12 VSOL 11/2015-53
16 ICm 4285/2013 12 VSOL 11/2015-53 (KSOL 16 INS 18602/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce Ing. Martina Koubka, se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, PSČ 779 00, insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Hraniční 17/21, Olomouc, PSČ 779 00, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 1212/39, Olomouc, PSČ 779 00, proti žalovanému ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, PSČ 370 21, identifikační číslo 26764652, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 16 ICm 4285/2013-31, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 18602/2013, rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 16 INS 18602/2013, 16 ICm 4285/2013-31 ze dne 29.10.2014,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. KSOL 16 INS 18602/2013, 16 ICm 4285/2013-31 ze dne 29.10.2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že pohledávka ve výši 67.280,38 Kč přiznaná rozhodčím nálezem sp. zn. E/2007/05859 vydaným rozhodcem JUDr. Pavlem Utěšeným dne 30.1.2008 a přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, (KSOL 16 INS 18602/2013) pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 18602/2013 dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , evidovaná pod pořadovým číslem přihlášky P4, není pohledávkou po právu a žalovaný nemá za dlužníkem tuto pohledávku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.342 Kč (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ze spotřebitelského úvěru ve výši 38.107 Kč a příslušenství ve výši 29.172,38 Kč, splatnou dne 27.2.2008 a vykonatelnou dle rozhodčího nálezu. Rozhodčím nálezem vydaným JUDr. Pavlem Utěšeným ze dne 30.1.2008, sp. zn. E/2007/05859 (pravomocným dne 27.2.2008) byla dlužníku uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 38.108 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37.908 Kč od 1.12.2005 do zaplacení, dále smluvní pokutu v částce 3.791 Kč a náklady řízení v částce 1.944,44 Kč. Usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. 47Nc 5520/2008-7 ze dne 26.5.2008 byla dle tohoto vykonatelného rozhodčího nálezu nařízena exekuce. Žalobce zpochybnil platnost sjednané rozhodčí doložky a namítl nicotnost vydaného rozhodčího nálezu. Pro posouzení věci je rozhodné, zda s ohledem na popěrný úkon žalobce došlo k promlčení nároku žalovaného. Žalobce popřel pohledávku žalovaného jako vykonatelnou postupem podle ustanovení § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávka žalovaného není pohledávkou vykonatelnou, neboť sjednaná rozhodčí doložka je neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013), a proto následně vydaný rozhodčí nález nemohl založit žádná práva a povinnosti. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26.5.2005 jsou obchodní podmínky, ve kterých je upraveno řešení sporu tak, že účastníci se dohodli, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jediným rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení. Rozhodčí doložka tak neobsahuje jasné a zákonu odpovídajícím způsobem určení rozhodce, neboť je v ní odkázáno na výběr rozhodce jmenovaného správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. Takový způsob určení rozhodce ad hoc nelze s ohledem na rovnost stran smlouvy akceptovat. Z tohoto důvodu rozhodčí nález byl vydán osobou, která k tomu neměla pravomoc, je nicotný a nemůže být vykonatelný, přičemž vedení rozhodčího sporu nemohlo přerušit ani zastavit běh promlčecích lhůt. Žalobce popřel pohledávku žalovaného z důvodu promlčení. S ohledem na skutečnost, že dlužník je nepodnikající fyzickou osobou, jde o smlouvu o spotřebitelském úvěru a promlčecí doba je čtyřletá (§ 397 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2007). Pohledávka žalovaného se stala splatnou dne 27.2.2008 a do insolvenčního řízení byla přihlášena dne 2.10.2013, tedy žalovaný ji přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka až po uplynutí této promlčecí doby, a proto je promlčena. (KSOL 16 INS 18602/2013) Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval konkrétními okolnostmi případu. Namítl, že rozhodčí nález, byť byl posouzen jako nevykonatelný, nemůže být nicotným právním aktem. Podle jeho názoru pouze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu lze konstatovat neplatnost rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, soud prvního stupně však shledal promlčení jeho nároku bez ohledu na skutečnost, že proběhlo nejen rozhodčí řízení, ale také řízení exekuční. Poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku nelze pro absenci právně významných skutkových zjištění zjistit, na základě jakého skutkového stavu soud učinil závěry, jež se staly podkladem pro jeho rozhodnutí. Podle jeho názoru ačkoli insolvenčnímu správci při přezkoumání přihlášené vykonatelné pohledávky na přezkumném jednání náleží obecně všechny námitky, které náležely původně dlužníkovi, nelze tuto jeho obecnou kompetenci jakkoli rozšířit i do sféry smluvní volnosti stran, tedy do smluvního vztahu žalovaného a dlužníka. Insolvenční správce je pouze oprávněn posoudit pohledávku jako vykonatelnou nebo nevykonatelnou, od toho se pak odvíjí posouzení jednotlivých nároků, o jejichž oprávněnost je pak rozhodnuto soudem. Dlužník rozhodčí smlouvu podepsal, neplatnost rozhodčí doložky ani rozhodčího nálezu nenamítal, svůj dluh uznal. Poté, co dlužník závazky vůči němu nesplácel, na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy učinil jediný možný krok, když podal návrh na vydání rozhodčího nálezu. Připustil, že v rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 958/2012 Nejvyšší soud České republiky uvedl, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, respektive byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Z tohoto rozhodnutí je tedy nepochybné, že se jedná o způsobilost exekučního titulu, tj. vykonatelnost rozhodčího nálezu v exekučním řízení, kterou je třeba důrazně odlišit od samotné platnosti a existence rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, kterou však může napadnout pouze osoba, které k tomu dává prostředky zákon a kterou insolvenční správce není. Pouze dlužník měl možnost podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a mohl namítat nedostatek pravomoci rozhodce v rámci exekučního řízení. Dále musela být splněna i další podmínka, tj. nemohl být akceptovatelný výsledek takového rozhodování, což se v daném případě nestalo. I kdyby jeho pohledávka za žalovaným byla posouzena jako nevykonatelná, musí mít skutečnost, že rozhodčí řízení proběhlo a že rozhodčí nález byl vydán, vliv na běh promlčecí doby. Podle jeho názoru promlčení neběželo, neboť podáním návrhu na vydání rozhodčího nálezu došlo ke stavení promlčecí lhůty, dále promlčení neběželo po dobu exekučního řízení. Touto skutečností se soud vůbec nezabýval. Nadto podle jeho názoru námitka promlčení byla žalovaným uplatněna v rozporu s dobrými mravy, přičemž soud prvního stupně se měl zabývat okolnostmi vznesení námitky promlčení žalobcem ve vztahu k závazku dlužníka, který byl přiznán vykonatelným rozhodčím nálezem. Namítl, že svou pohledávku nemohl uplatnit jinak, než cestou rozhodčího sporu v důvěře v tehdy platný právní stav, a proto (KSOL 16 INS 18602/2013) je třeba považovat okamžik podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu za okamžik, kdy se staví promlčecí doba, a to bez ohledu na skutečnost, že by platnost rozhodčí smlouvy mohla být v budoucnu zpochybněna. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka je po právu, případně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 7.3.2014 vůči žalovanému žalobu na popření vykonatelné pohledávky s odůvodněním, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku celkem ve výši 67.280,38 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26.5.2005, z toho částku 38.108 Kč představující jistinu a částku 29.172,38 Kč představující zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu. Vykonatelnost pohledávky je doložena rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Pavlem Utěšeným dne 30.1.2008. Při přezkumném jednání dne 5.12.2013 jako insolvenční správce popřel pravost a výši celé pohledávky žalovaného jako věřitele (evidované pod č. P4) z důvodu, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nebyl mezi účastníky dohodnut k řešení sporu stálý rozhodčí soud ani rozhodce ad hoc, naopak v obchodních podmínkách spotřebitelského úvěru bylo věřitelem jednostranně sjednáno, že účastníci smlouvy se zavazují vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení. Rozhodčí doložka tak neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a proto je taková rozhodčí doložka neplatná. Rozhodčí nález vydaný osobou, která neměla k jeho vydání pravomoc, je nicotný a nemůže být vykonatelný, vedení takového sporu nemohlo přerušit či zastavit běh promlčecích lhůt. Z tohoto důvodu je žalovaným uplatněná pohledávka promlčena, a proto vznáší námitku promlčení. Pokud jde o příslušenství pohledávky přihlášené ve výši 29.172,38 Kč, důvody neplatnosti rozhodčí doložky a nicotnosti rozhodčího (KSOL 16 INS 18602/2013) nálezu se vztahují i na toto příslušenství, které je rovněž promlčeno. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že k promlčení pohledávky nedošlo, neboť probíhalo rozhodčí řízení a následně exekuční řízení, které stavělo běh promlčení. Promlčecí doba tak neběžela od 27.9.2007 do 27.2.2008 (doba od podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu do právní moci rozhodčího nálezu) a dále od 16.5.2008 na základě návrhu žalovaného jako oprávněného na nařízení exekuce, která byla nařízena dne 26.5.2008 a zastavena dne 9.5.2014. I kdyby byly skutečně pohledávky promlčeny, věřitel jejich promlčení nezavinil, podal včas rozhodčí žalobu a nemohl předvídat změnu judikatury. Dlužník měl neplatnost rozhodčího nálezu uplatnit zákonným postupem, což však neučinil. Vykonatelnost rozhodčího nálezu v exekučním řízení je třeba důrazně odlišit od samotné platnosti a existence rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, ohledně které měl dlužník možnost podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a mohl namítat nedostatek pravomoci rozhodce v rámci řízení exekučního. Dalším nutným předpokladem je splnění i podmínky, že nemůže být akceptovatelný výsledek takového rozhodování. V incidenčním sporu nelze hodnotit vykonatelnost pohledávky z titulu posouzení platnosti rozhodčího nálezu jako veřejné listiny, k tomu je nutno zahájit řízení o zrušení rozhodčího nálezu, v dané věci však platnost rozhodčího nálezu, respektive smlouvy, napadl insolvenční správce, který není osobou oprávněnou navrhnout zrušení rozhodčího nálezu. Námitka promlčení byla žalobcem uplatněna v rozporu s dobrými mravy, a to k újmě žalovaného, neboť jako věřitel uplatnil svou pohledávku v rozhodčím řízení v důvěře v tehdy platný právní stav.

Odvolací soud předně uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl jednotlivá skutková zjištění, která učinil z jednotlivých důkazů, avšak z jeho rozhodnutí není zřejmé, k jakému skutkovému závěru dospěl, které skutečnosti má prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů, jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, řídil (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Soud prvního stupně totiž pouze poukázal na obsah spisu a zjištěné skutečnosti a věc právně posoudil.

Přes shora uvedené odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje platné ujednání o rozhodčí doložce, je-li sjednána tak, že neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na určení rozhodce právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a její rozhodčí řád. Taková rozhodčí doložka je neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013) pro rozpor se zákonem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011).

Dále odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že vznikla-li věřitelem uplatněná pohledávka v insolvenčním řízení vůči dlužníku ze smlouvy o úvěru (KSOL 16 INS 18602/2013) uzavřené podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (účinného do 31.12.2013), jež je podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) téhož zákona tzv. absolutním obchodem, který se řídí i bez ohledu na povahu účastníků ustanovení části třetí tohoto zákona, je i přes svou povahu absolutního obchodního závazku smlouva o úvěru za situace, že dlužník jako jedna ze stran této smlouvy nebyl podnikatelem, smlouvou spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 52 a násl. občanského zákoníku (účinného do 31.12.2013), a proto se uplatní ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Přitom úprava promlčení obsažená v ustanovení § 101 a násl. občanského zákoníku není tímto ustanovením, které směřuje k ochraně spotřebitele, dotčena. Ustanovení občanského zákoníku o promlčení totiž nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu ustanovení § 262 odst. 4 části první věty za středníkem obchodního zákoníku. Odlišně stanovená délka promlčecí doby v občanském a obchodním zákoníku je totiž pouze výsledkem legislativních procesů, z nichž však žádný nesměřuje k ochraně slabší strany (spotřebitele). Promlčení působí vůči oběma stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 ze dne 24.7.2012 zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 135/2012). V dané věci je proto podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku promlčecí době čtyřletá.

Odvolací soud však nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že neobsahuje-li smlouva o úvěru platné ujednání o rozhodčí doložce, a proto rozhodčí nález trpí nedostatkem pravomoci orgánu, který jej vydal, přičemž tato skutečnost vyšla najevo v incidenčním sporu, je pohledávka žalovaného bez ohledu na skutečnost, že bylo vedeno rozhodčí řízení bez dalšího promlčena. Lze uzavřít, že pokud se nicotnost rozhodčího nálezu (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 2860/2012 ze dne 31.10.2014, dostupné na internetových stránkách) projeví v incidenčním sporu, pohledávka sice nebude vykonatelná, ale nebude (bez dalšího) promlčená. Podle odvolacího soudu je v takovém případě nutno přihlédnout k tomu, že věřitel zahájil rozhodčí řízení o splnění svého majetkového nároku v důvěru ve sjednanou rozhodčí doložku, dle níž jednal. Soud prvního stupně (s ohledem na jiný právní názor o promlčení pohledávky žalovaného) takto námitku promlčení žalovaného neposuzoval.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se soud prvního stupně v souladu s právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí bude zabývat tím, zda pohledávka žalovaného je promlčena s ohledem na dobu její splatnosti, uplatnění v rozhodčím (a případně exekučním řízení) a v insolvenčním řízení dlužníka, tedy zda popření pravosti pohledávky žalobcem z důvodu promlčení je důvodné. Přitom důvodností (KSOL 16 INS 18602/2013) pohledávky (jejích samostatných nároků) se soud prvního stupně bude zabývat pouze v případě, uplatní-li žalobce v řízení jiné námitky vůči nevykonatelné pohledávce žalovaného (§ 198 IZ). Přitom soud prvního stupně své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo e dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 20. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu