12 Cmo 11/2010
12 Cmo 11/2010-137

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenčním řízení dlužníka Vojtěcha Trochty, nar. 1957, bytem Pod Záhořím 1273/2, Prostějov, IČ: 12310751, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 1247/2008, ve věci žalobce Michala Nejedlého, nám. E. Husserla 16a, Prostějov, insolvenčního správce, zastoupeného JUDr. Anitou Nejedlou, advokátkou se sídlem nám. E. Husserla 16a, Prostějov, proti žalovanému ACM Money Česká republika, a.s., se sídlem Čimická 780/61, Praha, IČ: 26158761, zastoupenému Mgr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Na Šťáhlavce 16/1105, Praha 6, o určení neexistence pohledávky a práva na její uspokojení ze zajištění, rozhodl o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7.5.2010, č.j 28 Cm 5/2008-109,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í takto:

Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá právo na uspokojení pohledávky 1.517.527,-Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Vojtěcha Trochty přihláškou pohledávky ze dne 27. 3. 2008, ve znění oprav a doplnění ze dne 21. 7. 2008 a ze dne 20. 8. 2008, ze zajištění na základě zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na pozemku p.č. 2266, zastavěná plocha a nádvoří, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na společných částech bytového domu č.p. 1273 (LV č. 5799), stojícím na pozemku p.č. 2266, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 8082 pro katastrální území Prostějov, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 1.517.527,-Kč a že žalovaný nemá právo na její uspokojení ze zajištění zástavním právem k bytu č. jednotky 1273/14, který se nachází v bytovém domě č.p. 1273, stojícím na pozemku p.č. 2266, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 8082 (výrok I.). Výrokem II. žalobě vyhověl ohledně určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění na základě zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na pozemku p.č. 2266, zastavěná plocha a nádvoří, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na společných částech bytového domu č.p. 1273, stojícím na pozemku p.č. 2266 (vše v k.ú. Prostějov).

Na odůvodnění výroku I. uvedl, že sporná pohledávky vznikla na základě platné smlouvy o úvěru, k žalobcem tvrzené neplatnosti smlouvy pro nepřiměřenou výši úroků z prodlení a smluvní pokuty, stejně jako k námitce o neexistenci dohody o smluvní pokutě, nelze přihlížet z důvodů § 199 IZ, když tyto námitky dlužník vznesl již v rozhodčím řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález. Tvrzení žalobce, že dlužníkovi nebyl poskytnut úvěr ve sjednané výši, ale pouze ve výši 156.732,-Kč, a na zbytek

úvěru provedl žalovaný jednostranné započtení, je irelevantní a nemá vliv na platnost úvěrové smlouvy. Nepřiměřené zajištění závazků z úvěrové smlouvy by mohlo způsobit relativní neplatnost úvěrové smlouvy, avšak žalobce netvrdil, že by se dlužník této neplatnosti dovolal. Jednání dlužníka v tísni za nápadně nevýhodných podmínek (§ 49 OZ) nemá ve vztazích z úvěrové smlouvy žádný význam (§ 267 odst. 2 ObchZ). V části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá právo na uspokojení předmětné pohledávky ze zajištění na základě zástavního práva k bytu č. 1273/14, nacházejícím se v bytovém domě č.p. 1273, stojícím na pozemku p.č. 2266 (vše v k.ú. Prostějov), jak zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 8082, soud žalobu zamítl, protože podle něj pohledávka existuje a insolvenční správce nepopřel právo na její přednostní uspokojení z jiných důvodů, než neplatnost smlouvy o úvěru. Ve výroku II. soud vyhověl té části žaloby, v níž se žalobce domáhal určení neexistence práva na uspokojení pohledávky ze zajištění na základě zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na pozemku p.č. 2266-zastavěná plocha a nádvoří, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na společných částech bytového domu č.p. 1273stojícím na tomto pozemku, protože žalovaný v přihlášce pohledávky toto právo neuplatnil, neboť uplatnil pouze právo na uspokojení pohledávky ze zajištění k bytu č. 1273/14 v bytovém domě. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ, protože v tomto řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů vůči správci.

Proti rozsudku podal žalovaný odvolání (dále jen odvolatel), kterým napadl pouze jeho výroky II. a III. Názor soudu prvního stupně, že v přihlášce pohledávky nebylo uplatněno právo na uspokojení ze zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, na které stojí bytový dům, a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, je podle něj nesprávný. Z ustanovení § 8 odst. 1 a § 20 odst. 1, věta první, zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen zákon o vlastnictví bytů) vyplývá, že s podíly na společných částech domu a pozemku na jedné straně a s bytovou jednotkou, ke které se tyto spoluvlastnické podíly váží, na straně druhé, nelze samostatně disponovat. Spoluvlastnické podíly na společných částech domu a pozemku vždy sledují osud bytové jednotky. Proto se odvolatel v odvolacím řízení domáhal změny výroku II. rozsudku tak, aby i v této části byla žaloba zamítnuta. S výrokem III. nesouhlasil proto, že není řádně odůvodněn, a o náhradě nákladů v tomto řízení mělo být rozhodnuto podle § 202 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobce podle něj zavinil náklady tohoto řízení, protože v něm neuplatnil jiné důvody popření pohledávky než ty, které dlužník namítal v předchozím rozhodčím řízení.

Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a to bez jednání, neboť oba účastníci s takovýmto postupem souhlasili (§ 94 odst.3 IZ), a po té dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Z insolvenčního spisu ve věci dlužníka Vojtěcha Trochty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 1247/2008, vyplývá, že dne 7.7.2008 byl zjištěn úpadek dlužníka, žalovaný včas přihlásil do řízení vykonatelnou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru s právem na uspokojení ze zajištění a na přezkumném jednání dne 2.9.2008 žalobce přihlášenou pohledávku popřel z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy. Žaloba byla soudu doručena dne 2.10.2008.

Výrok I. rozsudku, nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci. Předmětem přezkumu odvolacího soudu proto byla jen otázka, zda žalovaný řádně přihlásil právo na oddělené uspokojení své pohledávky ze zajištění na základě zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na společných částech bytového domu č.p. 1273 (LV č. 5799), stojícím na pozemku p.č. 2266, a ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 na pozemku p.č. 2266, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 8082 pro katastrální území Prostějov.

Pro posouzení této otázky jsou významné tyto skutečnosti:

-žalovaný dne 28.3.2008 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku s právem na oddělené uspokojení ze zajištění dle zástavní smlouvy ze dne 10.8.2006, v přihlášce uvedl, že zajištění vzniklo dne 14.8.2006 a jako majetek, tvořící předmět zajištění, označil byt č. 1273/4 na LV č. 8082 -existenci zajištění dokládal zástavní smlouvou, uzavřenou dne 10.8.2006, kterou byl zajištěn závazek z úvěrové smlouvy č. 532, podle jejíhož obsahu bylo dohodnuto zástavní právo jak k bytové jednotce, tak ke spoluvlastnickému podílu ve výši 8241/125774 ke společným částem domu č. p. 1273, včetně spoluvlastnického podílu ve výši 8241/125774 k parcele č. 2266, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 8082, pro k.ú. a obec Prostějov, podle doložky katastrálního úřadu byl dle smlouvy zapsán vklad práva dne 11.9.2006 s účinky dne 14.8.2006 ; -žalobce na přezkumném jednání dne 2.9.2008 popřel pravost pohledávky a práva na její uspokojení ze zajištění proto, že smlouva o úvěru, na jejímž základě vznikla pohledávka, je neplatná.

Podle § 174 odst. 3 IZ, jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Podle § 3 odst. 1, 2 zákona o vlastnictví bytů, pokud tento zákon nestanoví jinak, práva a povinnosti vlastníků budov a práva a povinnosti spoluvlastníků domu a vlastníků jednotek (dále jen "vlastník jednotky") upravuje občanský zákoník. Není-li předmětem spoluvlastnictví jednotka, ustanovení občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví, se nepoužijí. Právní vztahy k jednotkám se řídí, pokud tento zákon nestanoví jinak, ustanoveními občanského zákoníku a dalších právních předpisů, které se týkají nemovitostí.

Podle § 8 odst.1 zákona o vlastnictví bytů jsou společné části domu v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu.

Podle § 20 odst. 1,2 zákona o vlastnictví k bytům, s převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází spoluvlastnictví společných částí domu, popřípadě další práva a povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu. Je-li vlastník jednotky podílovým spoluvlastníkem pozemku, lze vlastnictví k jednotce převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku. Přechod vlastnictví k jednotce je podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku.

Pokud věřitel uplatňuje právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, musí toto právo v přihlášce uplatnit a uvést druh a dobu vzniku zajištění (§ 174 odst. 3 IZ). Tyto náležitosti přihláška pohledávky žalovaného splňuje.

Popis majetku, k němuž bylo zajištění zřízeno (pokud je pohledávka zajištěna majetkem, který patří do majetkové podstaty dlužníka), nebo předmět, ohledně něhož bylo zajištění zřízeno (pokud je pohledávka zajištěna jinak než majetkem, který patří do majetkové podstaty dlužníka), jako náležitost přihlášky stanoví § 21 odst. 1, písm. g), bod 1. a bod 2., vyhlášky č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen vyhláška).

V této věci je třeba posoudit, zda žalovaný tím, že v přihlášce pohledávky jako majetek, tvořící předmět zajištění, označil pouze bytovou jednotku, uplatnil rovněž právo na uspokojení pohledávky ze zajištění i ke spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, v němž se bytová jednotka nachází (dále bytový dům) a rovněž ke spoluvlastnickému podílu na pozemku, na kterém bytový dům stojí (dále pozemek).

Vztahy k bytovým jednotkám upravuje zákon o vlastnictví bytů a subsidiárně se při jejich posuzování uplatní právní úprava nemovitostí dle občanského zákoníku, bytová jednotka je však zvláštním předmětem občanskoprávních vztahů ve smyslu § 118 odst. 2 občanského zákoníku.

Z úpravy § 8 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vyplývá, že zákon nepředpokládá odlišný vlastnický režim bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech bytového domu. Rovněž technicky nelze bytovou jednotku a společné části bytového domu oddělit a tyto dva předměty nemohou být užívány samostatně (obdobně jako u věci hlavní a její součásti, § 120 odst. 1 Občanského zákoníku). To vede odvolací soud k závěru, že pokud bylo v přihlášce pohledávky uplatněno právo na uspokojení ze zajištění k bytové jednotce, bylo tím současně uplatněno i právo na uspokojení ze zajištění váznoucího na spoluvlastnickém podílu na společných částech bytového domu. Jiný výklad by vedl k fakticky neřešitelné situaci.

Závislost vlastnického režimu bytové jednotky a podílu na pozemku, na kterém stojí bytový dům, vyplývá z § 20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů. V rozporu s tím není ani úprava § 21 zákona o vlastnictví bytů, jejímž účelem je sjednocení vlastnického režimu obou předmětů. Tato úprava vzájemného vztahu obou předmětů právních vztahů vede odvolací soud k závěru, že pokud věřitel v přihlášce pohledávky jako majetek, zajišťující jeho pohledávku, označil bytovou jednotku, která má shodného vlastníka jako k ní příslušející spoluvlastnický podíl na pozemku, na němž stojí bytový dům, uplatnil i zajištění ze zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu na pozemku.

Pokud v této věci věřitel přihlásil do insolvenčního řízení právo na oddělené uspokojení své pohledávky z majetku, který v přihlášce označil jako byt č.1273/4 na LV 8082 , současně v přihlášce označil jako důvod zajištění zástavní smlouvu ze dne 10.8.2006, v níž je tento byt zcela přesně identifikován (velikostí, umístěním v domě, obcí, v níž se nachází bytový dům a jeho číslem popisným, katastrálním územím, pro které je veden označený list vlastnictví) a uvedl, že zajištění vzniklo dne 14.8.2006, přičemž zástavní smlouvu doložil, přihlásil nejen právo ze zajištění k bytu, ale i právo ze zajištění na spoluvlastnickém podílu na společných částech bytového domu, v němž se byt nachází, a na pozemku na němž stojí bytový dům.

Ze shora uvedených důvodů se odvolací soud neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně a odvolací námitky, které dvolatel vznášel proti výroku II. napadeného rozsudku, jsou důvodné. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobu zamítl i v té části, ve které se žalobce domáhal určení neexistence práva odvolatele na oddělené upokojení ze zajištění ke spoluvlastnickým podílům na společných částech bytového domu a pozemku, na němž je bytový dům postaven (§ 220 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.).

Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. bylo třeba nově rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. O této náhradě odvolací soud rozhodl podle ust. § 202, věta první IZ, v němž je uvedeno, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nelze souhlasit s názorem žalovaného, že žalobce zavinil náklady řízení proto, že v žalobě tvrdil shodné okolnosti jako dlužník v předcházejícím rozhodčím řízení. Neúspěch v řízení nelze zaměňovat se zaviněním ve smyslu § 202 odst. 2 IZ, které je třeba vykládat shodně jako zavinění v případě dle § 147 odst. 1 o.s.ř., tedy jako porušení procesních povinností.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1 IZ, ve sporu o pořadí přihlášené pohledávky nemá odvolatel právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, byť byl v odvolacím řízení o věci samé úspěšný.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu zvlášť prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 7 IZ, § 237 odst.1, písm. c/, § 240 o.s.ř.).

Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. února 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu