129 ICm 796/2013
Jednací číslo: 129 ICm 796/2013-84 (KSPL 29 INS 27510/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, IS dlužníka Petra Průchy, Gagarinova 505/18, 360 20 Karlovy Vary, zastoupeného: JUDr. Karel Kolář, advokátem se sídlem Klaudiánova 135/1, 293 05, Mladá Boleslav proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1-Nové Město, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, v řízení o Žalobě na popření přihlášené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávky žalované do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod spisovou značkou KSPL 29 INS 27510/2012 jako dílčí pohledávka č. 1 a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 72.770,-Kč, neexistují.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 32.912,-Kč.

Odůvodnění

Dne 06. 03. 2013 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2012 zjistil Krajský soud v Plzni úpadek dlužníka Petra Průchy, IS správcem ustanovil žalobce. Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení své pohledávky ve výši 72.770,-Kč.

Konkrétně se jednalo o dvě dílčí pohledávky. Pohledávka č. 1: nesplacený úvěr včetně úroků (31.987,-Kč), úroky z prodlení (4.102,-Kč), náklady rozhodčího řízení (1.600,-Kč). Pohledávka č. 2 znázorňovala smluvní pokutu ve výši 35.081,-Kč. Pohledávka č. 1 byla žalobkyní popřena co do částky 37.689,-Kč, dílčí pohledávka č. 2 byla popřena ve výši 35.081,-Kč. Žalovaná uzavřela s dlužníkem smlouvu o revolvingové půjčce ze dne 04. 06. 2005. Dle této smlouvy poskytla žalovaná dlužníkovi opakovaně půjčku v celkové výši 68.126,-Kč. Ve smlouvě byla sjednána odměna věřitele za poskytnutí půjčky. Úroková sazba takto sjednaného úvěru činila 76,99 % p. a., resp. 65,36 % v případě další půjčky. Taková výše úroku zakládá neplatnost tohoto ujednání podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 CDO 1484/2004. Dlužník zaplatil žalované celkem 106.645,-Kč. Půjčená částka byla tedy žalované vrácena a důvodu neplatného ujednání o úrocích nemá na jiné plnění právo. Žalovaná přihlásila jako dílčí pohledávku č. 2 do insolvenčního řízení pohledávku ze smluvní pokuty zajišťující závazek dlužníka vrátit půjčku s úroky. Konktrétně žalovaná požaduje smluvní pokutu za prodlení dlužníka se splácením úvěru ve výši 8% z výše dlužných splátek a 13 % z výše dlužných splátek v celkové výši 2.077,-Kč a smluvní pokutu ve výši 29.016,-Kč. Žalované nárok na smluvní pokutu nevznikl z důvodu splnění primárního závazku. I pokud by se dlužník dostal do prodlení, je nárokovaná smluvní pokuta ve vztahu k případnému dílčímu prodlení zcela nepřiměřená.

Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout. Předně upozornil na závažné nedostatky předložené plné moci pro právního zástupce žalobce. K žalobě byla doložena plná moc, která se vztahuje k jinému insolvenčnímu řízení, a to dlužníka Františka Gini, dále plná moc pochází z 03. 04. 2013. K meritu věci žalovaný uvedl, že přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou dle přiloženého rozhodčího nálezu. Žalobce netvrdí ani neprokazuje žádné skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl přestat považovat rozhodčí nález za exekuční titul a o nárocích žalovaného rozhodovat znovu bez ohledu na překážku věci rozhodnuté. Ke zvrácení výsledků rozhodčího řízení a případnému zrušení rozhodčího řízení slouží řízení o zrušení rozhodčího nálezu, nikoliv incidenční řízení. Pouze na okraj žalovaný zdůrazňuje, že výše přihlášené pohledávky je v naprostém souladu se smlouvou o úvěru, která byla uzavřena prve mezi účastníky, i se směnkou, které byla vyplněna v souladu se smlouvou o úvěru. Je též v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávky je důsledkem závažného porušení smlouvy ze strany dlužníka, následného zesplatnění úvěru a vzniku práva věřitele na zaplacení sjednaných smluvních pokut. Přiměřenost pohledávky je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním spotřebitelských úvěrů spojeno, a na skutečnost, že splacením úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem ani jiným účinným způsobem.

Podle § 7 odst. 1 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 199 odst. 1, 2, 3 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušeného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odstavce I. může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalovaný přihlásil pohledávku v celkové výši 72.770,-Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 37.689,-Kč, z čehož 31.987,-Kč činila jistina, 5.702,-Kč zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Náklady rozhodčího řízení pak činily 1.600,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávky jsou uvedeny nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 81925. Pohledávky č. 2 byla přihlášena ve výši 35.081,-Kč, z čehož jistina činila 31.093,-Kč a zákonný úrok z prodlení 3.988,-Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky je uveden nedoplatek na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingové půjčce shora uvedené ve výši 31.093,-Kč podle čl. 12, odst. 12.1. písm. a), b) smluvních ujednání a podle čl. 12, odst. 12.4 smluvních ujednání. Soud provedl důkaz smlouvu o revolvingové půjčce č. 81925/10023 ze dne 06. 04. 2005, která byla uzavřena mezi věřitelem-PROFIREAL, a.s. a dlužníkem Petrem Průchou. V části b) je uvedeno, že sjednaná výše půjčky činí 58.032,-Kč, jedná se o půjčku na 36 měsíců, při výši měsíční splátky 1.612,-Kč. RPSN je uvedena 76,99 %. V části e) je uvedena smluvní pokuta za poskytnutí půjčky ve výši 29.016,-Kč, resp. smluvní odměna za provedení každého revolvingu 18.183,-Kč. V části f) je uveden poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.900,-Kč. V čl. 17 je zakotvena rozhodčí doložka. Podle této doložky se smluvní strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozením vznikají z uvedené smlouvy nebo v návaznosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýmkoliv z uvedených rozhodců, a to JUDr. Josefem Kunáškem, JUDr. Evou Vaňkovou nebo Mgr. Markem Lancmanem. Dále měl soud k dispozici směnečné vyplňovací prohlášení ze dne 06. 04. 2005, ve kterém dlužník uvádí, že dne 06. 04. 2005 vystavil 1 ks vlastní bianko směnky bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního na řad PROFIREAL, a.s. Dle splátkového kalendáře pak měl dlužník začít splácet půjčku 22. 05. 2005, přičemž poslední splátka ve výši 1.612,-Kč měla být uhrazena dne 22. 04. 2008. Ke smlouvě byl dne 07. 12. 2007 uzavřen dodatek ohledně odkladu splátek č. 30 a č. 31. K tomu byl vyhotoven upravený splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, že úvěr bude splacen v 64 splátkách po 1.612,-Kč, přičemž poslední splátka bude uhrazena dne 22. 08. 2010. Soud provedl důkaz fakturami znějícími na částku 257,-Kč, jednalo se o smluvní pokutu ve výši 8% z výše splátky, dále 806,-Kč, jedná se opět o smluvní pokutu ve výši 8 % a 13 % z výše splátky, 209,-Kč, jedná se o smluvní pokutu ve výši 8 % a 13 % z výše splátky, 338,-Kč opět smluvní pokuta ve výši 8 % a 13 % splátky. Dále soud zjistil, že dlužníkovi byla vyfakturována smluvní pokuta ve výši 50 % z výše úvěru ve výši 29.016,-Kč. Tato pokuta byla vyfakturována dne 24. 03. 2011. Ze dne 05. 04. 2011 pochází návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ve výši 63.080,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. od 05. 04. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Na základě uvedeného návrhu byl vydán dne 18. 07. 2011 JUDr. Evou Vaňkovou rozhodčí nález, kterým bylo dlužníku uloženo, aby do 3 dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu zaplatil žalobci-PROFI CREDIT Czech, a.s. pohledávku ve výši 63.080,-Kč spolu ze 7,75 % úroku z prodlení od 05. 04. 2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 07. 2011. Strany učinily nesporným, že na základě předmětné smlouvy žalovaný půjčil dlužníku prvotně 27.116,-Kč, následně pak 2 x 27.505,-Kč. Dlužník dohromady zaplatil na uvedenou smlouvu žalovanému 106.645,-Kč. Dále strany učinily nesporným, že u prvotní půjčky ve výši 27.016,-Kč, činila výše smluvní odměny 29.016,-Kč a u dalších revolvingů činila výše smluvní odměny 18.183,-Kč. Žalobce po odročeném jednání zaslal soudu podrobný přepočet umořování jistiny a úroků z úvěru uzavřeného mezi žalovanou a dlužníkem při použití obvyklé úrokové sazby ve výši 15 % p. a., a to v souvislosti s tvrzenou neplatností ujednání o úroku ve smlouvě ve výši 76,99 % p. a., resp. 65,36 %. Z uvedené tabulky bylo zjištěno, že při poskytnutí úvěru ve výši 27.116,-Kč a dvou revolvingových úvěrů, každého ve výši 20.505,-Kč, a zohlednění plateb dlužníka, vznikl dlužníkovi přeplatek ve výši 34.260,31 Kč. Dle žalobce je z tohoto závěru evidentní, že žádná pohledávka žalované vůči dlužníkovi z titulu úvěru neexistuje a stejně tak neexistuje žádná pohledávka ze smluvní pokuty tento úvěr zajišťující, neboť primární závazek byl splněn a i v případě dílčího prodlení dlužníka je případná pohledávka žalované vůči dlužníkovi z titulu smluvní pokuty uhrazena výše uvedeným přeplatkem. Žalovaný se s názorem žalobce ohledně obvyklosti úroku úvěru ve výši 15 % p. a. neztotožnil a uvedl soudu, nikoliv k případu, kdy v nebankovní sféře jsou poskytovány spotřebitelské úvěry s podstatně vyšší úrokovou sazbou než-li je 15 % p. a.

Ve věci byl dne 13. 08. 2013 vydán rozsudek, kterým soud žalobě vyhověl. Své rozhodnutí pak soud odůvodnil následovně: Na úvod soud konstatuje, že po poučení žalobce zaslal soudu správnou plnou moc, neboť omylem byla k žalobě připojena plná moc jiná. Soud tedy vadu vytčenou žalovaným ve vztahu k plné moci má za dodatečně zhojenou. K meritu věci soud uvádí tolik, že se ztotožňuje s právní argumentací žalobce ohledně žalovaným přihlášených pohledávek a proto žalobu zamítl. Rozhodčí nález vydaný dne 18. 07. 2011 JUDr. Evou Vaňkovou považuje soud za platný, který byl způsobilý nabýt právní moci. Podle § 199 IZ však insolvenční správce může popřít i vykonatelnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že v rozhodčím řízení se dlužník evidentně nikterak nebránil, nemůže jít v případě námitek insolvenčního správce k pohledávkám žalovaného o jiné právní posouzení věci. Rozhodce se logicky žádnými námitkami nezabýval, protože nebyly vzneseny. Na základě smlouvy o revolvingové půjčce žalovaný coby věřitel poskytl dlužníkovi prvotně částku 27.016,-Kč, přičemž za poskytnutí této částky si žalovaný nárokoval smluvní odměnu ve výši 29.016,-Kč. Dále na základě stejné smlouvy žalovaný poskytl dlužníkovi dva revolvingy, a to vždy 27.505,-Kč, přičemž za každý revolving si žalovaný nárokoval smluvní odměnu 18.183,-Kč. Ve vztahu k uvedené smlouvě dlužník dohromady žalovanému uhradil 106.645,-Kč. U prvotně půjčené částky v přepočtu činí smluvní odměna 77 % úrok ročně, u revolvingů pak 65 % ročně. Ujednání o smluvní odměně soud považuje za neplatné ujednání pro rozpor s dobrými mravy, přičemž odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která v předmětném období akceptuje úrok plus mínus 15 % ročně. Insolvenční správce, i přes neplatnost ujednání o smluvní odměně, akceptoval roční úrok u revolvingové půjčky právě ve výši 15 % a výpočtem dospěl k závěru, že po zohlednění plateb dlužníka, vznikl dlužníkovi přeplatek ve výši 34.260,31,--Kč. Primární závazek dlužníka byl tedy splněn, a pokud by žalovaný měl nárok na případné dílčí smluvní pokuty, byla takováto pohledávka uhrazena shora uvedeným přeplatkem.

Proti rozsudku shora uvedenému se žalovaný v zákonné lhůtě odvolal. Hlavním argumentem pro odvolání bylo to, že Krajský soud nepřihlédl k aktuální judikatuře Ústavního a Nejvyššího soudu ČR ohledně rozhodčích nálezů a vykonatelných pohledávek v insolvenčním řízení, zejména k usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 05. 2013 sp. zn. II. ÚS 3413/2012, rozsudku NS ČR ze dne 18. 07. 2013 sp. zn. 29 Icdo 7/2013, rozsudku NS ČR ze dne 31. 07. 2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011.

Vrchní soud v Praze vydal dne 20. 01. 2014 rozhodnutí, kterým shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud ve svém odůvodnění uvedl, že žalobce byl oprávněn vznést námitku neplatnosti rozhodčí doložky v odvolacím řízení, neboť prvostupňový soudu nepoučil řádně strany o tzv. koncentraci řízení. Dle Vrchního soudu v Praze je závěr soudu prvního stupně o tom, že

Rozhodčí nález je platný, předčasný a tudíž nesprávný v situaci, kdy se soud nezabýval námitkami žalobce, že žalované nelze přiznat právní ochranu, pokud ujednání o rozhodčí doložce a smluvní pokutě nevtělila do smlouvy, ale skryla je do tzv. smluvních ujednání, a že rozhodčí doložka je nepřípustná, neboť její obsah nezaručuje procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k takovým ujednáním nezavázal (ústnost, právo na opravný prostředek). Krajský soud měl tedy dle naznačených kritérií opětovně posoudit platnost rozhodčí doložky, jež je určující pro posouzení vykonatelnosti či nevykonatelnosti pohledávky. Pokud dospěje k závěru, že rozhodčí doložka byla sjednána platně a pohledávka je vykonatelná, provede za účelem vymezení důvodu popření dle § 199 odst. 2 IZ dokazování ke zjištění, zda Rozhodčí nález obsahuje nějaké právní posouzení věci a zda důvodem popření pohledávky ze strany žalobce bylo tzv. jiné právní posouzení věci.

V dalším řízení se tedy soud zabýval tím, co mu bylo Vrchním soudem uloženo. Zejména se seznámil s Ústavními nálezy sp. zn. ÚS 2164/10 ze dne 01. 11. 2011 a I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013. V prvém judikátu Ústavního soudu se píše mimo jiné, že aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Dále, jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva). V případech, kdy je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu, znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoli totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor k libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele, a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení . V druhém ústavním nálezu se pak mimo jiné píše, že je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu .

Soud se s obsahem uvedených Ústavních nálezů zcela ztotožňuje, souhlasí se žalobcem o jejich aplikovatelnosti na daný případ. Soud je jimi dokonce, na rozdíl od rozhodnutí uvedených žalovaným, vázán. V daném případě byla rozhodčí doložka obsažena v závěrečných pasážích tzv. Smluvních ujednání, konkrétně v článku 17. Dle názoru soudu se jedná o natolik zásadní ujednání ve vztahu mezi věřitelem (podnikatelem) a dlužníkem (spotřebitelem), že by mělo být zcela samostatným ujednáním, anebo by alespoň mělo být tučně vytištěno v textu samotné smlouvy. Pro účastníka smlouvy, tím spíše spotřebitele, je velmi podstatné, možná i zásadní vědět, zda má právo na případnou soudní ochranu garantovanou státem či zda se dobrovolně podrobí režimu rozhodčího řízení. Text ujednání o rozhodčí doložce je, stejně jako ostatní články Smluvních ujednání, psán podstatně menším typem písma než-li text smlouvy samotné. K čemu občanský zákoník a zákon na ochranu spotřebitele neustále zvyšuje ochranu spotřebitele, když by tato ochrana měla být takovýmto laciným způsobem odepřena. Na daný případ jednoznačně dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11. Jak je vidět z rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Vaňkovou dne 18. 07. 2011, tento nález obsahuje poučení, že tento nález je konečný a odvolání proti němu není přípustné. V ujednání ohledně rozhodčího řízení je dána rozhodci možnost nařízení ústního jednání, ale tuto volbu má pouze rozhodce, nikoli spotřebitel, a to pokud se mu písemné podklady zdají nedostatečnými. Soud má za to, že na daný případ je aplikovatelné i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/10. Soud tedy uzavírá že, ze shora uvedených důvodů považuje rozhodčí doložku za neplatnou. Ohledně merita věci soud zcela odkazuje na odůvodnění svého rozsudku ze dne 13. 08. 2013, které je obsaženo na straně 4 tohoto rozhodnutí. Primární závazek dlužníka byl splněn, neboť ujednání o smluvní odměně soud považuje za neplatné podle § 39 OZ v tehdy platném znění, pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce nepopřel pohledávku zcela, ale akceptoval úrok ve výši 15 %, což je v souladu s judikaturou věnující se výši úroku z prodlení (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ev. nárok žalovaného na dílčí smluvní pokuty byl uhrazen přeplatkem ve výši 34. 260,31 Kč. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl shodně jako dne 13. 08. 2013.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1) o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Částka 32.912,-Kč zahrnuje odměnu za zastupování advokátem dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 8 úkonů po 3.100,-Kč tedy ve výši 24.800,-Kč + 21 % DPH ve výši 5.280,-Kč + 8 x RP po 300,-Kč + 21 % DPH ve výši 504,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 04. 03. 2014

Mgr. Ivana Žánová samosoudce

Za správnost vyhotovení: Eva Havlíčková