvních ujednání (č.V01052006 a č. V01102007), které jsou součástí každé ze smluv, si smluvní strany sjednaly, že Pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou: JUDr. Josef Kunášek, advokát, JUDr. Eva Vaňková, advokátka, Mgr. Marek Landsmann, advokát nebo jiný věřitelem zvolený rozhodce. Takto individuálně nesjednaná rozhodčí doložka je dle soudu nepřiměřeným ujednáním, a proto je neplatná (§§ 55, 56 a 39 občanského zákoníku). B) Na základě neplatné rozhodčí doložky vydané rozhodčí nálezy nevyvolaly žádné právní účinky, proto jsou obě žalobcem přihlášené pohledávky pohledávkami nevykonatelnými a soud se zabýval námitkami žalované, vznesenými proti závazku z každé ze smluv, podle které a) uzavřené smlouvy nejsou smlouvami o úvěru, b) dohoda o smluvní pokutě je neplatná a c) dohoda o smluvní odměně je neplatná. C) Obě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalobcem a dlužnicí, jsou dle soudu platnými smlouvami o spotřebitelském úvěru, které se řídí úpravou § 497 a násl. obchodního zákoníku. D) V případě úvěrové smlouvy č. 910009145 ze dne 10.10.2006 (dále též první smlouva ) dlužnice obdržela 28.106,-Kč, které se zavázala v 36 splátkách po 1.667,-Kč, po té jí byl poskytnut revolving 21.204,-Kč, který se zavázala splatit ve výši (KSOS 22 INS 3599/2011)

40.008,-Kč. Žalobce dlužnici fakticky poskytl 49.310,-Kč, tuto částku (včetně odměny za odklad splátek ve výši 3.334,-Kč) měla dlužnice uhradit v 62 splátkách po 1.667,-Kč. Celkem tak měla dlužnice uhradit žalobci částku 103.354,-Kč, dosud na tomto závazku uhradila 50.352,-Kč. Smlouva byla pro porušení povinnosti žalované zrušena ( zesplatněna ) před rozhodnutím o úpadku, směnečná suma na žalobcem vyplněné zajišťovací směnce představuje zbylé dlužné splátky úvěru 53.002,-Kč, smluvní pokuty za nezaplacení jednotlivých splátek (v sazbě 8% a 13% jedné splátky) ve výši 1.316,-Kč a smluvní pokutu 30.006,-Kč (50% poskytnutého úvěru, respektive smluvní odměny). E) V případě úvěrové smlouvy č. 9100181645 ze dne 5.12.2007 (dále též druhá smlouva ) dlužnice obdržela 27.000,-Kč, zavázala se splatit 56.256,-Kč ve 48 splátkách po 1.172,-Kč. Smlouva byla zrušena ( zesplatněna ) před zjištěním úpadku, dlužnice na tomto závazku, dosud uhradila 15.187,-Kč a po vyplnění směnky ještě 2.544,-Kč. Směnečná suma na žalobcem vyplněné zajišťovací směnce představuje zbylé dlužné splátky úvěru 43.859,-Kč, smluvní pokuty za nezaplacení jednotlivých splátek (v sazbě 8% a 13% jedné splátky) ve výši 1.019,-Kč a smluvní pokutu 28.128,-Kč (50% poskytnutého úvěru). F) Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má právo na doplatek zbylých dlužných splátek obou úvěrů. Cena peněz poskytnutých dle první úvěrové smlouvy při přepočtu na sazbu úroků, činí dle soudu 36% ročně, u druhé potom 28% ročně, což není v rozporu s dobrými mravy. Proto sjednaná smluvní odměna ve výši 30.006,-Kč u první smlouvy a 29.256,-Kč u druhé smlouvy není v rozporu s dobrými mravy a je přiměřená. Stejně tak jsou přiměřené, a proto platné, smluvní pokuty v sazbě 8% a 13% z jednotlivých nezaplacených splátek. Nepřiměřené a proto neplatné je však ujednání o smluvní pokutě 50% z nominální výše úvěru. G) Žaloba na určení pohledávky z první smlouvy, představující zbylé dlužné splátky úvěru 53.002,-Kč, smluvní pokuty za nezaplacení jednotlivých splátek ve výši 1.316,-Kč a směnečný úrok ve výši 4.062,69 Kč, je po právu a soud žalobě ve výroku II. ohledně určení této části pohledávky vyhověl. H) Žalobce má právo na plnění dle druhé smlouvy, a to na zbylé splátky úvěru 41.002,-Kč (43.859,-Kč mínus 2.544,-Kč, které dlužnice uhradila po vyplnění směnky), smluvní pokuty za nezaplacení jednotlivých splátek ve výši ve výši 1.019,-Kč, včetně směnečného úroku ve výši 5.478,89 Kč. Od této částky je však třeba odpočítat žalovanou uznanou část pohledávky 12.059,-Kč, proto je po právu žaloba ohledně určení části pohledávky ve výši 35.753,89 Kč a soud v této části žalobě vyhověl (výrok IV.). CH) Ve zbytku, to je ohledně určení části pohledávky ve výši 33.836,31 Kč (smluvní pokuta 30.006 Kč dle první smlouvy, náklady rozhodčího řízení 1.600,-Kč podle neplatného rozhodčího nálezu a k těmto částkám příslušející směnečný úrok 2.230,31 Kč), stejně jako ohledně určení části pohledávky ve výši 33.836,31 Kč (smluvní pokuta 28.128 Kč dle druhé smlouvy, náklady rozhodčího řízení 1.600,-Kč (KSOS 22 INS 3599/2011) podle neplatného rozhodčího nálezu, příslušná část směnečného úroku 3.599,11 Kč) soud žalobu zamítl (výroky I., II.). I) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ).

Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, která napadla pouze vyhovující výroky II. a IV. Namítala, že názor soudu o oprávněnosti smluvní odměny není zcela správný , protože sjednanou odměnu nelze podřadit pod ustanovení § 497 a 499, neboť k žádné rezervaci finančních prostředků nedošlo a nebylo na ni třeba vynakládat náklady. Obvyklá výše poplatku za rezervaci činí do 1% poskytnutého úvěru, v tomto případě však odměna činí cca 117% vyplacených prostředků. Proto je sjednána v rozporu s dobrými mravy. V odvolacím řízení žádala změnu napadených částí rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta v celém rozsahu.

Žalobce s odvoláním nesouhlasil a žádal potvrzení napadených částí rozsudku. Výše dohodnuté smluvní odměny odpovídá jak situaci na trhu spotřebitelských úvěrů, tak riziku s jeho poskytnutím dlužnici spojeným, neboť ta by bankovní úvěr nezískala. Smluvní odměna byla dohodnuta jednorázově, dále se již nenavyšovala, přihlášena byla částka jistiny, které byla nejen zesplatněna, ale navíc byla přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal v napadených částech (tj. ve výrocích II., IV. a V.) rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3, o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Skutková zjištění soudu prvního stupně z provedených důkazů jsou správná (ostatně jejich nesprávnost ani není v odvolání namítána) a odvolací soud vyšel ze (KSOS 22 INS 3599/2011) skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a je rekapitulován shora. Po jeho posouzení dospěl k následujícím závěrům.

1) K povaze obou smluv zaujal odvolací shodné stanovisko jako soud prvního stupně, na jehož správné závěry v odůvodnění napadeného rozsudku zcela odkazuje. Ostatně názor, že smlouvy o revolvingových úvěrech jsou smlouvami o úvěru dle § 497 ObchZ, zaujal odvolací soud v obdobných věcech již opakovaně (viz např. rozhodnutí ze dne 16.11.2011, sp. zn. 16 ICm 113/2011, 11 VSOL 43/2011-84 /KSOL 16 INS 12263/2010/). Obě úvěrové smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru, na které se vztahuje úprava dle § 52 a násl. občanského zákoníku.

2) Soud prvního stupně správně dovodil, že ve smlouvách dohodnutá odměna žalobce je přiměřená a odvolací soud má námitku žalované, podle které odměna přiměřená není, za nedůvodnou. Tuto odměnu nelze posuzovat jako odměnu za rezervaci finančních prostředků (§ 499 obchodního zákoníku) ale jedná se fakticky o cenu peněz , tedy úrok z úvěru, který je zahrnut i do vyčíslené roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. Přiměřenost této ceny odvolací soud hodnotil zejména z hlediska výše reálně poskytnutých prostředků, výše jednotlivé měsíční splátky, celkové doby splácení, zajištění úvěru blankosměnkou a rovněž profilu dlužnice (z něhož vyplývá, že dlužnice v době uzavření smlouvy, měla příjem 11.470,-Kč měsíčně na důchodu a její nezbytné měsíční výdaje činily 9.967,-Kč, dle svého prohlášení v této době měla volné zdroje ve výši 1.503,-Kč). a) Podle první smlouvy dlužnice obdržela, včetně revolvingu, částku 49.310,-Kč a zavázala se ji splácet (včetně odměny za uzavření smlouvy a platby za odklad splátek) ve splátkách 1.667,-Kč po dobu 62 měsíců. Zavázala se tedy žalobci vrátit částku 103.354,-Kč, která fakticky představuje jistinu a úroky z úvěru . Při úvaze, že dlužnici byl poskytnut úvěr ve výši 49.310,-Kč na dobu 62 měsíců za cenu 54.044,-Kč, je takto poskytnutý úvěr úročen roční sazbou 33,035 %. Takovéto úročení není nepřiměřené, jak správně dovodil soud prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje. Proto má žalobce právo na vrácení nedoplatku dlužných splátek v částce 53.002,-Kč. Ohledně přiměřenosti (a tedy platnosti) smluvních pokut ve výši celkem 1.316,-Kč (v sazbě 8% a 13% jednotlivé opožděně uhrazené splátky) se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně rovněž ztotožnil, ostatně proti jejich výši žalovaná ani nebrojila. Správný je i výpočet směnečného úroku v částce 4.062,69 Kč (6% z částky odměny a součtu smluvních pokut za dobu od 16.2.2009 do 7.4.2011). Proto odvolací soud posuzuje napadený rozsudek ve výroku II. jako věcně správný. b) Podle druhé smlouvy dlužnice obdržela částku 27.000,-Kč a zavázala se ji splácet ve splátkách 1.172,-Kč po dobu 48 měsíců. Zavázala se tedy vrátit částku 56.256,-Kč, která představuje jistinu a úroky z úvěru , což při úvaze, že dlužnici byl poskytnut (KSOS 22 INS 3599/2011)

úvěr ve výši 27.000,-Kč na dobu 48 měsíců za cenu 29.256,-Kč, představuje roční úročení poskytnutých prostředků sazbou 42,159 %. Takovéto úročení rovněž není nepřiměřené (viz odůvodnění napadeného rozsudku) a žalobce má právo na vrácení dlužných splátek úvěru ve výši 43.859,-Kč, od které je však třeba odečíst plnění ve výši 2.544,-Kč, které dlužnice uhradila po vyplnění směnky. Částka odměny, na kterou má žalobce právo, činí 41.315,-Kč. Přiměřená je i výše smluvních pokut za porušení povinnost hradit jednotlivých splátky, které činí celkem 1.019,-Kč (pokuty v sazbě 8% a 13%), proti nimž žalovaná ani nebrojila. Stejně tak má žalobce právo na částku směnečného úroku ve výši 5.478,89,-Kč (6% z částky odměny a smluvních pokut za dobu od 16.2.2009 do 7.4.2011). Proto odvolací soud posoudil napadený rozsudek ve výroku IV. jako věcně správný.

3) Právo žalobce na přiměřenou odměnu (cenu peněz) dosud trvá a nezaniklo zápočtem dle čl. 5 a čl. 10 Smluvních ujednání č. V01052006 (první smlouva) a č. V01102007(druhá smlouva), které jsou součástí úvěrových smluv. Dohoda o splatnosti tohoto nároku dle čl. 5.1. a o možnosti započítávání dosud nesplatných pohledávek věřitele dle čl. 10.3. těchto ujednání je podle odvolacího soudu absolutně neplatná pro nepřiměřenost dle § 39 a § 55 občanského zákoníku (ve znění platném do 31.7.2010), jehož výkladem se tento odvolací soud, v jiném složení senátu, již opakovaně zabýval (viz. např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.11.2011, č.j. 33 ICm 1436/2010, 17 VSOL 18/2011-36 nebo rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2011, č.j. 16 ICm 113/2011, 11 VSOL 43/2011-84). Na závěru, že § 55 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném do 31.7.2010 byl rozporný s unijním právem (Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993) a že gramatickým, logickým i teleologickým výkladem je nutno dovodit absolutní neplatnost ve vztahu k ust. § 55 odst. 1, 3 občanského zákoníku (v dobovém znění) nemá odvolací soud důvodu ničeho měnit. Splatnost úroků z úvěru (odměny) se proto řídí úpravou § 503 ObchZ. Ke dni poskytnutí úvěrových prostředků dlužníkovi nebyla celá pohledávka věřitele na úrok (odměnu) splatná a její započtení vylučuje § 581 odst. 2, věta druhá OZ. Pohledávka věřitele na přiměřené úroky (odměnu) za poskytnuté prostředky v té části, v níž nebyly dlužníkem uhrazeny, proto nadále existuje a žalobě lze ohledně tohoto nároku vyhovět.

4) Odvolací soud, který se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce má podle hmotného práva pohledávky, jejichž určení se v tomto řízení domáhá, se již nezabýval otázkou jejich povahy (zda pohledávky žalobce jsou pohledávkami vykonatelnými či nikoli). (KSOS 22 INS 3599/2011)

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud posoudil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV., stejně jako v závislém výroku V. o náhradě nákladů, jako věcně správný, proto jej v těchto částech podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1, IZ, když úspěšný žalobce nemá proti žalované právo na náhradu nákladů sporu o určení.

Poučení : Proti výroku I. tohoto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně (§ 75 IZ, § 237 odst. 1, písm. a/, c/, § 240 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu