12 VSOL 33/2013-168
37 ICm 26/2010 12 VSOL 33/2013-168 (KSBR 37 INS 928/2009) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobkyně Ing. Lenky Kuparowitzové, bytem Kupařovice č. 1, PSČ 664 64, proti žalovanému Ing. Lukáši Nožičkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze, se sídlem Šilingrovo nám. č. 3, Brno, PSČ 602 00, zastoupenému advokátem Mgr. Radovanem Indrou, se sídlem Čechyňská 16, Brno, PSČ 602 00, o vyloučení náhradního peněžitého plnění z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 37 ICm 226/2010 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze, nar. 12.7.1961, bytem Kupařovice č. 1, vedené před Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 37 INS 928/2009, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 37 ICm 226/2010-88, KSBR 37 INS 928/2009 ze dne 8.2.2013,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 37 ICm 226/2010-88, KSBR 37 INS 928/2009 z 8.2.2013 se ve výroku I. m ě n í jen tak, že žaloba na vyloučení (KSBR 37 INS 928/2009) náhradního peněžitého plnění ve výši jedné poloviny výtěžku zpeněžení nemovitostí: stavby č.p. 2 na pozemku parc.č. 10/2 zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 10/2 zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. a obci Kupařovice, zapsaných na LV č. 196 pro k.ú. a obec Kupařovice u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, se zamítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 37 ICm 226/2010-88, KSBR 37 INS 928/2009 z 8.2.2013 se ve výroku II. m ě n í takto : Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 7.300 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.272 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu žalobkyně na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a zavázal neúspěšnou žalobkyni, aby žalovanému zaplatila na náhradě nákladů řízení k rukám jeho advokáta 10.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala žalobou z 20.4.2010 doručenou soudu 27.4.2010 vyloučení ideálního podílu na uvedených nemovitostech z majetkové podstaty dlužníka, který je jejím manželem. Poukázala na to, že jí 6.4.2010 bylo doručeno vyrozumění žalovaného o tom, že do majetkové podstaty dlužníka zahrnul její majetek, a sice veškeré uvedené nemovitosti. Dosud však nebylo rozděleno společné jmění žalobkyně a jejího manžela-dlužníka. Insolvenční správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka veškerý majetek ve společném jmění manželů a ona sama má za to, že by vlastně z majetku žalobkyně, jehož hodnota převyšuje závazek ve společném jmění manželů, byli uspokojeni pouze věřitelé manžela a byli by zkráceni její věřitelé. Přitom že by mělo dojít k zákonnému rozdělení společného jmění manželů a jí by měla připadnout polovina majetku a polovina závazků a dále veškeré závazky, které nejsou součástí společného jmění manželů. K důkazu žalobkyně navrhla znalecký posudek k ocenění nemovitostí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil, že společné (KSBR 37 INS 928/2009) jmění žalobkyně a dlužníka dosud vypořádáno nebylo, a uvedl, že toto vypořádání ani nelze provést, protože závazky dlužníka, které by z něho měly být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění žalobkyně a dlužníka. Proto je namístě, jak on sám učinil, zahrnout veškerý majetek náležející do společného jmění manželů, do majetkové podstaty dlužníka. Uvedl, že dle znaleckého posudku předloženého žalobkyní hodnota majetku ve společném jmění manželů, který je tvořen předmětnými nemovitostmi, činí 7.349.500 Kč, on však se závěry tohoto znaleckého posudku nesouhlasí, neboť znalec provedl ocenění tzv. nákladovým způsobem a přitom z judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že pro účely vypořádání společného jmění manželů je třeba hodnotu majetku ve společném jmění manželů stanovit ve výši ceny obvyklé (k tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2428/2000). Takovým stanovením obvyklé ceny majetku patřícího do společného jmění žalobkyně a dlužníka se zabýval Ing. Karel Hrabec, soudní znalec ve svém znaleckém posudku z 12.5.2010, v němž stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí částkou 3.500.000 Kč. Poukázal na to, že pro zahrnutí veškerého majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty musí být převýšen majetek ve společném jmění manželů nikoliv jen závazky náležejícími do společného jmění, ale veškerými závazky, které mohou být ve společném jmění manželů uspokojeny. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně poté, co vyhodnotil dokazování provedené soupisem majetkové podstaty dlužníka, výpisem z katastru nemovitostí, znaleckým posudkem zpracovaným znalcem Ing. Rudolfem Klikou z 10.3.2009 a znaleckým posudkem zpracovaným znalcem Ing. Karlem Hrabcem z 12.5.2010, výzvou žalovaného žalobkyni k podání žaloby z 1.4.2010 a vyhodnotil skutečnosti z přezkumného jednání konaného v insolvenčním řízení dlužníka 12.3.2010, uzavřel s poukazem na ustanovení § 270 a § 274 IZ, že výše zjištěných závazků dlužníka, které mohou být uspokojeny ze společného jmění manželů, je vyšší než hodnota majetku, který náleží do tohoto jmění. Proto žalobu žalobkyně zamítl. Dále poukázal na to, že vypracování nového znaleckého posudku nepovažoval za nutné, když předložené znalecké posudky nejsou rozporné, neboť v jednom případě byla stanovena cena jako cena dle cenového předpisu a ve druhém případě cena obvyklá. Přitom podle ustanovení § 219 odst. 5 IZ se majetek zapsaný v soupisu majetkové podstaty oceňuje cenou obvyklou. Proto také při srovnání závazků dlužníka a hodnoty majetku, z něhož mohou být uspokojeny, nelze zohlednit jinou cenu než cenu obvyklou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal v plné výši náhradu nákladů řízení, a to jako odměnu advokáta žalovaného dle § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhradu hotových výdajů za čtyři režijní paušály dle § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb. v celkové výši 10.200 Kč.

Tento rozsudek napadla žalobkyně odvoláním. V něm poukázala na to, že majetková podstata dlužníka zahrnuje kromě označených nemovitostí také příjmy z pronájmu těchto nemovitostí a částka, která je na peněžním účtu majetkové podstaty, je v řádech statisíců, avšak při rozhodování byla opomenuta a nebyla (KSBR 37 INS 928/2009) zahrnuta do hodnoty majetku, který náleží do společného jmění manželů. Znalecký posudek Ing. Karla Hrabce, soudního znalce z 12.5.2010, z něhož soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, není aktuální, neboť v době vydání rozhodnutí soudem prvního stupně byl již stár dva roky a devět měsíců. Dále poukázal na to, že znalecký posudek oceňující tyto nemovitosti, který stanoví obvyklou cenu nemovitostí, by měl vycházet především z výnosové metody a ve znaleckém posudku Ing. Hrabce tomu tak není. Navíc ani ona sama nebyla při prohlídce nemovitostí tímto znalcem přítomna, aby ho mohla o stavu nemovitostí informovat. Ve věci ocenění nemovitostí nebyl prováděn ani žádný marketing, ani nebyl zadán žádný inzerát v realitní kanceláři, aby bylo zjištěno, jaký je o nemovitost zájem ze strany potencionálních kupujících. Dále poukázala na to, že ve společném jmění manželů by měly být zahrnuty i další nemovitosti v katastrálním území Kupařovice, o nichž v současné době probíhá řízení o určení vlastnictví u Okresního soudu Brno-venkov, kdy na straně žalovaných vystupuje odvolatelka spolu s dlužníkem. Považoval-li soud prvního stupně zahrnutí těchto nemovitostí do společného jmění manželů za sporné, pak mělo být toto řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o určení vlastnictví k těmto nemovitostem. Poté, co žalovaný nemovitosti zpeněžil, namítala, že cena byla silně podhodnocena s ohledem na změnu poměrů v obci a že společné jmění není předluženo, neboť do něho patří pouze dluh vůči KB,a.s., a ten je nižší než hodnota nemovitostí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že z majetkové podstaty dlužníka vyloučí náhradní peněžité plnění ve výši jedné poloviny výtěžku zpeněžení sepsaných nemovitostí.

Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil. Uvedl, že prohlášením konkursu na dlužníka došlo k zániku společného jmění manželů žalobkyně a dlužníka. Jakékoli případné nové příjmy, o které narůstá majetková podstata v období po prohlášení konkursu, již nepatří do společného jmění manželů. Znalecký posudek Ing. Hrabce správně stanovil obvyklou cenu nemovitostí v souladu s § 219 odst. 5 IZ k rozhodnému datu. Pokud žalobkyně označuje další nemovitosti, které by měly být součástí společného jmění manželů, pak z obsahu žaloby, na kterou odkazuje, je zřejmé, že manželé Kuparowitzovi nebyli nikdy vlastníky těchto nemovitostí, neboť jimi uzavřená kupní smlouva nebyla nikdy do katastru nemovitostí vložena. Dále oznámil odvolacímu soudu, že v souladu s ust. § 225 odst. 5 IZ kupní smlouvou ze dne 25.11.2013 vloženou do katastru nemovitostí 27.11.2013 prodal nemovitosti, které jsou předmětem řízení za kupní cenu 3.500.000 Kč a odvolacímu soudu předložil kupní smlouvu. Dále poukázal na to, že již pohledávka KB, a.s. převyšuje hodnotu majetku v SJM. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku s přihlédnutím k tomu, že nemovitosti byly zpeněženy a v majetkové podstatě se nachází výtěžek zpeněžení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II Přechodná ustanovení tohoto zákona zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (KSBR 37 INS 928/2009) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním IZ v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ v rozhodném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl občanský soudní řád zákon č. 99/1963 Sb. změněn zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II Přechodná ustanovení tohoto zákona, bodu 2. pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Rozhodným zněním o.s.ř. pro přiměřené použití je proto o.s.ř. ve znění účinném do 31.12. 2013.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 1, písm. c) a g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 205 odst. 1, 2 a 3 IZ, jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky těchto rozhodnutí. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. (KSBR 37 INS 928/2009)

Podle ustanovení § 225 odst. 1 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Podle § 225 odst. 2 IZ, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 268 odst. 1 IZ, prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství.

Podle ustanovení § 268 odst. 2 IZ, po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.

Podle ustanovení § 270 odst. 1 IZ, prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů, nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.

Podle ustanovení § 274 IZ, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

Především je nutno uvést, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že vylučovací žaloba byla s ohledem na datum doručení výzvy žalovaného žalobkyni podána žalobkyní včas ve smyslu ustanovení § 225 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně žalobu žalobkyně zamítl na základě závěru, že jsou splněny předpoklady pro zahrnutí veškerého majetku náležejícího do společného jmění manželů do majetkové podstaty, a to proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, a že tedy jsou splněny podmínky dle ustanovení § 274 IZ. Soud prvního stupně však zcela přehlédl (zřejmě i proto, že výrok I. nesprávně formuloval pouze tak, že Žaloba se zamítá , aniž by tedy z něho bylo zřejmé co bylo předmětem řízení-k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 655/2001, které je stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, k dispozici na (KSBR 37 INS 928/2009) internetových stránkách Nejvyššího soudu), že žalobkyně se nesprávně domáhala vyloučení ideální poloviny označených nemovitostí, které jsou ve společném jmění manželů. Přitom u společného jmění manželů na rozdíl od podílového spoluvlastnictví není vztah mezi spoluvlastníky vymezen ideálním podílem a může být vyjádřen jen ke dni zániku společného jmění, a to vypořádáním, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné (§ 136 a násl. OBČZ ve znění účinném do 31.12.2013). Dle odvolacího soudu by již tato skutečnost byla důvodem zamítnutí žaloby. V průběhu odvolacího řízení však insolvenční správce předmětné nemovitosti prodal a v majetkové podstatě dlužníka se proto k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu nacházelo peněžité plnění za takto zpeněžené nemovitosti. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2009 sp.zn. 29 Cdo 2843/2007, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.2010 sp.zn. 29 Cdo 1560/2008, které se sice týkají řízení dle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007, avšak jsou plně aplikovatelné i na poměry řízení insolvenčního) proto odvolací soud z úřední povinnosti rozhodoval o vyloučení jedné poloviny náhradního peněžitého plnění za zpeněžené nemovitosti, aniž by to bylo podmíněno procesní aktivitou žalobkyně.

Žalobkyně se tedy žalobou podanou ve lhůtě dle ustanovení § 225 odst. 2 insolvenčního zákona domáhá vyloučení označeného majetku (po zpeněžení nemovitostí jedné poloviny náhradního peněžitého plnění) z majetkové podstaty dlužníka s tím, že tvrdí a snaží se prokázat, že tu je jiný důvod, pro který tento majetek neměl být do soupisu zahrnut ve smyslu ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, a takovýmto důvodem že je skutečnost, že společné jmění žalobkyně a dlužníka není předluženo, a proto nebyl důvod, aby bez vypořádání tohoto společného jmění manželů byl veškerý majetek zahrnut do majetkové podstaty dlužníka dle ustanovení § 274 insolvenčního zákona.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování následujícími listinami, ze kterých zjistil tyto skutečnosti: -Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 25.11. 2013, že nemovitosti původně sepsané jako společné jmění manželů-žalobkyně a dlužníka-do majetkové podstaty prodal žalovaný manželům Janovi a Anně Soukupovým za kupní cenu 3.500.000 Kč a vklad vlastnického práva dle této smlouvy do katastru nemovitostí byl proveden Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Brno-venkov dne 12.12. 2013 s právními účinky vkladu dnem 27.11. 2013. -Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů a seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří přílohu k tomuto protokolu, že přezkumné jednání se konalo dne 12.3.2010 u Krajského soudu v Brně, a to ve věci dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze v řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 37 INS 928/2009. Při tomto přezkumném jednání byly přezkoumány pohledávky evidované pod pořadovými čísly 1, 3 až 9 s tím, že přihláška pohledávky pořadové číslo 2 (KSBR 37 INS 928/2009)

byla vzata zpět. Při přezkumu těchto pohledávek byla zjištěna pohledávka č. 1 ve výši 4.707.312,71 Kč jako pohledávka zajištěná nemovitostmi v SJM dlužníka a žalobkyně zapsanými na LV č. 196 v k.ú. Kupařovice, pohledávka č. 3 317.691,75 Kč byla zcela popřena, dále byly zjištěny pohledávky č. 4 ve výši 1.285.086 Kč, č. 5 ve výši 2.376.000 Kč, č. 6 ve výši 8.495.097 Kč, č. 7 ve výši 859.168,80 Kč, č. 8 ve výši 1.673.788 Kč a č. 9 ve výši 7.944 Kč. Celkem tedy byly zjištěny závazky dlužníka ve výši 7.260.971,34 Kč. -Ze znaleckého posudku č. 35/3139/2009 ze dne 10.3.2009 vypracovaného soudním znalcem pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Rudolfem Klikou, že tímto znaleckým posudkem byly oceňovány nemovitosti zapsané na LV č. 196 pro katastrální území Kupařovice, které jsou ve společném jmění manželů dlužníka Ing. Pavla Kuparowitze a žalobkyně a že tímto znaleckým posudkem byla stanovena cena těchto nemovitostí dle cenového předpisu částkou 7.349.500 Kč s tím, že jako účel posudku je uvedeno: pro potřeby účetnictví majitelů, a objednatelem posudku byl dlužník . -Ze znaleckého posudku č. 209-06/2010 ze dne 12.5.2010, že byl zpracován soudním znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a v oboru stavebnictví, odvětví stavby, obytné stavby průmyslové Ing. Karlem Hrabcem a že jím k datu 9.4.2010 pro účely konkursního řízení byla stanovena obvyklá cena nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 196 v katastrálním území Kupařovice, objednatelem posudku byl insolvenční správce dlužníka. Poté, co obsahem znaleckého posudku je vyčíslení ceny oceňovaných nemovitostí nákladovým a výnosovým způsobem a kombinací nákladového a výnosového způsobu a cenovým porovnáním, je stanovena obvyklá cena nemovitostí, a to budovy č.p. 2 na pozemku parc. č. 10/2 a pozemku parc. č. 10/2 zastavěná plocha a nádvoří, katastrální území Kupařovice, obec Kupařovice, okres Brno-venkov částkou 3.500.000 Kč. Dle výpisu z katastru nemovitostí, a to z listu vlastnického č. 196 v katastrálním území Kupařovice, obec Kupařovice vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov ze dne 20.1.2010, který tvoří přílohu k tomuto znaleckému posudku, jsou oceňované nemovitosti ve společném jmění manželů dlužníka a žalobkyně. -Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp.zn. 24 C 255/2007, že žalobkyně a dlužník se žalobou doručenou tomuto soudu 29.8.2007 domáhali proti žalované společnosti GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o., IČ: 26246716 určení vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území Kupařovice, obec Kupařovice, okres Brno-venkov zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno na LV č. 175 pro katastrální území Kupařovice, obec Kupařovice, okres Brno-venkov, a to budovy č.p. 1, rodinný dům na parcele č. 1/1, staveb bez čísla popisného na parcelách č. 1/3, 1/4 a 1/9. V žalobě argumentovali žalobci tím, že 15.11.2000 nabyli tyto nemovitosti do svého vlastnictví kupní smlouvou uzavřenou se společností AG-ING, a.s., dříve, než však došlo k podání návrhu na vklad do katastru (KSBR 37 INS 928/2009)

nemovitostí, uzavřela tato společnost obdobnou smlouvu i se žalovanou společností GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o. Vklad do katastru nemovitostí byl proveden právě na základě této druhé smlouvy, a to s právními účinky vkladu ke dni 26.4.2001. Žalobci tedy již nemohli sami podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě jimi uzavřené kupní smlouvy, přestože měli platnou smlouvu. Dále žalobci uvedli, že se dozvěděli, že bylo pravomocně zjištěno, že smlouva z 25.4.2001 uzavřená se žalovanou společností je neplatná, neboť tato nemovitost byla sepsána v konkursní věci sp.zn. 10 K 172/2002 vedené u Krajského soudu v Brně do konkursní podstaty a žaloba na vyloučení nemovitostí z této konkursní podstaty byla zamítnuta. Proto žalobci dovozují, že odpadla překážka pro konstituování jejich vlastnického práva a domáhají se jeho určení. Usnesením ze dne 28.5.2012 Okresní soud Brno-venkov připustil, aby do tohoto řízení namísto dosavadní žalované společnosti vstoupil Tomáš Novotný, bytem Vendlova 132/2, Brno. Dle odůvodnění tohoto rozhodnutí žalobci navrhli vstup Tomáše Novotného na místo dosavadní žalované do řízení, neboť Tomáš Novotný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí, u nichž se žalobci domáhají určení vlastnictví s tím, že je nabyl v dražbě konané správcem konkursní podstaty. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to listu vlastnictví č. 175 vedeného Katastrálním pracovištěm pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, a to LV č. 175, vyplývá, že vlastníkem nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení, je Novotný Tomáš a nabývací titul je potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby dle zákona 26/2000 Sb. ze dne 17.8.2009. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14.8.2008 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení zahájeného u Okresního soudu Brno-venkov dne 26.11.2007 a vedeného pod sp.zn. 4 C 431/2007, když v tomto řízení se první žalobkyně domáhala žalobou z 26.11.2007 podle § 244 občanského soudního řádu zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-venkov ze dne 1.10.2007, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení pro žalobce. O pokračování v přerušeném řízení bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18.4.2012 s tím, že ve věci vedené pod sp.zn. 4 C 431/2007 bylo rozhodnuto o postoupení věci Krajskému soudu v Brně, kde byla věc vedena pod sp.zn. 35 C 32/2008. Rozsudkem tohoto soudu z 23.2.2011, č.j. 35 C 32/2008-118 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.11.2011, který nabyl právní moci 13.12.2011, bylo ve věci pravomocně rozhodnuto. Přitom z těchto rozhodnutí (založených na č.l. 126 a 134 spisu) vyplývá, že žaloba žalobkyně, kterou se domáhala povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch společného jmění manželů, k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení, byla zamítnuta. Dále z rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č.j. 55 Cm 328/2003-87 ze dne 30.8.2005, které nabylo právní moci 2.12.2006, vyplývá, že žaloba společnosti GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o. proti žalované (KSBR 37 INS 928/2009)

Mgr. Daně Cigánkové, správkyni konkursní podstaty úpadce AG-ING, a.s. o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty byla zamítnuta a z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že důvodem zamítnutí bylo to, že žaloba byla podána opožděně. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov z 19.10.2012 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2010 byl na druhého žalobce prohlášen konkurs a tím došlo dle ustanovení § 263 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Insolvenční správce druhého žalobce nepodal návrh na pokračování v řízení, avšak na výzvu soudu podal tento návrh žalovaný. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 264 odst. 2 insolvenčního zákona, rozhodl soud o pokračování v tomto řízení. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem č.j. 24 C 255/2007-187 ze dne 11.12.2012 tak, že žaloba byla zamítnuta a žalobci byli zavázáni k zaplacení náhrady nákladů řízení advokátce žalovaného. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobci nenabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, když ve smyslu § 133 odst. 2 občanského zákoníku zcela nesporně jejich vlastnické právo podle kupní smlouvy z 15.11.2000 do katastru nemovitostí nebylo vloženo. Naopak bylo prokázáno, že tento návrh žalobců byl v rámci správního řízení pravomocně zamítnut. Žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty společnosti AG-ING, a.s. žalobci nepodali, v rámci tohoto konkursního řízení podala vylučovací žalobu pouze společnost GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o. proti správkyni konkursní podstaty, která však byla pravomocně soudem zamítnuta. Nemovitosti byly nato zpeněženy ve veřejné dražbě, v rámci které je nabyl do svého vlastnictví žalovaný. Ten nemovitosti nabyl v dobré víře, jeho vlastnictví již nelze nijak zpochybnit. Proto soud žalobu zamítl. Tento rozsudek napadla první žalobkyně odvoláním, na základě kterého byla věc předložena dne 2.8.2013, odvolacímu soudu, který dosud nerozhodl.

Na základě zjištění učiněných z obsahu předloženého spisu a výsledků dosavadního řízení a po zopakování a doplnění dokazování se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zjištěné závazky dlužníka, které mohou být uspokojeny ze společného jmění manželů, byly zjištěny při přezkumném jednání ve výši 7.578.663,09 Kč, a že hodnota nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení a které tvoří jediný majetek ve společném jmění manželů, který byl sepsán do majetkové podstaty, byly správně oceněny částkou 3.500.000 Kč na základě znaleckého posudku soudního znalce Ing. Karla Hrabce. Tyto nemovitosti byly zcela správně znalcem oceněny obvyklou cenou, a to k datu jejich soupisu do majetkové podstaty dlužníka ve smyslu ustanovení § 219 insolvenčního zákona. Po vyhodnocení obou znaleckých posudků se odvolací soud ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně v tom, že znalecký posudek Ing. Karla Hrabce a znalecký posudek předložený žalobkyní, který zpracoval soudní znalec Ing. Rudolf Klika na základě zadání dlužníka pro účely vedení účetnictví, nejsou srovnatelnými znaleckými posudky, když zatímco v případě Ing. Karla Hrabce byla (KSBR 37 INS 928/2009) stanovena cena nemovitostí jako cena obvyklá, tak v případě znaleckého posudku soudního znalce Ing. Rudolfa Kliky byla stanovena cena dle cenového předpisu pro účely účetnictví. Pro posouzení postupu podle ustanovení § 274 insolvenčního zákona tedy zcela správně insolvenční správce vycházel z obvyklé ceny předmětných nemovitostí.

Odvolací námitky odvolatelky týkající se toho, že do majetkové podstaty měly být zahrnuty i příjmy z pronájmu nemovitostí, a další námitky vztahující se ke znaleckému posudku Ing. Karla Hrabce, pokud jde o tvrzení, že tento znalecký posudek je neaktuální, že měl vycházet především z výnosové metody, a dále že ona sama nebyla znalcem vyzvána, aby byla přítomna při prohlídce nemovitostí, aby ho mohla o stavu nemovitostí informovat a že ve věci nemovitostí nebyl proveden žádný marketing je nutno uvést, že všechny tyto námitky jsou v odvolacím řízení uplatněny jako námitky nové a v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Účastníci řízení byli o koncentraci řízení poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci, které proběhlo 18.2.2011, kdy byli poučeni o tom, že mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání. Následně pak i před skončením jednání byli poučeni soudem podle ustanovení § 119a o.s.ř., že rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy musí být označeny dříve, než ve věci bude vyhlášeno rozhodnutí, a že později uplatněné skutečnosti nebo důkazy mohou být odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ustanovení § 205a o.s.ř. Přes uvedené poučení tyto námitky vznesla žalobkyně až v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože u žádné z těchto odvolacích námitek není splněna žádná ze skutečností uvedených v § 205a odst. 1 o.s.ř., nelze k těmto námitkám jako k odvolacímu důvodu přihlížet.

Odvolací soud se však zabýval odvolací námitkou žalobkyně, že do společného jmění manželů měly být zahrnuty i nemovitosti, a to budova č.p. 1 na parcele 1/1, a dále budovy bez čísla popisného na parcelách 1/3, 1/4 a 1/9, vše v katastrálním území Kupařovice, obec Kupařovice, o které vede žalobkyně spolu s manželem řízení o určení vlastnictví u Okresního soudu Brno-venkov. Odvolací soud poté, co provedl zjištění z provedeného dokazování spisem Okresního soudu Brno-venkov, sp.zn. 24 C 255/2007, posoudil v tomto řízení jako předběžnou otázku to, zda se mohou stát žalobkyně se svým manželem vlastníky předmětných nemovitostí, a zda by se tedy hodnota majetku ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela zvýšila o cenu těchto nemovitostí. Na základě shora uvedených skutkových zjištění z předmětného spisu však odvolací soud uzavírá, že žalobkyně se svým manželem nemohou být s žalobou na určení vlastnického práva k těmto nemovitostem úspěšní. Podle ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění rozhodném ke dni, kdy uzavřela žalobkyně spolu s manželem jako kupující kupní smlouvu se společností AG-ING, a.s. na koupi předmětných nemovitostí, platilo, že se vlastnictví k nemovité věci, která se převádí na základě smlouvy, nabývá vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Ke vkladu vlastnického práva žalobkyně a jejího manžela (KSBR 37 INS 928/2009) k těmto nemovitostem do katastru nemovitostí však nedošlo, jak oni sami potvrdili. Katastrální úřad odmítl vklad vlastnického práva nemovitosti v jejich prospěch do katastru zapsat a žaloba žalobkyně na povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch společného jmění manželů, pokud jde o tyto nemovitosti, byla Krajským soudem v Brně zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci (jak bylo prokázáno rozhodnutími těchto soudů založenými ve spise Okresního soudu Brno-venkov, sp.zn. 24 C 255/2007). Názor žalobkyně, že smlouva, kterou společnost AG-ING, a.s. prodala společnosti GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o. předmětné nemovitosti, je neplatná z toho důvodu, že společnost GOLDEN ROSE Ltd., s.r.o. nebyla úspěšná se svou žalobou na vyloučení těchto nemovitostí z konkursní podstaty ve věci 10 K 172/2002 ve sporu vedeném proti správkyni konkursní podstaty Mgr. Daně Cigánkové, není správný. Jak bylo prokázáno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ve věci sp.zn. 55 Cm 328/2003, v řízení o této žalobě nebyla přezkoumávána platnost předmětné smlouvy o převodu nemovitostí, ale žaloba byla zamítnuta z toho důvodu, že byla podána opožděně. Platnost předmětné kupní smlouvy tedy nebyla v tomto řízení hodnocena. Výpisem z listu vlastnického na předmětné nemovitosti bylo jednoznačně prokázáno, že vlastníkem těchto nemovitostí se stal na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 17.8.2009 Tomáš Novotný. Odvolací soud proto po vyhodnocení všech těchto skutečností uzavírá, že nemovitosti takto označené odvolatelkou v odvolání nejsou součástí společného jmění žalobkyně a jejího manžela, a o jejich hodnotu se tedy nemůže zvýšit hodnota společného jmění manželů.

S ohledem na obvyklou cenu předmětných nemovitostí, které jsou jediným majetkem ve společném jmění manželů je nutno přisvědčit argumentaci žalovaného, že již zjištěný závazek vůči KB, a.s., který i dle tvrzení žalobkyně patří do společného jmění manželů, převyšuje hodnotu tohoto majetku.

Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaný postupoval správně, když sepsal nemovitosti ve společném jmění manželů do majetkové podstaty dlužníka-manžela žalobkyně-podle ustanovení § 274 insolvenčního zákona, neboť bylo prokázáno, že nelze provést vypořádání společného jmění manželů, když závazky dlužníka, které z něho mohou být uspokojeny jsou vyšší než obvyklá cena majetku, který do společného jmění manželů náleží a který byl oceněn soudním znalcem obvyklou cenou na částku 3.500.000 Kč. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že by tu byl jiný důvod ve smyslu ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, pro který by tento majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut, a proto ani její žaloba na vyloučení náhradního peněžitého plnění za zpeněžené nemovitosti z majetkové podstaty není důvodná.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek ve výroku I. změnil jen tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. (KSBR 37 INS 928/2009)

Soud prvního stupně rozhodl správně o náhradě nákladů v řízení před soudem prvního stupně potud, že přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení však určil podle vyhlášky 484/2000 Sb. Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17.4.2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 uveřejněným pod č. 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7.5.2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30.4.2013 č. Org. 23/13 k onomu nálezu uveřejněnému pod č. 117/2013 Sb. a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010 postupoval odvolací soud tak, že náklady za řízení před soudem prvního stupně určil podle § 151 odst. 2, věty první, části věty za středníkem o.s.ř. nově podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle vyhlášky 177/1996 Sb. v rozhodném znění. Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně za zastoupení advokátem, a to celkem za tři úkony právní služby dle § 9 odst. 1 uvedené vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012 (viz přechodná ustanovení k novele této vyhlášky provedené zákonem č. 486/2012 Sb.), tj. za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a za účast u jednání dne 18.2.2011, tj. třikrát po 1.000 Kč a k tomu dle § 13 odst. 3 téhož předpisu paušální náhrada nákladů ve výši třikrát 300 Kč. Za účast u jednání před soudem prvního stupně 8.2.2013 pak přísluší advokátu žalovaného odměna ve výši dle § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2013, tj. 3.100 Kč, a jedenkrát paušální náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 téhož předpisu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení úspěšného žalovaného za řízení před soudem prvního stupně 7.300 Kč. Odvolací soud proto výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v této výši.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému v plném rozsahu náhradu těchto nákladů řízení, které z výše uvedených důvodů rovněž vyčíslil dle vyhl. 177/1996 Sb. v rozhodném znění. Advokát žalovaného má právo na odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 3.100 Kč dle § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2013 a dále na paušální náhradu nákladů dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 2x 300 Kč, náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 3 téhož předpisu za cestu ze sídla kanceláře v Brně do Olomouce a zpět, tj. za 4 půlhodiny v celkové výši 400 Kč, cestovné za 170 km z Brna do Olomouce a zpět vozidlem s průměrnou spotřebou benzinu 95 oktanů dle technického průkazu 7,5 litrů na 100 km dle vyhl. 472/2012 Sb. (§ 4 písm. a) a § 1 písm. b) v celkové výši 1072 Kč. Celkem činí náhrada nákladů za odvolací řízení 8.272 Kč.

Odvolací soud zavázal neúspěšnou žalobkyni, aby náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně i za řízení odvolací zaplatila podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalovaného ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. (KSBR 37 INS 928/2009)

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Olomouci dne 16. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu