12 VSOL 284/2017-274
č. j. 37 ICm 993/2014 12 VSOL 284/2017-274 (KSOS 8 INS 6069/2009)

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy ve věci

žalobce: Ladislav anonymizovano , anonymizovano bytem Výškovická 428/159, 700 30 Ostrava zastoupený advokátem JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M. sídlem Sokolská třída 1331/31, 702 00 Ostrava

proti

žalovanému: Mgr. Lukáš Stoček sídlem K Nemocnici 18, 741 01 Nový Jičín insolvenční správce dlužníka Ladislava anonymizovano , na anonymizovano , bytem Výškovická 428/159, 700 30 Ostrava

o zaplacení částky 207.570 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2017, č. j. 37 ICm 993/2014-216 (KSOS 8 INS 6069/2009) ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2017, č. j. 37 ICm 993/2014-237 (KSOS 8 INS 6069/2009)

takto: Rozhodnutí soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen soud ) zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 207.570 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 10. 2011 do zaplacení (výrok I. rozsudku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku) a že Česká republika-Krajský soud v Ostravě nemá proti žalobci nárok na náhradu nákladů řízení (výrok usnesení). V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 207.570 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný mu způsobil škodu tím, že jeho osobní věci, které byly žalovaným vyklizeny isir.justi ce.cz -2-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

z nemovitosti-domu č. p. 99 ve Štramberku a poté uskladněny ve skladu v areálu Dřevoplast v Šenově u Nového Jičína, byly v rozmezí dnů 25. 3. 2011 až 27. 3. 2011 z tohoto skladu zcizeny. Podle jeho názoru žalovaný nepostupoval s odbornou péčí, nevyzval jej k řádně k vyklizení nemovitosti a neposkytl mu k tomu adekvátní lhůtu, neboť pro vyklizení měl pouhé dva dny (za předpokladu, že si výzvu ze dne 21. 3. 2011 téhož dne převzal), když věci měl vyklidit do 23. 3. 2011. Žalovaný nepořídil řádný soupis těchto věcí, uskladněné věci nepojistil, ani nezkontroloval, zda věci jsou uskladněny ve vyhovujících prostorech. Poukázal na to, že v nemovitosti trvale bydlel, a proto žalovaný nebyl oprávněn k vyklizení nemovitosti (touto osobou měl být dražebník), přesto k vyklizení přikročil, aniž by podal žalobu na vyklizení. Žalovaný v rámci obrany uvedl, že žalobce po jeho výzvě nemovitost dobrovolně nevyklidil, odvoz věcí zajišťoval vykonavatel Bc. Pavel Vidomus, věci byly sepsány v seznamu ze dne 28. 3. 2011, byly řádně zabaleny a uloženy v uzamčeném skladu. Nemohl tak ovlivnit, že sklad byl ve dnech 25. 3. 2011 až 27. 3. 2011 vykraden. Podle jeho názoru postupoval s náležitou odbornou péčí a vynaložil veškeré úsilí, aby s věcmi bylo naloženo řádně, věci umístil do pronajatých prostor. Předmětná nemovitost žalobcem nebyla užívána k bydlení, ale pro rekreaci. Soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem žalobce, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ke zpeněžení předmětných nemovitostí došlo v rámci opakované dražby dobrovolné dne 18. 3. 2011, vydražením byla dosažena částka 1.040.000 Kč, která byla zaplacena tak, že částka ve výši 300.000 Kč představující dražební jistotu byla uhrazena dne 15. 3. 2011 a částka ve výši 740.000 Kč představující doplatek byla uhrazena dne 21. 3. 2011. Žalobce byl propuštěn z nemocnice dne 8. 3. 2011, dražby se zúčastnil. Žalovaný dne 18. 3. 2011 prostřednictvím svého zaměstnance ústně vyzval žalobce k vyklizení osobních věcí z dražené nemovitosti ve lhůtě do 23. 3. 2011, žalobce v této lhůtě věci nevyklidil. Žalovaný prostřednictvím svého zaměstnance provedl soupis osobních věcí žalobce, věci zabalil a odvezl do skladu v Šenově u Nového Jičína, v době od 15.00 hodin dne 25. 3. 2011 do 15.00 hodin dne 27. 3. 2011 bylo do skladu násilně vniknuto neznámým pachatelem, který osobní věci žalobce odcizil. V nemovitosti se některé věci, které žalobce uplatnil z titulu náhrady škody, nenacházely. S odkazem na ustanovení § 36 a § 37 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění, a judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (zejména rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 49/2014 ze dne 28. 7. 2016) soud dospěl k závěru, že nebyl splněn první předpoklad odpovědnosti za škodu, tj. že žalovaný porušil povinnost při výkonu funkce insolvenčního správce postupovat s odbornou péčí, jakož ani další předpoklad, tedy že případná nezákonnost dražby či postup žalovaného v insolvenčním řízení nebyly v příčinné souvislosti s případným vznikem škody. Odcizené věci nebyly sepsány v majetkové podstatě, a proto dispoziční právo k nim měl žalobce. Žalobce si byl vědom konání dražby (a že se jednalo o opakovanou dražbu), i když byl v pracovní neschopnosti, k dražebnímu jednání se dostavil (dne 8. 3. 2011 byl propuštěn z nemocničního léčení a v době od 8:00 hodin do 17:00 hodin měl povoleny vycházky). Ačkoliv byl vyzván ke zpřístupnění nemovitosti a vyklizení svých věcí, toto neučinil, porušil tak svou zákonnou povinnost poskytovat žalovanému součinnost a povinnost svou nemovitost vyklidit. Lhůta poskytnutá k vyklizení byla sice krátká, nikoliv však nedostatečná a nesplnitelná. V době dražby žalobce nemovitost fakticky neužíval, byť možná pouze přechodně ze zdravotních důvodů. Žalovaný jednal v souladu se zásadami insolvenčního řízení a jeho cílem, kterým je rychlé, hospodárné a co nejvyšší poměrné

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

uspokojení věřitelů, a minimalizoval náklady, neboť zajistil vydražení nemovitosti prostou věcí žalobce, které nebyly předmětem dražby. Závěr, že žalovaný nepostupoval při odvozu a uskladnění věcí žalobce s odbornou péčí neplyne ani ze skutečnosti, že věci byly odcizeny. Dokazování ohledně užívání nemovitosti nebylo pro věc podstatné, jelikož v době dražby žalobce nemovitost neužíval (sám tvrdil, že v době dražby pobýval v Podvihově) a jeho úmysl užívat ji v budoucnu není rozhodný. Důkazní návrhy ohledně prokázání této skutečnosti soud proto neprovedl, jakož ani nezjišťoval, zda žalobci byla doručena písemná výzva vyklizení, neboť žalobce byl k vyklizení vyzván ústně. S ohledem na bezcennost věcí je pak nerozhodné, že nebyly pojištěny, z tohoto důvodu je nedůvodná námitka žalobce ohledně nevhodnosti zvoleného skladu. Námitka žalobce, že žalovaný věci nesepsal, neobstojí, neboť soupis věcí byl proveden. Ve vztahu k movitým věcem, které se v nemovitosti nenacházely, pak nebylo třeba se zabývat aktivní legitimací žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Podle jeho názoru žalovaným nebyl řádně vyzván k vyklizení nemovitosti, dne 18. 3. 2011 proběhla dražba a teprve po nabytí právní moci usnesení o příklepu měly být činěny další kroky ve vztahu k vydražiteli. Žalovaný jej přípisem ze dne 21. 3. 2011 vyzval k odvozu jeho osobních věcí z vydražené nemovitosti a poskytl mu lhůtu do 9.00 hodin dne 23. 3. 2011. Odhlédnuto od toho, že usnesení o příklepu dosud nebylo v právní moci, je tato lhůta nepřiměřená, neboť v této době trpěl těžkou trombózou dolní končetiny, čehož si byl žalovaný vědom (o svém zdravotním stavu žalovaného informoval), a nevlastnil automobil. Pokud jde o Bc. Pavla Vidomuse, jeho výpověď nemůže být hodnocena jako zcela objektivní, neboť je zaměstnanec žalovaného, popírá skutečnost, že v den konání dražby jím byl ústně vyzván k vyklizení nemovitosti. Vyklizení nemovitosti měl řešit dražebník, nikoli žalovaný, a pokud by dobrovolně nemovitost nevyklidil, měl se vůči němu tohoto domáhat žalobou na vyklizení. Postup žalovaného, který jeho osobní věci z nemovitosti odvezl a uskladnil je v pronajatém skladu, byl proto nezákonný. Skutečnost, že uložené věci byly ze skladu ihned odcizeny, svědčí o tom, že žalovaný při výběru skladovacího prostoru nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Žalovaný tak jednal bez právního důvodu a způsob, kterým celou záležitost řešil, byl vzhledem k okolnostem zcela nevhodný, přičemž žádný liberační důvod v rámci řízení netvrdil ani neprokázal. Namítl, že v důsledku jednání žalovaného přišel o řadu osobních věcí, které pro něj představovaly hodnotu zvláštní obliby, nejednalo se o bezcenné věci, neboť mezi tyto věci patřila například sada stříbrných příborů a cenné originály obrazů. O této skutečnosti svědčí i to, že pouze tyto věci byly ze skladu odcizeny, a to téměř ihned po jejich uskladnění. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že předmětná dražba se konala podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, žádný právní předpis neukládá postup insolvenčního správce při vyklizování vydražené nemovitosti. Žalobce byl na dražbě osobně přítomen, o dražbě věděl dostatečně dlouho předem, jeho zaměstnancem Bc. Pavlem Vidomusem byl v den konání dražby k vyklizení vyzván, a proto měl dostatečný prostor pro vyklizení. Nadto žalobce u jednání soudu sdělil, že vyklizení nemovitosti není složité a že je schopen nemovitost vyklidit během jednoho dne. Pokud jde o věrohodnost svědecké výpovědi jeho zaměstnance, pak žalobce nepředložil nic, co by výpověď tohoto svědka vyvracelo, kvalitu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

jeho výpovědi snižovalo, ani naopak potvrzovalo jeho tvrzení o tom, že snad vyrozuměn nebyl. Poukázal na to, že svědek je bývalým policistou, jde o osobu zkušenou a důvěryhodnou, která má zkoušky exekučního vykonavatele, jako svědek byl poučen o následcích křivé výpovědi. Ve zprávě o činnosti ze dne 23. 3. 2011 sdělil, že dne 18. 3. 2011 proběhlo jednání mezi dlužníkem (žalobcem) a Bc. Pavlem Vidomusem a že dlužník byl vyzván k součinnosti při vyklizení nemovitosti, což odmítl. Namítl, že tvrzení žalobce, že vyklizení měl realizovat dražebník, nemá oporu v zákoně o veřejných dražbách. Pokud jde o výběr skladu, šlo o zabezpečený prostor v oploceném areálu; nemůže odpovídat za násilné vloupání, při kterém pachatel překonal několik překážek. Řada věcí, které žalobce označuje (například sada stříbrných příborů a originály obrazů) jako věci, které byly odcizeny, ve skutečnosti v domě nebyly, a proto nemohly být odcizeny. Podle jeho názoru jednal s péčí řádného hospodáře, v souladu s platným právním předpisem a se zásadou rychlého a hospodárného vedení řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.

6. Z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že v doplnění žaloby ze dne 15. 2. 2017 žalobce uvedl, že v rozhodné době obýval nemovitost ve Štramberku a měl v ní rovněž své osobní věci. V souvislosti s tím, že nemovitost na adrese jeho trvalého pobytu (Rybí 99, Nový Jičín) byla majitelem prodána, chtěl změnit místo trvalého pobytu a přihlásit si pobyt na adrese Jaroňkova 99, Štramberk. Žalovaný mu však odmítl udělit souhlas, a proto se přihlásil k pobytu na adrese Obecního úřadu Rybí. K prokázání skutečnosti, že trvale bydlel v nemovitosti ve Štramberku, navrhl výslech svědka Františka Vavruše. V podání ze dne 13. 6. 2016 pak žalobce k prokázání této skutečnost, jakož i toho, že v této nemovitosti nebydlel pouze přechodně, a to ze zdravotních důvodů, navrhl výslech svědkyně Mgr. Dany Kuzníkové.

7. Odvolací soud shledává správnými skutková zjištění, která soud učinil z listinných důkazů v řízení dosud provedených, a proto pro stručnost odůvodnění na tato skutková zjištění zcela odkazuje.

8. Odvolací soud doplnil dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

Z výpisu technologického centra Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 1. 2018, že žalobce měl hlášen trvalý pobyt v době od 6. 5. 2010 do 25. 1. 2011 na adrese Rybí č. p. 127, v době od 25. 1. 2011 do 20. 9. 2012 na adrese Rybí č. p. 380 (Obecní úřad Rybí) a od 20. 9. 2012 má hlášen trvalý pobyt na adrese Ostrava-Výškovice č. p. 428, č. o. 159.

Z insolvenčního návrhu ze dne 1. 9. 2009, že žalobce jako dlužník podal dne 11. 9. 2009 u Krajského soudu v Ostravě insolvenční návrh, ve kterém uvedl adresu svého bydliště a adresu pro doručování: Jaroňkova 99, Štramberk.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-A-8 ze dne 23. 11. 2009 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu Jaroňkova 99, Štramberk, zásilka byla uložena u doručovatele dne 10. 12. 2009 a vhozena do schránky dne 22. 12. 2009.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-9 ze dne 25. 1. 2010 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu Jaroňkova 99, Štramberk, zásilka byla uložena u doručovatele dne 17. 2. 2010 a vhozena do schránky dne 2. 3. 2010.

Z doručenky Krajského soudu v Ostravě (spis sp. zn. KSOS 8 INS 6069/2009) k písemnosti (předvolání na den 23. 2. 2011) na č. l. B-46, tato písemnost byla žalobci doručována na adresu Jaroňkova 99, Štramberk, zásilka byla uložena u doručovatele dne 1. 2. 2011 a vhozena do schránky dne 14. 2. 2011.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-48 ze dne 2. 3. 2011 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu Jaroňkova 99, Štramberk, zásilka byla uložena u doručovatele dne 7. 3. 2011 a vhozena do schránky dne 18. 3. 2011.

Ze zprávy insolvenčního správce Mgr. Lukáše Stočka ze dne 23. 3. 2011, že v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 6069/2009 tento sdělil soudu, že dne 18. 3. 2011 proběhla opakovaná dobrovolná dražba nemovitostí pod položkou č. 3 soupisu, které byly vydraženy za částku 1.040.000 Kč, nejvyšší podání bylo uhrazeno. Dlužník byl vyzván k součinnosti při předání těchto nemovitostí vydražiteli, dlužník to odmítl. Dlužník byl poučen o důsledcích svého jednání (nečinnosti).

Z doplnění soupisu ze dne 26. 4. 2011, že insolvenční správce Mgr. Lukáš Stoček doplnil soupis majetkové podstaty dlužníka Ladislava anonymizovano o movité věci, které zajistil při vyklizení objektu č. p. 99 ve Štramberku a které nepodléhají režimu ustanovení § 207 IZ, a to o movité věci pod položkami 60 až 67.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-53 ze dne 2. 5. 2011 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo doručováno žalobci na adresu Na nové 121/18, Podvihov a zásilka byla vhozena do schránky dne 1. 6. 2011.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-111 ze dne 19. 10. 2012 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo doručováno žalobci na adresu Na nové 121/18, Podvihov a žalobce tuto zásilku převzal dne 25. 10. 2012.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-116 ze dne 6. 12. 2012 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu Na nové 121/18, Podvihov a žalobce převzal tuto zásilku dne 28. 12. 2012.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 8 INS 6069/2009-B-128 ze dne 9. 5. 2013 a doručenky k tomuto usnesení, že toto usnesení bylo žalobci doručováno na adresu Na nové 121/18, Podvihov, zásilka byla uložena u doručovatele dne 15. 5. 2013 a vhozena do domovní schránky dne 29. 5. 2013.

Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 27. 3. 2011 založeném ve spise Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Nový Jičín, Obvodního oddělení Nový Jičín č. j. KRPT-10347-10/TČ-2011-070414, že Bc. Pavel Vidomus k pobytu Ladislava anonymizovano uvedl, že adresa jeho trvalého bydliště je pouze fiktivní, uvedený dům je rozpadlý. Ladislav anonymizovano odmítá uvést své současné bydliště, má na něj pouze telefonický kontakt nebo e-mail. Dne 18. 3. 2011 byla prodána v dražbě jedna z nemovitostí pana Ladislava anonymizovano , byl vyzván, aby si z ní vyklidil své osobní věci do 9.00 hodin dne 23. 3. 2011, kdy byla nemovitost předána novému majiteli. Jelikož tak neučinil, byl insolvenčním správcem pověřen vyklizením nemovitosti. Dne 24. 3. 2011 v dopoledních hodinách věci uložil do igelitových a lepenkových krabic, učinil jejich soupis a uskladnil je v budově bývalého podniku Dřevoplast v Šenově u Nového Jičína, kde má insolvenční správce pro tyto účely pronajatou místnost, kterou řádně uzamkl, klíče zůstala u ostrahy.

Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 19. 4. 2011 založeném ve shora uvedeném spise Policie České republiky, že žalobce uvedl adresu pro účely doručování Na Nové 18, Opava-Podvihov.

9. Podle § 285 odst. 2 IZ, byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.

10. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v platném znění, uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.

11. V přezkoumávané věci odvolací soud shledává nesprávným závěr soudu, že pro posouzení věci není rozhodné, zda žalobce užíval předmětnou nemovitost (která byla předmětem dražby) ke svému bydlení, jakož ani skutečnost, zda tuto nemovitost žalobce neužíval pouze přechodně (ze zdravotních důvodů) a měl úmysl ji užívat i v budoucnu. Podle odvolacího

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-37 ICm 993/2014 (KSOS 8 INS 6069/2009)

soudu pro posouzení věci, tj. pro posouzení jednání žalovaného v rozporu s ustanovením § 285 odst. 2 IZ, je naopak rozhodná skutečnost, zda žalobce předmětnou nemovitost ke dni příklepu (když k tomuto dni se vydražitel po zaplacení ceny stává vlastníkem vydražené věci) užíval ke svému bydlení, přičemž skutečnost, že po určitou dobu (přechodně) tuto nemovitost ze zdravotních důvodů neužíval, na tuto skutečnost vliv nemá. Z dokazování provedeného v odvolacím řízení přitom odvolací soud zjistil, že žalobce od 25. 1. 2011 do 20. 9. 2012 byl trvale hlášen na adrese Obecního úřadu Rybí, kde se tedy nemohl fakticky trvale zdržovat. V insolvenčním návrhu (podaném dne 11. 9. 2009) žalobce uvedl svou adresu bydliště Jaroňkova 99, Štramberk (adresu této nemovitosti), na kterou mu bylo rovněž insolvenčním soudem doručováno, naposledy usnesení ze dne 2. 3. 2011, které bylo uloženo u poštovního doručovatele dne 7. 3. 2011 a vloženo do domovní schránky žalobce dne 18. 3. 2011, tj. dne konání dražby a udělení příklepu.

12. Vzhledem k tomu, že soud se s ohledem na shora uvedený právní závěr dosud nezabýval skutečností, zda žalobce v rozhodné době užíval předmětnou nemovitost ke svému bydlení, tedy v této nemovitosti bydlem s úmyslem se zde trvale zdržovat (zda v rozhodné době na této adrese nebydlel pouze přechodně), a k prokázání těchto skutečností žalobce navrhl v odvolacím řízení důkazy, které již navrhl v řízení před prvním stupněm (které soud neprovedl), odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219 odst. 2 o. s. ř. (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

13. V dalším řízení soud provede žalobcem navržené důkazy k prokázání jeho rozhodných tvrzení, jakož i důkazy navržené žalovaným k vyvrácení tohoto tvrzení žalobce. Teprve poté se soud bude opětovně zabývat tím, zda jsou splněny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu, jakož i výší škody. Přitom posoudí, zda není třeba poučit toho účastníka, který má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 18. ledna 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá