12 Cmo 18/2010
12Cmo 18/2010-90

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenčním řízení dlužníka MORAVIA ENERGO, a. s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, IČ: 258 51 870, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 1078/2009, ve věci žalobce LASSELSBERGER, s.r.o., se sídlem Adelova 2549/1, 320 00 Plzeň, Jižní Předměstí, IČ: 252 38 078, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce West Bohemia Trade s.r.o., se sídlem Karoliny Světlé 15, 323 00 Plzeň, IČ 27962466, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmanem, advokátem se sídlem Chrustenice 208, 267 12 Loděnice, proti žalované JUDr. Lence Vidovičové, Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, insolvenční správkyni dlužníka, o určení existence pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2010, č.j. 36 Cm 21/2009-54

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně určil, že žalobce LASSELSBERGER, s.r.o. má za dlužníkem v insolvenčním řízení po právu přihlášenou pohledávku ve výši 3,930.151,32 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po skutkové stránce vzal soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázané zjištění úpadku dlužníka, jmenování žalované do funkce insolvenční správkyně, řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu, existenci závazku dlužníka, který odpovídá přihlášené pohledávce, a popření pohledávky žalovanou proto, že žalobce nebyl v době přihlášení jejím věřitelem. Po provedení listinných důkazů dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno a tím došlo ke změně osoby oprávněné přijmout plnění. Argumenty žalované o hmotnosti (gramáži) zásilky, kterými zpochybňovala, že oznámení bylo doručováno zásilkou podanou na poště dne 11.2.2009, jsou podle soudu prvního stupně liché , vzhledem k nedostatku dalších tvrzení, kterými by žalovaná vyvracela opačné tvrzení žalobce, doložené podacím lístkem, když gramáž zásilek může být způsobena celou řadou důvodů počínaje velikostí obálek či jinými připojenými listinami . Žalované nepřísluší vznášet námitku neplatnosti postupní smlouvy, neboť oznámením postupitel West Bohemia Trade s.r.o. vyvolal změnu osoby, oprávněné přijmout plnění, k jiné změně závazku nedošlo (v této souvislosti soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). I pokud by postupní smlouva byla neplatná, notifikací přistoupila k (původnímu) věřiteli další osoba, oprávněná přijmout plnění, proto soud konstatuje nicotnost řešení případných vad smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009 a argumentace žalované k neurčitosti smlouvy . a na to navazující závěr o nemožnosti uplatnit pohledávku v rámci insolvenčního řízení, je shora aplikovaným judikátem Nejvyššího soudu ČR zcela vyvrácena . Případnými vadami smlouvy o postoupení pohledávky se v tomto řízení není třeba zabývat, protože insolvenční správkyni přísluší posuzovat oprávněnost přihlášených pohledávek v rozsahu existence nebo neexistence závazku dlužníka .

Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Její námitky lze shrnout následně: a) Účastníci nebyli poučeni dle § 119a o.s.ř., čímž došlo k zásadnímu porušení procesních předpisů. b) Soud neúplně zjistil skutkový stav věci, protože, vzhledem k nedostatku poučení, žalovaná nemohla navrhnout nechť žalobce prokáže, že dlužníkovi bylo doručeno oznámení vedlejšího účastníka o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce . c) Soud učinil nesprávné skutkové zjištění z podacího lístku ze dne 11.2.2009, když dovodil, že tímto lístkem se dokládá , že postupitel dlužníkovi odeslal oznámení. Na podacím lístku však není uveden obsah zásilky a oznámení je datováno 9.2.2009. Podle žalované žalobce neprokázal, že dne 11.2.2009 byla notifikace odeslána dlužníkovi. Skutečnost, že žalobce předložil nějaký dokument , nedokládá, že oznámení se dostalo do dispozice dlužníka, a kdy nastaly účinky s ním spojené, což má zásadní význam pro možnost zápočtu dle § 140 IZ. Závěr soudu, že postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno, podle žalované není správný. d) Soud věc nesprávně právně posoudil, v tomto případě nelze odkázat na názory Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, neboť insolvenční řízení není běžným typem civilního řízení a je postaveno na jiných zásadách. Ve věci řešené Nejvyšším soudem nebyla dlužníkovi předložena postupní smlouva, proto nemohla být posuzována její platnost. Pokud je však dlužníkovi známo, že smlouva o postoupení je neplatná, měl by mít na výběr, zda bude plnit postupiteli či postupníku. Názor Nejvyššího soudu, že pokud je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno postupitelem, získává postupník aktivní věcnou legitimaci a soud se platností postupní smlouvy nezabývá, jsou podle žalované značně diskutabilní . Soud prvního stupně rovněž nezohlednil základní zásady a specifické instituty insolvenčního řízení a jeho rozhodnutím zcela jednoznačně došlo ke zvýhodnění žalobce na úkor ostatních věřitelů , který se stal účastníkem insolvenčního řízení na základě neplatného právního úkonu. Podle žalované oba soudy (Nejvyšší soud i soud prvního stupně) zpochybnily následky neplatných právních úkonů, které budou mít vždy zamýšlené účinky, bez ohledu na jejich platnost či neplatnost. Tím může nastat situace, kdy dlužník má za postupníkem pohledávku, kterou v důsledku oznámení postupitelem nebude vymáhat, neboť předpokládá, že je započitatelná. V tomto případě však žádá insolvenční správce, který jedná v zájmu majetkové podstaty a všech věřitelů a je oprávněn požadovat doklady k posouzení oprávněnosti přihlášené pohledávky a provádět nezbytná šetření, aby žalobce prokázal platné postoupení pohledávky. Podle žalované postupitel si byl vědom majetkové situace dlužníka, neboť pro něj prováděl obchodní zastoupení krátce před zahájením insolvenčního řízení , a znalost poměrů dlužníka je možno dovozovat i u žalobce, který chtěl evidentně pohledávky nabýt pouze za účelem jejich započtení proti svým závazkům u dlužníka . Ze všech těchto důvodů žalovaná v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu zamítl eventuelně vrátil mu věc k novému řízení . U jednání odvolacího soudu upřesnila žalovaná námitku uvedenou pod bodem c) tak, že zpochybnila odeslání oznámení zásilkou podanou k přepravě dne 11.2.2009 proto, že v přihlášce pohledávky, kterou byly uplatněny tři pohledávky postoupené třemi smlouvami, byla u každé z doložených smluv připojena kopie téhož podacího lístku. Následně však žalobce tímto podacím lístkem argumentuje jen ve vztahu k jedné z pohledávek, které měly být postoupeny. Oznámení o postoupení žalovaná v materiálech dlužníka nedohledala.

Žalobce s odvoláním nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Podle něj byli účastníci soudem poučeni podle § 119a o.s.ř., řízení před soudem prvního stupně touto vadou není postiženo, soud se správně vypořádal s námitkou žalované, která zpochybnila doručení notifikace, a správně na posouzení této věci aplikoval i názor Nejvyššího soudu, vyslovený v rozhodnutí ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Účastníci učinili v řízení nespornou existenci závazku dlužníka, který odpovídá přihlášené pohledávce. Proto nebyly porušeny základních zásady insolvenčního řízení a žalobce nebyl zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů, vůči nimž je nerozhodné, kdo pohledávku v insolvenčním řízení uplatňuje. Názor i argumentaci

žalované o neplatnosti postupní smlouvy žalobce zcela odmítá, naopak souhlasí s argumentací soudu o tom, že insolvenční správkyně posuzuje oprávněnost přihlášených pohledávek z hlediska existence nebo neexistence závazku dlužníka a pokud pohledávku uplatňuje věřitel, který ji nabyl postoupením, hodnotí jeho právo na základě notifikačního úkonu. Navíc žalovaná oznámila žalobci, že dlužník pohledávku uznal co do důvodu a výše. K upřesnění odvolací námitky žalované o odeslání oznámení o postoupení žalobce uvedl, že jednou zásilkou dne 11.2.2009 byla odesílána tři oznámení, dvě datovaná dne 9.2.2009 a jedno oznámení datované dne 10.2.2009.

Vedlejší účastník s odvoláním žalované nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Soud účastníky řádně poučil o možnosti uplatnit veškeré rozhodující skutečnosti do skončení prvního jednání a na základě závěrečné řeči žalované pokračoval v dokazování listinami. Procesní práva účastníků nebyla omezena. Vedlejší účastník poukazoval na nespornost existence dlužníkova závazku, který odpovídá přihlášené pohledávce, jejíž postoupení bylo vedlejším účastníkem řádně notifikováno. Žalobce pohledávku uplatnil přihláškou, vedlejší účastník ji v dobré víře nepřihlásil. Teprve při přezkumu a po uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek oznámila žalovaná důvod popření, spočívající v údajné neplatnosti postupní smlouvy. V tomto sporu tak paradoxně stojí na jedné straně žalobce (postupník) a vedlejší účastník (postupitel), mezi nimiž není spor o přechod pohledávky. Pohledávka není v insolvenčním řízení uplatňována dvakrát , proto ostatní věřitelé nejsou znevýhodněni, naopak by postupem žalované mohl být nespravedlivě poškozen jak žalobce, tak vedlejší účastník, který neuplatnil svá případná práva. Pro dlužníka je přitom podstatné, jestli dluh existuje, ale není jeho věcí, kdo jej vymáhá. Dlužník má plnit dluh podle pokynů věřitele a otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Notifikační úkon byl doložen věrohodně, jeho odeslání doporučenou poštou odpovídá běžným obchodním zvyklostem a námitku, že oznámení nebylo dlužníku doručeno, uplatnila žalovaná až v odvolacím řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a po té dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Předmětem tohoto řízení, po částečném zpětvzetí žaloby, o němž bylo pravomocně rozhodnuto, je určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 3,930.151,32 Kč (dále též předmětná pohledávka ), která představuje provizi za obchodní zastoupení, prováděné pro dlužníka postupitelem West Bohemia Trade s.r.o. podle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008. Tuto pohledávku žalobce, kterému byla obchodním zástupcem postoupena smlouvou ze dne 9.2.2009, přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku č. 1. přihláškou, evidovanou pod č. P63, jíž byly přihlášeny celkem tři pohledávky, které žalobce nabyl třemi postupními smlouvami.

Žalovaná namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, protože všechny tři postupní smlouvy, kterými byly na žalobce postoupeny tři přihlášené pohledávky, jsou podle ní neplatné. Z tohoto důvodu také na přezkumném jednání dne 3.9.2009 tyto žalobcem přihlášené pohledávky popřela.

Dne 8.1.2010 vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce postupitel pohledávky West Bohemia Trade s.r.o., který mimo jiné tvrdil, že dlužníkovi oznámil postoupení pohledávek, v němž pohledávky nezaměnitelně označil. Dne 1.4.2010 proběhlo přípravné jednání za účasti všech účastníků, kteří byli soudem výslovně poučeni, že koncentrace řízení nastane až skončením prvního nařízeného jednání ve věci. U jednání dne 20.5.2010 soud provedl důkazy listinami, žalovaná po té, co bylo k důkazu přečteno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009 s podacím lístkem namítla, že samotný podací lístek nepotvrzuje doručení o oznámení a zpochybnila obsah zásilky s poukazem na rozdílnou gramáž zásilek . Podle protokolu o jednání nebyli před jeho skončením účastníci poučeni dle § 119a o.s.ř.

Odvolací soud zopakoval důkaz listinami, předloženými žalobcem spolu s žalobou, a zjistil: 1. Dne 31.12.2008 vystavil postupitel dlužníkovi fakturu č. 2800100007 na částku 3.888.760,-Kč za obchodní zastoupení v roce 2008 (zjištěno z této faktury). 2. Dne 9.2.2009 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobcem jako postupníkem a West Bohemia Trade s.r.o. jako postupitelem, kterou se smluvní strany dohodly na postoupení pohledávky ve výši 3.888.760,-Kč, vzniklé dle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009). 3. Dne 9.2.2009 vyhotovil postupitel West Bohemia Trade s.r.o. oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém postupitel oznamuje dlužníkovi, že postoupil pohledávku v nominální hodnotě 3.888.760,-Kč, vzniklou na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008, variabilní symbol 280100007, na žalobce s tím, že doručením oznámení je postoupení pohledávky vůči dlužníkovi účinné (zjištěno z oznámení o postoupením ze dne 11.2.2009). 4. Dne 11.2.2009 byla na Poště Plzeň 23 podána doporučená zásilka č. R 008067271 o hmotnosti 0,021 kg postupitelem West Bohemia Trade s.r.o. na adresu dlužníka (zjištěno z podacího lístku ze dne 11.2.2009). 5. Dne 12.2.2009 vyhotovil dlužník listinu Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 adresovanou postupiteli West Bohemia Trade s.r.o., v níž dlužník uznal svůj závazek dle fa. č. 2800100007, ve výši 3.888.760,-Kč (zjištěno z této listiny).

Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Podle § 526 odst. 1,2 občanského zákoníku, postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

Po posouzení zjištěných skutečností dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

V řízení bylo prokázáno, mimo formálních předpokladů věcného projednání žaloby, se kterými se soud prvního stupně správně vypořádal a na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje, že mezi žalobcem jako postupníkem a vedlejším účastníkem na jeho straně jako postupitelem byla podepsána smlouva, datovaná dne 9.2.2009, kterou se smluvní strany dohodly na postoupení pohledávky, označené nominální výší a právním důvodem jejího vzniku. Dne 9.2.2009 vyhotovil postupitel oznámení o postoupení této pohledávky dlužníkovi, v němž je pohledávka nezaměnitelně označena variabilním symbolem faktury, kterou byla fakturována.

Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno podacím lístkem o odeslání doporučené zásilky dne 11.2.2009, že postupitel West Bohemia Trade s.r.o. oznámil dlužníku postoupení předmětné pohledávky. Žalovaná opírala námitky o obsahu poštovní zásilky, podané k přepravě dne 11.2.2009, o hmotnost zásilky a to, že žalobce připojil shodnou kopii podacího lístku ke každé ze tří smluv o postoupení pohledávek, kterými dokládal tu kterou ze tří přihlášených pohledávek. Vysvětlení žalobce, že všechna tři oznámení o postoupení pohledávek byla podána na poštu v jedné zásilce až dne 11.2.2009, neboť první dvě z nich byla vyhotovena dne 9.2.2009 a třetí až dne 10.2.2009, se odvolacímu soudu jeví věrohodné a odpovídá i časové návaznosti úkonů. Tvrzení žalobce, že v pondělí dne 9.2.2009 byly vyhotoveny smlouvy o postoupení a dvě oznámení o postoupení, po té v úterý dne 10.2.2009 byla vyhotovena další notifikace a tyto listiny byly jednou zásilkou odeslány na adresu dlužníka až ve středu dne 11.2.2009, nepřímo potvrzuje i Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 , který dlužník vyhotovil den po odeslání oznámení, ve čtvrtek dne 12.2.2009. V souladu s tvrzením o notifikaci je i tvrzení žalobce, že dokumenty k pohledávkám, včetně oznámení o postoupení, byly žalobci postupitelem předány protokolárně následně v pondělí dne 16.2.2009.

Těmto skutečnostem odpovídají i procesní stanoviska žalobce a vedlejšího účastníka v tomto řízení i úkony žalobce v insolvenčním řízení. Žalobce již v doplnění přihlášky pohledávky, doručené insolvenčnímu soudu dne 31.8.2009, tvrdil a dokládal notifikaci postoupení, aniž by v této době byla jeho pohledávka žalovanou popřena z důvodu neplatnosti postupní smlouvy (k tomu došlo následně až dne 3.9.2009). Žalovaná ve vyjádření k žalobě (doručeném soudu dne 20.10.2009), namítala neplatnost postupních smluv z důvodu dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku.Vedlejší účastník v procesním stanovisku, doručeném soudu dne 8.1.2010, tvrdil, že postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil. Vedlejším účastníkem tvrzená notifikace nebyla na přípravném jednání dne 1.4.2010 žalovanou zpochybněna, tuto námitku vznesla až u jednání dne 20.5.2010 po té, co vedlejší účastník odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Z procesních postojů účastníků na straně žalobce nelze proto usuzovat, že tvrzení o oznámení postoupení by bylo reakcí na námitky žalované o určitosti postupní smlouvy.

Z uvedených důvodů bylo i podle odvolacího soudu podacím lístkem o podání doporučené zásilky postupníkem dne 11.2.2009 na adresu dlužníka prokázáno, že postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno. Tvrzení žalované, že tento úkon v materiálech dlužníka nedohledala, nemá za daných okolností na závěr o prokázání oznámení dopad. Odvolací námitku, že soud učinil na základě zjištění z podacího lístku nesprávný závěr (viz bod c/ rekapitulace odvolání), není proto důvodná.

Oznámením postoupení pohledávky postupitelem dochází pro dlužníka jen ke změně osoby, oprávněné přijmout plnění, a dlužník se svého závazku zprostí plněním postupníku.Tímto úkonem nedochází ke změně osoby věřitele, k tomu může dojít jen podle platné postupní smlouvy. Nelze však souhlasit s žalovanou, že pokud je postoupení dlužníku oznámeno postupitelem a dlužník má k dispozici postupní smlouvu, kterou vyhodnotí jako neplatnou, má na výběr , komu bude plnit. V takovémto případě by neměl především dlužník jistotu, zda se plněním vybrané osobě svého závazku zprostí. V tomto smyslu směřuje úprava § 526 odst. 1, věta druhá a odst. 2 občanského zákoníku k ochraně dlužníka, pro něhož, z hlediska plnění, není rozhodné, zda k postoupení pohledávky skutečně došlo či nikoli.

Proto pro dlužníka při plnění závazku, který odpovídá pohledávce, jež byla věřitelem postoupena, a ten postoupení dlužníku oznámil, není z hlediska hmotného práva rozhodné, zda postupník skutečně pohledávku nabyl či nikoli. Svého závazku se zprostí plněním oznámenému postupníku. Z tohoto důvodu dlužníku ve sporu o plnění pohledávky nepřísluší námitka nedostatku aktivní věcné legitimace postupníka (s výjimkou případů dle § 525 občanského zákoníku nebo pokud by došlo v důsledku postoupení ke zhoršení právního postavení dlužníka, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010). Tento názor neznamená relativizaci účinků neplatné postupní smlouvy, ale je ve prospěch právní jistoty dlužníka. Pokud je postupní smlouva neplatná,nemůže se její (ne)účinek, pokud je postoupení notifikováno, vůči dlužníkovi projevit, protože ten přivodí zánik svého závazku plněním postupníkovi bez ohledu na to, kdo je skutečným věřitelem pohledávky.

Shora uvedený závěr je podle odvolacího soudu plně aplikovatelný i v insolvenčním řízení. Insolvenční správce je při plnění svých zákonných povinností povinen přezkoumávat přihlášky pohledávek na základě všech doložených dokladů. Pokud je mu však předloženo oznámení o postoupení pohledávky postupitelem (pokud se nejedná o případ dle § 525 občanského zákoníku či tím není zhoršeno právní postavení dlužníka) ani jemu nepřísluší vznášet námitku neplatnosti postupní smlouvy, neboť v insolvenčním řízení nemá podle hmotného práva ve vztahu k věřitelům dlužníka více práv, než má dlužník sám. K použitelnosti shora formulovaných závěrů na konkursní úpravu se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 (který je dostupný na webových stránkách tohoto soudu). Podle názoru Nejvyššího soudu námitka neplatnosti postupní smlouvy v řízení o určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky nepřísluší popírajícímu správci konkursní podstaty ani popírajícím věřitelům.

V této věci žalovaná netvrdila nic, z čeho by vyplývaly důvody dle § 525 odst. 1, věta druhá, odst. 2 občanského zákoníku či závěr, že postoupením pohledávky by se zhoršilo právní postavení dlužníka, a takovéto skutečnosti ani v řízení nevyšly najevo. K námitce žalované, že okamžik doručení notifikace má zásadní význam pro možnost započítávání pohledávek a že žalobce nabyl pohledávku účelově za účelem jejího započtení oproti svému závazku vůči dlužníku, odvolací soud uvádí, že přípustnost úkonu započtení pohledávky po zjištění úpadku je vázána na splnění přesně určených pravidel, za kterých lze tento úkon učinit (§ 140 odst. 2, 3 IZ). Otázku, zda postoupení bylo či nebylo učiněno se spekulativním záměrem, lze posuzovat v jiném řízení v případě, kdy by postupník učinil úkon započtení, a o jeho účincích ve vztahu k závazku vůči dlužníkovi by byl veden spor.

Z výše uvedených důvodů není opodstatněná odvolací námitka žalované podle které soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že jí nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy (viz bod d/ rekapitulace odvolání žalované).

Důvodná není ani odvolací námitka žalované, že soud nepoučil v závěru prvního nařízeného jednání o věci účastníky podle § 119a o.s.ř. (viz bod a/ rekapitulace odvolání). Podle protokolu o jednání účastníci nebyli poučeni o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musejí uvést a důkazy označit do doby, než soud vyhlásí rozhodnutí (opačné tvrzení vedlejšího účastníka nemá oporu v obsahu spisu). Tuto vadu však nelze posuzovat jako vadu podle § 219a odst. 1 o.s.ř., neboť účastníci byli při přípravném jednání poučeni o koncentraci řízení k okamžiku skončení prvního jednání o věci.

Nelze souhlasit ani s odvolací námitkou, že žalovaná pro nedostatek poučení dle § 119a o.s.ř. nemohla navrhnout, aby žalobce prokázal , že dlužníkovi oznámení o postoupení doručil (viz bod b/ rekapitulace odvolání). Je povinností žalobce, který tvrdil, že postoupení bylo oznámeno, aby své tvrzení prokázal (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), což, jak je uvedeno shora, se v tomto řízení stalo. Nelze souhlasit ani s názorem vedlejšího účastníka, že námitku k doručení oznámení vznesla žalovaná opožděně, když, jak plyne z protokolu o jednání dne 20.5.2010, žalovaná v reakci na důkaz podacím lístkem ze dne 11.2.2009 uvedla, že podle ní samotný tento důkaz doručení nepotvrzuje.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 202 odst. 1 IZ, když v tomto sporu nemají žalobce a vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení proti žalované.

Odvolací soud se, z důvodů hospodárnosti procesu, nezabýval otázkou určitosti postupní smlouvy, kterou byla na žalobce postoupena předmětná pohledávka. Přesto však, nad rámec tohoto rozhodnutí, připomíná, že podstatou určitého vymezení postupované pohledávky v postupní smlouvě je její nezaměnitelnost, která je zkoumána i hlediska nemožnosti její záměny s jinou pohledávkou za týmž povinným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008, sp.zn. 32 Odo 1242/2005, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V této věci, z dosud předložených listin, zejména Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 vyplývá, že ke dni jeho zpracování měl postupitel za dlužníkem jen jedinou pohledávku ve výši 3.888.760,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 240 o.s.ř.).

V Olomouci dne 9. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu