129 ICm 3523/2012
Jednací číslo: 129 ICm 3523/2012-48 (KSPL 29 INS 15714/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1, zast.: JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, 500 03, Velké náměstí 135/19 proti žalovanému: 1. Ing. Vladimír Nechutný, IČ 16691822, rč: 600912/2108, nar. 12.09.1960, Soukenická 5, 305 51, Plzeň, IS Viktorije Žufanové, 2. Viktorija Žufanová, rč: 675518/2159, nar. 18.05.1967, bytem Vranov 41, 349 01, Vranov, v řízení o Žalobě o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 1 žalobce za dlužníkem, která byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem i dlužníkem zcela popřena, činí 24.340,--Kč. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Určuje se, že pohledávka č. 2 žalobce za dlužnicí, která byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem i dlužníkem zcela popřena, činí 848,--Kč. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Mezi žalobcem a prvým žalovaným nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Mezi žalobcem a druhou žalovanou nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění

Dne 29.11.2012 podal žalobce proti oběma žalovaným ke zdejšímu soudu žalobu o určení pravosti pohledávky č. 1 ve výši 102.951,--Kč a 56.102,--Kč, s tím, že se v obou případech jedná o pohledávky vykonatelné. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 06.08.2012 byl zjištěn úpadek Josefa Žufana a Viktorije Žufanové a jako způsob řešení úpadku bylo povoleno oddlužení. Žalobce svojí přihláškou ze dne 21.08.2012 přihlásil své pohledávky za dlužníkem v celkové výši 159.053,--Kč. U pohledávky č. 1 se jednalo o nedoplatek na směnečné sumě jistiny-nominální hodnoty ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100320286 ve výši 89.348,--Kč, směnečného úroku z prodlení ve výši 12.503,--Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.100,--Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a vykonatelnost byla řádně doložena. U pohledávky č. 2 se jednalo o nedoplatek na směnečné sumě smluvních pokut ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100320286 ve výši 49.352,--Kč a směnečného úroku ve výši 6.750,--Kč. Tato pohledávka byla taktéž přihlášena jako vykonatelná. Na přezkumném jednání dne 21.11.2012 byly pohledávky žalobce popřeny v celém rozsahu jak insolvenčním správcem tak dlužnicí Viktorijí Žufanovou. Žalobce je přesvědčen, že obě jím přihlášené pohledávky jsou vykonatelné na základě rozhodčího nálezu, přičemž odkázal na aktuální judikaturu Vrchního soudu v Olomouci. Odkázal na relevantní judikaturu ESD. S opatrností žalobce zdůraznil, že výše přihlášených pohledávek je v naprostém souladu se smlouvou o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena. Je též v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávek je důsledkem závažného porušení smlouvy o úvěru ze strany dlužníka, následného zesplatnění úvěru a vzniku práva žalobce na zaplacení sjednaných smluvních pokut. Přiměřenost pohledávek je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček a úvěrů spojeno, a na skutečnost, že splacení úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem a jiným účinným způsobem. Pokud si dlužník půjčí více peněž, než kolik dokáže splatit, neměla by tato okolnost přičítána k tíži věřitele. Smluvní odměna ve smlouvě o úvěru představuje jednorázovou částku sloužící žalobci na krytí nákladů na poskytnutí úvěru, která se již nijak nenavyšuje, nehledě na to, že výše smluvní odměny odpovídá rovněž tomu, že úvěry byly dlužníkovi poskytnuty bez jakéhokoliv hmotného zajištění a bez ručitele, což jinak podstatným způsobem zvyšuje riziko žalobce s tím spojené. Výše odměny na vyplacení úvěru odpovídá zcela situaci na trhu se spotřebitelskými úvěry. Smluvní pokuty uplatněné podle článku 13.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru byly taktéž žalobcem požadovány po právu. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou splátek za některé měsíce a žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokuty dle článku 13.4 smluvních ujednání, podle kterého vzniká věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 50 % z nominální hodnoty úvěru, pokud se dlužník dostane do prodlení s úhradou splátky delším jak 35 dnů, nebo v případě, kdy dlužník neuhradí více jak dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře. Před podpisem úvěrové smlouvy byl dlužník seznámen se všemi podmínkami poskytnutí úvěru a jeho splácení, tedy i s výší smluvních pokut za porušení smluvních povinností.

Žalovaný č. 1 se k žalobě vyjádřil dne 01.02.2013. Uvedl, že dle jeho názoru je pohledávka žalobce pohledávkou nevykonatelnou. Smlouva o revolvingovém úvěru je smlouvou absolutně neplatnou. V případě, že by soud dospěl k závěru, že smlouva není v rozporu s dobrými mravy ani v rozporu s § 56 občanského zákoníku, pak je zcela jistě v rozporu s dobrými mravy ujednání o smluvní pokutě a smlouva by měla být neplatná minimálně v této části. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy tak nebyl žalobce oprávněn užít a doplnit zajišťovací směnku a tuto jakkoliv uplatit. V případě, že by byla zjištěna jen absolutní neplatnost smluvní pokuty, postrádá v této části zajišťovací směnka kauzu, a proto nebyl žalobce oprávněn tuto pohledávku přihlásit. Zneužitím institutu zajišťovací směnky se

žalobce pokouší zakrýt protiprávní stav a zlegalizovat skutečnost, že půjčil pouze 32.000,--Kč, a přes částečnou úhradu dluhu druhou žalovanou uplatnil do insolvenčního řízení 159.053,-Kč. Ve smlouvě jsou také v rozporu s dobrými mravy ujednání, která k újmě spotřebitele znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Jde o rozpor v tom, kdy žalovaná č. 2 za čtyři roky oproti povinnosti vyplatit jí 32.000,--Kč má žalobci zaplatit 97.008,--Kč.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Pohledávky byly žalovaným č. 1 popřeny na přezkumném jednání dne 21.11.2012 a žaloba byla podána dne 29.11.2012.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem na majetek úpadce-druhé žalované soud zjistil, že žalobce přihlásil celkově 159.053,--Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 102.951,--Kč, přičemž jistina činila 89.348,--Kč a 6 % směnečný úrok 12.503,--Kč. Dále tato částka obsahovala náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,--Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky byl uveden nedoplatek na směnečné sumě jistiny-nominální hodnoty ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100320286 ve výši 89.348,--Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 56.102,--Kč, přičemž jistina byla vyčíslena na 49.352,--Kč a 6 % směnečný úrok na 6.750,--Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky byl uveden taktéž nedoplatek na směnečné sumě, tentokrát smluvních pokut ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 49.352,--Kč. I tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Součástí přihlášky byla i smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100320286, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí Viktorijí Žufanovou. Smlouva byla uzavřena dne 07.12.2009. Původně dle smlouvy měla být žalované č. 2 vyplacena částka 55.000,--Kč, splatná po 3.473,--Kč po dobu 48 měsíců. Předpokládaná RPSN úvěru po poskytnutí úvěru měla činit 89,28 %. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru původně měla činit 111.704,--Kč. Z parametrů revolvingového úvěru však bylo zjištěno, že reálně bylo žalované č. 2 vyplaceno 32.000,--Kč, kdy výše úvěru byla stanovena na 97.008,--Kč. Odměna pro žalobce tedy činila 65.008,--Kč. RPSN úvěru pak činila 99 %. Částka měla být uhrazena ve 48 splátkách po 2.021,--Kč. Součástí smlouvy jsou i tzv. smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru. V článku 18 si smluvní strany dojednaly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy, nebo v návaznosti na ni, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsman nebo jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost, s.r.o. se sídlem v Brně ze seznamu rozhodců společnosti uveřejněného na internetové adrese. Dále si strany ve smluvních ujednáních dohodly, že v případě, že klient neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že je v prodlení s úhradou splátky déle než 35 dnů, nebo v případě, že je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku vůči žalobci, je žalobce oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v článku 13.1 uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % z maximální výše úvěru. V článku 13.1 si strany dojednaly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky úvěru nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti je žalobce oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále 30 dnů po termínu splatnosti smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalované č. 2 bylo reálně poskytnuto 32.000,--Kč. Strany se shodly na tom, že tato dlužnice uhradila žalobci celkem 7.660,--Kč. Dne 15.04.2010 bylo žalované č. 2 žalobcem zasíláno oznámení o specifikaci dlužné částky, která byla zaokrouhlena na 144.330,--Kč. Z faktury

č. 910025070 vyplývá, že v souvislosti se smluvními pokutami ohledně článku 13.1 bylo dlužnici vyúčtováno 848,--Kč a v souvislosti se smluvní pokutou dle článku 13.4 48.504,--Kč. Dále měl soud k dispozici směnku, kterou vyplnila dlužnice při podpisu smlouvy a do které byla žalobcem následně vypsána dlužná částka 144.330,--Kč. Dále měl soud k dispozici návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne 27.04.2010 a samotný rozhodčí nález rozhodce JUDr. Martina Týle ze dne 28.06.2010. Tímto rozhodčím nálezem bylo žalované Viktoriji Žufanové uloženo zaplatit žalobci částku 144.330,--Kč s 6 % ročním úrokem z prodlení ode dne 27.04.2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,--Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 19.07.2010.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla a nebo že se zcela promlčela.

Podle § 199 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty k soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Pokud se jedná o přezkoumání důvodnosti popření pohledávky v celkové výši 159.053,--Kč skládající se ze smluvní odměny, smluvních pokut a směnečných úroků, považuje soud v první řadě za potřebné uvést, že podle § 199 IZ je insolvenční správce oprávněn popřít i vykonatelné pohledávky. Insolvenční správce je povinen prokázat důvod svého popření. Žalovaný insolvenční správce vyhodnotil pohledávky přihlášené žalobcem jako nevykonatelné, a to proto, že považuje rozhodčí nález vydaný rozhodcem Martinem Týlem za absolutně neplatné. Soud se s tímto stanoviskem zcela ztotožňuje a odkazuje zejména na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Podstatné pro posouzení toho, zda rozhodčí doložka je platná, či nikoliv, je to, zda rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který neměl pravomoc spor rozhodnout, nejedná se o pohledávku vykonatelnou. Z obsahu smluvních ujednání ke smlouvě a z rozhodčího nálezu je patrno, že spor byl rozhodován jediným rozhodcem jmenovaným správcem ze seznamu rozhodců vedených Společností pro rozhodčí řízení, a. s. se sídlem v Brně, a to podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti. Jedná se tedy o soukromoprávní společnost, rozhodce nebyl v rozhodčí doložce jmenován. Pokud se jedná o právní titul přihlášených pohledávek a to o směnku, zde soud odkazuje zcela na ústavní nález č. I. ÚS 199/11, ve kterém se uvádí, že ve spotřebitelských smlouvách jsou blankosměnky zapovězeny. Je zcela nepochybné, že klient, který vyplní v den podpisu smlouvy blankosměnku, absolutně netuší, jaká částka oproti reálně vyplacené by se mohla ve finále na směnce objevit. V daném případě si žalovaná č. 2 půjčila 32.000,--Kč a na směnce se objevila částka přes 144.000,--Kč. S tímto absolutně nemohla žalovaná č. 2 počítat. Soud tedy považuje směnku za zcela neplatnou. Pokud se jedná o smlouvu o revolvingovém úvěru, soud ji považuje za platnou, neplatnou pouze v částech. Za absolutně neplatnou považuje soud smlouvu, pokud se jedná o ujednání o smluvní odměně a dále o smluvní pokutě ve výši 50 % z nereálně půjčené částky. Na uvedenou smlouvu dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť v daném případě šlo o půjčku za úplatu a šlo o smlouvu uzavřenou mezi žalobcem jako dodavatelem a spotřebitelem, neboť žalobce v řízení neprokázal, že by dlužník jednal při uzavření smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Na takovouto smlouvu se proto subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak o spotřebitelských smlouvách, tak o platnosti právních úkonů. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí splňovat požadavky vymezené v § 4 odst. 2 citovaného zákona, kde mimo jiné musí být roční procentní sazba nákladů stanovena způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. V projednávaném případě však ve smlouvě nebyla dohodnuta procentní sazba úroku, ale byla sjednána odměna za poskytnutí úvěru. Občanský zákoník a jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Dlužnice za poskytnutí částky 32.000,--Kč, kterou byla spolu s odměnou povinna splatit 48 pravidelnými měsíčními splátkami, se zavázala zaplatit žalobci odměnu ve výši 65.008,--Kč. Je tedy nepochybné, že tato odměna přepočtena do ročního úroku podstatně přesahuje horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry. Jak již bylo uvedeno shora, pokud se týká smluvní pokuty, dlužník se zavázal zaplatit podle článku 13.4 smlouvy, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek uhradí navíc jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 %, a to nikoliv ze skutečně poskytnutých finančních prostředků, ale z částky navýšené o smluvní odměnu, tedy z částky, kterou od žalobce nikdy neobdržel. Taková ujednání jsou pro dlužníka v zásadě likvidační. Naproti tomu neshledal soud důvodnou námitku v rozporu s dobrými mravy v případě sjednaných smluvních pokut ve výši 8 % a 13 % z dlužných částek. Taková výše smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů soud žaloba zamítl do podstatných částek, rozhodl o tom, že v případě pohledávky č. 1 je důvodná částka 24.340,--Kč (32.000,--Kč půjčeno, 7.660,--Kč vráceno) a v případě druhé pohledávky částka 848,--Kč (již zmíněné smluvní pokuty). Ve zbytku soud žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaní však úhradu nákladů nepožadovali, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. III. a IV. tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 19.02.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Bc. Jana Viktorie Šeinerová samosoudkyně