12 VSOL 340/2017-118
39 ICm 1101/2015 12 VSOL 340/2017-118 (KSOS 39 INS 3416/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobců a) Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Adolfovice 278, 790 01 Bělá pod Pradědem, b) Radomíra anonymizovano , narozeného 6. 6. 1949, bytem Adolfovice 278, 790 01 Bělá pod Pradědem, proti žalované JUDr. Dagmar Kolákové, identifikační číslo 66243530, se sídlem Slovanská 3240/7A, 787 01 Šumperk, insolvenční správkyni dlužníka Lukáše anonymizovano , zastoupené Mgr. Martinou Pešákovou, advokátkou, se sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 39 ICm 1101/2015 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , narozeného 28. 11. 1990, bytem Adolfovice 278, 790 01 Bělá pod Pradědem, rozhodl o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 5. 2017, č. j. 39 ICm 1101/2015-99 (KSOS 39 INS 3416/2013),

takto:

I. Odvolání žalobců a) a b) se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, (dále jen insolvenční soud ) zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí isir.justi ce.cz pokračování-2- (KSOS 39 INS 3416/2013) z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 13.665 Kč (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že žalobci neprokázali tvrzenou existenci vlastnického práva k nemovitostem, vylučujícího jejich zahrnutí do soupisu majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání, ve kterém navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dále uvedli, že své odvolání odůvodní dodatečně.

Z ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

V poměrech přezkoumávané věci je významné, že jde o incidenční spor ve smyslu § 159 odst. 1 písm. b) IZ. Insolvenční soud usnesením ze dne 17. 7. 2017 (č. l 104) vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení odstranili vady svého odvolání tak, že uvedou, v čem konkrétně spatřují nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod). Současně byli poučeni o tom, že nebude-li odvolání řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možno pokračovat, odvolací soud podané odvolání odmítne. Usnesení bylo žalobcům doručeno dne 20. 7. 2017, resp. 30. 7. 2017. Podáním ze dne 27. 7. 2017 (č. l. 106) požádala žalobkyně a) o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání a insolvenční soud jí přípisem ze dne 31. 7. 2017 (č. l. 109), doručeným dne 12. 8. 2017, vyhověl a k odstranění vad odvolání stanovil žalobcům lhůtu do 10. 8. 2017. Podáním ze dne 10. 8. 2017 (č. l. 111) žalobkyně a) požádala o další prodloužení lhůty do 14. 8. 2017. Do dnešního dne však žalobci vady podaného odvolání neodstranili.

Podle § 205 odst. 2 o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, pokračování-3- (KSOS 39 INS 3416/2013) e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a), g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2).

Podle § 212a odst. 2 o. s. ř. rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody.

Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Podle § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.

Z ustanovení § 211 o. s. ř. vyplývá, že pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že pokud žalobci, přes výzvu a řádné poučení ze strany insolvenčního soudu, neodstranili vadu podaného odvolání spočívající v absenci odvolacího důvodu, nelze napadený rozsudek v odvolacím řízení přezkoumat. Proto odvolací soud postupoval podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalobců pro vady odmítl.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za použití § 163 IZ, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. pokračování-4- (KSOS 39 INS 3416/2013)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ a § 229 odst. 4 o. s. ř.).

V Olomouci dne 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu