12 VSOL 136/2014-207
30 ICm 1772/2012 12 VSOL 136/2014-207 (KSBR 30 INS 2388/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové o žalobě podané žalobcem: MS-stavby, s.r.o., IČO 26798425, 772 00 Olomouc, Nedvězí, Jilemnického 5/51, zastoupeného JUDr. Martinem Štěpánkem, advokátem, 779 00 Olomouc, Krapkova 709/4, proti žalovanému: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , 796 01 Přílepy 321, zastoupenému JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem, 706 01 Zlín, Nábřeží 599, o určení pravosti, výše a pořadí přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 31 ICm 29/2011 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka OBM forest, a.s., IČO 26312743, se sídlem Tovární 1648, 769 01 Holešov, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 30 INS 2388/2011, o odvolání žalobce proti částečnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2014, č. j. 30 ICm 1772/2012-117,

takto:

Částečný rozsudek krajského soudu se m ě n í tak, že žaloba na určení, že žalovaný nemá vůči dlužníku OBM forest, a.s. v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 2388/2011 pohledávku ve výši 46.770.462,11 Kč přihlášenou pod č. 20/3, se pro předčasnost n e z a m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud částečným rozsudkem rozhodl žalobu na určení, že žalovaný nemá vůči dlužníku OBM forest, a.s., IČO 26312743, se sídlem Tovární 1648, 769 01 (KSBR 30 INS 2388/2011) Holešov, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 2388/2011 pohledávku ve výši 46.770.462,11 Kč, přihlášenou pod č. 20/3, pro předčasnost zamítnout. Po provedeném řízení krajský soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku (dílčí pohledávka č. 20/3), u které jako důvod vzniku uvedl smlouvu o půjčce, jejíž písemné vyhotovení k přihlášce pohledávky připojil, a dospěl k závěru, že v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení je povinností věřitele vylíčit veškeré rozhodné skutečnosti týkající se vzniku přihlašované pohledávky v obdobném rozsahu jako v žalobě, kterou by se vůči dlužníku domáhal jejího zaplacení v řízení nalézacím, případné nedostatky je pak třeba na výzvu insolvenčního správce odstranit, jinak bude přihláška pohledávky insolvenčním soudem odmítnuta. S odkazem na judikaturu soudů dovodil, že u pohledávky z titulu smlouvy o půjčce je třeba tvrdit nejen skutečnosti týkající se uzavření písemné smlouvy o půjčce, jak to v přihlášce pohledávky žalovaný učinil, nýbrž je nezbytné výslovně také uvést, kdy konkrétně a jakým způsobem došlo k odevzdání předmětu půjčky, tj. k předání peněz nebo k bezhotovostnímu převodu smluvené částky. Tato tvrzení v popsaných důvodech vzniku přihlášené pohledávky absentovala a žalovaný měl být insolvenčním správce vyzván k jejich doplnění, neboť takto přihlášená pohledávka byla pro svoji neurčitost nezpůsobilá k zařazení na přezkumné jednání a následnému přezkumu. Na základě těchto skutečností dospěl insolvenční soud k závěru, že ve vztahu k pohledávce žalovaného přihlášené pod č. 20/3 ve výši 46.770.462,11 Kč, nelze pro neurčitost v přihlášce této pohledávky rozhodnout jinak, než že se žaloba na popření její pravosti a výše pro předčasnost zamítá.

Proti částečnému rozsudku krajského soudu podal žalobce odvolání a namítal, že ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce zrekapituloval zásadní skutečnosti probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka, které vedly k vydání napadeného rozsudku, a zejména zdůraznil, že dne 7.3.2012 přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení dlužníka pod č. 20 svoje pohledávky ve výši 45.316.893 Kč. U pohledávky č. 1 žalovaný uvedl, že se jedná o pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka, výši jistiny vyčíslil na částku 4.700.000 Kč, žádné příslušenství k této jistině neuvedl, jako důvod vzniku uvedl-postoupení pohledávky věřitelem z titulu půjčky, k majetku tvořícímu předmět zajištění uvedl-zástavní právo soudcovské s tím, že pohledávka není ještě splatná. U pohledávky č. 2 žalovaný uvedl, že se jedná o pohledávku nezajištěnou majetkem dlužníka, výši jistiny vyčíslil na částku 35.426.400 Kč, jako důvod vzniku uvedl-smlouva o půjčce, jako příslušenství přihlásil úroky ve výši 5.190.493 Kč. Co se týče splatnosti, pak vyznačil v přihlášce, že ani tato pohledávka není ještě splatná. K přihlášce přiložil žalovaný výpis z obchodního rejstříku, smlouvu o převodu práv ze směnek ze dne 28.2.2011 a smlouvu o půjčce ze dne 20.7.2007. Dnem 7.3.2012 skončila věřitelům lhůta k přihlášení jejich pohledávek. Dne 22.3.2012 insolvenční správce sestavil seznam přihlášených pohledávek, přičemž ačkoli z listin, které žalovaný přiložil k jeho přihlášce ze dne 7.3.2012, nelze dovodit existenci jeho pohledávky vůči dlužníkovi a žádné jiné doklady neměl insolvenční správce založené ve spise, insolvenční správce obě tyto pohledávky, které jsou (KSBR 30 INS 2388/2011) obsaženy v přihlášce ze dne 7.3.2012, uznal v celém rozsahu. Tento závadný postup insolvenčního správce musel napravit soud, který u přezkumného jednání dne 3.4.2012, kterého se žalovaný účastnil, uvedl, že: Přihláška pohledávky č. 20 věřitele č. 19-Miroslava Otépky ve výši 45,316.893 Kč nebude na dnešním přezkumném jednání přezkoumána, neboť neobsahuje řádné a úplné vymezení důvodu vzniku a výše přihlašované pohledávky a z připojených listin rovněž existence a výše přihlašované pohledávky nijak nevyplývá. Dále soud uložil insolvenčnímu správci učinit pokus odstranit vady přihlášky postupem dle § 188 odst. 2 IZ s tím, že pokud budou vady věřitelem č. 19 odstraněny, bude přihlášená pohledávka přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání. Vzhledem k postoji insolvenčního správce, žalobce podal v zákonné lhůtě tj. dne 28.3.2012 popření pohledávek žalovaného přihlášených žalovaným přihláškou ze dne 7.3.2012. V tomto popření žalobce podrobně vylíčil důvody popření, mj. v čem je spatřována vadnost a neurčitost přihlášky žalovaného. Toto popření soud na přezkumném jednání konstatoval a dále uvedl, že neshledal důvod pro vydání rozhodnutí o odmítnutí popření pohledávky dle § 200 odst. 3 IZ. Toto popření pak bylo soudem zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 30.3.2012. Dne 11. 4.2012 doručil insolvenční správce osobně žalovanému oproti jeho podpisu výzvu k opravě přihlášky, v níž mj. uvedl, že přihláška vykazuje vady a neúplnost, zejména pokud jde o důvod vzniku a výši pohledávky, dále insolvenční správce touto výzvou vyzval žalovaného v souladu s § 188 odst. 2 IZ k odstranění vad přihlášky v patnáctidenní lhůtě. Vyjma toho, že insolvenční správce ve výzvě výslovně uvedl, že přihláška vykazuje vady a neúplnost, zejména pokud jde o důvod vzniku a výši pohledávky, dále uvedl, že přihlášku pohledávky je třeba opravit, ev. doplnit, ve dvou vyhotoveních, zejména pokud jde o: 1. Dílčí pohledávku č. 1 směnkou ze dne 4.8.2005 znějící na 2.542.000 Kč, směnkou ze dne 21.7.2006 znějící na 1.061.000 Kč, směnečnými platebními rozkazy, usneseními o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, výpočtem a upřesněním výše pohledávek podle SPR, uvedením vykonatelnosti pohledávek. 2. Dílčí pohledávku č. 2-doplněním dodatků smlouvy o půjčce ze dne 20.7.2007, výpisy z účtu, které dokazují plnění dlužníku podle smlouvy, konstatování, zda dlužník uhradil a kolik uhradil na plnění dluhu, výpočtem sumy, smluvní pokuty a výše úroků. 3. Další doklady, které jednoznačně prokazují vznik, existenci a výši přihlášené pohledávky. Závěrem této výzvy insolvenční správce poučil dlužníka o následcích, pokud přihláška nebude ve stanovené lhůtě řádně doplněna či opravena. Podáním ze dne 26.4.2012 však žalovaný přihlášku nedoplnil, ale zcela ji změnil, neboť původní pohledávku č. 1 rozdělil na pohledávky dvě, u každé nově uvedl příslušenství pohledávky, změnil důvod vzniku, a to z titulu půjčky na zajišťovací směnku vlastní, dále uvedl nově vykonatelnost obou pohledávek, specifikoval zajištění, předmět i důvod zajištění a pořadí, změnil okamžik vzniku zajištění, přičemž zcela jasně uvedl, že obě pohledávky jsou splatné od 30.9.2008. Pohledávku č. 2, pak nově uvedl jako pohledávku č. 3, jako jistinu přihlásil vyšší částku (41.066.400 Kč) než původní přihláškou (35.426.400 Kč). Žalobce je toho názoru, že změnu přihlášky jak ji provedl žalovaný, je v rozporu s ustanovením § 192 odst. 4 IZ, dle kterého věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit pouze výši přihlašované pohledávky. Věřitel zcela (KSBR 30 INS 2388/2011) jistě nemůže měnit důvod vzniku pohledávky ani její pořadí, jak to věřitelům bylo umožněno do účinnosti zákona č. 69/2011 Sb. a takováto změna měla být soudem odmítnuta. Pokud by byla připuštěna změna důvodu vzniku pohledávky, pak by to jistě bylo v neprospěch nejen žalobce, který svůj popírající úkon již učinil a tento úkon učinit musel s ohledem na postoj insolvenčního správce, když navíc v popření, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku ještě před prvním přezkumným jednáním, žalobce uvedl, v čem spatřuje problém popřené pohledávky. Navíc umožnění tak rozsáhlé změny přihlášky by bylo k újmě i ostatních věřitelů, kteří řádně v soudem stanovené lhůtě své pohledávky přihlásili, čímž by nepochybně byly porušeny zásady insolvenčního řízení stanovené v § 5 písm. a) a b) IZ. Ačkoli přihláška žalovaného ze dne 7.3.2012 byla dle názoru soudu vadná a nepřezkoumatelná, byla insolvenčním správcem zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční správce na tuto skutečnost nikterak nereflektoval, v seznamu ji ponechal a ani po změně přihlášky neprovedl změnu seznamu před zvláštním přezkumným jednáním a tento změněný seznam co do přihlášky žalovaného nebyl před zvláštním přezkumným jednáním zveřejněn v insolvenčním rejstříku ve smyslu ustanovení § 189 odst. 3 IZ. I přes toto nezveřejnění však žalobce z důvodu právní opatrnosti doplnil dne 30.5.2012 svoje popření, jelikož se obával, že by na zvláštním přezkumném jednání mohlo dojít k uznání pohledávek žalovaného ze strany dlužníka i insolvenčního správce. Dne 5.6.2012 proběhlo zvláštní přezkumné jednání ohledně pohledávek přihlášených žalovaným, když i dlužník i insolvenční správce pohledávky žalovaného uznali, a jen díky popření ze strany žalobce nebyly pohledávky zjištěny.

Žalobce dále uvedl, že dlužník ve svém vyjádření ze dne 15.3.2011 žádný svůj dluh vůči žalovanému neuvedl mezi své závazky, ačkoli v tomto vyjádření výslovně tvrdil, že údaje v něm uvedené jsou správné a úplné, dále dlužník ve svém vyjádření ze dne 5.1.2012 uvedl, že žalovaný není věřitelem dlužníka. Sám žalovaný pak na výzvu soudu ze dne 10.1.2012 písemně sdělil, že vůči dlužníkovi neeviduje žádnou pohledávku po lhůtě splatnosti, následně pak přihlásil splatné pohledávky v řádu desítek milionů korun. Insolvenční správce opakovaně uznal veškeré pohledávky žalovaného, ačkoliv k tomu neměl podklady a přihlášky i dle názoru soudu byly nepřezkoumatelné, a jen díky aktivitě žalobce nedošlo ke zjištění pohledávek. Pochybnostem nahrává i to, že Martin Buksa, jakožto bývalý předseda představenstva a bývalý akcionář dlužníka, osoba, která podepsala smlouvu o půjčce, zastupoval žalovaného dne 3.4.2012 u přezkumného jednání a na schůzi věřitelů.

Odvolatel též nesouhlasil s odůvodněním rozsudku, pokud v něm soud uvádí, že u pohledávky z titulu smlouvy o půjčce je tedy třeba pokud jde o okolnosti jejího vzniku tvrdit nejen skutečnosti týkající se uzavření písemné smlouvy o půjčce, jak učinil v přihlášce pohledávky žalovaný, nýbrž je naprosto nezbytné výslovně také uvést, kdy konkrétně a jakým způsobem došlo k odevzdání předmětu půjčky, tj. předání peněz nebo bezhotovostní převod smluvené částky. Jestliže tyto skutečnosti v popsaných důvodech vzniku přihlášené pohledávky absentovaly, pak měl být žalovaný insolvenčním správce vyzván k jejich doplnění, neboť takto (KSBR 30 INS 2388/2011) přihlášená pohledávka byla pro svoji neurčitost nezpůsobilá k zařazení na přezkumné jednání a následného přezkumu. Po právní moci tohoto rozsudku insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti uloží insolvenčnímu správci povinnost vyzvat žalovaného k opravě a doplnění pohledávky přihlášené pod č. 20/3 tak, aby bylo zřejmé, kdy konkrétně, za jakých okolností a jakým způsobem k tvrzenému poskytnutí půjčky žalovaným dlužníkovi došlo. Z této části odůvodnění lze zřejmě dovodit, že soud insolvenčnímu správci vytýká, že měl žalovaného vyzvat k tomu, aby žalovaný doplnil za jakých okolností a jakým způsobem k tvrzenému poskytnutí půjčky žalovaným dlužníkovi došlo. Soud však opomíjí to, že nejenže byl žalovaný obeznámen již na jednání, že je jeho přihláška vadná, že již v popření žalobce ze dne 27.3.2012 bylo konstatováno, že smlouva o půjčce má reálnou povahu, a že z přihlášky nelze dovodit ani existence ani výše pohledávky, ale i to, že byl žalovaný insolvenčním správcem poučen o tom, že jeho přihláška vykazuje vady a neúplnost, zejména pokud jde o důvod vzniku a výši pohledávky a dále žalovaného mj. vyzval k doplnění výpisů z účtů, které dokazují plnění dlužníku podle smlouvy. Pokud odhlédneme od toho, že byl žalovaný opakovaně vyrozuměn o tom, že je jeho přihláška vadná co do důvodu vzniku a výše pohledávky, nepochybně insolvenční správce tím, že vyzval žalovaného k doplnění výpisů z účtů, které dokazují plnění dlužníku podle smlouvy o půjčce, nebo doložení dalších dokladů, které jednoznačně prokazují vznik, existenci a výši přihlášené pohledávky, poskytl žalovanému poučení, jak má svou přihlášku týkající se pohledávky z půjčky doplnit. Z již ustálené judikatury se podává, že co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu v případě, že z ní skutkový základ přihlašované pohledávky nepochybně a dostatečně vyplývá, a že na tuto listinu co do důvodu vzniku pohledávky přihláška výslovně odkazuje. Pokud by tedy žalovaný vyhověl výzvě insolvenčního správce a doložil by výpisy z účtů, které by prokázaly plnění dlužníkovi dle smlouvy o půjčce či jiné doklady, které by toto jednoznačně prokázaly, bylo by možno považovat za splněnou povinnost žalovaného vylíčit rozhodující skutečnosti týkající se toho, za jakých za jakých okolností a jakým způsobem k tvrzenému poskytnutí půjčky žalovaným dlužníkovi došlo. Žalovaný si byl zcela nepochybně vědom své povinnosti tvrdit a prokázat poskytnutí půjčky dlužníkovi, jinak by ve svém podání ze dne 26.4.2012 netvrdil, že na půjčku bylo vyplaceno celkem 41.066.400 Kč (což koresponduje s výší jistiny pohledávky č. 20/3) a dále by nedokládal potvrzení o provedených platbách vyhotovené společností UniCredit Bank Czech Republic, a.s. a jakýsi přehled převodů z BÚ a TV na podnikatelské konto OBM Forest a.s., když následně 10.5.2012 ještě doložil potvrzení úhrady plateb ČSOB Private Banking. Žalovaný tak tvrdil, že dle smlouvy o půjčce ze dne 20.7.2007 a jejího dodatku č. 1 ze dne 16.12.2008 bylo na půjčku dlužníkovi vyplaceno celkem 41.066.400 Kč. Na výzvu insolvenčního správce, aby žalovaný doložil výpisy z účtů, které by prokázaly plnění dlužníkovi dle smlouvy o půjčce či jiné doklady, které by toto jednoznačně prokázaly vznik, existenci a výši přihlášené pohledávky, pak žalovaný doložil pouze listiny, z nichž nelze nic pro věc významného dovodit. (KSBR 30 INS 2388/2011) Vzhledem k tomu, že dle názoru soudu prvního stupně není žalovaného pohledávka č. 20/3 ve výši 46.770.462,11 Kč pro neurčitost přezkoumatelná zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 421/2006 rozhodl o částečném zamítnutí žaloby pro předčasnost. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 421/2006 ale posuzoval situaci incidenčního sporu mezi insolvenčním správcem a věřitelem, kdy přihláška pohledávky byla vadná a věřitel nebyl insolvenčním správcem vyzván k jejímu doplnění. Žalobce má za to, že žalovaný byl řádně vyzván k doplnění své přihlášky. Na základě takové výzvy pak svou přihlášku změnil podáním ze dne 26.4.2012, kdy co se týče půjčky (pohledávky č. 3) tvrdil, že bylo dle smlouvy o půjčce ze dne 20.7.2007 a jejího dodatku č. 1 ze dne 16.12.2008 na půjčku dlužníkovi vyplaceno celkem 41.066.400 Kč. Výzvě insolvenčního správce k doložení výpisů z účtů, kterými by prokázal poskytnutí plnění dlužníkovi dle smlouvy o půjčce, však žalovaný nevyhověl. V tomto kontextu pak žalovaný poukazuje na závěry Nejvyššího soudu České republiky uvedené v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3057/2011, který, na rozdíl od rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 421/2006, na který v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku odkazuje soud prvního stupně, posuzoval situaci, kdy věřitel byl k doplnění své přihlášky vyzván a tuto řádně nedoplnil. Žalobce tedy tvrdí, že žalovaný ačkoliv byl vyzván k doplnění jeho přihlášky s uvedením následků jejího nedoplnění, doplnil svou přihlášku pouze částečně, když nedoplnění přihlášky ve stanovené lhůtě má pro žalovaného resp. jeho pohledávku č. 20/3 důsledek uvedený v ustanovení § 188 odst. 2 IZ, tedy že se k přihlášce v rozsahu pohledávky č. 20/3 nepřihlíží. Pokud tedy soud prvního stupně zamítl žalobu pro předčasnost, fakticky dovodil, že je třeba přihlášku pohledávky doplnit a znovu přezkoumat, čemuž však v tomto případě brání následek uvedený v ustanovení § 188 odst. 2 IZ, jelikož k takové přihlášce již přihlížet nelze a lze zvolit pouze postup dle ustanovení § 185 IZ a učinit rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jímž soud již jen deklaruje dříve nastalou skutečnost, s níž spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se k přihlášené pohledávce nepřihlíží. V důsledku toho, že tedy nastala skutečnost, na základě které se k žalovaným přihlášené pohledávce č. 20/3 nepřihlíží, není možné takovou pohledávku znovu doplňovat a přezkoumávat. Není tedy ani možné, aby byla žaloba pro pohledávku č. 20/3 pro předčasnost zamítnuta, ale soud měl s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že ve smyslu ustanovení § 185 IZ ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ se k přihlášce pohledávky č. 20/3 nepřihlíží ode dne, kdy žalovanému marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem ve výzvě k odstranění vad přihlášky, nelze o takové pohledávce, ke které se nepřihlíží, rozhodovat v incidenčním sporu, takovou žalobu ohledně pohledávky č. 20/3 zamítnout.

Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud částečný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a uložil mu, aby soud prvního stupně dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ ve spojení s ustanovením § 185 IZ rozhodl, že se k přihlášené pohledávce č. 20/3 nepřihlíží a tuto odmítl a po právní moci takového rozhodnutí rozhodl o určovací žalobě nebo aby odvolací soud částečný rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, ale nikoli pro (KSBR 30 INS 2388/2011) předčasnost, ale z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že ve smyslu ustanovení § 185 IZ ve spojení s ustanovením § 188 odst. 2 IZ se k přihlášce pohledávky č. 20/3 nepřihlíží ode dne, kdy žalovanému marně uplynula lhůta určená mu insolvenčním správcem ve výzvě k odstranění vad přihlášky, nelze tedy o takové pohledávce, ke které se nepřihlíží, rozhodovat v incidenčním sporu, a to ani tzv. pro tentokrát, jelikož přihlášenou pohledávku, ke které se nepřihlíží, nelze měnit ani doplňovat, a tudíž ani přezkoumávat.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s názory žalobce, odkázal na svou dosavadní argumentaci, poukazoval na své vyjádření k žalobě i na ústní přednesy a nadále zastává stanovisko, že žaloba na určení měla být zamítnuta nikoli pro její předčasnost, nýbrž že byly odstraněny veškeré vady přihlášky podle výzvy správce a přihláška byla projednatelná. Namítl též, že žaloba nesplňovala náležitosti uvedené zejména v § 200 IZ a již z tohoto důvodu měla být zamítnuta. Žalovaný v řízení prokázal, že finanční prostředky podle smlouvy o půjčce dlužníku poskytl, pohledávku řádně přihlásil a v ní specifikoval jak jistinu, tak příslušenství, a pohledávka byla způsobilá přezkumu.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř., (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal při soudním roku (žalovaný s projednáním odvolání bez nařízení jednání nesouhlasil) částečný rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze upřít důvodnosti, avšak z jiných příčin, než v odvolání namítal.

Podle čl. II zákona č. 294/2013 Sb., přechodného ustanovení zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Novela insolvenčního zákona provedená zákonem č. 294/2013 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2014, insolvenční i incidenční řízení byla zahájena před tímto datem, proto soud věc posoudit podle insolvenčního zákona v nyní platném znění; přihlášku pohledávky ze 7.3.2012 je však třeba (KSBR 30 INS 2388/2011) posuzovat podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném k tomuto datu (dále jen IZ).

Odvolací soud konstatuje, že údaje o incidenčním a zejména insolvenčním řízení vyplývají jednak z napadeného rozhodnutí jednak z vyčerpávajícího odvolání žalobce, není smysluplné je opakovat a odkazuje se na ně. Je patrné, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku (dílčí pohledávka č. 20/3) zčásti zajištěnou, u které jako důvod vzniku uvedl smlouvu o půjčce, písemné vyhotovení smlouvy k přihlášce pohledávky připojil a insolvenční správce i soud se náležitostmi přihlášky zabývali. Se závěrem soudu, že pro neurčitost v přihlášce této pohledávky nelze rozhodnout jinak, než že se žaloba na popření její pravosti a výše pro předčasnost zamítá, odvolací soud nesouhlasí.

Náležitosti přihlášky upravuje ustanovení § 174 a násl. IZ. Ze zákona předně vyplývá, že přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá. Pohledávku je nutno vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku nepeněžitou. K přihlášce je nutno připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na předepsaném formuláři a za správnost údajů uvedených v přihlášce pohledávky odpovídá věřitel.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že přihláška pohledávky původně trpěla vadou spočívající v tom, že věřitel nevymezil důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky a nedoložil řádně listiny vztahující se ke vzniku pohledávky. Jako důvod vzniku pohledávky nepostačuje Postoupení pohledávky věřitelem z titulu půjčky , neboť z postoupení žádná pohledávka nevznikla, ani další uvedený důvod vzniku pohledávky Smlouva o půjčce nevymezuje náležitě a bez pochybností vznik takové pohledávky, věřitel zde ani netvrdil předání půjčených peněz, nebyly řádně doloženy listiny vážící se ke směnce ani úplná smlouva o půjčce. Závěr, že jiným členěním na a jinou výší dílčích částí pohledávky žalovaný uplatnil pohledávky zcela jiné, ale není správný. Ve vztahu k přezkoumávané části pohledávky ze smlouvy o půjčce je patrné, že žalovaný uplatňuje stále stejnou pohledávku, tedy argumenty žalobce nemohou obstát. Pokud krajský soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 421/2006 konstatoval, že pohledávka nebyla přezkoumatelná a pokud byla podrobena přezkumu, pak pro vady bránící přezkumu má soud žalobu pro předčasnost zamítnout, nelze nevidět, že stranou pozornosti soudu zůstalo doplnění pohledávky ze dne 25.4.2012 došlé soudu dne 26.4.2012 (byť ve svých zjištění soud toto doplnění přihlášky zmiňuje), soud přehlédl, (KSBR 30 INS 2388/2011) že k doplnění přihlášky došlo na kvalifikovanou výzvu insolvenčního správce učiněnou na zásah soudu, a že po doplnění přihláška přezkoumatelná a přezkoumaná byla, a stalo se tak při zvláštním přezkumném jednání. Jak správně namítal žalovaný, zmíněný judikát řešil jinou procesní situaci, v níž byla podána vadná přihláška, vada odstraňována nebyla, a přesto byla přihláška přezkoumána. Přihláška pohledávky číslo 20/3, tedy po svém doplnění byla způsobilá k projednání a přezkumu a výhrady činěné o přetrvávajících nedostatcích přihlášky lze odstranit v průběhu řízení o žalobě na určení pohledávky, jejímuž věcnému projednání přetrvávající vady nebrání.

Z těchto důvodů odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený částečný rozsudek tak, že se žaloba na určení, že žalovaný nemá vůči dlužníku OBM forest, a.s. v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 2388/2011 pohledávku ve výši 46.770.462,11 Kč přihlášenou pod č. 20/3, pro předčasnost nezamítá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 o.s.ř.).

V Olomouci dne 25. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu