12 VSOL 3/2012-74
16 ICm 1586/2010 12 VSOL 3/2012-74 (KSOL 16 INS 6521/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v právní věci žalobce Ing. Marka Třísky, se sídlem Šumperk, Okružní 2953/20, PSČ 787 01, insolvenčního správce dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohdíkov 215, PSČ 789 64, správce zastoupen JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Šumperk, Starobranská 4, PSČ 787 01, proti žalovanému Home Credit a.s., identifikační číslo: 269 78 636, se sídlem Brno, Moravské náměstí 249/8, PSČ 602 00, zastoupenému JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, se sídlem Brno, Třída kapitána Jaroše 13, PSČ 602 00, o určení neexistence pohledávky, o odvolání žalovaného ze dne 4.3.2011 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25.1.2011, č.j. 16 ICm 1586/2010-30, ve znění opravného usnesení ze dne 9.11.2011, č.j. 16 ICm 1586/2010-59,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 25.1.2011, č.j. 16 ICm 1586/2010-30, ve znění opravného usnesení ze dne 9.11.2011, č.j. 16 ICm 1586/2010-59, se m ě n í takto: (KSOL 16 INS 6521/2010)

Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za dlužníkem Romanem Kašparem pohledávku z titulu z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 15.017,80 Kč, se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 15.017,80 Kč (odstavec I. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku).

V důvodech uvedl, že žalobou doručenou 29.10.2010 se žalobce domáhal určení neexistence shora uvedené pohledávky žalovaného s tím, že:-rozhodčí doložka je neplatně sjednaná, dle § 52 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, za ten žalobce považuje zejména formulářový požadavek § 15 úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s., kterým se vylučuje pravomoc obecných soudů a spory mají být s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, kterého určí žalovaný;-úvěrové podmínky jsou sepsány malým písmem, je pochybné, že se s nimi dlužník skutečně seznámil, oba účastníci smlouvy tedy měli při jejím uzavírání o obsahu smlouvy rozdílné povědomí, a tím také došlo ke značné nerovnováze v právech a povinnostech stran při jejím uzavírání. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby z důvodů, že:-dlužník měl možnost uplatnit námitku neplatnosti rozhodčí doložky v rámci rozhodčího řízení a neučinil tak, stejně tak nepodal žalobu na neplatnost rozhodčího nálezu;-dlužníkovi nebyla způsobena újma a nejde o nerovnováhu práv a povinností smluvních stran z důvodu, že se vylučuje pravomoc obecných soudů, protože podstatou rozhodčí doložky je vyloučení pravomoci obecných soudů, zákonem předvídaný účinek proto nelze klasifikovat jako protiprávní,-jediný rozhodce rozhodoval spor v souladu s právním řádem České republiky, když obecný soud by musel rozhodnout zcela totožně jako příslušný rozhodce, rozhodčí řízení spotřebitele neznevýhodňovalo, předkládání důkazů nebylo bráněno a bylo rozhodováno podle právních předpisů v České republice; -žalovaný popírá, že měl s rozhodcem spolupracovat za úplatu, jde o spekulativní a nepodložené tvrzení;-velikost písma smluvních podmínek není žádným právním předpisem regulována, dlužníkovi byl dán časový prostor pro nastudování úvěrových podmínek;-skutečnou vůli dlužníka být úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami vázán, je vyjádřeno jeho podpisem;-insolvenční správce (KSOL 16 INS 6521/2010) se dopustil v rámci přezkumu pravomocného a vykonatelného rozhodnutí podle § 199 insolvenčních zákona jiného právního posouzení smluvního stavu mezi účastníky řízení, což je nepřípustné.

Soud prvního stupně ze spisu sp. zn. KSOL 16 INS 6521/2010 zjistil, že: -dne 27.7.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek a bylo mu povoleno oddlužení, -dne 5.10.2010 rozhodl soud o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, -u přezkumného jednání 1.10.2010 byly popřeny náklady rozhodčího řízení věřitele č. 1 Home Credit a.s. z důvodu neplatných ujednání o smluvních podmínkách, dle níž je sjednána rozhodčí doložka. Pohledávku tak insolvenční správce přezkoumal jako nevykonatelnou, -insolvenční řízení dosud nebylo skončeno.

Z rozhodčího nálezu sp. zn. BUL S 28/2009 ze dne 12.8.2009, vydaným rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný (dlužník) byl zavázán k zaplacení částky 18.485,17 Kč se smluvní pokutou 3.961,83 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 15.017,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Bulinského. Nárok byl žalobci (Home Credit a.s.) přiznán na základě smlouvy o úvěru č. 3703204644 ze dne 20.3.2007, kdy na základě ní byl dlužníku poskytnut úvěr. Pravomoc rozhodce je dána rozhodčí doložkou sjednanou v rámci úvěrové smlouvy, kdy rozhodce byl jmenován podle rozhodčích a poplatkových pravidel publikovaných na internetové stránce http:/www.judicium.cz a rozhodce tuto funkci přijal. Tento rozhodčí nález je pravomocný dne 20.8.2009 a vykonatelný dne 24.8.2009. Z úvěrových podmínek společnosti Home Credit a.s.-trio-telefonní půjčka, jež jsou součástí úvěrové smlouvy č. návrhu 3703204644 ze dne 20.3.2007, hlava 14, § 15 soud zjistil, že majetkové spory vzniklé z této úvěrové smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností jediným rozhodcem, který bude určen JUDr. Radimem Kuchtou, advokátem, se sídlem Brno, Příkop 6, a to ze seznamu rozhodců vedeného tímto advokátem, JUDr. Radim Kuchta je oprávněn rozhodcem určit sám sebe, pro rozhodčí řízení jsou závazná Rozhodčí pravidla a poplatková pravidla, jež jsou publikována na internetové stránce a současně uloženy k nahlédnutí v sídle advokáta JUDr. Radima Kuchty, řízení je neveřejné, písemné a věc bude vždy projednávána podle rozhodčích pravidel a poplatkových pravidel, bude-li rozhodcem kdokoliv, avšak může být jmenován pouze ze Seznamu rozhodců, vedeného JUDr. Radimem Kuchtou.

Na základě těchto zjištění, po té, kdy soud prvního stupně upustil od jednání (§ 115a, o.s.ř. v návaznosti na ust. § 161 insolvenčního zákona), uzavřel, že mezi žalovaným a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 3703204644 z 20.3.2007, jde o spotřebitelskou smlouvu podle § 51a a násl. obč. zák., jejíž součástí byly úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s. a v jejich rámci v hlavě 14, § 15 byla neplatně sjednaná rozhodčí doložka. Tato rozhodčí doložka, zejména: (KSOL 16 INS 6521/2010)

-vylučuje pravomoc obecných soudů, tj. možnost projednat spor smluvních stran nezávislými soudy, -vylučuje projednat spor veřejně, ústně a s opravným prostředkem proti rozhodnutí rozhodce, -vylučuje možnost, aby si dlužník zvolil libovolného rozhodce k projednání sporu, -vylučuje možnost, aby byl spor projednán jinak než-li dle rozhodčích podmínek uvedených v tomto ustanovení. Rozhodcem nemůže být jiná osoba než-li JUDr. Radim Kuchta nebo osoba, kterou tento advokát určí, opět ze Seznamu rozhodců, který sám vede.

Popsaná rozhodčí doložka dle soudu prvního stupně představuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran zejména proto, že výše popsaným se věřitel snaží eliminovat možný neúspěch věřitele v rozhodčím řízení určením jediného rozhodce věřitelem na úkor práv spotřebitele, a není tak zaručena nestrannost rozhodování rozhodce. Dlužník tak prakticky nemá možnost úspěchu ve věci, je-li rozhodována rozhodcem, který je ekonomicky propojen s věřitelem. Dlužník je navíc vyloučen formulářovými Podmínkami z jakýchkoli jednání o obsahu rozhodčí doložky, a tedy o ochraně svých spotřebitelských práv. Po právní stránce jde o nepřípustnost ujednání podle § 56 odst. 1 obč. zák., kdy tato rozhodčí doložka způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Insolvenční soud tak považuje sjednanou rozhodčí doložku za absolutně neplatnou podle § 55 odst. 2 obč. zák., rozhodčí nález za nicotný, neboť zde není pravomoc rozhodce pro projednání sporu smluvních stran ze smlouvy o úvěru v rozhodčím řízení a náklady řízení advokáta vzniklé v tomto nicotném rozhodčím řízení nemohou vzniknout, protože z nicotného rozhodčího nálezu nemohou vznikat žádná práva, ale ani povinnosti. Jestliže tedy věřitel v insolvenčním řízení přihlásil takovou pohledávku z titulu nákladů rozhodčího řízení, insolvenční správce postupoval v souladu s ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona a tuto vykonatelnou pohledávku věřitele popřel. Z těchto všech důvodů soud žalobci v celém rozsahu vyhověl a s námitkami žalovaného se neztotožnil. Podle názoru soudu správce neporušil ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona a důvodem popření věřitelovy pohledávky nebylo jiné právní posouzení věci. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. kdy přihlédl k tomu, že zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Proti tomuto rozsudku ve věci samé a tedy včetně závislého výroku o nákladech řízení, podal žalovaný včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení a dále, že soud nepřihlédl k jeho tvrzeným skutečnostem, když se s jeho argumentací vůbec nevypořádal, jednostranně přisvědčil částečným tvrzením žalobce a rozvíjí značně omezenou analýzu neplatnosti rozhodčího nálezu, bez poukazu na konkrétní důvody, které soud k tomuto závěru vedly. Po té, kdy žalovaný poukázal na nesporná skutková zjištění ohledně uzavření úvěrové smlouvy, jejichž součástí byly úvěrové podmínky, na rozhodčí řízení a vydaný rozhodčí nález, především namítal, že rozhodčí nález byl (KSOL 16 INS 6521/2010) dlužníku řádně doručen, stal se pravomocným a vykonatelným. Již v rozhodčím řízení měl dlužník možnost uplatnit námitku neplatnosti rozhodčí doložky a rovněž měl možnost podat u soudu do tří měsíců po obdržení rozhodčího nálezu, návrh na jeho zrušení. Nic z toho dlužník neučinil. Marným uplynutím posledně uvedené lhůty se stal rozhodčí nález nezvratitelným a pro strany sporu i pro ostatní orgány závazným (§ 159a o.s.ř.). Na této skutečnosti nic nemění ani domnělá neplatnost rozhodčí doložky, platí zásada res iudicata a zákaz jiného právního posouzení věci samé, mimo jiné stanovená ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona. I kdyby dlužník žalobu na neplatnosti rozhodčího nálezu v zákonné lhůtě podal, tato by byla zamítnuta, jelikož námitku neplatnosti rozhodčí doložky je nutno vznést nejpozději, než rozhodce začal jednat ve věci samé (§ 33, v návaznosti na ust. § 31 a § 15 odst. 2 zák. č. 216/1994). Žalovaný nerozporuje, že v daném případě šlo o spotřebitelskou smlouvu, že rozhodčí doložka vylučuje pravomoc obecných soudů, je to zákonná podstata rozhodčích doložek, rozhodce rozhodoval v souladu s právním pořádkem ČR. Pokud by spor posuzoval obecný soud, dlužník by se nikterak nevyjádřil, bylo by žalobě vyhověno a věřiteli přiznány náklady řízení. V další části svého odvolání žalovaný uplatnil obdobnou argumentaci a námitky jako v řízení před soudem prvního stupně a poukázal na judikaturu ESD a dále skutečnost, že ze strany ČR došlo k provedení směrnice 93/13/EHS, proto je její přímý účinek vyloučen. Řádnost provedení této směrnice není narušena ani faktem, že české provedení směrnice nepřevzalo ust. č.l. 1 písm. q) přílohy směrnice, které za nepřiměřenou smluvní podmínku považuje požadavek, aby spory ze spotřebitelských smluv byly předkládány výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů. Ačkoliv odvolatel nezpochybňuje tzv. nepřímý účinek směrnice Rady 93/13/ EHS ze dne 5.4.1993, tento nemůže být činěn v rozporu s ústavně právními principy a základy vnitrostátního práva, zejména zásadou autonomie vůle, pacta sunt servanda a zákonem explicitně předvídaný způsob rušení pravomocných rozhodčích nálezů. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se určuje, že žalovaný má za dlužníkem uvedenou vykonatelnou pohledávku.

Rovněž žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného setrval na svém stanovisku, zdůraznil, že rozhodčí doložka byla v předmětné úvěrové smlouvě sjednána v rozporu s čl. 3, odst. 1 označené směrnice. Dále m.j. uvedl, že, při přezkumu přihlášky odvolatele postupoval v souladu s ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť dlužník se v rozhodčím řízení nebránil ničím, takže správce nebyl nijak omezen při uplatnění skutečností zakládajících důvod popření přihlášené pohledávky. Námitka neplatnosti či nicotnosti rozhodčího nálezu nemá povahu jiného právního posouzení věci, o tom by bylo možno uvažovat jen při posuzování věcné správnosti či nesprávnosti předmětného rozhodnutí. V daném případě však šlo o otázku nedostatku pravomoci rozhodce vést rozhodčí řízení, což nemá povahu uvedeného zákonného omezení. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. (KSOL 16 INS 6521/2010)

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, avšak z jiných, než odvolatelem uvedených důvodů. Právním důvodem podané žaloby, je požadavek žalobce (insolvenčního správce) na určení neexistence pohledávky žalovaného vůči dlužníku. Ze spisu i zjištění soudu prvního stupně spisu vyplývá, že dne 27.7.2010 byl zjištěn dlužníkův úpadek, dne 5.10.2010 bylo schváleno oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Do tohoto řízení dne 5.8.2010 přihlásil žalovaný za dlužníkem mimo jiné svou vykonatelnou pohledávku z titulu nákladů rozhodčího řízení, které mu byly ve výši 15.017,80 Kč přiznány pravomocným rozhodčím nálezem sp. zn. BUL S 28/2009, vydaným rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou. Z žaloby i seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že insolvenční správce (žalobce) posoudil a zařadil tuto pohledávku na přezkumné jednání dne 30.9.2010 jako nevykonatelnou a jako nevykonatelnou ji popřel, neboť vyhodnotil ujednání smluvním podmínek, ve kterých byla sjednána rozhodčí doložka, za neplatné. Ze stejného důvodu tuto pohledávku, co do pravosti popřel i dlužník.

Žalobce (insolvenční správce) vyrozuměním dle § 197 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) ze dne 5.10.2010 vyrozuměl žalovaného o rozsahu a důvodech popření této sporné pohledávky, že ji popřel správce i dlužník a současně žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění, uplatnil u soudu svoji popřenou nevykonatelnou pohledávku žalobou na určení pravosti a výše této pohledávky, podanou proti insolvenčnímu správci a v případě popření dlužníkem i proti němu. Současně žalovaného vyzval, aby mu příslušnou žalobu zaslal na vědomí a poučil jej, že nebude-li žaloba v určené lhůtě a uvedeným způsobem u insolvenčního soudu podána, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží a co do výše popřená pohledávka se bude pokládat za zjištěnou pouze ohledně částky, která nebyla popřena. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 8.10.2010. Dne 29.10.2010 byla však u soudu podána žaloba insolvenčním správcem, o které soud rozhodl nyní odvoláním napadeným rozsudkem.

Podle § 197 odst. 2 IZ, věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1, 2, 3 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu (KSOL 16 INS 6521/2010) podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Pro posouzení v dané věci je zásadní zodpovězení otázky, zda insolvenčnímu správci přísluší, aby předběžně posoudil povahu ( vykonatelnost ) věřitelem přihlášené pohledávky a tento svůj názor vyjádřil nejen tak, jak pohledávku (bez ohledu na to, jak byla přihlášena), zařadí k přezkumu (jako vykonatelnou či nevykonatelnou), ale zejména tím, zda k uplatnění nároku na určení popřené pohledávky či její popřené části věřitele vyzve (čímž je dána jeho aktivní legitimace k podání incidenční žaloby).

Podle názoru odvolacího soudu takovéto předběžné posouzení insolvenčnímu správci přísluší a stanovisko správce, vyjádřené tím, jak pohledávku zařadil na přezkumné jednání a po jejím popření dále postupoval, je pro následný postup věřitele určující. Pokud chce věřitel zabránit tomu, aby se nepřihlíželo k jeho popřené pohledávce (její části), která byla přihlášena jako vykonatelná, ale zařazena k přezkumu a popřena jako nevykonatelná (§ 198 odst. 1, věta druhá IZ), musí ve lhůtě dle § 198 odst. 1, IZ podat určovací žalobu. Následkem nesprávného závěru správce o povaze pohledávky (zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou) a tomu odpovídajícího zařazení k přezkumu, může být, pokud v incidenčním řízení vyjde najevo, že pohledávka, která byla popřena jako nevykonatelná, je pohledávkou vykonatelnou, procesní důsledek dle § 198 odst. 3 IZ.

Názor odvolacího soudu, podle něhož insolvenčnímu správci přísluší oprávnění předběžného posouzení povahy pohledávky je v souladu s úpravou v § 198 odst. 3 IZ, která předvídá možnost nesprávného předběžného závěru správce o povaze pohledávky i s názorem Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 26.10.2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2006), který lze použít i v poměrech insolvenčního řízení. Shodné stanovisko k této otázce rovněž zaujal zdejší soud i v rozhodnutí sp. zn. 12 Cmo 13/2010 ze dne 2. března 2011 a v rozhodnutí ze dne 19.dubna 2012 č. j. KSBR 45 INS 8103/2011, 3 VSOL 113/2012-B-41. Shodná je i rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (viz rozhodnutí ze dne 10.září2012 č. j. KSUL 46 INS9147/2012, 1 VSPH1061/2012-P4-8.). (KSOL 16 INS 6521/2010)

Jestliže byla sporná pohledávka žalovaného žalobcem (správcem) zařazena jako nevykonatelná, jako nevykonatelnou ji popřel a následně vyzval žalovaného k podání incidenční žaloby, pak již sám k podání žaloby o určení neexistence vykonatelné pohledávky není aktivně legitimován. Proto dle názoru odvolacího soudu nepostupoval soud prvního stupně správně, když žalobu žalobce projednal věcně, aniž se jeho aktivní legitimací zabýval.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadený rozsudek (ve znění opravného usnesení) v odstavci I. výroku změnil tak, že žalobu žalobce zamítl a odvolacími námitkami žalovaného se pro nadbytečnost nezabýval.

Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobce ve své žalobě zmínil, že tuto žalobu podává pouze z procesní opatrnosti, neboť pokud by věřitel nepodal žalobu pro přesvědčení, že správce při přezkumu nepostupoval správně, nebyl by ve věci vyvolán incidenční spor o popřenou část pohledávky. Dle názoru odvolacího soudu tento postup žalobce by byl správný a namístě pouze v případě, pokud by žalovanému nezaslal a nedoručil výzvu dle ust. § 197 odst. 2, s poučením dle § 198 odst. 1, odst. 2 IZ.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 7 odst. 1 a § 202 IZ a § 224 odst. 2 o.s.ř. V této věci úspěšný žalovaný nemá proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í: Proti odstavci I. výroku tohoto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení zvlášť prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 240 odst. 1 o.s.ř., § 75 IZ).

Proti odstavci II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu