12 VSOL 128/2016-47
14 ICm 2726/2014 12 VSOL 128/2016-47 (KSOS 14 INS 14720/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce SALIMA TRADE s.r.o., identifikační číslo 24707511, sídlem v Praze, Chudenická 1059/30, PSČ 102 00, zastoupené Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou, sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, PSČ 702 00, proti žalované Mgr. Evě Budínové, sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyně dlužníka WWT, s.r.o., identifikační číslo 25829718, sídlem v Trojanovicích, Trojanovice 700, PSČ 744 01, o vyloučení věci, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.7.2015, č. j. 14 ICm 2726/2014-13 (KSOS 14 INS 14720/2012)

tak to:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen krajský soud ) rozhodl, že se řízení zastavuje (bod I. výroku) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). Krajský soud dospěl k závěru, že z žaloby, která byla soudu doručena dne 13.8.2014, jíž se žalobce domáhal proti žalované vyloučení vozidla zn. Renault Laguna 2,0 16V Dynamique, RZ: 2AF 5329, z majetkové podstaty dlužníka WWT, s.r.o., činil dle položky č. 13 bod 1 písm. d) Sazebníku poplatků (přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), soudní poplatek isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 14720/2012) z podané žaloby 2.000 Kč, který byl splatný podáním žaloby. Jelikož nebyl soudní poplatek při podání žaloby uhrazen, byl žalobce ze strany krajského soudu vyzván usnesením ze dne 11.5.2015, aby byl tento soudní poplatek zaplacen dodatečně ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla doručena zástupci žalobce prostřednictvím datové schránky dne 18.5.2015, soudní poplatek však nebyl zaplacen ani do dne vydání předmětného usnesení. Krajský soud proto řízení dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zastavil. Ač žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto žádný z účastníků neměl právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že dne 30.7.2015, tedy ve lhůtě k podání odvolání proti danému usnesení, požádal o osvobození od placení soudního poplatku za podanou žalobu, kterou také řádně odůvodnil. Navrhl, aby bylo napadené usnesení krajského soudu zrušeno.

Podle § 7 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 13.8.2014 byla krajskému soudu doručena žaloba o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka WWT, s.r.o. Usnesením krajského soudu ze dne 11.5.2015 byl žalobce vyzván k uhrazení soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení daného usnesení. Výzva byla zástupci žalobce doručena do datové schránky dne 18.5.2015. Dle záznamu o složení-sdělení účtárny nebyl soudní poplatek v částce 2.000 Kč ke dni 19.6.2015 uhrazen. Dne 30.7.2015 byla podána žalobcem žádost o osvobození od placení soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o.s.ř., avšak osvobození od soudních poplatků mu nebylo na základě pravomocného usnesení na čl. 22 přiznáno. Podáním ze dne 5.9.2016 insolvenční správkyně sdělila soudu, že žalovaná podala návrh na vynětí vozidla zn. Renault Laguna z majetkové podstaty dlužníka WWT s.r.o. z důvodu, že dlužník není majitelem vozidla. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.11.2015, č.j. KSOS 14 INS 14720/2012-B-24 byl soudem udělen souhlas s vynětím vozidla zn. Renault Laguna z majetkové podstaty dlužníka WWT s.r.o., zanikl tedy předmět sporu-vyloučení vozidla zn. Renault Laguna z majetkové podstaty a žalovaná (KSOS 14 INS 14720/2012) tímto opakovaně navrhla, aby řízení bylo zastaveno a dále rozhodnuto, že žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení správně vymezil skutečnosti, které považoval za podstatné pro své rozhodnutí o zastavení řízení. Na základě správných zjištění dospěl také ke správným skutkovým závěrům. Ostatně skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně žalobce žádným způsobem nezpochybňoval. Své odvolací výhrady soustředil do námitky, že ve lhůtě k podání odvolání proti napadenému usnesení požádal o osvobození od placení soudního poplatku. Usnesením ze dne 19.11.2015 soud prvního stupně žalobci osvobození od placení soudních poplatků nepřiznal, přičemž toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24.3.2016.

Podle § 4 odst. 1, písm. a) zákona o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním žaloby.

Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

V takto vymezeném skutkovém a právním rámci dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, když řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Žalobce mohl zvrátit toto pro něj nepříznivé rozhodnutí tím, že by ve lhůtě k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení poplatkovou povinnost splnil. V takovém případě by totiž soud prvního stupně musel podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit. Z obsahu spisu však neplyne, že by žalobce soudní poplatek z žaloby zaplatil, a to do konce lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (a ani později).

Z výše uvedených důvodů je napadené usnesení soudu prvního stupně správné, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Proto je odvolací soud v celém rozsahu potvrdil podle § 219 o. s. ř.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl žalobce úspěšný, podle obsahu spisu však žalovanému nevznikly žádné účelně vynaložené náklady tohoto řízení. Proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 14 INS 14720/2012) P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 21. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu