12 VSOL 134/2015-68
39 ICm 135/2011 12 VSOL 134/2015-68 (KSBR 39 INS 398/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v právní věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, advokátky se sídlem v Brně, Velkopavlovická 25, PSČ 629 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Oděvního podniku, a. s., za účasti vedlejšího účastníka LA TORTURA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo 28965183, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/2, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. Vladimíru Faranovi, advokátovi se sídlem v Orlové-Lutyni, Masarykova třída 752, PSČ 735 14, zastoupenému JUDr. Zuzanou Císařovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, o neúčinnost právního úkonu a vydání plnění do majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 ICm 135/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Oděvního podniku, a. s., se sídlem v Prostějově, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, identifikační číslo 25532774, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 398/2010, rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.3.2015, č. j. 37 ICm 135/2011-43, KSBR 37 INS 398/2010-C14-11,

takto:

Odvolání žalovaného se o d m í t á . (KSBR 39 INS 398/2010) Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) změnil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.1.2015, č. j. 37 ICm 134/2011-39 (správně má být uvedeno č. j. 37 ICm 135/2011-39) tak, že žaloba se neodmítá.

Podle důvodů tohoto usnesení insolvenční soud postupoval podle § 374 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a vyhověl odvolání žalobce podanému proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 15.1.2015, kterým rozhodla asistentka soudce JUDr. Lucie Podařilová, DiS. o odmítnutí žaloby pro nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které brání soudu v řízení o ní pokračovat. K doplnění žaloby ze dne 3.11.2014 totiž žalobkyně mimo jiné označila smlouvu o poskytování právních služeb a dále uvedla, že pro danou činnost nebylo vypsáno žádné výběrové řízení a z žádných dokumentů dlužníka nelze prokázat reálné plnění ze strany žalovaného pro dlužníka. Uzavřel, že z žaloby a jejího doplnění rozhodné skutečnosti vyplývají.

Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Namítal, že podmínky pro odmítnutí žaloby byly zcela naplněny a usnesení, které napadeným rozhodnutím insolvenční soud změnil, zcela odpovídalo příslušným ustanovením občanského soudního řádu, kdy tvrzení o neúčinnosti právního úkonu nemají vůbec žádné opodstatnění a oporu v rovině hmotněprávní ani procesní. Tvrdil, že insolvenční správkyně bez jakýchkoliv podkladů a pouze pro formální naplnění své činnosti podala předmětnou žalobu bez jakýchkoliv důkazů a podkladů a přesouvá důkazní povinnost na žalovaného, případně na soud. Toto je v rozporu s občanským soudním řádem a odmítnutí žaloby bylo namístě. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a ponechal v účinnosti původní usnesení o odmítnutí žaloby.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda žalovaný je k podání odvolání subjektivně legitimován, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v dané věci tomu tak není. (KSBR 39 INS 398/2010) Z ustanovení § 201 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni může napadnout odvoláním účastník, pokud to zákon nevylučuje. Legitimaci k podání odvolání nemá ale účastník řízení, kterým bezesporu žalovaný je, bez dalšího. Z povahy odvolání jako řádného opravného prostředku totiž vyplývá, že odvolání může podat pouze ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, případně mu byla rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Při tomto hodnocení je rozhodující výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť existenci případné újmy lze posuzovat výlučně z procesního hlediska.

V posuzované věci insolvenční soud nejprve žalobu odmítl usnesením ze dne 15.1.2015, proti němuž podal odvolání žalobce. Rozhodnutí bylo vydáno asistentem soudce, insolvenční soud odvolání plně vyhověl a svůj postup odůvodnil § 374 odst. 3 o. s. ř. Srovnatelný postup je upraven rovněž v § 9 odst. 1 zákona o vyšších soudních úřednicích ve spojení s § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích.

Rozhodnutí o odmítnutí žaloby z důvodu jejích neodstraněných vad se dotýká žalobce. Je mimo jakoukoli pochybnost, že žalovaný by se proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby odvolat nemohl. Rozhodnutím o neodmítnutí žaloby je žalovaný do jisté míry dotčen (kdyby žaloba byla odmítnuta, neprobíhalo by řízení), avšak zcela zásadní je poměření výroku rozhodnutí insolvenčního soudu ve vazbě na případnou újmu žalovaného z procesního hlediska.

V napadeném usnesení je výrok formulován tak, že se žaloba neodmítá. To ve své podstatě znamená, že řízení se nalézá ve stavu před rozhodnutím asistenta soudce (tedy na počátku). Pokud by insolvenční soud sám nerozhodoval o odvolání žalobce proti rozhodnutí asistenta soudce, neměl by následně žádného důvodu nyní napadené rozhodnutí vydávat. Jinak řečeno, pokud by původně asistent soudce nevydal rozhodnutí o odmítnutí žaloby, žalovaný by se nemohl domoci toho, aby se jeho názorem o neprojednatelnosti žaloby zabýval odvolací soud.

Za tohoto stavu věci odvolací soud odvolání žalovaného odmítl podle § 218, písm. b) o. s. ř. jako podané neoprávněnou osobou.

Závěrem odvolací soud poznamenává, že žalovaný byl vyzván k úhradě soudního poplatku z podaného odvolání ve výši 2.000 Kč, který zaplatil dne 6.5.2015 (viz záznam o složení ze dne 7.5.2015). Podle výzvy insolvenčního soudu ze dne 8.4.2015 byl soudní poplatek stanoven podle položky č. 22 bodu 11 ve spojení s položkou č. 4, bodu 1, písm. c) Sazebníku poplatků. Podle položky č. 22 bodu 14 Sazebníku poplatků se ovšem poplatek nevybírá, jde-li o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy (výslovně je přitom zmíněno odmítnutí návrhu, kterým se zahajuje řízení). Insolvenční soud tedy pochybil, pokud požadoval po žalovaném úhradu soudního poplatku z podaného odvolání. (KSBR 39 INS 398/2010)

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. e/, § 229 odst. 4 o. s. ř.).

V Olomouci dne 8. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu