12 VSOL 2/2013-68
38 ICm 2081/2010 12 VSOL 2/2013-68 (KSBR 38 INS 7445/2010) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce ŠkoFIN s.r.o., se sídlem Pekařská 6, 155 00 Praha 5, identifikační číslo 458 05 369, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, 110 00 Praha 1, proti žalované JUDr. Anitě Nejedlé, advokátce se sídlem nám. Edmunda Husserla 4423/16a, 796 01 Prostějov, jako insolvenční správkyni dlužníka Van den Berg, a.s., se sídlem Komenského 3, 796 01 Prostějov, identifikační číslo 262 17 864, o určení pořadí pohledávky, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2012, č. j. 38 ICm 2081/2010-33, KSBR 38 INS 7445/2010-C3-6

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSBR 38 INS 7445/2010)

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce vůči dlužníkovi Van den Berg, a.s. je po právu s právem na oddělené uspokojení (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobcem a dlužníkem nedošlo k písemnému uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a proto žalobce nemá vůči dlužníkovi zajištěnou pohledávku. Smlouva o úvěru č. 672672 neobsahuje smluvní ujednání o zajišťovacím převodu práva, ale pouze poznámku o předběžné informaci o tom, zda a jakým způsobem bude provedeno zajištění pohledávek žalobce ze smlouvy o úvěru. Neobsahuje ani žádný odkaz na protokol o převzetí předmětu financování ze dne 3.11.2008 (tedy přílohu smlouvy), v němž je sice ujednání o zajišťovacím převodu práva obsaženo, avšak nesplňuje náležitosti smlouvy jako právního úkonu. Je podepsán dodavatelem vozidla a dlužníkem, který pouze potvrdil, že přebírá předmětné vozidlo, že převzal originál velkého technického průkazu a další skutečnosti o stavu vozidla. Nejde o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv či povinností ve smyslu § 34 občanského zákoníku. Ujednání o zajišťovacím převodu práva na text protokolu nenavazuje, v protokole je dlužník označen jako klient a společnost Automechanika, a.s. jako dodavatel , zatímco ujednání o zajišťovacím převodu práva užívá termín smluvní strany , společnost a věřitel , což odpovídá terminologii smlouvy o úvěru. Ujednání o předmětu zajištění je nesrozumitelné, když klient převádí na věřitele vlastnické právo k níže specifikovanému vozidlu, pod textem (tedy níže) jsou však pouze data a podpisy. Obchodními podmínkami smlouvy o úvěru č. 672672 se soud nezabýval, neboť dle jejich článku 3 se práva a povinnosti ohledně předmětu financování měla řídit ustanoveními tohoto článku v případě, že se smluvní strany dohodly na zajišťovacím převodu vlastnického práva. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) s tím, že ve sporu úspěšné žalované nevznikly žádné náklady řízení.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Tvrdil, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 144.410 Kč s právem na oddělené uspokojení, neboť tato pohledávka je zajištěna platně sjednaným zajišťovacím převodem práva. Namítal, že protokol o převzetí předmětu financování úvěrové smlouvy č. 672672 je třeba posuzovat v souvislosti se smlouvou o úvěru. Jednak na ni výslovně odkazuje, jednak z protokolu vyplývá, že vznikl v souvislosti se smlouvou o úvěru č. 672672, když v jeho textu je uvedeno: vozidlo je předáváno na základě smlouvy o úvěru, jejíž evidenční číslo je uvedeno výše, uzavřené se společností ŠkoFIN s.r.o. a bylo v pořádku převzato dne 3.11.2008 v Prostějově v 8.00 hod. Ze smlouvy o úvěru, protokolu o převzetí, obchodních podmínek a splátkového kalendáře je zřejmé, že Automechanika, a.s. v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy jedná i jako (KSBR 38 INS 7445/2010) zplnomocněný zástupce žalobce. Podle žalobce je ujednání o zajišťovacím převodu práva dostatečně určité. Klient je specifikován názvem firmy, sídlem, identifikačním číslem. Rovněž společnost je jednoznačně identifikována, byť specifikace je uvedena na smlouvě o úvěru. Smlouvu o úvěru a veškeré související dokumenty za žalobce uzavřela Automechanika, a.s. na základě rámcové smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 4.1.2005. Touto smlouvou žalobce zmocnil zmocněnce k právním úkonům, které bezprostředně souvisí s uzavíráním leasingových a úvěrových smluv, k předání vozidla klientovi, jakož i k uzavření zajišťovacího převodu vlastnického práva, pokud je předvídáno smlouvou o úvěru. Dále žalobce odkázal na základní ustanovení smlouvy o úvěru č. 672672, které citoval. K označení předmětu zajištění uvedl, že z textu ustanovení o sjednání zajišťovacího převodu vlastnického práva vyplývá, že se převádí vlastnické právo k níže specifikovanému vozidlu, které je předmětem financování. Předmět financování je v protokolu o převzetí specifikován typem, modelem, SPZ a VIN. Toto ujednání tedy není nesrozumitelné. Nelze také pominout ust. § 266 obchodního zákoníku. Z průběhu uzavírání úvěrové smlouvy je zřejmé, že strany chtěly a sjednaly zajišťovací převod vlastnického práva a tento úmysl jim byl znám. Zdůraznil, že své vlastnické právo k vozidlu uplatnil dne 14.12.2009 a dlužník toto právo nijak nezpochybnil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání zcela ztotožnila s posouzením věci soudem prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), se pro insolvenční spory a incidenční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud rozhodl věc bez nařízení jednání postupem podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. Odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil, žalovaná se ke dni rozhodnutí odvolacího soudu k výzvě ze dne 9.5.2013 nevyjádřila. Proto odvolací soud její souhlas s rozhodnutím věci bez jednání předpokládal (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

Žaloba byla podána v průběhu lhůty stanovené v ust. § 198 odst. 1 IZ, když poučení ze strany insolvenční správkyně o postupu podle § 198 IZ se žalobci dostalo ve vyrozumění o popření pořadí pohledávky, které bylo žalobci doručeno dne 7.12.2010, a žaloba byla podána u soudu prvního stupně dne 20.12.2010. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně o včasnosti žaloby. (KSBR 38 INS 7445/2010)

Soud prvního stupně učinil správná zjištění ze smlouvy o úvěru č. 672672 ze dne 15.10.2008, obchodních podmínek smlouvy o úvěru č. 672672, protokolu o převzetí předmětu financování k úvěrové smlouvě ze dne 3.11.2008 a oznámení o využití práva na převod vlastnictví ze dne 14.9.2010. Správně také vymezil skutkové okolnosti, které byly mezi účastníky řízení nesporné. V zájmu stručnosti proto odvolací soud na tato zjištění a závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Ostatně skutkový stav věci nebyl účastníky zpochybněn.

Právním důvodem podané žaloby je požadavek žalobce na určení pořadí pohledávky žalobce přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka Van den Berg, a.s. ve výši 144.410 Kč. Pořadí této pohledávky popřela insolvenční správkyně s tvrzením, že smluvní ujednání o zajišťovacím převodu práva je neplatné. Soud prvního stupně tedy správně vystihl, že mezi žalobcem a žalovanou se stala spornou otázka platnosti dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Žalobce tvrdil, že převod vlastnického práva k předmětu financování dle smlouvy o úvěru č. 672672 byl sjednán platně. V této souvislosti odkázal na uzavřenou smlouvu o úvěru č. 672672, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru ve výši 249.900 Kč, předmětem financování bylo vozidlo Škoda Fabia, reg. zn. 3M6-0282, které dlužník převzal dle protokolu o převzetí předmětu financování dne 3.11.2008. Dále žalobce odkázal na odstavec 3 základních ujednání smlouvy o úvěru a tvrdil, že zajišťovací převod práva sjednaly strany dne 3.11.2008, přičemž dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva je součástí protokolu o převzetí předmětu financování k úvěrové smlouvě. Žalovaná v rámci své procesní obrany namítala, že žalobce vznik zajišťovacího práva spojuje až s doručením písemného oznámení dlužníku, na jehož základě žalobce své právo uplatní. Tímto způsobem byla sjednána odkládací podmínka vzniku zajišťovacího práva. Žalobce podmínku uplatnil až s odstupem času, tedy až se dlužník dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Podle žalované smlouva o zajišťovacím převodu práva nesloužila k zajištění závazku dlužníka po dobu trvání závazkového vztahu, ale jako sankce pro zajištění dluhu ze závazkového vztahu. Uzavřela, že pokud by mělo k převodu vlastnického práva z dlužníka na věřitele dojít poté, co se dlužník ocitne v prodlení, jedná se o ujednání dle obsahu svědčící spíše tzv. propadné zástavě, tedy právně nepovolenému ujednání (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Odo 495/2006).

Podle § 553 občanského zákoníku, splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Vymezením institutu zajišťovacího převodu práva se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. Například v rozsudku ze dne 5.12.2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005 uzavřel, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva postupuje dlužník věřiteli podmíněně své právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, (KSBR 38 INS 7445/2010) aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Podstatou zajišťovacího převodu je to, že dlužník postupuje své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká. V citovaném rozsudku se Nejvyšší soud také vyslovil k otázce náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva s tím, že v této smlouvě musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli převod trvalý.

V posuzované věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi žalobcem a dlužníkem nedošlo k uzavření písemné smlouvy zajišťovacího převodu práva, když žádná žalobcem doložená listina (zejména protokol o převzetí předmětu financování k úvěrové smlouvě ze dne 3.11.2008) neobsahuje ujednání obsahující náležitosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Jinak řečeno, že smlouva o zajišťovacím převodu práva nevznikla (nebyla uzavřena). Odvolací soud sdílí názor žalobce, že v protokolu o převzetí předmětu financování ve spojení se smlouvou o úvěru si žalobce a dlužník sjednali zcela určitým způsobem svá práva a povinnosti v tom smyslu, že dlužník k zajištění pohledávky (žalobce) z titulu poskytnutého úvěru (249.900 Kč) a k zajištění zaplacení příslušenství a případných dalších pohledávek převádí vlastnické právo na věřitele (žalobce) k vozidlu, které je předmětem financování (Škoda Fabia, hatchback 1,4 16 V Ambiente). Avšak na další ujednání vtělené do textu protokolu ze dne 3.11.2008, a sice, že vlastnické právo dlužníka k vozidlu bude na věřitele (žalobce) převedeno v budoucnu, výslovně ke dni, ke kterému věřitel své právo k nabytí vlastnického práva k předmětu financování uplatní, a to v případě porušení obchodních podmínek, jsou aplikovatelné závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.12.2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005 a ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, když jeden z podstatných rozdílů mezi smlouvou o zajišťovacím převodu práva podle § 533 občanského zákoníku a ujednáním o propadné zástavě podle § 169 písm. e) občanského zákoníku spočívá v okamžiku, kdy dochází k převodu práva. V posuzované věci mělo nesplnění povinností dlužníka (porušení obchodních podmínek) přivodit ten následek, že žalobce se za podmínky, že uplatní své právo na nabytí vlastnictví (což učinil dopisem ze dne 14.12.2009), stane trvalým vlastníkem předmětného vozidla. Takové ujednání vykazuje znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě, které je stiženo absolutní neplatností podle ust. § 39 občanského zákoníku. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, byť na základě částečně jiného právního posouzení, že v přezkoumávané věci nebyl platně sjednán zajišťovací převod práva podle ust. § 553 občanského zákoníku. Proto je žaloba na určení pořadí pohledávky žalobce z uvěrové smlouvy nedůvodná. (KSBR 38 INS 7445/2010)

Z výše uvedených důvodů je napadený rozsudek soudu prvního stupně věcně správný. Proto jej odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 163 IZ. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které však podle obsahu spisu nevznikly žádné prokazatelné náklady tohoto řízení. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady odvolacího řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 27. června 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu