12 Cmo 28/2010
12 Cmo 28/2010-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenčním řízení dlužníka KAIVA RAJNOCHOVICE s.r.o. v likvidaci, se sídlem 753 53 Horní Újezd 56, identifikační číslo 268 73 362, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 4013/2009, o žalobě žalobkyně JUDr. Ireny Tšponové, Kratochvílova 142/15, 750 02 Přerov, insolvenční správkyně dlužníka KAIVA RAJNOCHOVICE s.r.o. v likvidaci, proti žalovanému TON a.s., se sídlem Michaela Thoneta 148, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, identifikační číslo 499 70 585, o neplatnosti právních úkonů, rozhodl o odvolání Ing. Ivony Lejskové, Horní Újezd 56, 753 53 Všechovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Cm 12/2009-14 ze dne 6.10.2010,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě připustil změnu žaloby navrženou žalobkyní v podání ze dne 19.3.2010, a to ve znění uvedeném ve výroku I. a výrokem II. rozhodl, že připouští, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila Ing. Ivona Lejsková, Horní Újezd 56, 753 53 Všechovice, identifikační číslo 491 55 610. Toto usnesení soudu prvního stupně neobsahovalo odůvodnění.

Výslovně proti výroku II. tohoto usnesení podala odvolání Ing. Ivona Lejsková (dále jen odvolatelka ). Tvrdila, že v řízení není dána její pasivní legitimace k přistoupení do řízení na straně žalovaného. Podání žalobkyně ze dne 13.7.2010 označila v rozsahu navrhovaného přistoupení za nesprávné, když právní důvod k žalobě vůči odvolatelce není dán. Navrhla usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. zrušit.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 328/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (insolvenčního zákona, dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, tj. ve výroku II., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 212 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 92 odst. 1 o.s.ř., na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízen přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Dle odstavce 3, ustanovení odstavce 1 se nepoužije v případech uvedených v § 107a.

Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně postupoval správně, pokud usnesení ve vztahu k napadenému výroku II. neodůvodnil. V přezkoumávané věci navrhla přistoupení dalšího účastníka na straně žalovaného žalobkyně v podání ze dne 19.3.2010 a proti tomuto návrhu nebyly vzneseny žádné námitky. Proto lze usnesení v části, ve které bylo rozhodnuto o přistoupení Ing. Ivony Lejskové na straně žalovaného, považovat za usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval. Jedná se tedy o usnesení, které nemusí obsahovat odůvodnění (§ 169 odst. 2 o.s.ř.).

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je rozhodné, že žalobkyně podala žalobu o neplatnost právních úkonů (zápočtů pohledávek) u Krajského soudu v Ostravě dne 9.12.2009. Na základě výzvy soudu ze dne 5.2.2010 se k žalobě vyjádřil žalovaný podáním ze dne 25.2.2010. Poté byl soudu prvního stupně doručen návrh žalobkyně ze dne 19.3.2010 na připuštění změny žaloby a na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného. V něm žalobkyně (kromě jiného) uvedla, že nedopatřením neoznačila jako žalovanou také Ing. Ivonu Lejskovou, která byla účastníkem trojzápočtu ze dne 10.6.2008, a nebyl tak vyčerpán okruh účastenství.

Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit. Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, pokud by v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, dále pokud by nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, pokud by nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Nehospodárnost připuštění dalšího účastníka je dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí ve věci mezi dosavadními účastníky řízení (srovnej závěry Nejvyššího soudu formulované v usnesení ze dne 19.1.2009, sp. zn. 30 Cdo 4617/2008).

V rovině řečeného dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na stádium řízení a obsah návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, je navrhované přistoupení opodstatněné a zejména není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Námitka odvolatelky, že není v dané věci dána její pasivní legitimace a neexistuje právní důvod k žalobě vůči její osobě, je bezpředmětná. Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení podle ust. § 92 odst. 1 o.s.ř. soudy neřeší otázku věcné legitimace tohoto účastníka (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001 a ze dne 17.6.2010, sp. zn. 30 Cdo 1942/2010). Věcná legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní), tedy zda a kterému z účastníků svědčí hmotné právo, či který účastník je nositelem hmotněprávní povinnosti, o něž v řízení jde, je otázkou hmotněprávní, kterou soud posuzuje na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci až v konečném rozhodnutí ve věci.

Lze tedy uzavřít, že usnesení soudu prvního stupně je v napadeném výroku II. věcně správné, proto je odvolací soud v tomto rozsahu podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 19. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu