12 VSOL 300/2017-227
č. j. 45 ICm 3167/2013 12 VSOL 300/2017-227 (KSBR 45 INS 3939/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci

žalobce: Martin anonymizovano , anonymizovano bytem Alšova 706/34, 693 01 Hustopeče zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Holubem sídlem Sochorova 3221/1, 616 00 Brno

proti

žalovanému: Mgr. Ing. Ondřej Malý sídlem Palackého 3048/124, 612 00 Brno insolvenční správce dlužníka BEWAtec, s.r.o. identifikační číslo 44015658 sídlem Tatarkova 729/10, 149 00 Praha

o vyloučení věci z majetkové podstaty

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, č. j. 45 ICm 3167/2013-190 (KSBR 45 INS 3939/2010)

takto:

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, č. j. 45 ICm 3167/2013-190 (KSBR 45 INS 3939/2010) se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí (vadně v rozporu s § 167 vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy č.j. 71/45 ICm 3167/2013-190, ač při nápadu věci byla kauze přiřazena sp. zn. 45 ICm 3167/2013; odvolací soud proto označuje rozhodnutí správně) Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) rozhodl, že se z majetkové podstaty dlužníka BEWAtec spol. s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 3939/2010 vylučují pohledávky fakturované dlužníkem Společenství vlastníků pro dům sestávající z č. p. 920, 921, 922 isir.justi ce.cz -2-45 ICm 3167/2013 (KSBR 45 INS 3939/2010)

na ulici Jamborova 920, Tišnov, z titulu smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2007 fakturované dlužníkem fakturou č. 08207 ze dne 17. 8. 2008 se splatností dne 18. 4. 2008 ve výši zůstatku 2 982 Kč, fakturou č. 082019 ze dne 10. 10. 2008, se splatností dne 15. 10. 2008 ve výši zůstatku 123 004 Kč, fakturou č. 082020 ze dne 10. 10. 2008 se splatností dne 15. 10. 2008 ve výši zůstatku 359 399 Kč, fakturou č. 082021 ze dne 10. 10. 2008 se splatností dne 15. 10. 2008 ve výši zůstatku 490 986 Kč, fakturou č. 082022 ze dne 10. 10. 2008 se splatností dne 10. 10. 2008 ve výši zůstatku 280 374 Kč, fakturou č. 082023 ze dne 13. 10. 2008 se splatností dne 17. 10. 2008 ve výši zůstatku 19 235 Kč, fakturou č. 09208 ze dne 27. 3. 2009 se splatností dne 2. 4. 2009 ve výši zůstatku 90 213 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, že se z majetkové podstaty dlužníka BEWAtec spol. s.r.o. v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 3939/2000 vylučují pohledávky fakturované dlužníkem Společenství vlastníků pro dům sestávající z č. p. 920,921,922 na ulici Jamborova 920, Tišnov, z titulu smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2007 fakturované dlužníkem fakturou č. 09206 ze dne 4. 3. 2009 se splatností dne 11. 3. 2009 ve výši zůstatku 333 060 Kč, fakturou č. 09212 ze dne 23. 4. 2009 se splatností dne 4. 5.2009 ve výši zůstatku 97 959 Kč, fakturou č. 09215 ze dne 1. 6. 2009 se splatností dne 5. 6. 2009 ve výši zůstatku 97 123 Kč, fakturou č. 102071 ze dne 7. 7. 2010 se splatností dne 25. 7. 2010 ve výši zůstatku 1 034 512 Kč, fakturou č. 102072 ze dne 29. 11. 2010 se splatností dne 6. 12. 2010 ve výši zůstatku 375 250 Kč, fakturou č. 102073 ze dne 4. 1. 2011 se splatností dne 18. 1. 2011 ve výši zůstatku 78 999 Kč, fakturou č. 112001 ze dne 3. 3. 2011 se splatností 17. 3. 2011 ve výši zůstatku 145.654,-Kč (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že na základě skutečností, jež učinili účastníci nespornými, má za to, že žaloba směřující vůči žalovanému insolvenčnímu správci byla u insolvenčního soudu podána dne 20. 9. 2013 a tedy v zákonem stanovené lhůtě. Dále vzal za prokázané, že dlužník jako zhotovitel a Společenství vlastníků pro dům sestávající z č. p. 920,921,922 na ulici Jamborova 920, Tišnov (dále jen SVJ ) jako objednatel uzavřeli dne 17. 5. 2007 smlouvu o dílo a při jejím plnění vznikla pohledávka dlužníka za SVJ přinejmenším ve výši 2 671 975 Kč, a to k datu 30. 10. 2008. Dlužník se snažil pohledávku vymoci za účelem zajištění provozních prostředků, a proto část pohledávky postoupil společnosti AUTOCOLOR ŠOUKAL, část pohledávky postoupil Pavlu Doležalovi a další část pohledávky, jak je specifikována ve výroku I. rozsudku postoupil Ing. Vladimíru Pavlovi, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2009. V této smlouvě bylo ujednáno, že pokud nedojde ze strany SVJ k úplné úhradě celé postoupené pohledávky ve lhůtě do 3 měsíců, pozbývá smlouva automaticky uplynutím této lhůty platnosti a účinnosti a celá věc se vrací do právního stavu před podpisem této smlouvy. Vzhledem k tomu, že pohledávky postoupené smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2009 nebyly ke dni 7. 9. 2009 od SVJ vymoženy, stal se opětovně vlastníkem těchto pohledávek dlužník a mohl tyto pohledávky platně postoupit na žalobce smlouvou ze dne 7. 1. 2010. Insolvenční soud proto dopěl k závěru, že žalobci svědčí vlastnické právo (tedy vylučovací právo) k pohledávkám označeným ve výroku I. rozsudku, které nabyl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2010 (§ 524 odst. 1 obč. zák.). Pokud jde o pohledávky označené ve výroku II. rozsudku, pak k těmto žalobci vlastnické právo nesvědčí, neboť

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-45 ICm 3167/2013 (KSBR 45 INS 3939/2010)

smlouva o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2010 je pro svoji neurčitost v části týkající se těchto pohledávek z titulu smluvní pokuty neplatná (§ 37 obč. zák.).

3. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalobce, který namítal nesprávné právní posouzení ze strany insolvenčního soudu pokud jde o část smlouvy o postoupení pohledávek, kterou byly postoupeny pohledávky z titulu smluvní pokuty vyúčtované fakturami uvedenými ve výroku II. napadeného rozsudku, když tuto část označil pro její neurčitost neplatnou. Dle žalobce byly tyto pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávek označeny dostatečně určitě a smlouva je proto i v této části platná. Navrhl, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozhodnutí tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti výroku I. tohoto rozhodnutí podal odvolání žalovaný. Namítal, že insolvenční soud nesprávně zjistil skutkový stav. Má za to, že žalobce vlastnické právo k předmětným pohledávkám neprokázal, neboť okolnosti jejich převodu zůstaly i po provedeném dokazování sporné. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2010 byla dle žalovaného antidatována, o čemž svědčí i skutečnost, že část faktur označených ve výroku II. napadeného rozhodnutí byla vystavena dlužníkem až po té, kdy již měly být pohledávky touto smlouvou postoupeny žalobci. Tuto hypotézu podporuje i svědecká výpověď Jarmily Loskotové, Pavla Doležala a Mgr. Petra Vodky. Dále zdůraznil, že vlastnické právo k předmětným pohledávkám uplatňoval v rozhodném období také Jan Velička. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok I. rozsudku zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě tento výrok změnil tak, že se žaloba zamítá.

5. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

6. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání byla podána včas a oprávněnými osobami, že obsahují způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný již v průběhu řízení před insolvenčním soudem ve vztahu k tvrzení žalobce o existenci vlastnického práva k předmětným pohledávkám, nabytého smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2010, stejně jako v podaném odvolání mimo jiné namítal, že tato smlouva byla antidatována, neboť i přes tvrzené postoupení byly některé z předmětných pohledávek i nadále fakturovány dlužníkem a nikoli žalobcem (konkrétně faktury ze dne 7. 7. 2010, 29. 11. 2010, 4. 1. 2011 a 3. 3. 2011). Rovněž poukazoval na skutečnost, že pohledávky vůči SVJ byly dlužníkem nepřehledným způsobem Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-45 ICm 3167/2013 (KSBR 45 INS 3939/2010)

postupovány různým subjektům, když k některým z předmětných pohledávek uplatňoval vlastnické právo také Ing. Vladimír Pavel a Jan Velička. K důkazu navrhoval výslech svědků Jarmily Loskotové a Mgr. Petra Vodky.

8. Podle § 225 odst. 1 IZ se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

9. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

10. Insolvenční soud, ačkoli důkaz výslechem svědků Jarmily Loskotové a Mgr. Petra Vodky provedl, se v odůvodnění napadeného rozhodnutí se shora uvedenou procesní obranou žalovaného (s výjimkou vlastnického práva Ing. Vladimíra Pavla k pohledávkám uvedeným ve výroku I. napadeného rozhodnutí) i s výše uvedenými důkazy opomněl vypořádat.

11. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3616/2011 zdůraznil, že požadavku na zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků odpovídá povinnost (nalézacího) soudu vypořádat se se všemi právně relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení u něho vedeného a vyjádřit jejich posouzení přesvědčivým způsobem v odůvodnění rozhodnutí. Jestliže se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s některou z takových námitek nevypořádal vůbec anebo přesvědčivým způsobem, přičemž řešení takovéto námitky je pro výsledek řízení určující, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Nejvyšší soud ve vztahu k náležitostem odůvodnění rozsudku opakovaně vyslovil závěr, že v odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je soud ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. povinen se výslovně vypořádat i s tím, proč v rozsudku nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a uvést, o které důkazy jde (rozsudek ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 817/2003, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 177/2005 nebo rozsudek ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 246/2006, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 101/2006).

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99 (publikován v časopise Soudní judikatura pod číslem 14/2001) vyplývá, že je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože tento soud nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a 132 o. s. ř., musí odvolací soud takové rozhodnutí zrušit [§ 221 odst. 1 písm. c)

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-45 ICm 3167/2013 (KSBR 45 INS 3939/2010)

o. s. ř.]; jestliže tak neučiní a přijme rozhodnutí ve věci samé, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. Ve vztahu k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly-podle obsahu odvolání -na újmu uplatnění práv odvolatele (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).

15. Vzhledem k tomu, že se insolvenční soud řádně nezabýval žalovaným tvrzenými skutečnostmi, jež jsou objektivně způsobilé zpochybnit závěr o existenci vlastnického práva žalobce k předmětným pohledávkám, které vylučuje jejich soupis do majetkové podstaty dlužníka, a v odůvodnění napadeného v rozsudku neučinil žádná zjištění z některých provedených důkazů a neuvedl, o které důkazy jde, odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219 odst. 1 písm. a), a písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

16. V dalším průběhu řízení se insolvenční soud bude zabývat námitkami žalovaného ve vztahu ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2010 a tvrzeními o existenci vlastnického práva Jana Veličky k předmětným pohledávkám. Za tímto účelem poskytne účastníkům potřebná poučení vztahující se k povinnosti tvrdit ve věci rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 31. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá