12 VSOL 140/2017-72
45 ICm 283/2014 12 VSOL 140/2017-72 (KSBR 45 INS 10301/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Wontrobové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy ve věci

žalobce: JUDr. Lukáš Kučera sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno insolvenční správce dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano bytem Dobrovského 845/26, 612 00 Brno proti žalovanému: Ing. Bohuslav anonymizovano , anonymizovano bytem 739 12 Čeladná 435 zastoupený advokátkou Mgr. Ivetou Magnuskovou sídlem O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek

o neúčinnost právního úkonu

a

žalobce: Ing. Bohuslav anonymizovano , anonymizovano bytem 739 12 Čeladná 435 zastoupený advokátkou Mgr. Ivetou Magnuskovou sídlem O. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek proti žalovanému: JUDr. Lukáš Kučera sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno insolvenční správce dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano bytem Dobrovského 845/26, 612 00 Brno

o určení pohledávky isir.justi ce.cz -2-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012) obě vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm 283/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 10301/2012 o odvolání Ing. Bohuslava anonymizovano proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2017 č. j. 71/45 ICm 283/2014-23 (KSBR 45 INS 10301/2012) ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2017 č. j. 71/45 ICm 283/2014-54 (KSBR 45 INS 10301/2012)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba, aby bylo určeno, že právní úkon, kterým dlužnice Lenka anonymizovano spolu s Janem anonymizovano vystavila směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit na řad Ing. Bohuslava anonymizovano směnečnou sumu ve výši 735.000 Kč, je vůči věřitelům neúčinný, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen soud ) určil, že právní úkon, kterým dlužnice Lenka anonymizovano spolu s Janem anonymizovano , anonymizovano , vystavila směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit na řad žalovaného Ing. Bohuslava anonymizovano , na anonymizovano , směnečnou sumu ve výši 735.000 Kč, je vůči věřitelům neúčinný (výrok I.), zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný Ing. Bohuslav anonymizovano má v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 10301/2012 za dlužnicí Lenkou anonymizovano pohledávku ve výši 764.088,92 Kč tvořenou směnečným penízem ve výši 735.000 Kč, úrokem ve výši 6 % ročně z částky 735.000 Kč od 25. 6. 2012 do 31. 1. 2012, tj. 26.638,92 Kč, a odměnou ve výši 1/3 % směnečného peníze, tj. 2.450 Kč (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalovanému Ing. Bohuslavu anonymizovano povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Brně z titulu soudního poplatku částku 2.000 Kč (výrok IV.).

2. V důvodech rozhodnutí soud uvedl, že usnesením ze dne 23. 8. 2016, č. j. 71/45 ICm 283/2014-5 byla spojena řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

283/2014 a sp. zn. 45 ICm 786/2013, tj. řízení o žalobě, kterou se žalobce JUDr. Lukáš Kučera, insolvenčního správce dlužnice Lenky anonymizovano , domáhá vůči žalovanému Ing. Bohuslavu anonymizovano určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice-vystavení směnky vlastní dne 24. 5. 2012, kterou se dlužnice zavázala zaplatit na řad Ing. Bohuslava anonymizovano směnečnou sumu ve výši 735.000 Kč, a řízení o žalobě, kterou se žalobce Ing. Bohuslav anonymizovano domáhá proti žalovanému JUDr. Lukáši Kučerovi, insolvenčnímu správci dlužnice Lenky anonymizovano , určení, že má za dlužnicí směnečnou pohledávku ve výši 764.088,92 Kč (v žalobě blíže specifikovanou), a to tak, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 45 ICm 283/2014. Pro posouzení věci soud vyšel z nesporných skutkových tvrzení, že dne 27. 4. 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Lenky anonymizovano , která dne 24. 5. 2012 s dalším směnečným dlužníkem Janem anonymizovano vyplnila směnku na částku 735.000 Kč, Ing. Bohuslav anonymizovano přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice směnečnou pohledávku (přihláška č. P12), u přezkumného jednání dne 12. 4. 2013 insolvenční správce dlužnice JUDr. Lukáš Kučera tuto pohledávku popřel, Ing. Bohuslava anonymizovano vyrozuměl popření pohledávky vyrozuměním ze dne 30. 4. 2013. Soud dospěl k závěru, že Ing. Bohuslav anonymizovano podal včasnou žalobu podle ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). S odkazem na ustanovení § 111 odst. 1 a odst. 3 IZ soud uzavřel, že dlužnice po zahájení insolvenčního řízení vyplnila jako směnečný dlužník spolu s dalším směnečným dlužníkem směnku, tímto úkonem došlo ke zmenšení majetkové podstaty, a to nikoli zanedbatelné, právě o výši závazku, ke kterému se dlužnice vyplněním směnky zavázala. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že podle tvrzení Ing. Bohuslava anonymizovano dlužnice společně s Janem anonymizovano obdržela finanční prostředky, k jejichž zaplacení se vyplněním směnky zavázala, neboť přihlášená pohledávka má svůj původ ve směnce, nikoli v tvrzené půjčce. Na základě uvedeného je žaloba na určení neúčinnosti právního úkonu důvodná a žaloba na určení pohledávky není důvodná. Soud proto žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu vyhověl a žalobu na určení pohledávky zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal Ing. Bohuslav anonymizovano odvolání. Uvedl, že ustanovení § 193 IZ taxativně vyjmenovává důvody, kdy insolvenční správce může popřít přihlášenou pohledávku, tedy že pohledávka nevznikla nebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Insolvenční správce však ve vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 30. 4. 2013 žádný z těchto taxativních důvodů neuvedl, pouze konstatoval, že popírá pohledávku, protože směnka byla podepsána po zahájení insolvenčního řízení, tedy v rozporu s ustanovením § 111 IZ, a proto jeho popření pohledávky nebylo po právu. Podle jeho názoru dlužnice a Jan Kraus vystavením směnky nezkrátili uspokojení věřitelů, neboť jim byla poskytnuta částka ve výši 700.000 Kč, což bylo prokázáno výpisem z jeho účtu, ze kterého je patrné, že dne 22. 5. 2013 byla v jejich prospěch vyplacena částka právě v této výši. Teprve po obdržení této částky dlužnice a Jan Kraus vystavili dne 24. 5. 2012 směnku vlastní, na základě které se mu zavázali vrátit částku 735.000 Kč do 24. 6. 2012, úkon dlužnice tak nebyl učiněn bez přiměřeného protiplnění. Poukázal na to, že rozhodnuto o úpadku dlužnice bylo až dne 31. 1. 2013, a proto dlužnice byla oprávněna směnku vystavit. Vystavením směnky nedošlo ke změně majetkové podstaty dlužnice (ani k podstatné změně skladby, využití nebo určení majetku dlužnice a ani nikoli jeho nezanedbatelnému zmenšení) tak, jak to upravuje ustanovení § 111 odst. 1 IZ. Namítl, že dlužnicí vystavenou směnku Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

nelze podřadit pod pojem majetková podstata či majetek, který do ní může náležet, jak tento pojem upravují ustanovení § 2 písm. e) a § 206 IZ, obsahem majetkové podstaty jsou pouze kladné hodnoty, tedy hodnoty, který majetek dlužníka zvětšují a nikoli snižují, jinými slovy do majetkové podstaty nepatří záporné hodnoty, tedy závazky dlužníka. Do majetkové podstaty dlužníka spadají pouze směnky, na základě kterých má být plněno dlužníkovi, respektive směnky, které jsou aktivy, a proto závazek dlužnice k zaplacení směnečné sumy ve výši 735.000 Kč nespadá do obsahu majetkové podstaty. Jelikož insolvenční správce jako jediný důvod popření pravosti a výše pohledávky uvedl neúčinnost právního úkonu dlužnice, je zřejmé, že nepopírá samotnou existenci závazku dlužnice ani směnky. Pouze platný právní úkon může být prohlášen za neúčinný. Poukázal na to, že soud tuto právní argumentaci nijak nehodnotil a rozhodl v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl tak, že žalobě na určení popřené pohledávky vyhoví a žalobu na neúčinnost právního úkonu zamítne.

4. Insolvenční správce dlužnice JUDr. Lukáš Kučera se k odvolání vyjádřil tak, že soud v dané věci rozhodl správně, neboť vystavením směnky dlužnicí došlo ke zmenšení majetkové podstaty a ke zkrácení možnosti uspokojení ostatních věřitelů nikoli v zanedbatelné výši. Dlužnice porušila svou povinnost zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet (§ 111 odst. 1 IZ), neboť tímto úkonem dlužnice na sebe přijala další závazek, došlo tak ke zvýšení celkových závazků dlužnice, což řízení povede ke snížení uspokojení ostatních věřitelů v insolvenčním řízení. Cílem ustanovení § 111 IZ je především zachovat hodnotu majetku dlužnice v okamžiku zahájení insolvenčního řízení tak, aby majetek mohl sloužit k co nejvyššímu uspokojení věřitelů. Přijetím nového závazku po zahájení insolvenčního řízení nemůže být uvedený cíl naplněn, neboť majetek dlužnice by v rámci poměrného uspokojování všech přihlášených věřitelů nevedl k jejich stejnému uspokojení jako v případě, kdy by takový závazek neexistoval. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) a písm. g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

6. Z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že v žalobě na určení pohledávky ze dne 6. 5. 2013 Ing. Bohuslava anonymizovano uvedl, že dlužnici a Janu Krausovi byla poskytnuta částka 700.000 Kč, což dokládá výpisem z jeho účtu ke dni 22. 5. 2013 (správně 2012), teprve po obdržení této částky mu dlužnice a Jan Kraus vystavili směnku vlastní ze dne 24. 5. 2012, na základě které se mu zavázali do 24. 6. 2012 vrátit částku 735.000 Kč.

7. Odvolací soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -5-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

Z vyhlášky Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2012, č. j. KSBR 45 INS 10301/2012-A-2, že tímto soud oznámil zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 27. 4. 2012, tímto účinkem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2013, č. j. KSBR 45 INS 10301/2012-A- 31, že tímto usnesením soud zjistil úpadek dlužnice, na majetek dlužnice prohlásil konkurs, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Lukáše Kučeru a vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 10 Ing. Bohuslava anonymizovano , přihlášky č. P12, že dne 28. 2. 2013 Ing. Bohuslav anonymizovano jako věřitel přihlásil (prostřednictvím advokátky Mgr. Ivety Magnuskové) do insolvenčního řízení dlužnice nevykonatelnou pohledávku ve výši 764.088,92 Kč sestávající se z jistiny ve výši 735.000 Kč, úroku ve výši 6 % ročně z částky 735.000 Kč od 25. 6. 2012 do 31. 1. 2013, tj. ve výši 26.638,92 Kč, a odměny ve výši 1/3 % směnečného peníze, tj. ve výši 2.450 Kč. Jako důvod vzniku uvedl, že dlužnice a Jan Kraus, naro anonymizovano , vystavili dne 24. 5. 2012 v Brně směnku vlastní na řad věřitele, s doložkou bez protestu, znějící na směnečnou sumu ve výši 735.000 Kč, splatnou dne 24. 6. 2012, na adrese Čeladná 435, Čeladná. Dlužnice a Jan Kraus byli vyzýváni k zaplacení směnky, přesto nebylo k jeho rukám uhrazeno ničeho. K přihlášce připojil mimo jiné kopii směnky vlastní ze dne 24. 5. 2012.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 12. 4. 2013 a seznamu přihlášených pohledávek- přihlášky č. P12 ve spise Krajského soudu v Brně vedeném pod sp. zn. KSBR 45 INS 10301/2012, že u tohoto přezkumného jednání byla přezkoumána přihláška č. P12 tak, že insolvenční správce tuto pohledávku popřel co do pravosti; jako důvod popření uvedl, že popírá pohledávku co do pravosti, neboť směnka byla podepsána až po zahájení insolvenčního řízení, tudíž v rozporu s ustanovením § 111 IZ, a tento právní úkon je tak vůči věřitelům neúčinný. Dlužnice pohledávku zcela uznala.

Z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 30. 4. 2013, že tímto insolvenční správce dlužnice v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 10301/2012 vyrozuměl věřitele Ing. Bohuslava anonymizovano (přihláška č. P12) o tom, že na přezkumném jednání dne 12. 4. 2013 byla zcela popřena co do pravosti insolvenčním správcem jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice, dlužnicí byla zcela uznána. Insolvenční správce popřel pohledávku věřitele z důvodu, že směnka byla podepsána až po zahájení insolvenčního řízení, tudíž v rozporu s ustanovením § 111 IZ, a tento právní úkon je tak vůči věřitelům neúčinný. Současně byl věřitel poučen o tom, vůči komu a v jaké lhůtě má žalobu podat, jakož i o následcích nepodání včasné žaloby. Vyrozumění o popření pohledávky bylo advokátce věřitele doručeno dne 3. 5. 2013.

8. Odvolací soud předně uzavírá, že žalobce JUDr. Lukáš Kučera, insolvenční správce dlužnice Lenky anonymizovano , podal odpůrčí žalobu včas, neboť účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 27. 4. 2012 a žaloba byla podána dne 30. 1. 2014, to je ve lhůtě podle ustanovení § 239 odst. 3 IZ. Rovněž žalobce Ing. Bohuslav anonymizovano podal žalobu na určení pohledávky Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -6-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

včas, neboť přezkumné jednání se konalo dne 12. 4. 2013, vyrozumění o popření pohledávky ze dne 30. 4. 2013 mu bylo doručeno dne 3. 5. 2013 a žaloba na určení popřené pohledávky byla podána dne 17. 5. 2013, to je ve lhůtě podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ.

9. Podle § 111 odst. 1 IZ, nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

10. Podle § 235 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odstavec 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům, není-li dále stanoveno jinak (odstavec 2).

11. V rozhodnutí ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3668/2015 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) pak Nejvyšší soud uzavřel, že závěry, byť formulované při výkladu ustanovení § 235 a násl. IZ, jsou uplatnitelné i při výkladu ustanovení § 111 IZ. Lze-li odporovat právním úkonům dlužníka, jenž v době před zahájením insolvenčního řízení zvýhodnil některého ze svých věřitelů, je nutno stejný úkon učiněný dlužníkem (dokonce až) poté, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení, v němž posléze bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, považovat za právní úkon neúčinný ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 IZ. V rozhodnutí ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 NSČR 67/2014 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 62/2017) pak Nejvyšší soud vyslovil závěr, že ustanovení § 111 IZ upravuje tzv. zákonnou neúčinnost právních úkonů, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení. Tato úprava má smysl (a může se prosadit) jen ve spojení s následným zjištěním úpadku dlužníka. V rozhodnutí ze dne 28. 1. 2016, sen. zn. 29 ICdo 83/2014 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) pak Nejvyšší soud vyslovil závěr, že zjištění neúčinnosti právního úkonu pravomocným rozhodnutím soudu v insolvenčním řízení je (tak) důvodem pro popření pohledávky uplatněné z tohoto právního úkonu. K tomu odkázal na své rozhodnutí ze dne 29. 4. 2014, sen. zn. 29 ICdo 14/2012 (uveřejněné pod č. 113/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), jakož i rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 13/2012 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) a ze dne 22. 12. 2015, sen. zn. 29 ICdo 48/2013 (uveřejněném pod č. 106/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

12. Ke směnce Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlil, že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -7-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. Majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky, platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. I v případě, že věřitel v insolvenčním řízení uplatňuje pohledávku ze zajišťovací směnky, nemusí přihláška pohledávky obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely, pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

13. V rozhodnutí ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2178/2007 (přístupném na webových stránkách Nejvyššího soudu) se Nejvyšší soud zabýval otázkou výkladu ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, účinného do 31. 12. 2007 (dále jen ZKV ) a přihlásil se k výkladu tohoto ustanovení přijatém v jeho rozhodnutích ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 820/2005 a ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 619/2006. V rozhodnutí dovodil, že právní úkon, jímž dlužník poruší zákaz formulovaný v ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) ZKV (dle kterého po doručení návrhu dlužníka na prohlášení konkursu soudu nebo po doručení návrhu na prohlášení konkursu soudem dlužníkovi je dlužník povinen zdržet se jednání směřujícího ke zmenšení svého majetku s výjimkou běžné obchodní činnosti) je vůči jeho věřiteli neúčinný za předpokladu, že na majetek takového dlužníka byl posléze prohlášen konkurs, a že majetkem, jehož zmenšení se má dlužník ve smyslu výše uvedeného ustanovení vyvarovat, se rozumí takový majetek, jenž by po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl využitelný k uspokojení pohledávek konkursních věřitelů, tedy majetek náležející do konkursní podstaty. V souladu s tím jsou i závěry vyslovené (byť pro účely výkladu ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013) v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4333/2007 (o tom, že o zkracující právní úkon nejde, obdržel dlužník za převedený majetek od nabyvatele skutečně jeho obvyklou cenu nebo mu za něj byla jinak poskytnuta přiměřená /rovnocenná/ náhrada).

14. Podle odvolacího soudu shora uvedené závěry Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 4a odst. 1 písm. a) ZKV (s ohledem na vymezení majetkové podstaty v ustanoveních § 2 písm. e/ a § 206 až § 208 IZ) jsou plně aplikovatelné i při výkladu ustanovení § 111 IZ, který obdobně pro insolvenční řízení stanoví povinnost dlužníka zdržet nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -8-45 ICm 283/2014 (KSBR 45 INS 10301/2012)

ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení, jakož i plnit peněžité závazky jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

15. Promítnuto do poměrů přezkoumávané věci to znamená, že dlužnici po zahájení insolvenčního řízení (a před rozhodnutím o úpadku) pouze vznikl směnečný (peněžitý) závazek, na který dlužnice dosud neplnila a který je nutno uplatnit vůči dlužnici přihláškou pohledávky podle ustanovení § 173 a násl. IZ, a proto nejde o nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, ve smyslu ustanovení § 111 IZ.

16. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu na určení neúčinnosti právního úkonu zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že závěr soudu o neúčinnosti právního úkonu není správný, neobstojí ani jeho závěr, že přihlášená pohledávka byla insolvenčním správcem popřena (pro neúčinnost právního úkonu) důvodně, a proto nelze žalobě na určení pohledávky vyhovět.

18. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku II., jakož i v souvisejících výrocích III. a IV. podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

19. V dalším řízení se soud bude zabývat opětovně věcným posouzením žaloby na určení pohledávky.

Poučení:

Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku II. tohoto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/o. s. ř.).

Olomouc 25. ledna 2018

JUDr. Ivana Wontrobová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá