12 VSOL 101/2015-25
25 ICm 2522/2013 12 VSOL 101/2015-25 (KSOS 25 INS 1006/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční ve věci žalobce Mgr. Pavla Pargače, bytem F. Formana 233/23, Ostrava-Jih, PSČ 700 30, proti žalovaným 1) Mgr. Zdeňce Novákové, se sídlem Boleslavova 710/19, Ostrava-Mariánské Hory, PSČ 709 00, insolvenční správkyni dlužníka René anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí 70, Klimkovice, PSČ 742 83, a 2) René Richterovi, anonymizovano , bytem Náměstí 70, Klimkovice, PSČ 742 83, o určení pohledávky jako incidenční spor vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 ICm 2522/2013, v insolvenčním řízení dlužníka René anonymizovano , anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 INS 1006/2013, rozhodl o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 ICm 2522/2013-12 ze dne 20.8.2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 ICm 2522/2013-12 ze dne 20.8.2014 se ve výroku I. m ě n í tak, že podání žalobce ze dne 10.7.2013 se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podání doručené Krajskému soudu v Ostravě ze dne 10.7.2013 (správně podání ze dne 10.7.2013 doručené soudu dne 16.7.2013), které je podle svého (KSOS 25 INS 1006/2013) obsahu žalobou, podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu, jelikož žalobce přes výzvu soudu neodstranil vady žaloby specifikované v usnesení ze dne 29.5.2014, č. j. 25 ICm 2522/2013-10 (KSOS 25 INS 1006/2013), protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat (výrok I.) a rozhodl, že žalovaným se podle ustanovení § 146 odst. 3 občanského soudního řádu nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, neboť dle obsahu spisu jim zatím žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které nijak neodůvodnil.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 16.7.2013 žalobu o určení pohledávky (datovanou dnem 10.7.2013), ve které označil insolvenční řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 1006/2013 a sp. zn. KSOS 25 INS 1136/2013 s tím, že tato řízení jsou vedena proti manželům Richterovým. V žalobě dále uvedl, že podává žalobu o určení jeho pohledávky (obou pohledávek). Žalobu podává proti insolvenční správkyni Mgr. Zdeňce Novákové, která popřela jeho pohledávky, a z důvodu, že popřeli jeho pohledávku i manželé Richterovi, podává žalobu i proti manželům Richterovým. K důvodu popření pohledávek spočívajícím v tom, že jeho nárok na zaplacení odměny za kompletní přípravu a zpracování oddlužení nevznikl, uvedl, že doplnil přihlášku obou pohledávek tak, že vyjádření insolvenční správkyně uvedené v rámci předběžného přezkumného listu obsahuje tvrzení, která jsou nepravdivá, tedy že pouze vyplnil insolvenční návrh, vady podání odmítl řešit a že mu částka režijních nákladů byla uhrazena. Dále uvedl, že cestovné ani poštovné mu dosud nebylo uhrazeno, k tomu poukázal na důkazy (doklady o cestovném ze dne 9.1. 2013 a 10.1.2013, doklady o poštovném ze dne 11.1. 2013 a 14.1.2013 a doklady o výzvě k součinnosti ze dne 31.1.2013 a 1.2.2013). V závěru žaloby uvedl, že na základě toho se domáhá určení jeho pohledávky (obou pohledávek) ve výši 2 x 9.150 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 ICm 2522/2013-10 ze dne 29.5.2014 byl žalobce vyzván, aby podání ze dne 10.7.2013, které je podle svého obsahu žalobou a které je neúplné a neurčité z důvodu, že neobsahuje řádné a správné označení účastníků, vylíčení (KSOS 25 INS 1006/2013) rozhodujících skutečností a není opatřeno žalobním petitem (návrhem), opravil tak, že označí účastníky (žalobce a žalované) jménem, příjmením, bydlištěm, popřípadě daty narození s tím, že součástí označení insolvenční správkyně je i nezaměnitelné označení dlužníka, insolvenční správkyně musí být tedy v žalobě označena jménem, příjmením a bydlištěm (případně sídlem), a svou funkcí insolvenční správkyně, spolu s nezaměnitelným označením dlužníka, dále jasně a konkrétně vysvětlí skutkové okolnosti ohledně vzniku existence pohledávky, která má být určena, a uvede žalobní petit, tj. přesně a srozumitelně označí, čeho se podanou žalobou domáhá, tj. určení, že žalobce má za dlužníkem/ dlužnicí, se kterým je vedeno insolvenční řízení (u kterého soudu a pod jakou spisovou značkou) pohledávku ze specifikovaného právního důvodu a ve specifikované výši, dále ke svým tvrzením označí důkazy a listinné důkazy připojí, to vše ve lhůtě 8 dnů od doručení usnesení s poučením, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení pro nedostatek nelze pokračovat, soud podání odmítne.

Podle § 43 o.s.ř., předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle § 79 odst. 1 věty prvé a druhé o.s.ř., řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušené organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle § 159 odst. 1 písm. a) IZ, incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 160 odst. 1 IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Předně je nutno uvést, že žaloba ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. je ve vylíčení rozhodujících skutečností neúplná jen tehdy, jestliže z ní nelze dovodit skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost (KSOS 25 INS 1006/2013) záměny s jiným skutkem). Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce také svou povinnost tvrzení; neplní-li ji beze zbytku, může tak učinit i dodatečně (v rámci přípravy jednání nebo i při jednání). Z toho mimo jiné vyplývá, že zákon považuje žalobu za projednatelnou (tj. netrpící takovými vadami, které by bránily v pokračování řízení, i když z ní nevyplývá uplatněné právo, jestliže vyhovuje alespoň těmto uvedeným požadavkům. Nevyplývá-li proto uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem v žalobě, neznamená to bez dalšího, že by žaloba byla vadná a že by u ní muselo být postupováno podle ustanovení § 43 o. s. ř. V rámci přípravy jednání lze totiž žalobce vyzvat, aby doplnil vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v žalobě, přičemž jde o výzvu soudu, kterou je žalobce veden ke splnění povinností tvrzení uložené mu v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jejíž nesplnění však nelze sankcionovat odmítnutím žaloby.

V přezkoumávané věci odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že předmětná žaloba je projednatelná, tedy není vadná ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. Podle odvolacího soudu je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce se svou žalobou domáhá určení pohledávky za dlužníkem, přičemž uvedl její konkrétní výši, která byla popřena v insolvenčním řízení dlužníka, a že jde tedy o incidenční spor podle ustanovení § 159 odst. 1 písm. a) IZ, který je projednáván a rozhodován v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu (§ 160 odst. 1 IZ). Pokud tedy žalobce v žalobě zcela konkrétně uvedl, že se jedná o insolvenční řízení dlužníka vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 1006/2013, že žalobu podává proti insolvenční správkyni ustanovené v tomto insolvenčním řízení a proti dlužníku, vůči němuž je toto řízení vedeno, byť u žalované 1) uvedl pouze jméno, příjmení a její funkci a u žalovaného 2) pouze příjmení, lze shledat (s přihlédnutím k obsahu insolvenčního spisu) takové označení žalovaných za dostatečné ve smyslu projednatelnosti žaloby; stejně pak co do označení žalobce jako věřitele přihlášeného do insolvenčního řízení. Z žaloby je tak zřejmé, vůči komu ji žalobce podává a čeho se žalobce žalobou domáhá. Pokud jde o skutková tvrzení, z žaloby je zřejmé, že žalobce uplatňuje svůj nárok na základě přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka a že nesouhlasí s důvodem popření jeho pohledávky (že mu nárok nevznikl), přičemž uvádí konkrétní skutečnosti, které při přezkumu jeho pohledávky byly dle něj nepravdivě uvedeny, a k tomu i označuje důkazy. Lze proto uzavřít, že jeho žaloba i z hlediska vylíčení rozhodujících skutečností není vadná, a proto v úvahu přichází toliko postup podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud neshledává správný postup soudu prvního stupně, který vyzval žalobce podle ustanovení § 43 o. s. ř. k odstranění vad jeho podání, v důsledku čehož pak z důvodu nesplnění výzvy následně žalobu žalobce odmítl s odkazem na ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, čímž bez dalšího odpadá závislý výrok II., kterým soud rozhodl o nákladech řízení. (KSOS 25 INS 1006/2013)

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Olomouci dne 25. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu