12 VSOL 11/2012-66
38 ICm 2104/2010 12 VSOL 11/2012-66 (KSOS 38 INS 10033/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové ve věci žalobce RPG Byty, s.r.o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 2582/3, IČ 277 69 127, zastoupeného JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem 702 00 Moravská Ostrava, Preslova 361/9, proti žalovanému 1) Tomáši anonymizovano , anonymizovano , bytem 734 01 Karviná-Ráj, Kosmonautů 607/37, a žalované 2) JUDr. Janě Kudrnové Ph.D. se sídlem 702 00 Moravská Ostrava, Na Hradbách 3/119, insolvenční správkyni dlužníka Tomáše Wolneho, o určení pravosti pohledávek ve výši 6.045,85 Kč a 9.175,-Kč, rozhodl o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.8.2011, č. j. 38 ICm 2104/2010-27,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. (KSOS 38 INS 10033/2010)

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.375,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce má za žalovaným 1) pohledávku č. 1 z titulu užívání označeného bytu bez právního důvodu v období od 15.8.2009 do 31.12.2009 ve výši 6. 045,85 Kč a pohledávku č. 3 za užívání téhož bytu bez právního důvodu ve výši 9.175,-Kč za období od 1.1.2010 do 17.2.2010 (výrok I.). Dále zavázal žalovaného k zaplacení 9.600,-Kč na náhradě nákladů řízení žalobci (výrok II.) a rozhodl, že žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, poté, co učinil zjištění z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 38 INS 10033/2010, že žalobce předmětné pohledávky řádně přihlásil do insolvenčního řízení, žalovaný 1) tyto na přezkumném jednání popřel proto, že v období, za které žalobce žádá náhradu za užívání bytu, již tento byt neužíval. Žalobce, na základě vyrozumění insolvenční správkyně podal žalobu včas a insolvenční řízení dosud není skončeno. Dále soud učinil zjištění z listin, doložených žalobcem, a dospěl k závěru, že nájemní vztah k předmětnému bytu skončil dne 14.6.2009, žalovaný 1) nesplnil svou povinnost byt k datu ukončení smluvního vztahu vyklidit a vrátit (např. předáním klíčů), žalobce jej převzal svépomocí až dne 18.2.2010. Za dobu od 15.8.2009 do 17.2.2010 žalovanému 1) vznikla povinnost nahradit žalobci hodnotu užívání bytu, ve výši dohodnuté v čl. II. bod 4. Nájemní smlouvy. Protože žalobci nic neuhradil, ačkoli tak byl povinen podle § 451 a § 458 občanského zákoníku, soud žalobě vyhověl a určil existenci pohledávek žalobce z titulu bezdůvodného obohacení.

Proti výroku I. podal žalovaný 1) odvolání. Potvrdil, že s žalobcem uzavřel nájemní smlouvu, podle které trval nájemní vztah v době od 15.6.2008 do 14.6.2009. Namítal však, že byt fakticky neužíval, umožnil jeho užívání příbuzným a klíče od bytu vrátil žalobci v říjnu 2009 . Proto nemohl byt užívat do 18.2.2010 bez právního důvodu. Podle obsahu odvolání žádal žalovaný 1), aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřené ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, (KSOS 38 INS 10033/2010) nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud dovodil, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou a obsahuje náležitosti podle ust. § 205 odst. 1 a odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 1, písm. f), g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst.1, 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně ve zjištěních o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a v závěru, že žaloba byla podána včas a proti pasivně legitimovaným osobám (v tomto zcela odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku, § 410, § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ v platném znění, dále jen IZ ).

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozhodl o žalobě bez jednání (§ 160 odst. 3 IZ, § 115a o.s.ř.), odvolací soud provedl listinné důkazy k tvrzením žalobce u odvolacího jednání. Žalovaný 1) ke svému tvrzení o tom, že předmětný byt neužíval, neoznačil žádné důkazy, stejně jako ke svému tvrzení o předání klíčů od bytu v říjnu roku 2009. I kdyby však ke svému tvrzení o předání klíčů důkazy navrhl, nebyl by důvod k jejich provedení, protože toto tvrzení žalovaný 1) uvedl poprvé až po té, co nastala koncentrace řízení, a nejedná se přípustnou novotu dle § 118b odst.1 o.s.ř.

Skutkový stav věci, z něhož vycházel soud prvního stupně, zůstal i po provedení důkazů v odvolacím řízení nezměněn. Odvolací soud považuje za prokázány následující skutečnosti:

1. V době od 15.6.2008 do 14.6.2009 existoval mezi žalobcem jako vlastníkem bytu č. 22, v domě č.p. 1295 na ulici U Svobodáren v obci Karviná-Nové Město, a žalovaným 1) nájemní vztah, založený nájemní smlouvou ze dne 16.6.2008 (zjištěno z nájemní smlouvy, shodných skutkových tvrzení žalobce a žalovaného 1/ a výpisu z Katastru nemovitostí, LV 7550 pro katastrální území Karviná-Město, vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj).

2. Článek II. bod 3. předmětné nájemní smlouvy obsahoval ujednání o tom, že při skončení nájmu je nájemce povinen vyklidit byt s příslušenstvím včetně sklepa a předat jej příslušnému zaměstnanci pronajímatele. V článku II. bod 4. se žalovaný 1) jako nájemce zavázal, že v případě skončení nájemního poměru a nevyklizení bytu v souladu s článkem II. bod 3. nájemní smlouvy, bude pronajímateli hradit úhradu za užívání bytu a služby s užíváním bytu (KSOS 38 INS 10033/2010)

související z titulu bezdůvodného obohacení, a to měsíčně v souladu s jejím článkem III. bodem 1. a 2., až do vyklizení bytu.

3. Žalovaný 1) byl povinen hradit pravidelně nájemné, jakož i úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 5.620,-Kč od 1.2.2009, ve výši 5.700,-Kč od 1.7.2009, ve výši 5.720,-Kč od 1.1.2010 (zjištěno z evidenčních listů nájemného).

4. Žalovanému 1) byla uložena povinnost vyklidit předmětný byt rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 30.10.2009, č.j. 28 C 274/2009-14, který nabyl právní moci 31.12.2009. Vykonatelnost rozsudku nastala dne 15. ledna 2010 (zjištěno z předmětného rozsudku).

5. Dne 18.2.2010 žalobce převzal byt svépomocí, byt byl násilně otevřen (vykopnut), jak bylo zjištěno z protokolu o převzetí bytu.

Pokud nájemní poměr mezi žalobcem a žalovaným 1) skončil k datu 14.6.2009 uplynutím času, vznikla současně s jeho ukončením žalovanému 1) povinnost byt vyklidit a vyklizený jej žalobci předat (§ 682 Občanského zákoníku, dále též jen OZ ). Tato povinnost v sobě zahrnuje i odevzdání bytu pronajímateli do jeho faktické dispozice, například předáním klíčů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001, který je k dispozici na webových stránkách tohoto soudu). Této povinnosti však, jak plyne z rozsudku o vyklizení bytu a protokolu o jeho násilném převzetí ze dne 18.2.2010, žalovaný 1) nedostál, což v řízení vyvráceno nebylo. Po dobu, po kterou žalovaný 1) svou povinnost nesplnil, mu vznikl závazek dle § 451 odst. 1 a § 458 odst. 1 OZ, jehož výše je limitována do výše nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu (dle čl. II., bod 4. smlouvy o nájmu). Výše těchto plateb za dobu od 15.8.2009 do 31.12.2009 činila 6.045,85 Kč a za dobu od 1.1.2010 do 17.2.2010 činila 9.175,-Kč, což odpovídá výši tržního nájemného v daném místě a čase i vyúčtovaným službám.

Pokud žalovaný 1) namítal, že byt fakticky neužíval, toto tvrzení (vyplývající z důvodu popření pohledávek, jak uveden na přezkumném listě), nebylo v řízení prokázáno. V této situaci po té, co žalovanému 1) již nesvědčil právní titul k užívání bytu a ten nesplnil svou povinnost byt vyklidit, je závěr, že žalovanému 1) vznikla povinnost poskytnout náhradu dle § 458 OZ, zcela na místě.

Rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla určena pravost žalovaným 1) popřených pohledávek, přihlášených přihláškou č. P1 pod č. 1 a č. 3 je věcně správný, proto jej odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení. (KSOS 38 INS 10033/2010)

O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným 1) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu svědčí žalobci, který měl úspěch ve sporu. Tomuto vznikly účelně vynaložené náklady za zastupování advokátem ve výši 9.000,-Kč a jedné paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300,-Kč, náhradě za ztrátu času za pět půlhodin po 100,-Kč a náhradě cestovného ve výši 1.046,-Kč, to vše včetně DPH v sazbě 20% činí částku 13.375,-Kč, k jejíž úhradě odvolací soud žalovaného 1/ zavázal (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cesta v délce 190 km osobním automobilem se spotřebou 5,17l/100km benzinu v ceně 34,90 Kč, 0,0517x190x34,90=343 Kč, 190x3,70=703 Kč, § 157, § 158 zák. č. 262/2006 Sb., § 1, písm. b/, § 4 písm. c/ vyhl. č. 429/2011 Sb.). Odvolací soud k zaplacení takto vyčíslené částky náhrady nákladů řízení zavázal žalovaného 1), lhůtu k plnění a platební místo pro její úhradu určil podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Ve vztahu mezi žalobcem žalovanou 2) bylo o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výrokům II. a III. n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu