12 VSOL 127/2016-47
36 ICm 1397/2014 12 VSOL 127/2016-47 (KSOS 36 INS 17575/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla ve věci žalobce ELOVOMONT spol. s r.o., se sídlem Třinec-Staré Město, 1. máje 500, PSČ 739 61, identifikační číslo 29389704, proti žalované Mgr. Daně Galuszkové, se sídlem Český Těšín, Masarykovy sady 27, PSČ 737 01, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Vendryně 229, PSČ 739 94, o vyloučení věcí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 1397/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 17575/2013, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 36 ICm 1397/2014-19 (KSOS 36 INS 17575/2013) ze dne 15.7.2015,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že žalobce se domáhal vůči žalované vyloučení movitých věcí zapsaných v soupisu majetkové podstaty dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano . Soudní poplatek ve výši 2.000 Kč splatný při podání žaloby žalobce isir.justi ce.cz (KSOS 36 INS 17575/2013) nezaplatil, a proto soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku v dodatečné lhůtě. Žalobce však ani na základě této výzvy soudní poplatek nezaplatil. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. V odvolání pouze uvedl, že současně podává návrh na osvobození od soudních poplatků, neboť má za to, že pro toto osvobození splňuje podmínky.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v dané věci bylo řízení zahájeno žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 23.4.2014, kterou se žalobce domáhá vyloučení movitých věcí (specifikovaných v žalobě) z majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že tyto věci jsou v jeho majetku a se souhlasem dlužníka jako pronajímatele byly umístěny v bytě, který má žalobce v nájmu. Usnesením č. j. 36 ICm 1397/2014-12 (KSOS 36 INS 17575/2013) ze dne 11.5.2015 soud prvního stupně vyzval žalobce, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za podání žaloby, který činí 2.000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na blíže specifikovaný účet soudu. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno. Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným rozhodnutím. Usnesením č. j. 36 ICm 1397/2014-33 (KSOS 36 INS 17575/2013) ze dne 12.10.2015 soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků; k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 36 ICm 1397/2014, 13 VSOL 5/2016-39 (KSOS 36 INS 17575/2013) ze dne 31.3.2016 toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.5.2016.

Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, poplatníky poplatku za řízení před soudem prvního stupně jsou navrhovatel (navrhovatelé), není-li dále stanoveno jinak. (KSOS 36 INS 17575/2013) Podle § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.

Podle § 7 odst. 1 věty prvé téhož zákona, poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.

Podle § 9 odst. 1 téhož zákona, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Odvolací soud předně považuje za nutné uvést, že platební nekázeň účastníka řízení, který je povinen splnit svou poplatkovou povinnost při podání žaloby, je již sama o sobě nežádoucí, a jestliže účastník řízení v této nekázni přes výzvu soudu a upozornění na procesní důsledky s opomenutím výzvy spojené pokračuje, jde o jednání (opomenutí), za které musí nést procesní odpovědnost, zejména byla-li soudem stanovená lhůta k vyzývanému plnění dostatečná (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 59/2000, ze dne 16.3.2000, U 6/17 SbNU 371).

V přezkoumávané věci odvolací soud shledává zcela správným postup soudu prvního stupně, který vyzval žalobce podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, k zaplacení soudního poplatku, jehož výši i správně stanovil (položka 13 bod 1. písm. d/ sazebníku poplatků-přílohy zákona č. 549/1991 Sb.), ve stanovené lhůtě, neboť žalobce soudní poplatek splatný podáním žaloby nezaplatil. Soud prvního stupně též správně žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Žalobce sice poté, co bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, současně s odvoláním proti tomuto rozhodnutí požádal o osvobození od soudních poplatků, avšak o jeho žádosti bylo pravomocným rozhodnutím soudu rozhodnuto tak, že mu osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno. Za této situace žalobce po právní moci tohoto usnesení (kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků) měl soudní poplatek, k jehož zaplacení již byl dříve soudem vyzván, zaplatit. Pokud tak neučinil, soud prvního stupně správně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení, včetně správného výroku o nákladech řízení, podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by měl žalované hradit náklady odvolacího řízení. Žalované však dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. (KSOS 36 INS 17575/2013)

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu