12 Cmo 7/2011
12 Cmo 7/2011-47

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové ve věci žalobce ŠkoFIN s.r.o., IČ: 458 05 369, Pekařská 6, 155 00 Praha 5, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, 110 00 Praha 1, proti žalované JUDr. Jitce Rosenbachové, Veveří 9, 602 00 Brno, insolvenční správkyni dlužníka CSGATE-SILVER FOIL, spol. s r.o., IČ: 634 84 218, Havránkova 11, 619 62 Brno, o určení pořadí pohledávky, rozhodl o odvolání žalobce ze dne 13.8.2011 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 2011, č.j. KSBR 38 INS 804/2009-C1-15 (38 Cm 5-2009),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že zjištěná pohledávka žalobce vůči úpadci ve výši 318.042,-Kč je s právem na uspokojení ve výši 318.042,-Kč ze zajištění vozidlem Škoda Octavia (Nl) Combi Ambiente 1.9-77 kW Diesel, číslo karoserie TMBHS21Z372081256, reg. zn. 4B5 9713 (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění soud učinil skutková zjištění z účastníky označených listin, dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, a vymezil otázky, které zůstaly mezi účastníky sporné a jejichž posouzením se blíže zabýval. Jde o následující problémy: 1. platnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. 611369, kterou uzavřel žalobce jako věřitel s dlužníkem dne 9. 2. 2007 (dále též jen Smlouva ); 2. nabytí vlastnictví k předmětu zajištění dlužníkem; 3. doručení přípisu žalobce ze dne 19. 2. 2008 dlužníkovi. Po posouzení zjištěných skutečností dospěl k následujícím závěrům: Ad 1.-na základě zjištění z čl. 4 Smlouvy, soud dovodil rozpornost smluvního ujednání o okamžiku převodu vlastnického práva k vozidlu. Zatímco vlastnické právo dlužníka se dle čl. 4.1. převádí na věřitele (žalobce) okamžikem uzavření smlouvy (9. 2. 2007), současně je věřitel dle čl. 4.2. Smlouvy oprávněn toto právo uplatnit kdykoliv po dobu trvání Smlouvy a podle čl. 4.3. k převodu dochází (až) okamžikem, kdy dlužníku dojde písemné oznámení věřitele, kterým své právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu uplatní. Jak potvrdil žalobce u jednání, podle něj vznikl zajišťovací převod vlastnického práva dne 24. 2. 2008, což odpovídá době tvrzeného doručení přípisu žalobce ze dne 19. 2. 2008 dlužníkovi. Proto je ujednání Smlouvy, upravující převod a nabytí vlastnického práva, neurčité a tedy neplatné. Toto ujednání je podstatnou složkou smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a důvod neplatnosti se proto vztahuje na celou Smlouvu. Ad 2.-skutečnost, že dlužník nabyl vlastnictví k předmětu zajištění, dovodil soud z výslovného prohlášení dlužníka v čl.3.2. Smlouvy a neměl oněm pochybnost. Ad 3.-žalobce tvrdil, že zajišťovací převod práva vznikl dne 24. 2. 2008, kdy bylo dlužníkovi doručeno oznámení o uplatnění vlastnického práva k vozidlu (čl. 4.3. Smlouvy). V čl. 9.2. Smlouvy se smluvní strany dohodly, že věřitel bude doručovat dlužníku písemnosti doporučeným dopisem na adresu uvedenou ve Smlouvě a že se písemnost považuje za doručenou (pokud je doručována v souladu se Smlouvou) i v případě, že si dlužník písemnost nevyzvedne. Žalobci se však dle soudu nepodařilo prokázat, že oznámení o uplatnění vlastnického práva k vozidlu bylo dlužníku zasláno . Tvrdil, že dodejka k předmětné písemnosti se mu nevrátila a proto ji nemá k dispozici, a z jím předloženého listu knihy odeslané pošty ze dne 19. 2. 2008 vyplývá pouze to, že dlužníkovi tohoto dne byla odeslána písemnost. Protože smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva je neplatná pro neurčitost, žalobci nevzniklo právo na uspokojení jeho pohledávky z předmětu zajištění a žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, která měla ve sporu plný úspěch, žádné náklady v řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, který soudu vytýkal nesprávný závěr o neplatnosti Smlouvy pro neurčitost. Podle něj nejsou ujednání v článku 4.1., 4.2. a 4.3. ve vzájemném rozporu, z čl. 4.1. nevyplývá, že dlužník by převáděl vlastnické právo k vozidlu na žalobce dnem 9.2.2007, a z výslovného odkazu na čl. 4.3. Smlouvy, podle něhož se vlastnické právo k vozidlu převádí z dlužníka na věřitele okamžikem dojití písemného oznámení, je nepochybně určen okamžik převodu. Proto je podle žalobce Smlouva určitá a platná. Žalobce se stal vlastníkem vozidla dne 24.2.2008, kdy bylo dlužníkovi doručeno způsobem dle čl. 9.2. Smlouvy oznámení o uplatnění vlastnického práva, což prokázal listem knihy odeslané pošty ze dne 19.2.2008, který obsahuje razítko pošty, prostřednictvím které bylo doručováno. I pokud by doložil dodejku o doručování zásilky, vyplývalo by zní pouze to, že byla doručována nějaká písemnost dlužníkovi, nikoliv však to, co bylo obsahem zásilky. Bez ohledu na to, zda zásilka je doručována s dodejkou či nikoliv, obsah zásilky jako takové podle žalobce nelze prokázat. Sjednaný způsob zajišťovacího převodu vlastnického práva nelze podřadit pod propadnou zástavu , jak tvrdí žalovaná. Z ujednání o zániku zajišťovacího převodu práva dle čl. 6 Smlouvy, v němž byl sjednán jeho zánik splněním závazků z úvěrové smlouvy je zřejmé, že věřitel se okamžikem prodlení dlužníka se zajištěným plněním nestává nepodmíněným vlastníkem převedeného práva a předmět zajišťovacího práva nepropadá bez dalšího v jeho prospěch . Podle žalobce na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva se v případě porušení podmínek smlouvy stane vlastníkem vozidla věřitel a pokud dlužník splní své závazky, zajišťovací převod zanikne, pokud nikoli, je věřitel oprávněn prodat vozidlo za smluvených podmínek. V odvolacím řízení se proto žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, aby jeho žalobě bylo vyhověno.

Žalovaná s odvoláním nesouhlasila a setrvala na svém názoru, že převod a nabytí vlastnického práva k vozidlu tak, jak je upraven v čl. 4. Smlouvy, je rozporný a nesrozumitelný. K převodu vlastnictví mělo dojít v souladu s podmínkami (celé) Smlouvy , nikoli jen dle jejího čl. 4.3. (odkaz je pouze v závorce) a žalovaná má za to, že nelze přijmout něco co se nestalo, neexistuje a má nastat až v budoucnosti, případně nemusí nastat vůbec . Dalším důvodem neplatnosti Smlouvy je podle žalované to, že obsahuje nepovolená ujednání . Žalobce tvrdil, že vznik zajišťovacího práva byl sjednán s odkládací podmínkou a že tuto uplatnil až s odstupem času poté, kdy se dlužník dostal do prodlení . Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo 495/2006, však ke změně subjektu vlastnického práva dochází podmíněně již v okamžiku uzavření smlouvy s tím, že dlužník věřiteli své právo postupuje s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Proto předmětná Smlouva nesloužila k zajištění závazku dlužníka po dobu trvání závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru, ale jako sankce pro zajištění dluhů z nesplácení úvěru, a jedná se o nepovolené ujednání. Navíc podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu musí Smlouva obsahovat ujednání o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele, k takovémuto majetku má byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem a na jaký účel mají být použity užitky vzešlé ze zajištění.

Kombinace odkládací a rozvazovací podmínky tak, jak ji použil i dle svého vlastního výkladu žalobce je v případě zajišťovacího převodu vlastnického práva vyloučena. K doručení oznámení a tvrzenému datu převodu vlastnictví k vozidlu dne 24.2.2008 žalovaná namítala, že doporučené zásilky s dodejkou se po uplynutí úložní doby v případě nevyzvednutí vracejí odesílateli a pokud by mělo dojít k fikci doručení, není zřejmé, proč fikce nastala v neděli dne 24.2.2008 a mezi tvrzeným odesláním a doručením uplynuly jen 4 dny. V čl. 9.2. Smlouvy je ujednáno, že písemnost se považuje za doručenou, pokud je dlužníkovi doručována v souladu se Smlouvou i v případě, že si ji nevyzvedne, aniž by byl sjednán den, kdy dojde k fikci doručení. Proto je podle ní i toto ujednání neurčité a nesrozumitelné a i kdyby byla smlouva o zajišťovacím převodu práva platná, rozhodně nemohlo vzniknout žalobci zajišťovací právo dne 24.2.2008. Přitom je na žalobci, aby svá tvrzení o datu doručení oznámení prokázal. V odvolacím řízení žalovaná žádala potvrzení napadeného rozsudku.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

Odvolací soud opakoval dokazování Smlouvou a přihláškou pohledávky žalobce (č. P 11), a zjistil: a) Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva č. 611369, kterou dne 9.2.2007 uzavřeli žalobce a dlužník (za něhož jednal jeho jednatel RNDr. Jiří Pokorný), že: -dle čl. 2.2. se Smlouva uzavírá k zajištění pohledávky věřitele za dlužníkem, navrácení poskytnutého úvěru podle smlouvy o úvěru č. 611369 ze dne 6.2.2007, podle které žalobce poskytl dlužníkovi účelově určený úvěr na koupi vozidla ve výši 467.239,90 Kč, jakož i pohledávky, na kterou vznikne věřiteli nárok v důsledku předčasného ukončení smlouvy o poskytnutí úvěru; -dle čl. 3.1. je předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva vozidlo Škoda Octavia (Nl) Combi Ambiente 1.9-77 kW Diesel, číslo karoserie TMBHS21Z372081256; -dle čl. 4.1. dlužník převádí na věřitele vlastnické právo k vozidlu. Věřitel vozidlo do svého vlastnictví za účelem zajištění svých výše uvedených pohledávek v souladu s podmínkami podle této smlouvy (odst. 4.3.) přijímá; -dle čl. 4.2. se smluvní strany dohodly, že věřitel je oprávněn kdykoliv po dobu trvání této smlouvy uplatnit u dlužníka právo na nabytí vlastnictví k vozidlu;

-dle čl. 4.3. se smluvní strany dohodly, že vlastnické právo k vozidlu se převádí z dlužníka na věřitele bez ohledu na předání a převzetí vozidla okamžikem, kdy dlužníku dojde písemné oznámení věřitele, na základě, kterého věřitel vůči dlužníku uplatní právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu a okamžikem doručení či předání výše uvedeného písemného oznámení přechází z dlužníka na věřitele vlastnické právo k zajištění uvedených pohledávek věřitele vůči dlužníku; -dle čl. 4.4. je dlužník oprávněn užívat vozidlo i po nabytí vlastnického práva věřitele; -dle čl. 4.5. je věřitel kdykoliv po dobu trvání smlouvy a po nabytí vlastnického práva k vozidlu podle odstavce 4.3. oprávněn vyzvat dlužníka k předání vozidla věřiteli; -dle čl. 4.7. se okamžikem převodu vlastnického práva k vozidlu dlužníka z dlužníka na věřitele stává věřitel výlučným vlastníkem věci; -dle čl. 6.1. zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu trvá až do okamžiku řádného, včasného, úplného uspokojení všech zajištěných pohledávek věřitele za dlužníkem ze smlouvy o úvěru; okamžikem, kdy dlužník zaplatí veškeré své závazky vzniklé na základě smlouvy o úvěru se tato smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva ruší; došlo-li k převodu vlastnického práva v souladu s odstavcem 4.3. této smlouvy, stane se dlužník dnem zrušení této smlouvy opětovně vlastníkem věci; -dle čl. 9.2. se smluvní strany dohodly, že věřitel bude doručovat písemnosti dlužníku doporučeným dopisem na adresu uvedenou ve smlouvě a písemnost se považuje za doručenou, pokud je dlužníku doručována v souladu s touto smlouvou, a to i v případě, že si dlužník písemnost nevyzvedne. b) Z přihlášky pohledávky žalobce, evidované po č. 11, že žalobce k přihlášce mimo jiné připojil: -list č. 23 z knihy odeslané pošty, datovaný dne 19.2.2008, podle něhož dne 19.2.2008 odeslal z provozovny č. 515 České pošty s.p. v Praze doporučený dopis pod podacím č. 9648 s dodejkou na adresu CSGATE-SILVER FOIL, s.r.o., Havránkova 11, 619 62 Brno; -odstoupení od smlouvy o úvěru, datované dne 25.8.2008, kterým odstupuje od smlouvy o úvěru ke dni 9.9.2008 pro prodlení s hrazením plateb, kdy naposledy bylo hrazeno dne 22.7.2008; -dodejku o doručení doporučeného dopisu, podaného pod č. 7147 na provozovně č. 515 České pošty s.p. v Praze dne 26.8.2008, na adresu CSGATE-SILVER FOIL, s.r.o., Havránkova 11, 619 62 Brno, podle které byla zásilka dne 26.8.2008 převzata Jiřím Pokorným.

Podle § 35 odst. 2, OZ právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Podle § 37 odst. 1 OZ, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 553 odst. 1, 2 OZ, splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v názoru o včasnosti žaloby i v tom, že pohledávka, byla dle obsahu popěrného úkonu u přezkumného jednání dne 9.7.2009 žalovanou popřena co do pořadí (s účinkem dle § 196 odst. 1 IZ).

Zásadní v této věci je i dle odvolacího soudu posouzení platnosti Smlouvy, z níž žalobce dovozuje své právo na oddělené uspokojení, neboť pokud je tato neplatná, nepřivodila vznik vlastnického práva žalobce k předmětu zajištění. Proto se odvolací soud nejprve zabýval posouzením Smlouvy a zejména jejích ujednání v čl. 4 a 6. (dále též jen Ujednání ) z hledisek vymezených v ust. § 37 OZ. Přitom pro výklad je významné, že zákon pro smlouvu o zajišťovacím převodu práva stanoví písemnou formu, a to pod sankcí neplatnosti (§ 40). Proto lze obsah projevu vůle smluvních stran dovozovat jen z jeho písemného zachycení ve Smlouvě a z hlediska jeho srozumitelnosti a určitosti je nerozhodné, že mezi účastníky není (či nemůže být) pochyb o tom, co mělo být tímto projevem vyjádřeno (viz názor Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2224/98 ze dne 23.2.2000, dostupný na webových stránkách tohoto soudu).

Podle názoru odvolacího soudu nejsou ujednání v článku 4.1. až 4.3. Smlouvy, týkající se převodu a nabytí vlastnického práva k vozidlu, ve vzájemném rozporu. Pokud bylo ujednáno, že dlužník převádí na věřitele vlastnické právo k vozidlu (čl. 4.1.) a věřitel vozidlo do svého vlastnictví v souladu s podmínkami podle smlouvy (čl. 4.3.) přijímá s tím, že kdykoli po dobu trvání Smlouvy je oprávněn uplatnit u dlužníka právo na nabytí vlastnictví k vozidlu (čl. 4.2.) a s tím, že vlastnické právo k vozidlu se převádí z dlužníka na věřitele okamžikem kdy dlužníku dojde písemné oznámení věřitele o uplatnění práva na nabytí vlastnického práva a dojitím je míněno doručení či předání oznámení (čl. 4.3.), bylo nepochybně sjednáno, že věřitel měl nabýt vlastnické právo k vozidlu nikoli podpisem Smlouvy, ale až doručením oznámení o uplatnění vlastnického práva (za podmínek podle odst. 4.3 Smlouvy). Tomuto závěru odpovídá i obsah čl. 6.1. Smlouvy, který předpokládá, že k převodu vlastnického práva k vozidlu vůbec nemusí dojít, tedy věřitel svůj nárok na jeho nabytí nemusí uplatnit (viz Došlo-li k převodu vlastnického práva ). Smlouva proto podle odvolacího soudu není neurčitá proto, že nebyl určitě ujednán okamžik, kdy dochází k nabytí vlastnictví vozidla věřitelem.

Odvolací soud však neurčitost ujednání v čl. 4, upravující převod a nabytí vlastnického práva věřitele, spatřuje v jiné skutečnosti. Přijetí vlastnického práva věřitelem (akceptace nabídky dlužníka) bylo dle čl. 4.1. Smlouvy vázáno na podmínky. Ty měly být dle odkazu specifikovány v čl. 4.3., případně na jiném místě

Smlouvy. V čl. 4.3. Smlouvy je dohodnuto jen to, že věřitel uplatní právo na nabytí vlastnictví písemným oznámením, což je způsob uplatnění tohoto práva (jednostranným úkonem v písemné formě), nikoli však podmínka , za jejíhož splnění může věřitel své právo na nabytí vlastnictví uplatnit. Dále je zde upraven okamžik nabytí vlastnictví (dojití oznámení). Na jiném místě Smlouvy rovněž není takováto podmínka sjednána. Proto nelze dovodit, jaká skutečnost zakládá právo věřitele učinit oznámení, tedy zjednodušeně řečeno, ze Smlouvy neplyne co musí nastat, aby věřitel mohl své právo na nabytí vlastnictví uplatnit. Protože žádná odkládací podmínka nabytí vlastnictví , kterou Smlouva v čl. 4.1. předpokládá, nebyla sjednána, nelze dovodit, zda vůbec a pokud ano, za splnění jakých okolností může věřitel vlastnictví vozidla nabýt (a v tomto smyslu je důvodná námitka žalované, že nelze přijmout něco, co neexistuje-tedy nebylo sjednáno). Protože nabytí vlastnictví k předmětu zajištění je pojmovým znakem smlouvy o zajišťovacím převodu práva a toto nebylo sjednáno určitě, je Smlouva pro neurčitost neplatná (§ 37 OZ). Odvolací soud tak dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, byť důvod neplatnosti Smlouvy spatřuje v odlišných skutečnostech.

K otázce (nesjednaných) podmínek odvolací soud uvádí, že nelze vyloučit, že žalobce při uzavírání smlouvy mínil vázat nabytí vlastnictví k vozidlu na podmínku porušení závazku z úvěrové smlouvy dlužníkem. Takovouto úvahu navozuje jak obsah jeho vyjádření ze dne 24.8.2011, tak i odvolání, v nichž žalobce výslovně uvedl, že z obsahu čl. 6.1. a 6.2. je zřejmé, že v případě porušení podmínek smlouvy se žalobce stane vlastníkem vozidla a že se nestává nepodmíněným vlastníkem vozidla okamžikem prodlení dlužníka se zajištěným plněním .Tento závěr ovšem z písemného zachycení obsahu vůle obou účastníků, vyjádřeného ve Smlouvě, jednoznačně neplyne a jak je výše vysvětleno, vzhledem k její obligatorně písemné formě lze tuto smlouvu vykládat právě jen na základě tohoto písemného projevu. Pokud by však bylo dohodnuto, že věřitel může učinit oznámení o uplatnění svého právo na nabytí vlastnictví k vozidlu v případě, že dlužník bude v prodlení se splněním svého závazku z úvěrové smlouvy (poruší úvěrovou smlouvu), byla by dohodnuta tzv. propadná zástava, zakládající neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva (viz názor formulovaný v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009).

Vzhledem k neplatnosti Smlouvy pro neurčitost se odvolací soud dále nezabýval tím, zda ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva lze dohodnout podmínečný odklad nabytí vlastnictví věřitelem, což nelze ztotožňovat s podmínečným trváním věřitelem již nabytého vlastnického práva (rozvazovací podmínka splnění zajištěného závazku), což je rovněž pojmový znak tohoto typu smlouvy.

Otázku vlastnictví dlužníka k vozidlu ke dni podpisu Smlouvy odvolací soud posuzuje shodně se soudem prvního stupně, na jehož odůvodnění v napadeném rozsudku pro stručnost odkazuje.

Vzhledem k posouzení Smlouvy jako neplatné je již nadbytečné zabývat se otázkou doručení oznámení ze dne 19.2.2008. Přesto odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně uzavřel, že žalobce v řízení neprokázal, že oznámení bylo dlužníku zasláno , ale pouze to, že dlužníkovu byla dne 19.2.2008 odeslána nějaká písemnost. V řízení bylo knihou odeslané pošty prokázáno, že dne 19.2.2008 žalobce odeslal poštovní zásilku doporučeně s dodejkou na adresu dlužníka dle Smlouvy. Žalovaná nezpochybňovala, že oznámení bylo obsahem zásilky odeslané dne 19.2.2008, ale zpochybnila to, že zásilka nebyla odeslaná jako doporučený dopis (tedy v souladu s ujednáním v čl. 9.2. Smlouvy). Z poštovních podmínek pro základní poštovní služby České pošty s.p. (viz. čl. 17 těchto podmínek) však vyplývá, že doplňkovou službu dodejka lze zvolit jen se službou doporučená zásilka. Proto odvolací soud nemá pochybnosti, že zásilka dne 19.2.2008 byla podaná jako doporučený dopis, čemuž odpovídá i její označení podacím číslem v knize odeslané pošty. Dále žalovaná namítala, že z důkazu předloženého žalobcem neplyne, zda si dlužník zásilku vyzvedl či nikoli, tedy zda mu bylo doručeno (podle Smlouvy). Až v odvolacím řízení, v němž doručování doporučenou zásilkou již nezpochybňovala, rozvedla žalovaná svá tvrzení o způsobu doručování doporučených zásilek a době jejich uložení v souvislosti se zpochybňováním žalobcem tvrzeného dne nabytí vlastnictví k vozidlu. Pokud žalobce prokázal, že zásilku odesílal doporučeně s dodejkou (na dohodnutou adresu), mohly nastat jen dvě situace. Buďto zásilku dlužník převzal, a potom by její převzetí žalobce prokázal dodejkou (tak jako v případě doručování odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25.8.2008), nebo ji nepřevzal, a potom by její nepřevzetí (tj. nevyzvednutí) žalobce prokázal vrácenou zásilkou (čl. 32 poštovních podmínek pro základní poštovní služby České pošty s.p.), když žalobce ani netvrdil (a tedy neprokazoval), že zásilku opatřil poznámkou Nevracet, vložit do schránky . Pokud žalovaná nezpochybňovala obsah zásilky odeslané dne 19.2.2008, nemá důvod zpochybňovat její obsah ani soud a vychází z tvrzení žalobce, že v této zásilce doručoval dlužníku oznámení o nabytí vlastnického práva. K doručení tohoto oznámení (které žalovaná zpochybňovala) však žalobce v řízení prokázal jen to, že odeslal oznámení dohodnutým způsobem (doporučenou zásilkou), nikoli však to, že toto bylo také dlužníku doručena, protože neprokázal, že dlužník si tuto zásilku převzal (dodejkou, v případě její reklamace náhradní listinou) či že dlužník tuto zásilku nepřevzal (vrácenou zásilkou).

Žalobce v odvolání namítal, že i kdyby dodejku předložil, neprokázal by tím obsah zásilky odeslané dne 19.2.2008, neboť její obsah v zásadě nelze žádným způsobem prokázat . Jak uvedeno výše žalovaná nezpochybnila obsah zásilky, pokud by však obsah zásilky byl zpochybněn, lze jej prokazovat všemi důkazními prostředky (např. svědeckými výpověďmi, podpůrně i tím, že by obsah zásilky byl vyznačen na zásilce a na dodejce), a s názorem žalobce proto v tomto směru souhlasit nelze.

Odvolací soud dospěl se soudem prvního stupně ke shodnému závěru, že předmětná smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná pro neurčitost. To, že důvody neurčitosti spatřuje v jiných skutečnostech, nemá dopad na věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí, které bylo podle § 219 o.s.ř. potvrzeno, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

V odvolacím řízení má právo na náhradu jeho nákladů úspěšná žalovaná (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Té však v souvislosti s bráněním a uplatňováním jejího práva žádné podstatné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti výroku I. n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Proti výroku II. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 5. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu