12 VSOL 31/2015-134
47 ICm 3934/2013 12 VSOL 31/2015-134 (KSBR 47 INS 5834/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobkyně: Lenka Procházková, nar. 14.3.1968, bytem V Koutě 1565, Vracov, PSČ 696 42, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 22, Hodonín, 695 01, proti žalovanému: Mgr. Michal Večeřa, advokát, se sídlem Orlí 36, Brno, jako insolvenční správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem V Koutě 1565, Vracov, PSČ 696 42, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014, č.j. 47 ICm 3934/2013-75, KSBR 47 INS 5834/2013

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014, č.j. KSBR 47 INS 5834/2013, 47 ICm 3934/2013-75, a doplňující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2014, č.j. KSBR 47 INS 5834/2013, 47 ICm 3934/2013-91, se p o t v r z u j í. (KSBR 47 INS 5834/2013)

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 1.628 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Krajský soud incidenční žalobu doručenou soudu dne 21. listopadu 2013, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitosti pozemku parc. č. 2610, 2611, 2612 a budovy rodinného domu č. p. 449, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Kyjov, k. ú. Vracov, obec Vracov na LV č. 4264, dále spoluvlastnického podílu id 1/2 pozemku parc. č. 1157/1, 1736/2 a 1778 vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Kyjov, k. ú. Vracov, obec Vracov na LV č. 451, dále pozemku parc. č. 1789/1, 1789/2, 3731/4, 3731/10, 3731/54, 3731/55, 3731/56, 3731/57, 3731/58, 3731/59, 3731/60, 3731/61, 3731/139, 3731/141, 3731/142, 3731/145, 3731/146, 4846/19, 4926/5, 4928/5, 4929/9, 4929/11, 4932/6, 4933/6, 4934/4, 4935/4, 4936/4, 4941/48, budovy rodinného domu č. p. 1565 na parc. č. 1789/2 vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Kyjov, k. ú. Vracov, obec Vracov na LV č. 3371 z majetkové podstaty dlužníka, zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud učinil na základě skutkových zjištění z provedených důkazů s odkazem na § 205 odst. 3 IZ závěr, že nemovitosti, o jejichž vyloučení z majetkové podstaty žalobkyně usiluje, jsou součástí společného jmění manželů, a že ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 IZ se jedná o majetek, který dlužníkovi patřil v okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka. Podle ustanovení § 274 IZ lze vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela dle ustanovení § 268 IZ formou dělení mezi část zahrnutou do majetkové podstaty a část příslušející manželovi dlužníka provést pouze tehdy, pokud celková výše majetku ve společném jmění manželů převyšuje závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny. Pokud naopak závazky dlužníka převyšují hodnotu společného jmění manželů, insolvenční správce zahrne celý majetek náležející do SJM do soupisu majetkové podstaty. Soud po provedeném důkazním řízení dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud zahrnul celý majetek, náležející do SJM do majetkové podstaty, vzhledem k tomu, že celková výše pohledávek přihlášených a zjištěných v insolvenčním řízení představuje částku 5.257.766,84 Kč, zatímco majetek, zapsaný v soupisu majetkové podstaty má hodnotu 2.627.827 Kč. Na tomto závěru by nezměnil nic ani tvrzený, ale neprokázaný fakt, že srovnatelné pozemky, sousedící s pozemky, zahrnutými do majetkové podstaty dlužníka, mají v jednom konkrétním případě obchodovatelnou hodnotu 450 Kč/m2, neboť i při této ceně by hodnota majetku v SJM ( 4.033.475Kč+ 28.312 Kč) nedosahovala výše dluhů dlužníka, zjištěných v rámci insolvenčního řízení( 5.257.766,84 Kč). Zápisu majetku (KSBR 47 INS 5834/2013) do majetkové podstaty tedy nemohlo předcházet vypořádání SJM manželů po jeho zániku ve smyslu ustanovení § 268 IZ, neboť závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který do SJM náleží (§ 274 IZ). O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu, přičemž úspěšný žalovaný se nákladů řízení vzdal.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně odvolání, uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) a namítala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně nesouhlasila se závěry soudu, že celková výše přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení převyšuje hodnotu majetku v SJM a tvrdila, že soud v dané věci neúplně zjistil skutkový stav, pokud vycházel toliko pouze ze znaleckého posudku č. 2263017/2014, jehož objednatelem byl správce konkurzní podstaty, který je současně věci žalovaným a má zájem na tom, aby v řízení měl plný úspěch a žaloba žalobce byla zamítnuta. Žalobkyně namítala, že soud měl zadat zpracování vlastního znaleckého posudku, který by stanovil cenu obvyklou předmětných nemovitostí a taktéž vyslechnout znalce, což neučinil. Pokud soud nepřistoupil ke zpracování nezávislého znaleckého posudku, měl se alespoň zabývat obvyklou cenou nemovitostí zahrnutých do konkurzní podstaty a porovnat je s cenou obdobných nemovitostí, které nabízejí realitní kanceláře v daném místě a čase. Tak by soud zjistil, že stavební pozemky ve Vracově se prodávají běžně za cenu 1000 Kč/m2, cena 200 Kč/m2 za pozemky parc. 1157/1, 1736/2 a 1178 na LV 451 v k.ú. Vracov uváděná znalcem je proto dle názoru žalobce značně podhodnocená. Po přepočtení by obvyklá cena předmětných nemovitostí o výměře 1.850 m2 činila 1.850.000 Kč. Průmyslové pozemky se v předmětné lokalitě Vracov a okolí dle webových stránek www.sreality.cz prodávají za cenu 450Kč/m2 a více, tuto skutečnost žalobce doložil na jednání zápisem z jednání zastupitelstva obce Vracov. Znalec ohodnotil pozemky parc.č. 3731/141, 3731/142, 3731/54, 3731/55, 3731/56, 3731/57, 3731/58, 3731/59, 3731/60, 3731/61, 3731/139/, 3731/145 a 3731/146 cenou 10 Kč/m2. Po přepočítání by tak hodnota pozemků o výměře 3.259 m2 činila 1.466.550 Kč. Obdobně znalec ve znaleckém posudku č. 2263-017/2014 uvedl u parc.č. 4941/48-lesní pozemek cenu 20 Kč/m2 a výslednou obvyklou cenu za 1.223 m2 24.460 Kč, nicméně dle znaleckého posudku č. 3932-187/08, který si nechal zpracovat žalobce činí zjištěná cena pozemku částku ve výši 139.228 Kč. Znalec v posudku dále ohodnotil pozemky parc.č. 1789/1 a 1789/2 s rodinným domem č.p. 1565 na LV č. 3371 v k.ú. Vracov na celkovou cenu 1.600.000 Kč. Žalobkyně považuje cenu nemovitostí za značně podhodnocenou, neboť obdobné nemovitosti v okolí se v současné době prodávají běžně za 2.200.000 Kč. Žalobkyně rozporovala i cenu prodejny č.p. 449, u níž znalec určil obvyklou cenu nemovitosti částkou 550.000,-Kč, neboť s ohledem na skutečnost, že prodejna stojí na pozemku o výměře 2.304 m2, by pouze cena stavebního pozemku pod prodejnou by činila 2.304.000 Kč (1.000 Kč/m2 x 2.304 m2). Po přepočtení dle cen obdobných nemovitostí nabízených na webových stránkách www.sreality.cz se výsledná hodnota majetku náležejícího do SJM pohybuje ve výši 7.982.243 Kč. Celková (KSBR 47 INS 5834/2013) hodnota majetku spadajícího do SJM tak výrazně převyšuje závazky dlužníka ve výši 5.257.766,84 Kč, a to o celkovou částku ve výši 2.724.477 Kč. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s odvolacími námitkami žalobce a poukazoval na svou obranu, kterou uplatnil v průběhu řízení, poukazoval na vadné označení odvolacího důvodu, konstatoval, že doplnění řízení je nepřípustné vzhledem ke koncentraci řízení a navrhl odvolání zamítnout .

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní přechodná ustanovení obsažená v novelách občanského soudního řádu a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014; ostatně incidenční spor byl zahájen po 1.1.2014 (§ 7 IZ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. (soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností), přezkoumal v nařízeném jednání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 o.s.ř.), řízení dále doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze přiznat důvodnosti.

Věc je třeba i v současné době posoudit s přihlédnutím k době zahájení incidenčního řízení dne 21. listopadu 2013, podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Krajský soud správně zjistil, že nemovitosti, o jejichž vyloučení z majetkové podstaty žalobkyně usiluje, jsou součástí společného jmění manželů. Na tomto podkladě je jedinou možnou obranou druhého manžela proti tomu, že insolvenční správce po soupisu majetku, který náleží do společného jmění manželů, uplatní (při řešení dlužníkova úpadku konkursem) režim § 274 insolvenčního zákona, je, že druhý manžel podá sám žalobu o vypořádání společného jmění manželů , v jejímž rámci bude tvrdit, že předpoklady pro uplatnění postupu dle § 274 insolvenčního zákona v jeho věci dány nejsou (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Olomouci z 12. ledna 2014, č. j. 37 ICm 26/2010, 12 VSOL 33/2013-168 (KSBR 37 INS 928/2009), rozsudek Vrchního soudu v Praze z 20.2.2013, č. j. 69 ICm 1846/2011, 103 VSPH 48/2012-152 (KSUL 69 INS 8310/2009) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak se ovšem nestalo, proto žalobkyně v řízení úspěšná být nemohla. (KSBR 47 INS 5834/2013)

Odvolací soud z těchto důvodů, aniž bylo dál třeba cokoli k námitkám žalobkyně zkoumat, napadený rozsudek potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

I v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný a vzniklo mu tak právo na úhradu účelně vynaložených nákladů; důvody pro mimořádné nepřiznání nákladů zcela nebo zčásti nebyly tvrzeny a odvolací soud je ani neshledal (§ 150 o.s.ř.). Náklady žalovaného správce činí za 2 úkony dle advokátního tarifu (vyjádření k odvolání + účast na jednání) odpovídající 2 paušálním náhradám dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 x 300,-Kč = 600,-Kč + DPH, celkem tedy 726 Kč, cestovné Brno-Olomouc-Brno dne 16. 7. 2015 automobilem ve výši 902 Kč, celkem 1628 Kč. Odvolací soud proto uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1628 Kč (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 16. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Vladimíra Kvapilová předseda senátu