12 VSOL 37/2016-97
14 ICm 3531/2014 12 VSOL 37/2016-97 (KSOS 14 INS 13199/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce: DNA Energie spol. s r.o., IČO: 250 92 065, se sídlem Podolí 30, PSČ 250 81, Nehvizdy, zastoupeného Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, PSČ 110 00 proti žalované: JUDr. Ing. Helena Horová, se sídlem V Luhu 754/18, PSČ 140 00, Praha 4, insolvenční správkyni dlužníka: MPS Mont a.s., IČO: 439 62 254, se sídlem Dětmarovice 1216, PSČ 735 71, zastoupené Mgr. Karlem Jandusem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 185/35, PSČ 186 00, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, v odvolacím řízení vedeném k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2015, č.j. 14 ICm 3531/2014-36 (KSOS 14 INS 13199/2014)

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2015, č. j. 14 ICm 3531/2014-36 (KSOS 14 INS 13199/2014 se p o t v r z u j e . isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 13199/2014)

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12.817 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Karla Janduse LL.M.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ostravě náklady odvolacího řízení zálohově placené státem ve výši 2.136 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud rozsudkem zamítl návrh na vyloučení závazku společnosti Siemens, s.r.o., IČO: 00268577 ve výši 3.991.633 Kč ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, evidovaného v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 14 INS 13199/2014 v soupisu majetkové podstaty dlužníka pod č. 1977 a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Prvostupňový soud zjistil, že mezi společností Siemens, s.r.o. a dlužníkem byla platně uzavřená kupní smlouva, na jejímž základě se dlužník jako prodávající zavázal dodat žalobci jako kupujícímu ve smlouvě specifikované potrubí, závazek dlužníka byl splněn řádně a včas, dlužník vyfakturoval společnosti Siemens, s.r.o. kupní cenu ve výši 3.991.633 Kč podle sjednané kupní smlouvy splatnou dle ujednání ve smlouvě do 60-ti dnů od vystavení faktury, tedy do 27.05.2014, kupující žádným způsobem nezpochybňoval svou povinnost uhradit vyfakturovanou cenu. V kupní smlouvě bylo výslovně sjednáno (bod 11.4 smlouvy), že postoupení práv a povinností z této smlouvy podléhá souhlasu kupujícího, tedy společnosti Siemens, s.r.o. Žalobce dovozoval svou aktivní legitimaci ve sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřená mezi dlužníkem a žalobcem dne 13.5.2014, žalobce netvrdil ani neprokazoval změnu kupní smlouvy v bodu 11.4, tvrdil však, že společnost Siemens, s.r.o. dala souhlas s postoupením pohledávky v emailové komunikace probíhající mezi žalobcem a jednou ze zaměstnankyň společnosti Siemens, s.r.o., paní Vojtovou. Soud 1. stupně po vyhodnocení emailových zpráv dospěl k závěru, že z emailové komunikace probíhající mezi žalobcem a zaměstnankyní Vojtovou nelze dovodit žádný takový projev vůle, který by se dal přiléhavě interpretovat jako souhlas Siemens, s.r.o. s postoupením pohledávky z dlužníka na žalobce. O existenci sjednaného zákazu postoupení pohledávky bez souhlasu společnosti Siemens, s.r.o. v daném případě žalobce věděl a uzavřel-li přes výše uvedené smlouvu o postoupení pohledávek s dlužníkem, postupoval tak v přímém rozporu s ujednáním o zákazu postoupení pohledávek, které se sice nacházelo v dvoustranné smlouvě mezi dlužníkem a společností Siemens, s.r.o., avšak o jeho existenci žalobce věděl, resp. byl s jeho (KSOS 14 INS 13199/2014) existencí dlužníkem seznámen. Smlouva o postoupení pohledávky je proto neplatná, pohledávka je tak dosud vlastnictvím dlužníka a žalobce není legitimován k vymáhání této pohledávky. Krajský soud neprovedl důkaz výslechem Zdeňky Vojtové navržený oběma stranami k otázce udělení či neudělení souhlasu s postoupením pohledávky, neboť účastníci neznali bližší identifikační údaje svědkyně, přičemž soud dospěl k závěru, že tento důkaz je pro zjištění skutkového stavu v dané věci naprosto nepotřebný, protože z ostatních důkazů zcela jednoznačně plyne to, jaký byl obsah emailové korespondence mezi zmíněnou zaměstnankyní společnosti Siemens, s.r.o. a žalobcem, resp. jednatelem žalobce.

Proti rozsudku krajského soudu podal včasné odvolání žalobce a v doplnění odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení; užil tak odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), písm. e) a písm. g) o.s.ř. Dále žalobce v odvolání uvedl: S odkazem na naplnění výše zmíněných odvolacích důvodů namítá žalobce, že soud prvního stupně vyvodil z provedených důkazů zcela nesprávná skutková zjištění, a to konkrétně tím, když z provedeného důkazu emailové komunikace mezi jednatelem žalobce a p. Zdenkou Vojtkovou (dále jen zaměstnankyně ), osobou oprávněnou jednat za společnost Siemens s.r.o., dovodil, že z něj slovy soudu: naprosto nelze učinit přiléhavý adekvátní závěr v tom smyslu, že by kterákoli osoba jednající jménem Siemens s.r.o. udělila souhlas s postoupením pohledávky tak, jak o tomto smluvním omezení sjednaným smlouvou kupní věděl i žalobce na základě upozornění ze strany dlužníka . Žalobce s vyvozením takovéhoto závěru z provedeného důkazu nemůže souhlasit a namítá, že takovýto soudem vyvozený závěr nemá v provedených důkazech jakoukoliv oporu a je závěrem nesprávným. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že zaměstnankyně bylo osobou, jež je oprávněna jednat za společnost Siemens s.r.o. a udělit taktéž souhlas s postoupením předmětné pohledávky. Toto je zcela jasně dovoditelný závěr, jenž je možno učinit z provedeného důkazu emailovou komunikací, ze kterého je patrno, že zaměstnankyně zastupuje společnost Siemens s.r.o. v oblasti postoupení pohledávek. Toto namítá žalobce s poukazem na naplnění předpokladů stanovených v ust. § 161 a občanského zákoníku, která stanoví, že: Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení. V daném případě bylo z okolností zřejmé, že zaměstnankyně je oprávněna zastupovat Siemens s.r.o. a udělit souhlas s postoupením pohledávky, (KSOS 14 INS 13199/2014) neboť ke svému podpisu v elektronické komunikaci vždy připojila podpis za společnost Siemens s.r.o. Vedle toho má žalobce za to, že v dané věci byla také naplněna dikce ustanovení § 166 občanského zákoníku, které stanoví, že: (1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. (2) Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo Žalobci nebylo známo, že by měla být zaměstnankyně vnitřním předpisem omezena ve svém zástupčím oprávnění, a proto jsou dle výše zmíněného ustanovení případné omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem, jenž zmiňoval ve vyjádření Siemens s.r.o., vůči žalobci neúčinné. Žalobce namítá, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval skutečnosti, zda měla zaměstnankyně oprávnění jednat za Siemens s.r.o. a má za to, že toto zjištění by mělo v logickém postupu předcházet vyvození závěru o udělení souhlasu k postoupení pohledávky, nicméně v daném kontextu je možno i na základě výše zmíněných ustanovení občanského zákoníku dovodit, že soud zaměstnankyni považoval za osobu oprávněnou jednat za Siemens s.r.o. a taktéž za osobu oprávněnou udělit souhlas s postoupením předmětné pohledávky. Žalobce tak tvrdí a namítá, že vyvození závěru o tom, že z komunikace nelze vyvodit závěr o udělení souhlasu s postoupením pohledávky je nesprávné. Žalobce má za to, že v obchodním styku je zcela běžné udělení souhlasu neformálním způsobem emailovou komunikací a je také přesvědčeno tom, že pokyn zaměstnankyně Siemens s.r.o., kterým vybídla žalobce, aby připravil návrh zápočtu a poslal ho podepsaný na email se sdělením, jak si představuje průběh-převod peněz byl zcela jasným odsouhlasením záměru zamýšleného MPS mont a.s. a žalobcem uzavřít Smlouvu o postoupení předmětné pohledávky a pohledávku tímto ujednáním postoupit, tedy udělením souhlasu s postoupením pohledávky. Žalobce namítá, že soud naprosto vůbec nereflektoval skutečnost, že v dané emailové komunikaci je zaměstnankyní sděleno: návrh zápočtu a poslat mi jej podepsaný na email Zaměstnankyně tedy tímto vybídla žalobce prostřednictvím jeho jednatele, aby návrh na zápočet elektronickým podpisem podepsal a zaslal. Žalobce tvrdí, že tento pokyn není možno chápat nijak jinak než, že společnost Siemens s.r.o. s postoupením souhlasí a k postoupení tímto pokynem také dává souhlas. Žalobce poukazuje na skutečnost, že vyvozené závěry soudu nekorespondují ani s časovým hlediskem sledu daných událostí. Pokud soud totiž upozorňoval na skutečnost, že zaměstnankyně sdělila emailem dne 12.05.2014 žalobci, že: zjistí, zda by u nás (spol. Siemens s.r.o.) neměl nikdo námitky proti trojzápočtu a dám vám do zítřka vědět , dá se toto jasně považovat za informaci zaměstnankyně žalobci o tom, že zjistí, zda je možné udělit souhlas s postoupením a hned (KSOS 14 INS 13199/2014) v následujícím mailu žalobci, již jak výše uvedeno, sděluje, aby žalobce připravil návrh a poslal jej již s jeho podpisem. Z tohoto emailu je tak v daných souvislostech možno učinit zcela jasný závěr o tom, že souhlas s postoupením dané pohledávky byl oprávněnou zaměstnankyní udělen. Toto tvrdí žalobce i s ohledem k tomu, že v emailu ze dne 12.05.2014 zaměstnankyně sdělila, že dá žalobci vědět, pokud by někdo ze Siemensu s.r.o. měl námitky vůči zápočtu resp. postoupení. V prvním emailu ze dne 13.05.2014 však o tom, že by měl kdokoliv ze Siemensu s.r.o. námitky proti postoupení není uvedeno ničeho, a proto se na základě toho, že o námitkách nebylo v daném emailu ničeho řečeno, ale i na základě daného pokynu žalobce v dobré víře domníval, že souhlas postoupení pohledávky je ze strany Siemens s.r.o. udělen. Žalobce se domnívá, že není možno vyvozovat logické závěry pouze na základě prostého jazykového výkladu emailu, bez toho aniž by soud zkoumal časovou osu sledu předmětných událostí v reálných souvislostech, z kterých je možno učinit opačné závěry ohledně zjištění, ke kterým došel soud v tomto případě. Žalobce dále upozorňuje a namítá, že původní Kupní smlouva pro projekt RIDHAM DOCK mezi Siemens s.r.o. a MPS mont a.s. sice obsahuje ustanovení o tom, že pohledávka není možno postoupit bez souhlasu, nicméně tato smlouva nestanovuje, jakým způsobem má tento souhlas být udělen a taktéž vůbec nestanovuje, jaká osoba je k udělení tohoto souhlasu oprávněna. Vzhledem k tomu je zřejmé, že udělení souhlasu, v emailu ze dne 13.05.2014 pokynem k zaslání podepsaného návrhu k zápočtu, bylo učiněno. Žalobce dále namítá nesprávný procesní postup tkvící v tom, že, ačkoliv žalobce i žalovaná navrhovali totožný důkaz výslech zaměstnankyně Zdenky Vojtkové, soud prvního stupně s odkazem na bezpředmětnost tohoto důkazu a nezpůsobilost přinést k věci další či jiné poznatky provedení tohoto důkazu zamítl. Žalobci je známa povinnost obecných soudů rozhodovat v řízeních hospodárně a bez zbytečných průtahů, nicméně s ohledem k tomu, že zaměstnankyně je jedinou osobou, která mohla v tomto případě věc objasnit a informovat tak o možných dalších skutečnostech, které by mohli mít vliv na případný úspěch či neúspěch stran ve sporu, domnívá se žalobce, že soud prvního stupně měl navržený důkaz provést.

Vzhledem k výše uvedenému se žalobce domáhá, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že vyloučí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka MPS Mont a.s., IČ: 43962254, se sídlem Dětmarovice 1216, 735 71 pohledávku vedenou v soupise pod č. 1977, doklad: OPRO30_73, společnost: Siemens, s.r.o., znějící na částku 3.991.633,-Kč a uloží žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. DNA Energie spol. s r.o.

Vzhledem k tomu, že k zahájení incidenčního řízení došlo dne 21.10.2014 a insolvenční řízení bylo zahájeno 14.5.2014, je věc třeba vzhledem k přechodnému ustanovení čl. II zákona č. 294/2013 Sb. i v současné době posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění (KSOS 14 INS 13199/2014) po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ ); platnost postoupení pohledávky je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z. ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a po doplnění řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Zásadním pro rozhodnutí je posouzení, zda postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi MPS Mont a.s. a žalobcem dne 13.5.2014 je platné a zda žalobce je v řízení aktivně legitimován. Krajský soud věc posoudil podle ustanovení § 7 a § 225 IZ ve znění po 01.01.2014, podle ustanovení § 2079 a § 1881 občanského zákoníku 2014, a přihlédl k ustálené rozhodovací praxi vyjádřené např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 882/2005. Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 Odo 882/2005 ze dne 27. února 2006 řešil otázku platnosti postoupení pohledávky se závěrem, že k platnému postoupení pohledávky není třeba souhlasu dlužníka; nelze však postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Dlužníku je tak v ustanovení § 525 odst. 2 obč. zák. dána možnost, aby na základě dohody s věřitelem předem vyloučil případné postoupení pohledávky jinému. Lze dohodnout zákaz postoupení vůbec, nebo jen na určitou dobu, ve prospěch určité osoby, nebo i tak, že věřitel bez souhlasu dlužníka pohledávku nepostoupí jinému. Takové ujednání může být obsaženo již v původní smlouvě mezi věřitelem a dlužníkem, nebo je lze sjednat i dodatečně, a může se týkat jakékoliv pohledávky. Postupník, jemuž věřitel postoupil svou pohledávku i přes zákaz dohodnutý s dlužníkem, není chráněn ani v případě, že jednal v dobré víře a o tomto zákazu nevěděl. Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s ustanovením § 525 obč. zák. je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. Žalobce v řízení ovšem tvrdil, že souhlas dlužníka s postoupením pohledávky dán byl a sporným byl výklad úkonů zaměstnankyně dlužníka Vojtové učiněné emailovou korespondencí vůči žalobci ve dnech 12. a 13.05.2014. Potud tedy odkaz na judikát není přiléhavý a ignorování navrhovaného důkazu výslechem svědkyně Vojtové bylo procesní chybou. (KSOS 14 INS 13199/2014)

Krajský soud správně a bezezbytku zjistil obsah emailové korespondence, k tvrzenému souhlasu s postoupením pohledávky žalobce nic podstatného ani v odvolacím řízení netvrdil, bylo proto třeba provést výklad obsahu mejlů. K doplnění skutkového stavu odvolací soud doplnil řízení výslechem svědkyně Vojtové, čímž napravil pochybení soudu prvního stupně.

Svědkyně Vojtová před odvolacím soudem vypověděla, že je stále zaměstnána v podniku Siemens s.r.o. odštěpný závod Brno jako řadový pracovník controllingu. Na emaily v květnu 2014 si vzpomínala, přičemž vše začalo tak, že svědkyni telefonoval na pevnou linku do podniku zaměstnanec DNA Energie pan Pecha, který měl zájem o zápočet pohledávek vůči společnosti MPS Mont a.s. Svědkyně kontrolou salda zjistila, že Siemens s.r.o. má závazek vůči společnosti MPS Mont a.s. Tuto skutečnost, že Siemens s.r.o. má závazek vůči MPS Mont a.s., že by bylo možné postoupit ten náš závazek, ale že to musí zjistit u kompetentních osob, zejména na právním oddělení, sdělila panu Pechovi. Svědkyně si již nevzpomínala přesně na chod událostí, zda sdělení bylo telefonicky nebo emailem. Po předestření emailové komunikace s panem Pechou z 12. a 13.5.2014 svědkyně uvedla: Pokud jsem 12.5.2014 ve 14:18 hod sdělila panu Pechovi, že budu zjišťovat, zda u nás nemá někdo námitky proti trojzápočtu, pak jsem tím mínila, že si musím zjistit stanoviska svých vedoucích a právního oddělení k zamýšlenému trojzápočtu. Nemyslím, že by z něčeho jiného mohl mít pan Pecha vědomost, že já ke stanovisku za Siemens s.r.o. potřebuji rozhodnutí svých vedoucích a právního oddělení. Já jsem zřejmě 12.5.2014 již nic se svými nadřízenými neprojednávala, dne 13.5.2014 ráno jsem odpovídala na email pana Pechy tak, že jsem jej požádala o zaslání podepsaného návrhu zápočtu a představ o převodu peněz a dalších údajů o jejich společnosti, zejména proto, abych měla podrobnější podklady, které jsem hodlala předat svým nadřízeným k rozhodnutí o onom zápočtu. Určitě jsem v tu dobu stanovisko svých nadřízených neměla, nepředpokládala jsem, že bude tak rychlý průběh tohoto jednání a vycházela jsem z přesvědčení, že dokud společnost Siemens s.r.o. nic nepodepíše, takže žádný souhlas dán není. Já si nepamatuji, že bych já na emali dostala požadovaný návrh zápočtu. Pokud je mi předestřen obsah kopie emailu od pana Pechy datovaného 9.5.2014 ve 13:08 hod, v němž pan Pecha posílá údaje o společnosti a ujišťuje, že v průběhu odpoledne bude mít úředně ověřené dokumenty o postoupení pohledávky od MPS Mont a.s. a že je obratem zašle, pak si neuvědomuji, zda šlo skutečně o email z tohoto dne 9.5.2014, já jsem však již předala informace o zamýšleném postoupení pohledávky právnímu oddělení, rychle jsem obdržela stanovisko dr. Marešové, které jsem nepochybně obratem poslala panu Pechovi, emailovou zprávou z 13.5.2014 ve 13.35 hod. Dále se mnou již nikdo nekomunikoval v této záležitosti a já jsem vše již ponechala na řešení právního oddělení. Ve své funkci se zabývám účetními knihami, kontroluji knihu závazků a pohledávek a zjišťuji, zda na straně závazků a pohledávek vše probíhá tak, jak by probíhat mělo, v rámci toho odpovídám třeba dodavatelům na jejich dotazy (KSOS 14 INS 13199/2014) o stavu závazků či pohledávek a podobně, nejsem oprávněna činit žádná rozhodnutí ve vztahu k fakturám, vymáhání pohledávek, zápočtům apod. Co se týká zápočtů, tak připravuji podklady k dodavatelským fakturám, k zápočtům na základě dobropisů, tyto podklady předkládám svým nadřízeným k podpisu a posílám je k zaúčtování na účtárnu. Já jsem prvně řešila požadavek žalobce s vedoucím oddělení CPM panem Petrem Krčmářem, který má podpisové právo ve vztahu k zápočtům, posílala jsem mu email, přeposlala jsem mu emaily žalobce, pan Krčmář mi sdělil, že by nedoporučoval provést navrhovaný zápočet. Následně jsem se obrátila na právní oddělení. Zdůrazňuji, že k souhlasu se zápočty musí za naši společnost udělit souhlas jednak pan Krčmář a jednak můj přímý nadřízený Pavel Trnka. S panem Trnkou jsem o žádosti žalobce nejednala, protože v návaznosti na stanovisko pana Krčmáře jsem předala podklady právnímu oddělení. Pana Trnku jsem informovala později. Nevzpomenu si zcela přesně na dobu konzultace problému s panem Krčmářem, ale myslím si, že jsem email panu Krčmářovi poslala hned poté, co jsem odeslala odpověď s žádostí o podepsaný návrh zápočtu panu Pechovi, tedy 13.5.2014 po 8:33 hod. Pokud mám vysvětlit, proč jsem nejdříve odeslala email s žádostí o podepsaný návrh zápočtu panu Pechovi a teprve poté jsem věc konzultovala s panem Krčmářem, pak uvádím, že to byla asi moje chyba, že jsem předběhla sled událostí. Opět opakuji, že jsem nepředpokládala, že pan Pecha bude tak rychlý, myslela jsem si, že příprava zápočtu bude nějakou dobu trvat. K dotazu, zda bylo úmyslem svědkyně udělit souhlas navrhovanému zápočtu, svědkyně zamítavě kroutí hlavou a říká, že to nebylo ani v její kompetenci. K dotazu, zda je svědkyni jasné, že k započtení mohlo dojít až na základě platně uzavřené smlouvy mezi MPS Mont a.s. a DNA Energie spol. s r.o.? Svědkyně uvádí: Toto mi jasné nebylo. Poté, co jsem sdělila emailem, že zastavuji veškeré aktivity, pak se domnívám, že jsem již v této věci s nikým nekomunikovala. Ve vztahu ke svému postupu v této věci jsem neměla od zaměstnavatele žádný postih, pouze mi vedoucí učinil výtku, že jsem neměla být tak hrrr , že jsem měla celou záležitost konzultovat dříve, ještě před tím, než jsem požádala o návrh zápočtu. K náplni práce opakuji, že se zabývám zejména účetnictvím, provádím kontrolu účetních knih dodavatelů a odběratelů, se smlouvami já nijak nepracuji. Dotazy na mně činí smluvní strany takové, zda máme v evidenci faktury, kdy jsme je zaplatili, to je asi tak všechno. Já přesně neznám kompetence jednotlivých oddělení ve vztahu k plnění práv a povinností ze smluv. Náplní práce oddělení CPM je nejvíce projektová činnost, projektujeme turbíny. Nevím přesně důvod, proč vedoucí oddělení CPM má podpisové právo ve vztahu k zápočtům. Pro podpisová oprávnění jsou stanoveny jisté limity, ale nedokáži přesně říci jaké. Obsah smluvní dokumentace ani řešení závazků já neznám a neřeším. Nemám podpisové právo uzavírat smlouvy, jsem řadový pracovník, a z tohoto důvodu nemám právo uzavírat smlouvy. Neznala jsem obsah smlouvy mezi Siemens s.r.o. (KSOS 14 INS 13199/2014) a MPS Mont a.s. Nezabývala jsem se otázkou, zda jsou omezeny možnosti zápočtu. Naším smluvním partnerem byl MPS Mont a.s. Na mne se MPS Mont a.s. s žádnou žádostí o souhlas se zápočtem neobrátila. Se mnou v této záležitosti jednal prostřednictvím emailů a telefonátů pouze jednatel žalobce pan Pecha. Pokud v emailu datovaném 9.5.2014 1:08 PM pan Pecha uvedl, že odpoledne bude mít úředně ověřené dokumenty o postoupení pohledávky od společnosti MPS Mont a.s. pak netuším, co tím měl na mysli. Pokud se mne pan Pecha emailem ze dne 13.5.2014 v 7.04 hod dotázal na číslo faktury a označení obchodní smlouvy, tak já jsem mu sdělila číslo faktury, ale číslo smlouvy nikoliv, protože jsem je neznala. Opakuji, že údaje o společnosti DNA Energie spol. s r.o. jsem požadovala v mailu 13.5.2014 poněkud předčasně, uvažovala jsem tak, že pokud by můj zaměstnavatel souhlas s postoupením pohledávky udělil, tak by bylo potřeba těchto údajů k založení v naší kmenové evidence. V mailech nerozebírám, jaké je mé pracovní zařazení a mé kompetence. Způsob, jakým jsem já emaily podepisovala, je v naší společnosti běžný.

Právní jednání se zásadně posuzuje podle svého obsahu. Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. V právním styku s podnikatelem platí navíc následující zvláštní pravidla: -výrazu připouštějícímu různý výklad se přisoudí význam, jaký má v obchodním styku pravidelně; není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám; -přihlíží se k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon; není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, jen prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna (§§ 555 a násl. o.z.).

Z výpovědi svědkyně Vojtové tedy odvolací soud zjistil, že svědkyně emailem ze dne 13.05.2014 pokynem k zaslání podepsaného návrhu k zápočtu neudělila žalobci souhlas k postoupení pohledávky. V kontextu s požadavky žalobce a obsahu Kupní smlouva pro projekt RIDHAM DOCK mezi Siemens s.r.o. a MPS mont a.s. odvolací soud konstatuje, že k postoupení pohledávky MPS mont a.s. vůči společnosti Siemens s.r.o. bylo nezbytné, aby Siemens s.r.o. udělil společnosti MPS mont a.s. souhlas k postoupení pohledávky, přičemž tato společnost o souhlas vůbec nepožádala, ba dokonce ani žalobce o souhlas společnosti Siemens s.r.o. k postoupení pohledávky MPS mont a.s. svědkyni výslovně nepožádal. Žalobce projevil zájem o informace ohledně existence pohledávky a svědkyně žalobci (KSOS 14 INS 13199/2014) informace o existenci pohledávky sdělila. Z požadavků žalobce byl zřejmý jeho zájem jednat se společností MPS mont a.s. o postoupení pohledávky a na tomto podkladě svědkyně požádala žalobce o zaslání navrhovaného postupu, což za souhlas k postoupení pohledávky považovat nelze; svědkyně sdělila žalobci- můžete připravit návrh zápočtu a požádala o zaslání podepsaného návrhu zápočtu a představ o převodu peněz a dalších údajů o jejich společnosti a ihned po získání stanoviska právního oddělení sdělila zamítavé stanovisko žalobci. Vše tedy činila pro získání podkladů pro rozhodnutí společnosti Siemens s.r.o. o případném udělení souhlasu s postoupením pohledávky, ovšem tím souhlas k postoupení pohledávky MPS mont a.s. žalobci společnosti MPS mont a.s. ani žalobci neudělila. Nejasnost vyjádření svědkyně byla vyvolána nejasností požadavků žalobce, proto tato nejasnost musí být vyložena k tíži žalobce (§ 577 o.z.). Ve prospěch žalobce nesvědčí ani způsob počínání žalobce, neboť obecně k obchodním zvyklostem nepatří skutečnost, aby bez dalšího nežádala o souhlas s postoupením pohledávky smluvní strana, ale jiný subjekt mající o pohledávku zájem a aby tak činil u řadového zaměstnance dlužníka.

Odvolací soud proto uzavírá, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi MPS Mont a.s. a žalobcem dne 13.5.2014 je pro nedostatek souhlasu společnosti Siemens s.r.o. s postoupením pohledávky absolutně neplatná, a z těchto žalobce není v řízení aktivně legitimován.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek krajského soudu ve věci i ve správném výroku o nákladech řízení jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalobce nebyl v odvolacím řízení procesně úspěšný, proto byl zavázán zaplatit žalované její náklady v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Náklady činí odměna advokáta za tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení a účast na jednání před soudem přesahujícím dvě hodiny podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu ve výši 3 x 3.100 Kč bez DPH, s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ze dne 4. června 1996, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v platném znění) ve výši 3 x 300 Kč bez DPH, s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty, celkem 12.342 Kč, náhrada cestovného vlakem za cestu Praha-Olomouc a zpět ve výši 475 Kč, celkem 12.817 Kč. Pokud žalovaný uplatnil na odměně advokáta za úkon právní služby částku 24.600 Kč bez DPH, je likvidace nesprávná, rovněž judikát NS ČR sen. zn. 29 Cdo 2650/2011 si žalovaná vykládá nesprávně. Incidenční spor o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka je totiž ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč, čemuž odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši (KSOS 14 INS 13199/2014)

3.100 Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 13/2013, ze dne 27. 6. 2013).

Podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o.s.ř. byl žalobce též zavázán k úhradě nákladů za svědečné zálohově placené státem ve výši 2.136 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 20. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu