12 VSOL 114/2012-92
8 ICm 921/2010 12 VSOL 114/2012-92 (KSOS 8 INS 6146/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové ve věci žalobce Terex Demag GmbH, se sídlem Dinglerstrasse 24, 664 82 Zwibrücken, Spolková republika Německo, reg. číslo HRB 30291, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Revoluční 15, PSČ 110 00, Praha 1 proti žalovanému 1) Mgr. Michalu Machkovi, Dlouhá 53/6, PSČ 702 00, Moravská Ostrava, insolvenčnímu správci dlužníka InterLinka s.r.o., IČ: 25636880, se sídlem Žižkova 1595, PSČ 739 11, Frýdlant nad Ostravicí a 2) InterLinka s.r.o., IČ: 25636880, se sídlem Žižkova 1595, PSČ 739 11, Frýdlant nad Ostravicí, o určení pohledávky, o odvolání žalobce a žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.10.2012 č.j. 8 ICm 921/2010-77

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že řízení se n e p ř e r u š u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení věci, vedené u Zemského soudu v Zwibrückenu, se sídlem Goetheplatz 2, 664 82 Zwibrücken, Spolková republika Německo, pod sp. zn. HK O 24/10 (dále též jen řízení u německého soudu ). Na odůvodnění uvedl, že předmětem tohoto řízení je určení pravosti (deseti) pohledávek žalobce za (KSOS 8 INS 6146/2009)

žalovaným 2), uvedených v odůvodnění pod písm. a) až j). Žalovaný 1) podáním ze dne 13.9.2012 soudu sdělil, že předmětem řízení u německého soudu je nárok žalovaného 2) vůči žalobci na zaplacení částky 211.432,43 EUR s příslušenstvím. Žalobce (v řízení u německého soudu jako žalovaný) namítl, že nárok žalovaného 2) je neoprávněný, protože měl zaniknout v důsledku jednostranného zápočtu, ve kterém žalobce započetl také pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení. Pohledávka žalovaného 2) vůči žalobci, uplatněná v řízení u německého soudu, je nejvýznamnější částí majetkové podstaty a výsledek řízení u německého soudu podstatným způsobem ovlivní míru uspokojení pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 168 a § 169 IZ) v insolvenčním řízení žalovaného 2). S ohledem na rozsah majetkové podstaty nelze předpokládat, že budou uspokojeny pohledávky přihlášených věřitelů. Pokud na základě výsledku řízení u německého soudu nedojde k naplnění majetkové podstaty prostředky k uspokojení pohledávek věřitelů, předpokládá se zrušení konkursu žalovaného 2) pro nedostatek majetku. Řízení vedené u německého soudu proto zakládá otázku, která má význam pro rozhodnutí v této věci. S ohledem na hospodárnost tohoto řízení proto soud přerušil řízení o určení pohledávek žalobce do doby pravomocného skončení řízení u německého soudu.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání žalobce a žalovaný 1).

Žalobce souhlasil se soudem prvního stupně v závěru, že v řízení u německého soudu se řeší otázka, která má význam pro rozhodnutí v této věci, nesouhlasil však s tím, aby toto řízení bylo přerušeno do jeho pravomocného skončení. V odvolání tvrdil, že předmětem tohoto incidenčního sporu je mimo jiné určení podmíněných pohledávek č. 1, č. 3 a č. 5 v celkové výši 134.558,32 EUR (pohledávky, označené pod písm. a/, c/ a d/ v odůvodnění napadeného usnesení). Tyto pohledávky započetl vůči pohledávkám žalovaného 2) projevem započtení ze dne 3.11.2009, který následně opakoval dopisy ze dne 15.12.2009 a 22.12.2009. Pro případ, že by projev započtení byl v řízení vedeného u německého soudu posouzen jako neplatný, přihlásil žalobce tyto pohledávky v insolvenčním řízení žalovaného 2) jako podmíněné proto, aby je v takovémto případě mohl započítat znovu (§ 140 odst. 3, písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ v platném znění /dále jen IZ /). Dále tvrdil, že v insolvenčním řízení přihlásil pohledávky č. 2, č. 6, č. 7, č. 8, č. 9, č. 10 a č. 12, které byly oběma žalovanými popřeny a jsou předmětem tohoto incidenčního řízení (v odůvodnění napadeného usnesení jsou označeny jako pohledávky pod písm. b, e, f, g, h, i, a j). V řízení u německého soudu jsou vůči němu uplatněny i jiné pohledávky, než které podle něj zanikly zápočtem a které v projevu započtení uplatnil. Pokud budou v řízení u německého soudu tyto další pohledávky shledány po právu, hodlá žalobce na svou obranu použít pohledávky, které do insolvenčního řízení přihlásil jako nepodmíněné a které jsou také předmětem tohoto určovacího sporu. Podmínky možného dalšího zápočtu, tedy další jeho procesní obrany v řízení vedeném u německého soudu, určuje § 140 IZ (článek IV. odst. 2, písm. d/ nařízení rady ES č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení /dále jen Nařízení /), (KSOS 8 INS 6146/2009) jinak se právní vztahy, týkající se žalobcových pohledávek, řídí německým právem. Aby však byly splněny podmínky započtení dle IZ musí žalobce být přihlášeným věřitelem (§ 140 odst. 3, písm. a/ IZ) a z povahy věci plyne , že přihlášeným věřitelem se může stát pouze tehdy, pokud je jeho pohledávka v insolvenčním řízení zjištěna. Podle žalobce proto, aby mohl v řízení u německého soudu použít k započtení pohledávky, které přihlásil v insolvenčním řízení žalovaného 2), musejí být v tomto sporu určeny a pokud bude řízení přerušeno, nemohl by zamýšlenou procesní obranu v řízení vedeném u německého soudu uplatnit. Z tohoto důvodu s přerušením řízení nesouhlasí a v odvolacím řízení žádá, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že toto řízení se přerušuje do doby, než soud v německém řízení dospěje k závěru, že zjištění pohledávek žalobce v tomto incidenčním řízení je nezbytné a rozhodující pro výsledek německého řízení, to je pro posouzení procesní obrany žalobce započtením v německém řízení. Pokud soud v německém řízení k takovému závěru nedospěje, přerušuje se toto incidenční řízení do právní moci německého řízení .

Žalovaný 1) v odvolání namítal, že otázka, která má dle soudu prvního stupně zásadní právní význam, není a nemůže být řešena v řízení u německého soudu, protože rozsah prostředků v majetkové podstatě žalovaného 2) a to, zda bude dostatek prostředků pro uspokojení pohledávek věřitelů, nesouvisí s řízením u německého soudu. V tomto incidenčním sporu, ani v jiném sporu, který se týká majetku podstaty, se neřeší, zda v případě úspěchu bude dostatek prostředků k uspokojení nároků věřitelů v insolvenčním řízení. V incidenčním sporu se rozhoduje, zda sporné pohledávky byly či nebyly uplatněny po právu a tento závěr nelze nahradit jiným nalézacím řízením v jiném státě. Podle žalovaného 1) by stav majetkové podstaty a případná možnost zrušení konkursu neměla vést k rezignaci soudu rozhodnout o oprávněnosti pohledávky věřitele. Vzhledem k obraně žalobce v řízení u německého soudu je přitom zásadní, zda se žalobce stal přihlášeným věřitelem a to může být zodpovězeno pouze v tomto sporu. Proto je podle žalovaného 1) primární rozhodnutí v této věci, která se zabývá oprávněností nároku žalobce, včetně posouzení oprávněnosti zápočtu. Podle žalovaného 1) nejsou splněny podmínky pro přerušení tohoto řízení dle § 109 odst. 2, písm. c) o.s.ř. a v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že řízení se nepřerušuje.

Podle ustanovení § 7 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. (KSOS 8 INS 6146/2009)

Podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. c) o.s.ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku.

Podle obsahu spisu bylo toto řízení zahájeno 9.8.2010 a jeho předmětem je určení tří nevykonatelných pohledávek žalobce, které byly přihlášeny jako podmíněné tím, že by projevy započtení, kterými je žalobce započetl oproti pohledávkám žalovaného 2), byl shledán neplatným , a dále určení sedmi nevykonatelných pohledávek žalobce. Všechny tyto pohledávky na přezkumném jednání dne 28.5.2010 popřeli oba žalovaní. Usnesením ze dne 20. ledna 2011 č.j. KSOS 8 INS 6146/2009-B-69 soud přeměnil povolenou reorganizaci dlužníka v konkurs. Ve vyjádření ze dne 23. dubna 2012 mimo jiné sdělil žalobce soudu, že mezi účastníky probíhá soudní řízení u německého soudu, v němž ke smírnému vyřešení nedošlo. Ze zprávy žalovaného 1) ze dne 9.7.2012 vyplývá, že jeho další postup v insolvenčním řízení bude záviset na výsledku sporu v řízení u německého soudu. Ve zprávě ze dne 13.9.2012 žalovaný 1) sdělil soudu, že se v řízení u německého soudu domáhá po žalobci peněžitého plnění a žalobce se v řízení brání započtením svých pohledávek, včetně těch, které jsou předmětem tohoto sporu. Výsledek sporu v řízení u německého soudu ovlivní zásadním způsobem jeho postup jako insolvenčního správce v insolvenčním řízení, protože na něm závisí míra uspokojení pohledávek dle § 168 a § 169 IZ (pohledávky přihlášených věřitelů nebudou uspokojeny vůbec).

Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce a žalovaný 1) shodně tvrdí, že mezi nimi probíhá řízení u německého soudu, ve kterém bude německý soud posuzovat vznik pohledávek žalovaného 2) vůči žalobci, vznik pohledávek žalobce vůči žalovanému 2) a zánik pohledávek obou těchto subjektů v důsledku úkonu započtení, provedeného žalobcem. Předmětem zkoumání německého soudu by měly, dle dosavadních tvrzení žalobce, být i tři podmíněné pohledávky, jejichž pravost je zkoumána i v tomto řízení.

Otázka rozsahu majetkové podstaty žalovaného 2) a na něm závislý postup v insolvenčním řízení, jež jako otázky, které mohou mít význam pro rozhodnutí v této věci vymezil soud prvního stupně a pro něž řízení přerušil, však v řízení u německého soudu zkoumány nejsou a ani být nemohou. V tomto se odvolací soud ztotožňuje s názorem žalovaného 1), vyjádřeným v jeho odvolání. Lze sice usuzovat, že výsledek řízení u německého soudu, tedy to, zda žalovaný 1) v něm bude či nebude úspěšný, bude mít dopad na rozsah majetkové podstaty a z tohoto plynoucí další postup žalovaného 1) v insolvenčním řízení s tím, že v případě zrušení konkursu pro nedostatek majetku dle § 308 odst. 1, písm. d) IZ by pominuly též důvody vést dále tento incidenční spor o určení pravosti pohledávek žalobce. Výsledek řízení u německého soudu však otázkou, která může mít význam pro (KSOS 8 INS 6146/2009) rozhodnutí o tom, zda popřené pohledávky žalobce jsou po právu či nikoli, významný není.

Odvolací soud se proto neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výsledek řízení u německého soudu je otázkou, která má význam pro rozhodnutí soudu o tom, zda popřené pohledávky žalobce jsou po právu či nikoli. Proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že toto řízení se do pravomocného skončení řízení u německého soudu nepřerušuje.

Závěrem je třeba uvést k odvolacím důvodům žalobce, který argumentuje tzv. insolvenční možností zápočtu (čl. 4 odst. 2, písm. d/ Nařízení, § 140 IZ), že tyto důvody nemohou být právně významné pro závěr, zda je v řízení u německého soudu řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu