12 VSOL 172/2015-34
33 ICm 3962/2014 12 VSOL 172/2015-34 (KSBR 33 INS 7145/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v právní věci žalobce Ing. Lubomíra Břečky, narozeného 14. března 1964, bytem Brno, Kotlářská 5, PSČ 602 00, zastoupeného JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 23b, PSČ 602 00, proti žalované Ing. Janě Polachové, IČO 725 36 276, se sídlem v Brně, Koliště 7, PSČ 602 00, jako insolvenční správkyni dlužnice Jany Nechvátalové, narozené 30. dubna 1974, IČO 652 92 731, bytem Velké Hoštěrádky 9, PSČ 691 74, o určení pravosti pohledávky, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2015, č. j. 33 ICm 3962/2014-28, KSBR 33 INS 7145/2014-C1-11,

takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) určil, že pohledávka žalobce ve výši jistiny 187.000 Kč a příslušenství 703.537,80 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení ve věci dlužnice Jany Nechvátalové, je po právu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění tohoto rozsudku insolvenční soud uvedl, že žalovaná jako insolvenční správkyně popřela vykonatelnou pohledávku žalobce v celkové výši 890.537.80 Kč a měla postupovat dle § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), tedy sama podat žalobu na popření vykonatelné pohledávky. Žalovaná však vyzvala žalobce jako věřitele, aby podal dle § 198 odst. 1 IZ žalobu na určení (KSBR 33 INS 7145/2014) popřené pohledávky, což žalobce také učinil. Insolvenční soud v průběhu řízení zjistil, že předmětná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou a postupoval proto dle ustanovení § 198 odst. 3 IZ. Břemeno důkazní a břemeno tvrzení o tom, že přihlášená pohledávka žalobce neexistuje, tak spočívalo na žalované, přičemž tato byla vázána důvodem popření (skutkovými a právními námitkami) uvedeným v popěrném úkonu na přezkumném jednání konaném dne 26. 9. 2014. Popěrný úkon žalované, zachycený v přezkumném listu k této pohledávce (neprokázání právního důvodu vzniku pohledávky z důvodu nedoložení listin), nebylo možno poté již měnit či rozšiřovat, a to ani ve vyrozumění zaslaném žalobci či v průběhu incidenčního sporu, jak se snažila učinit žalovaná. Protože žalobce již před přezkumným jednáním existenci své vykonatelné pohledávky doložil, dopěl insolvenční soud k závěru, že popření pohledávky nebylo důvodné a podané žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení opřel o ustanovení § 202 odst. 1 IZ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti výroku II. tohoto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že v daném případě, kdy insolvenční soud dospěl k závěru, že žalovaná jako insolvenční správkyně postupovala nesprávně, když žalobce jako věřitele popřené vykonatelné pohledávky vyzvala k podání žaloby, ačkoliv tuto žalobu měl podat sama, mělo být při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikováno ustanovení § 202 odst. 2 IZ. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobce náhradu nákladů řízení, a to minimálně ve výši zaplaceného soudního poplatku.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozhodnutí insolvenčního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a pohledávky přihlášené jako (KSBR 33 INS 7145/2014) podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2.

Dle § 190 odst. 1 IZ se přezkoumání přihlášených pohledávek děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

Z ustanovení § 197 odst. 1 IZ vyplývá, že výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.

Podle § 202 odst. 1 věty první IZ nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Dle § 202 odst. 2 IZ náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit.

Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem zjistil, že žalobce jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice pod č. 2 pohledávku ve výši 917.596,11 Kč, a to co do částky 890.537,80 Kč jako pohledávku vykonatelnou (č. d. P2-1). Takto pak byla žalovanou insolvenční správkyní pohledávka žalobce zařazena do seznamu přihlášených pohledávek (č. d. B-1), přezkoumána na přezkumném jednání dne 26. 9. 2014 (č. d. B-2) a zapsána v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (č. d. B-4). Předmětná pohledávka žalobce ve výši 890.537,80 Kč byla tedy přezkoumána jako pohledávka vykonatelná a jako vykonatelná byla také žalovanou popřena. Žalovaná následně zaslala žalobci vyrozumění o popření jeho pohledávky, ve kterém ho poučila o možnosti podání žaloby na určení popřené pohledávky dle § 198 odst. 1 IZ (č. d. B-6).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 105/2013), uvedl, že také v poměrech ustavených insolvenčním zákonem nemá zjištění, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, vliv na pravost, výši ani na pořadí pohledávky a s přihlédnutím k úpravě obsažené v ustanovení § 199 odst. 1 a 2 IZ na straně jedné a na ustanovení § 198 odst. 1 IZ na straně druhé má vliv jen na posouzení, kdo je povinen podat žalobu a z jakých důvodů může pohledávku popřít co do pravosti nebo výše (§ 199 odst. 2 IZ). Rozhodnou dobou pro posouzení, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je přitom i v insolvenčních poměrech doba konání přezkumného jednání o pohledávce (srov. podpůrně též § 192 odst. 2 IZ).

V projednávané věci je tedy rozhodující, že pohledávka žalobce ve výši 890.537,80 Kč byla na přezkumném jednání přezkoumána jako pohledávka (KSBR 33 INS 7145/2014) vykonatelná. Jestliže žalovaná insolvenční správkyně tuto vykonatelnou pohledávku co do její pravosti popřela, přicházel v úvahu toliko postup předvídaný v ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Nepodala-li žalovaná v zákonné lhůtě žalobu o popření pohledávky, byla pohledávka žalobce dle § 201 odst. 2 IZ zjištěna.

Za této situace bylo vyrozumění žalobce o popření jeho pohledávky a poučení o možnosti podání žaloby namístě pouze ve vztahu k části pohledávky žalobce ve výši 27.058,31 Kč (byla přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná), která však nebyla předmětem tohoto řízení. Nedostatek aktivní legitimace žalobce pak měl vést k vydání rozhodnutí o odmítnutí podané žaloby s odkazem na ustanovení § 160 odst. 4 IZ.

Popřená pohledávka žalobce ve výši 890.537,80 Kč tak byla zjištěna předtím (marným uplynutím lhůty uvedené v § 199 odst. 1 IZ), než insolvenční soud již pravomocným výrokem I. předmětného rozsudku její existenci deklaroval. Proto výsledek tohoto řízení neměl na již zjištěnou pohledávku žalobce žádný vliv. Z tohoto důvodu tak nelze uvažovat o postupu dle ustanovení § 202 odst. 2 IZ a přiznání náhrady nákladů řízení, a to ani v části představované zaplaceným soudním poplatkem.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení, tj. výrok II. rozsudku insolvenčního soudu, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 16. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu