12 Cmo 5/2012
12 Cmo 5/2012-77

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce NGMI SYSTEM, spol. s r.o., se sídlem Prievidza, Priemyselná 14, PSČ 971 01, Slovenská republika, identifikační číslo: 31 601 928, proti žalovanému Ing. Lee Loudovi, Praha 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, insolvenčnímu správci dlužníka SLOVKORD, akciová spoločnosť v likvidaci, se sídlem Senica, Továrenská č. 532, PSČ 905 01, Slovenská republika, identifikační číslo: 36 228 711, zastoupený JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem, Praha 1, v Jámě 1/699, PSČ 110 00, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, rozhodl o odvolání žalovaného ze dne 16.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2012, č.j. 39 Cm 2/2010-69, KSBR 39 INS 2464/2009-C11-9,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2012, č.j. 39 Cm 2/2010-69, KSBR 39 INS 2464/2009-C11-9 se ve výroku II. m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 1.000 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení a žalobce je povinen zaplatit žalovanému na separaci nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 12.019 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně zastavil řízení o žalobě žalobce (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 2.11.2012 vzal žalobce svou žalobu zpět, proto soud postupoval dle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ). Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ust. § 150 o.s.ř., s tím, že se v daném případě jedná o zvláštní okolnosti případu, navíc žalovanému vznikly minimální náklady v důsledku právního zastoupení, jež jsou představovány dvěma krátkými vyjádřeními k žalobě. V neposlední řadě soud prvního stupně konstatoval, že o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobci ve výši 1.000 Kč nebylo rozhodováno s ohledem na ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., neboť do výše této částky se soudní poplatek nevrací.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný, a to výslovně do výroku II., včasné odvolání. Uvedl, že nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že byly dány zvláštní okolnosti případu dle ust. § 150 o.s.ř., pro které soud nemusí náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V dané věci se žalobce žalobou z 5.1.2010 domáhal vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, následně došlo mezi účastníky k mimosoudnímu jednání, které skončilo mimosoudním smírném vyřešení sporu, byla uzavřena mimosoudní dohoda, podle níž měl žalovaný žalobci movité věci, které byly předmětem žaloby, vydat a žalobce se zavázal vystavit dobropis na částku 100.812,25 EUR, odpovídající ceně věcí. O tuto částku měla být snížena pohledávka přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka. V čl. 2.8 dohody se žalobce zavázal neprodleně po podpisu dohody vzít žalobu o vyloučení zpět a přihlášku pohledávky co do částky 100.812,25 EUR. K předání movitých věcí došlo 21.4.2010, příslušné dobropisy byly žalobcem vystaveny 26.4.2010. Žalobce však nesplnil povinnost vzít zpět žalobu; ještě před 23.9.2012 (před prvním nařízeným jednáním) zaslal žalobce omluvu neúčasti a zjevně na žalobě trval a to i přesto, že byl elektronickou poštou žalovaným 11.6.2012 opětovně vyzván ke zpětvzetí žaloby. Po zrušení jednání 24.9.2012 bylo nové jednání nařízeno na 5.11.2012. Až dne 2.11.2012 žalobce oznámil, že bere žalobu zpět. Vzhledem k výše uvedenému žalovanému vznikly náklady na právním zastoupení a to minimálně za dva úkony právní služby a to za převzetí zastoupení a písemné vyjádření k žalobě ze dne 21.5.2012 (na základě výzvy soudu ze dne 15.5.2012 č.l. 34). Navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobci přiznal na nákladech řízení před soudem prvního stupně, za dva úkony právní služby 12.720 Kč, včetně daně z přidané hodnoty.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Ze spisu vyplývá, že žalobou, doručenou soudu 7.1.2010 se žalobce domáhal proti žalovanému vyloučení většího počtu movitých věcí z majetkové podstaty dlužníka SLOVKORD, akciové společnosti, jehož je žalovaný insolvenčním správcem. Usnesením ze dne 15.5.2012 (č.l. 34 spisu) byl žalovaný vyzván, aby se k žalobě vyjádřil a současně mu byla doručena žaloba. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24.9.2012. Podáním doručeným soudu 23.5.20102 se žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce k žalobě vyjádřil (plná moc ze dne 17.5.2012 na č.l. 40 spisu, včetně dokladu o plátci DPH na č.l. 41 spisu) a to jednak k meritu věci, k přihlášce pohledávek žalobce a mimo jiné soud upozornil, že mezi žalobcem a žalovaným již byla dne 21.4.2010 uzavřena mimosoudní dohoda, dle níž sporné věci byly již žalobci vydány, žalobce dle dohody vystavil dobropis na částku odpovídající ceně movitých věcí, do této výše se zavázal vzít zpět svou pohledávku a neprodleně po podpisu dohody také žalobu na vyloučení (čl. 2.8 dohody). Proto žalovaný nárok žalobce neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Dohodu ze dne 21.4.2010 soudu doložil, včetně předávacího a přejímacího protokolu, dobropisu ze dne 26.4.2010. Dne 13.9.2012 žalovaný soudu doručil též elektronicky zaslaný přípis žalobci ze dne 11.6.2012. Elektronickým podáním ze dne 23.9.2012 se žalobce z jednání 24.9.2012 omluvil a požádal o zaslání protokolu o jednání, nicméně jednání nařízené na 24.9.2012 bylo pro nemoc soudce zrušeno, nařízeno bylo opět na 5.11.2012. Elektronickým podáním, doplněným poštou a doručeným soudu dne 5.11.2012 vzal žalobce žalobu zpět a rovněž odkázal na mimosoudní dohodu ze dne 21.4.2010, která byla splněna. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného

(jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

V dané věci je nesporné, že žalobce byl, posuzováno čistě z procesního hlediska, v dané věci úspěšný, neboť vzal svou žalobu zpět na základě mimosoudní dohody, která byla uzavřena s žalovaným až po podání žaloby, žalobce tedy vzal žalobu zpět pro chování žalovaného. Náklady řízení, které žalobci vznikly, činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a tyto náklady je žalovaný povinen žalobci zaplatit (§ 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř.).

Nicméně žalobce se již v mimosoudní dohodě ze dne 21.4.2010 zavázal vzít bezodkladně předmětnou žalobu zpět, s čímž však otálel až do listopadu 2012. Pokud by vzal žalobu zpět včas, nebyl by důvod zasílat žalovanému žalobu (v květnu 2012) a vyzývat jej k vyjádření. Je proto nutno uzavřít, že náklady žalovaného vznikly vinou žalobce a že z tohoto důvodu je nutno tyto náklady separovat (§ 147 odst. 1 o.s.ř., dále viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.9.1995, sp. zn. 2 Cmo 373/95, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ve svazku 6, ročník 1999 na str. 303 pod R 37/1999). Jedná se náklady žalovaného z titulu právního zastoupení, které dle § 8 vyhl. č. 848/2000 Sb. ve znění účinném do 1.3.2012 (viz přechodné ustanovení čl. II k vyhl. č. 64/2012 Sb.) činí 9.000 Kč (nikoliv 10.000 Kč, jak požadoval žalovaný), dále dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 9.600 Kč; k této částce je však nutno připočíst daň z přidané hodnoty, neboť bylo doloženo, že právní zástupce žalovaného je jejím plátcem, a to ve výši 21 % (od 1.1.2013), to je 2.419 Kč, celkem jde o náklady žalovaného ve výši 12.019 Kč.

Soud prvního stupně proto pochybil, pokud všechny tyto souvislosti nehodnotil a nesprávně aplikoval ust. § 150 o.s.ř., neboť k tomu v daném případně nebyl důvod.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a ve výroku II. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl žalovaný se svým odvoláním převážně úspěšný, má proto rovněž právo na jejich náhradu. Jde o paušální odměnu právního zástupce ve výši 1.000 Kč, sníženou o 50 % (§ 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky

484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.3.2012), dále 1 x 300 Kč režijní paušál, k tomu daň z přidané hodnoty (21%), celkem 968 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 24. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu